DMD č. 03. pro 3. 4. 2026. Téma: Dnes nezapomeň zemřít

Roňa se opírá o zeď chalupy a sleduje, jak na obrysy brdských kopců padá podvečerní ticho. Nedovolí si odpočinek často, v hospodářství je věčně práce jak na kostele, ale dnes udělá výjimku. Myslí na Anežku, že už by měla přijít domů. Ví, že ji neposlechla: pro její dceru je svět jedno velké lákavé dobrodružství. Roňa si nevybavuje, jestli kdy byla taky taková. Možná kdysi, kdoví. Dneska už má jen strach. Uhnízdil se v ní přesně před třiadvaceti lety a nikdy neodešel. Zavře oči. Je 31. květen a spolu s tatínkem padá do hlubin i její dětství, tak jako každý rok.

Smrť poklepal na přesýpací hodiny, v jejichž horní části zbývalo už jenom pár zrnek. S překvapením shledal, že je nervózní.

Rozhodně nepomohlo, když se muž, kterého sledoval, podíval přímo na něj. 

"Konečně se potkáváme," řekl a prokřupal si klouby na rukou.

Kdyby Smrť nevěděl, že je to nemožné, přísahal by, že mu po páteři stéká studený pot.

NEBUDEME SPOLU BOJOVAT, ŽE NE?

Muž povytáhl obočí. "Měli bychom?"

UŽ JE TÉMĚŘ ČAS. A O VÁS KOLUJÍ RŮZNÉ... HISTORKY.

"Uvidíme, co je na nich pravdy."

Smrť si povzdechl. Kdyby věděl, že bude jednou muset odvést Chucka Norrise, raději by zůstal na farmě.

O dvě hodiny později – nad lamanšským kanálem – si byl Severus jistý, že jejich první let bude zároveň poslední. 

V cestovní hladině 370 vletěli do bouře, na kterou sice byli upozorněni meteorologickým hlášením, letovým dispečerem i vlastním radarem, nicméně Black varováním nepřikládal o nic větší význam než zprávám o narození gepardích koťátek v edinburské zoo. 

Příval obrovských krup ucpal motory. Zásah blesku vyřadil většinu přístrojů včetně autopilota. Z Airbusu A320 se stal gigantický kluzák nezadržitelně klesající k zemi. 

A zatímco Snape po nouzovém přistání na vojenské základně Abbeville zvracel z okýnka, Sirius se šíleně smál a v kapse košile hledal cigarety.  

Blue tyhle tréninky neměl rád, ale ještě víc nesnášel, když figuranty dělali jeho přátelé. Teď musel zacvičovat nováčky, a ti je ještě neviděli skutečně krvácet...

...

"Ukol je jasný, panové. Cvičíme nové CLS. Musí si zvyknout na to co uvidí. A kdo dnes hraje mrtvého?"

"Ty seržante."

"Proč?!"

"Já byl minule," bránil se Pedro. "A Blue si stěžoval..."

"Měl jsi být mrtvola a ne tam usnout." 

"Ok, já to zahraju,"souhlasil Crevan a vzal si balíček umělé krve. S  ostatními se vydal k místu tréninku a začal s maskováním ran... 

...     

Když se ozval výbuch a křik, vyrazili. 

...

Crevan usnul...

A chrápal.

Loraldu probudil pláč. Okamžitě vstala.

Malý Larin měl horké čelo a z prstů mu šlehaly malé plamínky. Loralda věděla, že její synek je svázán s ohnivým živlem a tohle mu neublíží. Jen pohotově hasila plamínky drobnými proudy vody, které jako by tryskaly přímo z jejích prstů.

"Larinku. Maminka je tady. Už bude dobře."

Mluvila konejšivě a hladila ho po vláskách. Dělalo jí však starosti, že se jeho magie projevuje tak často a výrazně. Stále častěji. Bála se nejhoršího. Ale musela zůstat silná.

Utřela si slzy a položila ruce na své těhotné břicho. "Přísahám, že se tvému bráškovi Raxinovi nic nestane."

