Utajený

Milý deníčku,

musím se ti s něčím svěřit. Asi jsem se zamilovala!

No jo, já vím, že ti takové věci píšu často. Myslíš si jistě, že jsem nestálá, to je jednou Jonáš, podruhé Izajáš, potřetí Matyáš...

Ale tenhle muž mi učaroval na první pohled. Klidný, charismatický, sexy as hell. Sice moc nerozumím tomu, co říká, ale je u toho táák roztomilý!

Cíl: Stát se jeho největší fanynkou.
Způsob: Ometat se kolem něj, hltat jeho slova s otevřenými ústy, semtam se o něj otřít vlasy.
Dokdy: Ideálně než mu bude 33.

Jenom doufám, že už nemá jinou ženskou.

Tvoje

Marie Magdaléna.

Přišel o řeč. Jeho dikce, melodie hlasu, jeho hloubka, všechno bylo pryč.
Přišel o zrak. Jeho oči, vše pronikající pohled, to strhující pozvání, všechno bylo pryč.
Přišel o duši. Jeho gesta, výrazy, postoj i veškerá sálající životní energie, ta přemíra života, co se rozlévala na všechny kolem, všechno bylo pryč. Teď to bylo jen tělo a za chvíli ani to ne…
Kde jsi, můj synu? ptala se jeho pozůstatků, které nemohly dát odpověď. Kde jsi? odráželo se jí v hlavě jako ozvěna. Čekám tu na tebe.
Tváře měla vyprahlé, ale věděla, že Otec sám plakal za celý svět.
Ježíši, synu…

Drkotající policejní anton vytrvale, leč schlíple vymetal výmoly rozblácené lesní cesty. Atmosféra uvnitř houstla spolu s deštěm. Předpověď pro 23. červen 2018 se dokonale vyplnila. Lilo jak z konve a bylo deset stupňů.
"Magoři," ucedil vpředu nadskakující policista. "Vážně musíme tudy?"
Místostarostka zachovávala dekorum. "Státní úředník ve službě nemůže překročit hranici cizího státu. Musíme se tam dopravit přes české území."
Policistovu peprnou odpověď spolklo žbluňknutí pneumatik v brázdě.
Konečně zastavili uprostřed bahnitého pole, za kterým protékala rozvodněná hraniční říčka. Místostarostka se jala přes oficiální oblek natahovat pestrobarevně květované holinky. Policista vytasil deštník.
"Co za šílence se chce vzít zrovna tady?!"

a.d. VI Kalendas Octobres, LIV ante Christum natum

Druhá výprava do Británie dopadla úspěšně. Podařilo se mi obvyklým způsobem rozbít křehkou alianci místních barbarů. Dokonce jsem je přinutil platit poplatky. Na zimu se ovšem raději vrátím do Galie.

***

Idibus Novembribus, LIV ante Christum natum

Usadili jsme se v Lutécii. Klidné místo, uprostřed bezpečně ovládnuté a podrobené Galie. Myslím, že nás čeká mírná zima.

***

pridie Nonas Decembres, LIV ante Christum natum

Taková nehoráznost! Dozvěděl jsem se, že nedaleko odsud se nachází galská vesnice, která odmítá poslušnost Římu. Inu, uvidíme, jak dlouho jim ta drzost vydrží. Jedna centurie bude určitě stačit.

Bojím se spousty věcí. (Blechatci bych to nikdy nepřiznal, ale ten neumí číst, takže si to tady nepřečte, a vy mu to ROZHODNĚ nebudete říkat.)

Silného větru. Je hrozně hlasitý a vlající záclony jsou strašidelné.

Té čůzy s dlouhými drápy, co mě zkouší chovat a páchne smradlavou vodou.

Že uvidím dno misky.

Veterináře. No comment. (Vy se nebojíte veterináře?!)

Ale to není nejhorší.

Nejhorší je, že poté, co jsem víkend proválel na gauči, proháněl Odieho, a a Jon mi podstrojoval lasagne a drbal mě za ušima....

... Jon ráno odchází.

(Co když už nikdy nepřijde?)

