Věda ve sto slovech

Dobrý den. Dovolte, abych se představila. Jsem vztlaková klapka.
Jauvájs! No jo, porád. Nemusíš mě dloubat do žeber, stačí říct, abych se vysunula!
To dělám, abych změnila profil křídla. Víte, proč stroje těžší než vzduch létají? Protože díky různým rychlostem proudění kolem křídla je pod křídlem větší tlak než nad ním, a ten rozdíl nadnáší letadlo.
Jaů! No jo, už se zasouvám!
Teď už mě totiž není potřeba, jsem důležitá pro vzlet a přistání.
Přednáška končí a brzy bude končit i moje dnešní šichta. Ještě dva dloubance a hurá do hangáru.
Už se těším, až mě mechanik podrbe za uchem.

Je suchá. Nehostinná. Vyprahlá. Některé části neviděly vodu již stovky let.
Je bohatá. Má v sobě spoustu železné a měděné rudy.
Je nestálá. V noci chladná ledová královna, ve dne rozpálený ďábel.
Je činorodá. Žije tu až jeden milion lidí.
Atacama. Chile.
Je vzdělaná.
Nejstarší La Silla. Mrká až patnácti zrcadly, v zákulisí číhá nejlepší lovec exoplanet.
Nejsušší Paranal. Vzdychá jen kousek od moře. Společnost jí dělá celý komplex dalekohledů.
Chajnantor. ALMA. Jako živitelka. Spojovatelka kontinentů.
Santiago. Mícha celého systému. Dostatečně blízko, dostatečně daleko.
Garching. Německo. Na druhém konci světa. Mozek celého systému. Ten, který může za "E" v ESO.

Profesor hovoří o Einsteinově teorii relativity. Shovívavě zmiňuje relativitu speciální a nadšeně opěvuje tu obecnou.

S posvátnou úctou popisuje nesmírně složitý matematický aparát teorie, který pochopí jen géniové.

Václav nesouhlasně potřásá hlavou a bere do ruky křídu. Koeficienty metrického tensoru a konexe tančí na desce zběsilý kankán, kterému rozumí nejspíš jen sám Hlavatý.

Profesor fyziky třeští oči a pokouší se něco podotknout.

Václav přidává na tempu i na hlasitosti - vždyť v první lavici sedí hospitantka Věnceslava. Všimne si ho dneska konečně?

Profesor se chytá za srdce, sedá si a už ani nic nenamítá. Druhého dne si zažádá o předčasnou penzi.

"Já si ji nenechám. Nehodím ji do chřtánu čalounické kreatuře..." rozčiloval se Laue.
"Zakopej ji!" radil Hevesy.
"Nemůže," oponoval Bohr, "je na ní jeho jméno. Najdou ji a Laue bude v průšvihu. Ale vy jste chemik! Rozpusťte ji v něčem!"
"Báječné! Vezmi i moji! Roztok schovej tak, aby ho u tebe nenašli!" nadchnul se Franck.
"Kolegové, rozpouštěli jste někdy zlato? Víte, jak je nereaktivní? Snad jenom..."
Zatímco Kodaní pochodoval Wehrmacht, Hevesy rozpouštěl nobelovské medaile v lučavce královské.

"Kde jsou medaile?" hřímal nacista na Bohra.
"Prodal jsem je pro dobrou věc. Finský pomocný fond. Chtěl byste je upřít vdovám a sirotkům?"

Skřítek Pořádníček hladil a leštil křemíkové wafery. Protože byl z učitelské rodiny, trpěl neustálým sklonem k poučování.

"Mé drahé křemíkové atomy, prošly jste již redukcí taveniny oxidu křemičitého, utvořily jste trichlorsilan a zredukovaly se v polykrystalický křemík. Teď z vás v tavícím tyglíku byl stvořen monokrystal, a ten rozřezán na jednotlivé destičky, wafery.

