Moje články

Cris se ploužil za Anthonym, který jim prosekával cestu hustým porostem.
"Vážně nechceš pomoc?" zeptal se trochu dotčeně.
"Ne Crisi, to zvládnu-" řekl Tony a v tu chvíli ho trn sekl do ruky. Zaklel.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a Anthony zaklel znovu. Cris vytáhl náplast a zalepil mu ránu.
"Ukaž, teď budu sekat já."
"Co? Já nejsem žádná květinka, narozdíl od tebe!"
"My máme kytky tvrdší než tyhle a stejně tak i naše kůže je tvrdší," vysvětloval Cris.
"Jasně, jasně, všechno z krystalů. Ale tvoje kůže je stejná jako moje!"
Cris se otočil a ukázal kousky krystalů na ruce.

Anthony s Crisem se procházeli trhem a zastavili se u obchodu, kde prodávají různé cetky. Tony se všiml, že tam jsou některé věci ze Zartu, jeho rodné planety a začal se hned přerývat hromadou věcí. Crise oslovila jedna nádobka s nápisem "Džinova lampa".
"Tony?" zeptal se Cris, když ji obracel v ruce.
"No?" odpověděl Anthony, aniž by ho pořádně vnímal.
"Co je to džin?"
"Gin?" zarazil se Tony. "To je druh alkoholu," řekl a hrabal se dál.
"A proč se tomu říká džin?"
"To máme bohužel od Francouzů, ti tak říkají jalovci."
"Takže tohle je lampa na jalovec?"
"Jasně... cože?"

Anthony se zarazil. Temná postava si ho všimla a vyšla k němu. Cris rozsvítil a Tony si mohl prohlédnout ženu v roztrhaném oblečení. Cris jí musel vysvětlit, kdo jsou a co tady dělají, což ženu poněkud uklidnilo.
"Náhodou nevíš, kde tady sehnat vesmírnou loď, co?" zeptal se trošku vyděšeně Anthony.
"Já ne, ale vím, kdo by to mohl vědět."
Cris s Anthonym ji následovali na půdu, kde odkryla obrovské oko a stoupla si vedle něj.
"Ptejte se, on vidí všechno," řekla žena.
"Ale neslyším nic," řeklo oko.
"Ale vždyť jsi teď odpověděl!" rozčílil se Tony.
"Umím odezírat ze rtů, blbečku!"

Anthony se schoval pod stůl. Když mu Cris říkal, že našel místo, kde přespí, tak nečekal, že to bude dům z hororu. Venku se zablýsklo a Tony si všiml temné siluety v kuchyni.
Přemýšlel, jestli je to Cris, který se šel podívat na půdu, nebo něco, co ho před minutou napadlo. Každopádně se rozhodl, že to nebude v žádným případě riskovat.
Jestli to chce sníst Crise, tak prosím, říkal si Tony, stejně bych ho asi uškrtil sám.
Znovu se zablýsklo a Tony si všiml, že v kuchyni jsou postavy dvě.
Jedna z nich byla Cris, který v ruce držel sušenku.

Anthony byl na planetě už nějaký ten týden a pořád se mu nedařilo sehnat práci. Věděl, že pokud to půjde takhle dál, tak z planety nikdy neodletí.
Cris na druhou stranu vypadal docela spokojeně a každý den přinášel víc a víc peněz.
"Kde ty peníze bereš?" zeptal se poněkud naštvaně.
"Víš, jak jsem byl v té seznamovací kanceláři? Oni mi platí za to, že jsem členem "anonymní seznamky"," přiznal se nervózně Cris.
"Anonymní seznamka?"
"Je to docela jednoduché, je mezi námi tmavé sklo, takže se vůbec nevidíme."
"A za to ti platí?"
"U mě platí za poloprůhledné sklo," zasmál se.

