DMD č. 08. pro 8. 4. 2026. Téma: Padák

Padej! Mezi nás nikdy patřit nebudeš! 

Vzpomínala, že padala. Propadala se studem, propadala beznaději a přestávala se snažit někam zapadnout. 

A pády se s ní táhly. Měla pocit, že je rozbitá, smůla se jí lepí na paty a nikdy to nebude jinak. 

A když přiletěla první vlaštovka, propadla pocitu, že je to podvod, že na ni okolí srdečnost jen hraje a jí se přece nemůže v práci dařit. A když si uvědomila, že je to skutečnost, přišel mnohem horší pád. 

A nebyl to pověstný zlatý padák, i když ten její zabalilo vedení do hezké obálky. Další pád, až na dno. 

"V jaké jsme výšce?" zeptal se Adam a jeho jablko se během pokusu o polknutí ani nehnulo. Byl nešťastný, ale zároveň na sebe pyšný; po čtvrthodině ticha se konečně odhodlal promluvit. 

"5 500 metrů, za chvíli tam budeme," odpověděl instruktor.

"Proč tak vysoko?" vlastně nechtěl vědět Adam. Okamžitě se ptal sám sebe, co tou otázkou sledoval. Asi jen doufal, že instruktor odpoví, že to je vlastně chyba a poletí zase dolů.

"Váš poukaz to specifikuje, máte ten nejlepší, volný pád bude devadesát sekund," dozvěděl se.

"Pecka!" mdle zašumělo z Adamovy pusy a o jeden výdech později omdlel z výšky 1 000 milimetrů.

Maják, pravidelně blikající do noci, změnil barvu.
Protřela si oči.
Světlo získalo nezaměnitelně červený nádech.
Dobrá, tak do Gerasdanu, a co nejrychleji.
Nemůže vyrazit hned. Do těchhle proudů, u těchhle ostrovů a v noci. Ale…Olízla prst a zvedla ho vysoko nad hlavu. Zaposlouchala se do zvuku vln.
Ráno bude foukat z jihu. Proplete se průlivy, za Jurou vytáhne spinaker a Loch Linhe přeletí. Postavit spináč na moři a v jednom je zatraceně riskantní, ale ona tu zná každý záliv, průplav, každý tvar kopce, který může ovlivnit vítr.
Za těch dvě stě let se to naučila.

Vydra se ráno vydá domů.

Chvíli přemýšlela. 

Vzpomněla si na to co říká Daniels: "Každý člověk je poklad. Zbytečně neriskujte a navzájem si pomáhejte, záchranný padák nemusí být pokaždé k dispozici.“

Nemělo smyslu hazardovat a řešit situaci daleko od ní, kde by stejně nebyla včas. Rozhodla se, podívá se v okruhu 500 metrů od místa narušení zóny a vrátí se. Domluví se s techniky, opraví koridor a vše se vrátí do starých kolejí.

Vyrazila zleva podle plotu. Klid, žádný problém. Zahnula doprava a začala dělat okruh.

„Píp,“ zareagoval její dron výstrahou. Malá nepatrná tečka na displeji kousek od ní.

Kurva, co je to, pomyslela si.

"GO, GO, GO!" křičel velitel kabiny. 

Kluci už byli nachystaní u průlezu a nyní se jeden po druhém soukali do otvoru ve dně trupu letadla a mizeli ve tmě.

Jaryn měl skočit jako předposlední. Byl plný adrenalinu, vidina blízkého skoku na padáku do okupované vlasti ho děsila i naplňovala bláznivou radostí.

Nemohl tušit, že všechny své kamarády z výsadku Intransitive i jeho vlastního, Tin, vidí naposledy.

Nemohl tušit, že se za pár dní shledá s jinými kamarády ze skotského výcviku.

Nemohl tušit, že nedostane příležitost splnit úkol zabít předního kolaboranta Emanuela Moravce.

Nemohl tušit, že mu zbývá 49 dní života.