Osmička je dokonalé číslo, elektronová konfigurace vzácných plynů. Každý z vás má čtyři valenční elektrony, což nestačí. Co učiníte? Zapůjčte si čtyři od svých sousedů. Výborně. Osm. Osm. Osm. Osm. Osm. Sedm? Jen sedm osmin dokonalosti? Zatracená difúze! Kdo sem pustil ten atom bóru ze třetí skupiny?"

Běžím. Běžím a nedokážu se zastavit. Narážím na kameny. Odrážím se od kmenů staletých stromů i mladých proutků. Nedokážu se zastavit. Padám. Padám dolů.
Spočinu. Spočinu unavená a pošpiněná a čekám. Čekám, až všechny bolesti odplynou. Až budu zase čistá. Doufám. Doufám v klid a pokoj, který nepřijde.
Stoupám. Násilím tažená vzhůru se bolestivě měním. Nedokážu se bránit. Nejsem sama sebou. Narážím na nepřekročitelné hranice. Neuniknu.
Padám. Na místě, které je jiné nebo stejné, na tom nezáleží. Když dopadnu, zase běžím. Věky pokračuji ve stále stejném bludném koloběhu. Jsem voda a jsem zajatcem své planety, která mě jen tak nepropustí.

Maminka mi vždycky říkala: "Zůstaň pěkně ve středu." Já hlupák jsem se jí smál a schválně utekl. Měla pravdu. Lapla mne magnetická síla a už mne vleče po půlkružnici. Pode mnou podlaha duantu, nade mnou strop duantu, a furt dokolečka dokola. Hurá! Tady je mezera mezi duanty, tady si dáchnu. Houby. V generátoru lupne a už mne drží vysokofrekvenční elektrické pole a táhne od středu. Pusť! Pustilo, ale chytlo mne pole magnetické. A zase po půlkružnici, ale po větší. A znovu a repete až ke kraji cyklotronu. Je mi blbě od žaludku a vyhlížím okénko, kterým se konečně dostanu ven.

Usadím se ve vlaku a natěšeně vytahnu novou obrázkovou knížku. Listuju a v duchu si říkám: „Jo, tohle jsem čekala. Ale tohle je fakt skvělý…“
„Supr vobrázky!“ Ozve se. Mladík vedle mne pokračuje: „Nějaký moderní umění?“
„Kdepak.“ Ukážu mu obálku.
„To je klasifikace na rakovinu?“
Přisvědčím.
„Proč se to klasifikuje?“
„Některý nádory jsou celkem hodný a jiný pěkný bestie. Každej se léčí jinak.“
„Hmm. Ale vobrázky fakt supr. Proč by je měli dávat na cigára?“
„Aby lidi nekouřili.“
Koukne na mne jak na dementa.
Nalistuju jednu bestii a ukážu: „almost exclusively in smokers“ a „two years survival 10 %“
„Hustý!“

Elementární částice (přehled):

Skupina                        Název částice                     Antičástice:

Částice pole:                 foton,                                není,
                                     graviton,                           není,

Leptony:                       elektronové neutrino,       elektronové antineutrino,                       
                                     mionové neutrino,           mionové antrineutrino,
                                     elektron,                          pozitron,
                                     mion,                              antimion.

Mezony:                       pion pí plus,                     pion pí mínus,
                                     pion pí mínus,                  pion pí plus,
                                     pion pí nula,                     sám sobě,
                                     kaon Ká plus,                   Ká mínus,
                                     kaon Ká nula,                   sám sobě,
                                     éta meson,                       sám sobě.

Baryony dělíme na nukleony a hyperony.

Nukleony:                      proton,                           antiproton,
                                      neutron,                          antineutron,

Hyperony:

                                     Lambda,                            Lambda,
                                     Sigma plus,                        Sigma mínus,
                                     Sigma nula,                        sám sobě,
                                    Sigma mínus,                      Sigma plus,
                                     Ksí nula,                            Ksí nula,
                                     Ksí mínus,                        Ksí plus,
                                     Omega Mínus,                  Omega plus,...

Došla slova, ne částice.