Cris s Anthonym seděli v malé místnosti. Naproti nim seděl muž s kloboukem a nad ním vysel plakát s nápisem: "Nesnaž se, ukaž se!"
"Pánové," ozval se po chvíli, "slyšel jsem, že se chcete připojit k naší malé organizaci."
"Ano pane," řekl hned Cris.
"Dobře, nové lidi potřebujeme, nová krev se vždy hodí... Ale víte vůbec, o co se naše organizace snaží?"
"Být nejlepší?" zkusil to Tony. Muž s kloboukem se zasmál.
"Skoro. Chceme být nejlepší bez snažení. A musím říct, že vy dva jste se snažili až moc..."
"Snažit se míň mi nedělá problém," pronesl Tony.
"Výborně! Jste přijati!"

Anthony se krčil v křoví. Kolem něj procházelo několik neudržovaných a hlasitých lidí. Lépe řečeno, byli to zombie. Cris se opatrně přiblížil k Tonymu.
"Proč se vlastně schováváme?" zeptal se potichu.
"Copak nevidíš? To jsou zombíci!" zašeptal naštvaně Anthony.
"Vypadají jako ty po ránu," protestoval Cris.
"To jo, ale já nechci jíst mozky..."
"A proč zrovna mozky?"
"Protože jsou blbí jak štoudev," vysvětlil jednoduše Tony.
"A snědení mozku jim zvýší IQ?"
"Ne, ale oni si to myslí..."
"Hmm, kdyby to fungovalo, tak ty bys stejně žádný nepotřeboval," mrkl na něj Cris.
"Tobě bych ale uvařil aspoň tři," zašeptal vesele Tony.

Cris se opatrně posadil.
"Cože jsi?"
"Okey, vím, že to zní zvláštně. Ale já prožívám tyto dva týdny na přeskáčku."
"Jak jako?"
"Prostě minulý pondělí jsem prožil tuhle středu. A to nemyslím nějak obrazně. Skáču v čase jako potrhlý králík pod postelí."
"Nemyslíš si, že bych si toho všiml?"
"Já ti to už párkrát říkal, ale to se ještě nestalo."
"A víš, proč se to děje?"
"Myslím, že to má něco společného s tou knihou, co jsme včera našli..."
"Včera?"
"Chci říct, co zítra najdeme. Řeknu ti, to bude den! Jsem rád, že už jsem si ho zažil," zazubil se.

Anthony s Crisem vešli do pokoje. Jeho vlastník se na ně nervózně usmál.
"Promiňte ten nepořádek, nečekal jsem hosty," řekl a vešel do vedlejší místnosti.
"Tony?" pípnul Cris. "Už jsi někdy viděl něco takového?"
"Jop, u sestry v pokoji."
"Jak tu může žít? Vždyť je to životu nebezpečné!"
"Ale jdi, když si najdeš systém..."
"Systém? Vždyť je to naprostý chaos! Podlaha ani není vidět přes ten bordel, ani si nejsem jistý, jestli ten stůl není jen hromada papírů."
"Pravda, že sestra neměla živého krokodýla, ale stejně přeháníš."
"Vážně? Víš, že stojíš na něčí svačině?"
"Jo, jako u sestry v pokoji."

Tony se opatrně přikrčil.
"Crisi?"
"No..?"
"Neslyšel jsi něco?"
"Myslíš něco kromě tvého tlukotu srdce?" zasmál se Cris.
"Ne vážně... Pššt! Už to slyším zase."
"Myslíš, že tam něco je?"
"Jo."
"Možná je to krysa, dělá to takové pisklavé zvuky."
"Ne, krysa zní jinak. Není o tom něco v tý tvý knížce?"
"I kdyby bylo, bez světla to nepřečtu..."
"Teď to znělo blíž! Ať je to, co je to, tak se to přibližuje."
"Zpět jít nemůžeme, venku zuří bouřka."
"Kdo ví, co na téhle planetě žije! Může to být krysí mutant!"
"Jak jako Crisí mutant? Zase tak velký to není..."