„Kartou prosim... Moc děkujem, že ste nás tu nechala.“

„Naschle.“

„Kam teď?“

„Kdys byl naposled ve Vertigu?“

„Hej, na to ti kašlu, Drátěnka je humus!“

„Do Fénixe?“

„Ty vole, hej, tak to vůbec.“

„Kámo a Diva?“

„Kámo... jako... na to sem málo opilej.“

„Tak nevim, ty vole. 

„A todle je co?“

„Padák... kámo, hej, tak to nevim. Asi bude nový.“

„Chce se nám tam? Je půl třetí.“

„Hej, tyjo... Tak poslední?“

„Poslední.“

„Kámo, počkej vole, taji je tma jak zmrd.“

„Posviť, vole, to bude asi hustá dírááááááá-“

„Ty pičo, Ondro? 

Hej, Ondro!?

Kurva...

Ondro?

Kámo, hej sorry, na to seru...“

Alex se sehl k Teddymu, který si zrovna hrál s malým panáčkem, který na sobě měl padák. Vyhazoval ho do vzduchu a pozoroval, jak se ladně snáší dolů.

"Tati, koukej!" zavolal Teddy a vyhodil panáčka ještě výš.

"Hezký," odpověděl mu Alex, ale myšlenkami byl jinde. 

"Neboj, tati, on má padák," vysvětloval mu syn.

Alex pozoroval panáčka, který byl zase ve vzduchu. Myšlenkami zabloudil k S. Ten žádný padák neměl. Kde je mu asi konec? Uklidili ho stejně jako zbytek těch mrtvol, co zůstaly na onom místě po tom masakru, co napáchal? Bez řádného pohřbu? To už se asi nikdy nedozví.

Nakonec začala Mara přemýšlet o Virtuálu jako o domově. Jistou zásluhu na tom měl muž v santovské čepici, ze kterého se přece jen vyklubal pozemšťan s poněkud uhozeným smyslem pro humor.

Některé věci ji ale pořád ještě dokázaly překvapit.

„Dělají to pro zábavu?“ ukázala prstem na malou tečku snášející se z oblohy. 

„Adrenalinové sporty vždycky letěly,“ pokrčil rameny a zasmál se vlastní slovní hříčce.

„I tady? Vždyť se jim nemůže nic stát.“

„Ty to nevíš?“ prudce se na ni otočil. „Můžou klidně zemřít. Odhlasovalo se, že smrt je nutnou podmínkou života.“

Maře se zatajil dech. Nad tečkou se rozevřel padák.

"Člověk, který dobrovolně vyskakuje z letadla, když nepadá je magor!" bránil se Pedro.

"Já neříkám, že nemáš pravdu,"smál se Crevan a snažil se překričet vítr. "Ale to neznamená, že dnes neskočíš."

"Co když nechci?!"

"Blbý, skáčeš!"

"A proč neskáče někdo jinej?! Co Guilliom?!"

"Jestli ses pořádně nepodíval, tak už skočil. Všichni skočili. Jsme tu sami..."

Crevan ukázal na prázdné lavičky v letadle.

Pedro se na Crevana zadíval. 

"Padák sis balil sám a já to konrtoloval. Lana se ti nezamotají..."

"Minule se zamotaly, horších dvacet vteřin jsem nezažil."

"Přežil jsi a proto jsi tady," Crevan se usmál.

"Skákej!"

"Spolu?"

"Jdem!"

Časy se mění. Jak by řekla jedna moje známá, tempo rámus rentur. A kvůli tomu jsem já teď stál před velmi zvláštním typem čaroděje. Ulysses Callidský vypadal jako trénovaný atlet, hovořil jako několikanásobný profesor a budil dojem, že s mluvícím drakem se setkává každé úterý okolo svačiny.
"Byl byste ochoten k tomuto experimentu, vážený pane? Nebude to pro vás nepohodlné?"
Nepohodlné? Vyletět k nebesům a nechat si ze zad spadnout člověka?
"Tady se nedá mluvit o nepohodlnosti. Spíše... o možných fatálních následcích pro vás."
"Věřte, provedl jsem tolik pokusů... zbývá mi jen tento."
"Dobrá tedy."

Naštěstí ten jeho 'padák' fungoval.