No, a proto nemám rád pondělky.

Rozhodně si nemyslel, že by ho jeho rodina neměla nade vše ráda. Měli však určitá očekávání, a ne vždy je dokázali podat tak, aby je v dětství pochopil, místo toho, aby se kvůli nim trápil. Nakonec se ale naučili milovat se bezpodmínečně, nehledě na chyby a prohřešky druhé strany.

Přesto si vzpomínal na palčivý pocit, že nebude dost dobrý. Pro babičku, pro památku rodičů, pro jméno rodiny. Dlouho hledal, jak se stát dobrým nejen pro ně, ale i pro sebe.

S první polo uvadlou květinou, která mu pookřála pod rukama, se ale rozkvetl i Neville sám. Tehdy objevil svoje kouzlo.

Neboj se být. Svět můžeš jenom obohatit. Zvlášť ten můj.
Neboj se růst. Čím jiným by ses stala tou, kterou máš být?
Neboj se kvést. Krása je možná zranitelná, ale je tím, co Tě odlišuje od kamene, který ostatně také není věčný.
Neboj se... snažil se jí říkat každým projevem pozornosti, protože cítil její strach po celé planetě.

Nakonec to bylo teprve, když odcházel, kdy svolila, aby odložil poklop a nechal ji náhle tak nezvykle obnaženou, teprve, když odcházel, kdy začaly její květy vonět, teprve, když odcházel, kdy přijala jeho planetu také za svou vlastní a stala se mu růží.

Trvalo to dlouho. Krajina zůstávala šedá, holá a bez života, po kamenitých pláních se proháněl krutý ledový vítr, skalními průrvami zněla jen jeho ozvěna. Tisíce let tu nezazněl ani křik ptáka. Zdánlivě k tomu nebyl důvod, původní události dávno ustoupily mýtům a legendám.
Ale půda si pamatovala.
Všechny, kdo pálili a stavěli, aby mohli zabíjet.
Všechny, kdo mučili a byli mučeni.
Všechno to zlo, které prostoupilo kdysi mírumilovná horská údolí, proměnilo jezera v síru a prosáklo hluboko do základů hor.
Trvalo to dlouho, než si i sem život našel cestu zpět.
Než přímo před Mordorskou branou vykvetla první drobná simbelmynë.

Rána. Chvíle ticha. Dětský pláč.
„Zlatíčko!“
Syna našla v knihovně, zasypaného svazky, vedle převrácená židle.
„Cos tu dělal?“
„Nedosáhl jsem na knížku.“
„Tvoje jsou přece tady dole.“
„Chtěl jsem nějakou tvojí,“ vysvětlil chlapec, v ruce sevřel Matematickou analýzu.
S úsměvem ho objala.

„Musíme mu dát trochu prostor, je jen zvídavý,“ dohadovala se s manželem.
„Málem to tu vyhodil do vzduchu!“
„No vždyť to říkám - zvídavý.“

„To nám ani nenabídneš čaj?“
Kde při výchově udělala chybu?
„V kuchyni. Neotvírej lednici.“
„Proč… Sherlocku! Hlava?“

„Nemyslíš, že to s tou zvídavostí došlo trochu daleko?“
„No, tu Anatomii člověka jsem asi tehdy mohla vynechat.“

"Teď tady byl, sebral se, a šel pryč."
"Blbost. Jak by se tu vzal?"
"Normálně přistál na kraji rybníka. Divže neupad' do vody."
"Sám jsi asi někam upad'. Kecáš."
"Nekecám. Otočim se a vidim, jak si rovná brejle a pucuje sako."
"Jak vypadal?"
"Trochu jako učitel, měl ukazovátko. Ptám se ho, jak se sem dostal, a on povidá, retardis. Jako kdyby určoval živočišný druhy."
"Nech toho."
"A pak se ptám, co hledá, a on jen řekl, že to je daleký."
"Kolikrát ti to mám ještě říkat! Žádnej učenej z nebe nespadnul!"
---
Doktor si za stromem povzdychl a vyrazil hledat Daleky.