Anthony s Crisem zrovna utíkali před skupinkou lidí s vidlemi, když tu oba zapadli do bílé a dlouhé roury. Tony si vzpomněl na léto, kdy poprvé sjel tobogán. Udělalo se mu špatně.
Když konečně oba dopadli, Anthony to nevydržel a odběhl pryč. Když se vrátil, tak Cris držel kočku.
"Kde to jsme a kde jsi vzal tu kočku?"
"Byla tady za tou hromadou prádla."
"Když už jsme u toho, proč je tu všude tolik prádla?"
"No, aspoň to tu nesmrdí, jako v žaludku toho obra."
"Jo, to bylo strašný..."
"I ta kočka voní..."
...a pak se začala místnost napouštět vodou...

Byl už večer a Cris si přisedl k Tonymu. Oba se dlouze na sebe podívali a pak se Tony uchechtl.
"Co je?" zeptal se rudovlasý.
"Crisi, dokážeš ty vůbec lhát?"
"A proč bych lhal?"
"To lidi dělaj, aby přežili. Je to instinkt."
"Já nerad lžu." Anthony se zasmál.
"Celkově jsi strašně pozitivní. Někdy mám pocit, že ti ani nedochází, co se děje a v jak moc velkém průšvihu jsme."
"Děláš, jako kdyby to byla tak zlý, vždycky jsme se z toho dostali."
"Pravda, ale to neznamená, že budeš ignorovat fakt, že jsme v rejži!"
"Vždyť jsme jenom ve vězení..."
"Ugh..."

Anthony zakašlal.
"Cože jsi to udělal?" Cris se zadíval do země.
"Možná jsem spálil nějakou slámu..."
"Nějakou slámu?! Copak jsi neviděl, jak vypadají zdejší domorodci?" Cris zamrkal.
"Ale to neznamená-"
"Jak přesně vypadala ta sláma?"
"Takový snop."
"Asi metr a půl vysoký?"
"No, ale hořel hezky..."
"A neječel náhodou, když jsi ho zapálil?"
"Ne, on spal."
Anthony se chytil za hlavu.
"Prosím, řekni mi, že jsi nespálil jednoho z našich hostitelů."
"Ale tobě byla zima!"
"Řekl jsem zatop, ne spal prvního domorodce, co potkáš!"
Na chvíli oba zmlkli a z venku se ozvalo hlasité volání muže.
"Vidíš, jeho jsem nespálil!"

Tony neměl v plánu u tety zůstat moc dlouho, protože se bál, že by už neodešel. Vyběhl do svého pokoje pro kabel, aby jim mohl ukázat fotky, ale nemohl ho vůbec najít. Cris mu přišel pomoct. Místo kabelu ale Tony našel dopis adresovaný jemu od jeho mámy. Byl přesně patnáct let starý, ale pořád čitelný. Tony si pečlivě prohlédl rukopis a přečetl si to. Na konci dopisu bylo napsáno: Pac s pusu, Máma. Tony si hned vzpomněl, jak jeho máma všechny dopisy pro něj podepisovala právě takto a jak vždy byla v obálce schovaná nějaká sladkost.
"Mám ho!" zakřičel Cris.

Anthony si už po stý četl tu samou knihu. Nevěděl proč, ale měl pocit, že mu něco uniká.
Cris si potichu sedl k němu a podíval se mu přes rameno. Oba mlčky přejížděli očima text knihy.
Po té, co Tony dočetl poslední stránku, chtěl knihu zase zabouchnout, ale Cris ho zarazil.
"Počkej!" vyhrkl. "Co je za poslední stránkou?" Tony neřekl ani slovo a opatrně stránku otočil. V knížce byla zasunutá stará fotka, na které byl malý Anthony a jeho rodiče. Asi tak dvanáctiletý Tony držel v ruce právě tuto knížku.
"Už si vzpomínám," řekl Tony a Cris ho pevně objal.

