DMD č. 08. pro 8. 4. 2026. Téma: Padák

Schovají se před deštěm do stodoly, promočení, ale rozesmátí. Jára jí přes ramena přehodí deku.

Najednou se jí vybaví vzpomínka, jak vedle sebe stojí na patře seníku, je jim deset a hromada sena pod nimi se zdá být strašně hluboko. Tehdy jí taky podal deku, sevřela její cípy jako padák, zadržela dech a vstoupila do prázdna.

Ten let trval jen mžik a přitom nekonečně dlouho, v břiše jí zakroužil větrný vír a někde daleko se zrodila a zase zhasla hvězda.

Ta vzpomínka je najednou strašně živá a když jí Járova chladná dlaň zašimrá na zátylku, zažije znova i ten pocit.

Henrik a Oliver šli pomalu ke škole. Olík cítil čím dál větší napětí, jelikož si všiml, že je zezadu dohání svými přirozeně dlouhými kroky Nils. Ulicí se rozléhalo pomyslné ticho před bouří. Už jen dvacet kroků.  Nyní patnáct. Teď deset. Pět. Čtyři...

"Co to je?" vzhlédl Henrik a ukázal prstem na skupinu podivných klesajících objektů na obloze.

"Cože? Aha, paršutisti s padáky! Kus za školou je kopec, kde mají přistávací plochu, takže..." začal vysvětlovat Oliver.

Nils prošel nehlučně za jejich zády, aniž by vůbec zpomalil. Nejspíš ta pověstná elfská povýšenost... Henrik si ho nevšiml. Střet se zatím odkládá na neurčito.

Šlápnutí do prázdna, pocit propadající se půdy pod nohama… Není to vždycky rychlé. Kombinace špatného směru, mnoha rozhodnutí, okolního terénu a, ano, toho osudového kroku. 
Padám. Už zase. 
Řítím se k zemi a nemám se čeho zachytit. 
Myslela jsem si, že už jsem na pevné zemi navždycky. Že už se mi to stát nemůže. 
Chyba. 
Těch pár tenoučkých lanek a kousek jemné látky mě přece nemá šanci udržet… Na to jsem příliš těžká. Břemena, co vláčím s sebou, až příliš veliká. 
Zvlášť když jsem se snažila spoustu těch lanek ustřihnout. 
Nebo snad? 
Napínají se. 
Netrhají se. 
Ještě jsem se nerozbila. 

Gwen má asi špatný svědomí, protože v poslední době pomáhá Snapeovi. Dneska se po návratu maniakálně zubí.
„Zábavička?“
„Katalogizace.“
Úsměv, je-li to možné, se ještě rozšíří.
„Dobře. Co se ti podařilo ztopit tentokrát a jak si s tím můžem hrát?“
„Tess,“ praví Gwen ukřivděně, „jak mě můžeš tak bezdůvodně podezírat? To si nezasloužím.“
Čekám.
„Je to instantní portál! Asi. Dvoudílnej! Kdybychom dali jeden někam hodně nahoru a druhý strčili tak, aby do něj Voldemort spadl, tak…“
„… těch dvacet metrů hedvábí, do kterých je zamotaný, ho pohodlně snese dolů a ani nebude muset vytáhnout hůlku.“
Gwen zesmutní.
„Neva, pojďme to vyzkoušet!“

Ze zlaté koruny vybíhaly ostré paprsky odrážející světlo opravdového slunce. Konstantin korunu protáčel v rukou. "Pověz mi, prefekte, co je to za kus kovu?"

Prefekt pretoriánů nevěděl, zda ta otázka není past. "Koruna."

Císař přikývl. "Symbol moci, symbol slunce, symbol starých bohů a starých časů."

Prefektovi bylo mlčení trapné, a tak přitakal.

"Dost už se starými symboly, se starými pořádky. Náš stát se musí změnit."

"Ano."

"Čeho se člověk zbavuje nejsnáze?"

"Zbytečných věcí," odpověděl a nakonec zvedl intonaci, "pane?"

"K čemu je stará stráž, která sesazuje císaře, nebo je vraždí a dosazuje jiné?" 