Skupina vyučujících chystá velké experimentální představení.
"Musíme se vytáhnout! Studenti budou stát s otevřenou pusou!"
"Udělejme luminiscenci, černé světlo máme."
"Budu se na ně zubit - moje umělá jednička nesvětélkuje."
"Mám růženín, růžově fluoreskuje. Ještě si dostuduju, proč."
"Ozáříme doklady a peníze."
"Jestli chcete, můžu nenápadnými manévry i spodní prádlo ukázat... dobře, vytáhnu silonové rukavičky."
"A co pohoštění? Koupíme tonic, pravý. Modrozelený blivajz."
"Pohoštění? Tak to jistí banánky v čokoládě."
"Co s tím mají společného?"
"Je v nich riboflavin a jeho roztok v mléce modře světélkuje. Zůstanou stát s otevřenou pusou."
"Řekl bych, že ji zavřou. Já bych světlušky fakt nejedl."

Stejně jako během devíti měsíců z oplodněného vajíčka vznikne človíček, vznikne z adepta budoucí astronaut.

Vajíčko si přinese jako základní vybavení mateřské a otcovské chromozomy, astronaut dobrou fyzickou kondici, ukončené vysokoškolské vzdělání technického směru a předpoklady pro plnění své budoucí odbornosti. Jeho prenatální život je plný dosud nepoznaných zážitků: v centrifuze se točí tak dlouho, až je schopen myslet a jednat při zrychlení devět gé, při klouzavém letu udrží obsah žaludku a v potápěčském skafandru je jako doma.

Nevím, s jakou myšlenkou opouští dělohu nový človíček; novopečený astronaut žije v domnění, že když přežil výcvik v NASA, přežije úplně všechno.

Přinesla domů květiny. Ale druhý den tam nebyly. Tenhle tulipán měl jinak listy, určitě měl jinak listy. Nebo ne, byly stejné, i ten kočičí chlup byl naaranžovaný.
Pak jí vyměnili oblíbený hrníček. Držela ho v rukou a prostě věděla, že tenhle není její.
Peřiny hřály jako dosud, ale tyhle byly nové. Staré jako ty její, ale jiné.
Jedna po druhé, den za dnem, její věci mizely.
Vykřikla, když jí na klín vyskočila cizí kočka. Vypadala stejně jako její Nela, ale nebyla to ona.
Konečně uslyšela klíče v zámku. Běžela mu naproti. Ale pak se mu podívala do očí. A couvla.

"Miláčku, nemohla bys mi prosím nakreslit jeden obrázek?"
"Jaký?"
"Muže a ženu, oba nahé, držící se za ruce."
"Nač ho proboha potřebuješ?"
"Chystáme s Drakem dopis mimozemským civilizacím, ponese ho sonda Pioneer 10. Obrázek bude v části "takhle vypadáme"."
"V tom případě se nemohou držet za ruce, jinak si budou emzáci myslet, že jsme jedno."
"Máš pravdu. Nakresli muži zvednutou ruku s odchýleným palcem."
"Jo, pozdrav míru. Nechceš za ně nakreslit tu sondu? Kvůli měřítku?"
"Leda pro kontrolu, výška ženy je osm vlnových délek vodíku, spočítají si ji, až si to přečtou."
"A myslíš, že všechny civilizace musejí znát matematiku?"

„Tření?“
„Hlad?“
„Jídlo?“
„Tření?“
Rozhodně se nepovažoval za znalce lidských výrazů, konec konců během svého lososího života žádného člověka ani nespatřil. Tím spíš mu tahle posmrtná brigáda připadala divná. Ležet v tunelu a hádat, na co myslí někdo na obrázku, podle toho, jak má nakrčené nozdry a skřele – taky vám to přijde divné?
Ale byl to svědomitý losos, odhodlaný přispět do pokladnice vzdělání, seč mu bude mozek stačit. Jednou si ho vybrali, tak bude hádat. Jako živý nemohl, tak mrtvý musí. Lososstvo na něj bude hrdé.
Kdyby věděl, jak s jeho snahou naloží, dal by přednost rozporcování do kvalitního suši.