Pavlíku, tady máš čaj. Černý s citrónem. Tak jako vždycky. K snídani si dáš vajíčka? Nebo chceš namazat mazanec máslem? Dneska je fakt moc hezky. Představ si, každou chvíli nám někdo okukuje narcisky a krokusy na zahrádce. Opravdu nádhera, Pavlíku.

Chceš naducat polštář? Namažu ti nohy, máš je úplně suchý.

Léky? No, léky… Předevčírem jsi dobral poslední.

Opravdu, poslední. 

Ne, nemůžu dojít pro nové. Nemám recept, víš.

To neřeš. Neřeš to. NEŘEŠ TO! Nemám! Nebude!

Pavlíku. Je třetího dubna.

No, dneska no. 

Ano, tvůj dědeček umřel 3. dubna.

Ano, tvůj tatínek zemřel taky 3. dubna.

Víš, tak jsem si říkala…

Byl propuštěn tak týden zpátky. To nebyl na mém pokoji. 
Současná ambulantní zpráva z hematologie hovoří jasně. Maligní zvrat  - teď už jen paliace, morfin kontinuálně, transfuze destiček dle stavu. Vše směřuje k fatálnímu konci. Zbývají hodiny až dny. 
Manželka i pacient jsou informováni. Ten už ani nemluví. Líp než hematolog to stejně nevymyslím. Ordinuju léky podle něj a pravidelně kontroluju, jak na tom pacient je s bolestí a dušností. 
Mluvím s manželkou. Pláče. Nabízím kapesník a snažím se zůstat silná. 
Pacient umírá ještě toho večera. Slouží jeden ze starších lékařů. 
Já jsem tou dobou doma a snažím se usnout. Marně.

"Tých pár týždňov už nevydržíš?"

"Blíži sa naše výročie." Začal sa prechádzať. Pohyb ruky, strážnik neprítomne vyšiel.

"Možno to zariadime už teraz. Pamätáš si, ako ti dochádzal dych? Aký to bol pocit, keď chlad vstupoval do tela?" zašepkal jej priamo do ucha.

Cítila jeho úsmev, ruky na krku. Spomienka bola príliš jasná. Medailón zavibroval. Sústredila sa, aby neprivolala volavku, keď ucítila silnejší stisk rúk. Premýšľala, ktorý chmat použiť. Či jej to vôbec k niečomu bude. Jeho schopnosť sugescie sa evidentne zvýšila. Aký je medián účinku?

"Bolo by krásne dnes zomrieť. Nezabudni na to."

Usadil sa. Z chodby bolo počuť kroky.

Darja vztekle poklepávala rukou do stolu. Blbec jeden. Musel tu vypadlou tašku na střeše opravovat sám?! Musel tam lézt?! Musel! Jasně. Musel zhučet a vyvrtnout si kotník? Jasně, že musel. Ale do špitálu na rentgen nepojede. Prý obinadlo a octan stačí. A jí bude připomínat, jak se málem přizabila motorovou pilou se špatně nasazeným řetězem. To přece bylo něco úplně jiného!!!
„Darjenko,“ nakoukl Ruda do kuchyně, „jdu na druhý pokus. Kotník mě už skoro nebolí.“
„Krucinál, Rudolfe, ses úplně zbláznil? Tak běž a nezapomeň se u toho zabít! Ale pak mi nechoď na oči, rozumíš? Protože bych tě dorazila sama!”
 

Když se Alex vzbudil, bylo pochmurné a deštivé ráno. Oblékl se a šel do kuchyně, kde mu jeho žena přichystala snídani, kterou zhltnul, a přichystal se k odchodu. 

Vtom mu přišla SMSka: "S selhal, musíš jeho práci převzít ty. Buď v 7:45 u starého skladiště." 

"Tak to je výborný, někdo na nás má spadeno," zavrčel si pro sebe. 

Rozloučil se se Sofi, která mu popřála hodně štěstí na případu, a zamával Teddymu.

Nasedl do auta a zamířil k onomu skladišti.

Když dorazil na místo, už na něj kdosi čekal.

"Informace jsou zde," podal mu ten člověk složku. "Zbytek už znáš."