Konstantin korunu zlomil. Překvapilo ho, jak snadno.

"Na co? Vždyť posíláme pravidelný hlášení!" podivil se Thon.
"Ale on neni od Rady," řekl Bennar.
Postava, která splňovala definici slova 'špion' se narovnala.
Thon se začetl do datapadu.
"Senátní výbor... hmmm..."
Bylo to zamyšlené hmmm, plné možností a plánů.
"Tak si sbalte fidlátka a letíme."
Letěli křižníkem, o Nameless se nikdo ani nezmínil.

"Ach, Utapau," nadechl se zhluboka Mossi.
Berek zálibně hleděl dolů, do té úžasné hlubiny.
"Musíme si to někdy zopakovat... ty závody."
"Ovšem," řekla Gwen, "ale nejdřív povinnost. Což se týká vás, pane."
Trins vzal špióna okolo ramen.
"Abychom zabránili nadměrným politickým čachrům. Máte padáka."
Stačilo postrčit.

Když z omámení flétnou procitla poprvé, do zad ji škrábala polehlá luční tráva a těžké mužské tělo ji tlačilo k zemi, přiráželo a vydávalo živočišné zvuky. Hlavu měla prázdnou. Její pohled přilákal jiný pohyb. Hned vedle ní právě vítr zatřásl odkvétající pampeliškou. Soustředila se na tančící chmýří - padalo k zemi, do zapomnění, stejně jako její budoucnost.

Když poprvé procitla poté, co mu flétnu zabořila do srdce, ležela na dřevěné podlážce vozu zabalená do přikrývek. Vůz pomalu stoupal po cestě roubené lipovým stromořadím. Listí hrálo barvami a proti obloze stoupali pavouci na vláknech babího léta.

Zcela proti rozumu pocítila záchvěv naděje.

"Nic proti O'Reilleymu," rovnal si Frank samolibě manžetu, "ale člověk na to potřebuje vyjednávací talent, chápeš, Pierci?"

"Mhh," zavrčel Hawkeye.

"Nejde jen o to něco objednat! Člověk se v tom systému musí naučit chodit."

"Jasně, Franku," protočila Margaret panenky, "jsi génius, ale já prostě jen potřebuju obvazy. Je mi fuk, jak je seženeš."

*

"Pane, podepište..."

"Jistě," Frank ledabyle podškrábl lejstro, "takhle se to dělá, Pierci, ne že ty bys..."

"Franku?! Kde jsou sakra moje obvazy? Proč jsi objednal sto skleniček? A... PROČ... je tu sakra padák?"

"Padák je jasný. Ten čeká tadyhle Franka na pozici Radarova zástupce," zazubil se Trapper.

Cornelius made last checks on his newest invention before putting it on his shoulders, and stepped to the edge of the dam. He secured the safety cord – and jumped.

When he was nearing the final third of his downfall, he pulled the release, and after several heart-stopping moments, the parachute opened and stretched, slowing his descend. He glided down gracefully to a soft landing, and started folding the parachute into its backpack.

He was satisfied with the test result. This will help a lot with flight safety, he thought, and his mood became somber. If only Yemo could’ve had this.

Když se Oskar rozešel s Almou, jeho zoufalství bylo nekonečné.

Co mu zbylo?

Rozervaná duše, krvácející srdce, stesk po nenarozenému dítěti, ruce, které neměly koho obejmout, tělo bez tíže, padající temnotou.

Toužil po čemkoliv, co zbrzdí dopad.

Potřeboval padák.

A tak vznikla nová žena.

Věrná.

Stálá.

Tichá.

A ošklivá, ach, tak ošklivá!

Nechtěl ji poznat, dokud nebude připravená. Psal instrukce výrobkyni, nakupoval prádlo, šaty, těšil se.

Takové zklamání!

Poslal slečně Moos list plný výčitek, ale nakonec si svou Almu přece nechal.

Prožil vedle ní pár let, v kavárnách, v opeře, na projížďkách.

Nakonec ji zabil.

Proč ne?

Patřila jen jemu.