Anthony a Cris se ocitli v malé místnosti plné dveří.
Zatímco se Tony snažil otevřít jakékoliv dveře, Cris si prohlédl koláček s nápisem "Sněz mě", který ležel na stolku uprostřed místnosti, a ukousl.
"Pitomý dveře!" postěžoval si Tony a otočil se zpět na Crise. "Co to jíš?"
"Koláček," usmál se, "chceš taky?" Tony mu ho rychle vytrhl z ruky.
"Zbláznil ses? Nemůžeš přeci jíst vše co najdeš! Co kdyby to bylo otrávené!"
"Ale bylo na něm napsáno "Sněz mě"!" řekl naivně Cris. Tony se zarazil a pak se podíval kolem.
"Ale ne," řekl a rychle uhnul rychle se zvětšujícímu Crisovi.

Elis Bell, se rozhodla, že podnikne "cestu pravé ženy". Brzy jí bude osmnáct a ona chce být připravena na dospělost, takže si sestavila takový seznam věcí, který musí udělat, aby se z ní stala "pravá žena". Problém byl v tom, že vůbec neměla představu, jako taková pravá žena vypadá a tak hledala na internetu.
Nenašla toho moc, ale dokázala si konečně vytvořit obraz o pravé ženě. Pak se ale zastavila. Krásná, milá, zdvořilá, usměvavá, veselá, mírumilovná, silná, legrační a pomáhá ostatním...
"Přesně takový je bratranec Anthony!" zasmála se a šla za tetou pomoct ji s úklidem.
Anthony taky nepotřeboval seznam.

"Ok, Crisi, proč jsi mě tedy vzal na tuhle planetu?" zeptal se otráveně Anthony a rozhlédl se.
"Protože tato planeta je zcela opuštěná," řekl nadšeně, "a nikdo a nic tu nežije. Dokonce sem nikdo nejezdí! Prostě žádné zásahy do přírody. Jenom stromy, kytky, voda, kameny-"
"Proč tam stojí tamta pumpa?" zeptal se Tony se zájmem.
"Jaká pumpa?" zeptal se naštvaně Cris. "Žádná pumpa tu být nemá."
"Ale je," pokrčil rameny, "koukej!" Cris se podíval směrem, kterým Tony ukazoval.
"Myslíš, že ji postavily stromy a kytky?" zeptal se vesele a šťouchl do Tonyho. Ten se zasmál.
"Tak jo, jdeme to prozkoumat."

Cris a Anthony se krčili za kusem betonu spolu s dalším mužem. Všude kolem se ozývala střelba ze zbraní a výbuchy.
"Tak a je to tady, chlapy," podotkl a kývl na ně.
"P-počkej!" zastavil ho Tony. "To tam vážně chceš jen tak vlítnout? Myslím tím... nemáš náhodou manželku a tak?" řekl s nadějí, že se vyhne boji. Muž se zasmál.
"Je lepší být mrtvej než ženatej. To je taky důvod, proč jsem tady."
"A tak proč sis jí vůbec bral?" zeptal se se zvědavostí Cris.
"Aby se mi umíralo snáze," zasmál se hlasitě a pak vyběhl s válečným pokřikem pryč.

"Tony, ale mě se chce!" zvolal z ničeho nic Cris.
"No, tak to sis měl odskočit před tím, než nás začal honit ten maniak s puškou," odpověděl mu Tony chladně.
"Ale... příroda volá!" řekl Cris a začal poskakovat na místě.
"Nešij sebou tak!" seřval ho potichu. "Nebo nás uslyší!"
"Ale já se pomočím!" procedil mezi zuby.
"To se pomočíš i po smrti, tak buď tak hodnej a buď zticha!"
"Víš co? Já se vymočím tady do rohu, ano?"
"Ani náhodou! Vždyť jsme ve skříni!"
"Ale já musím!"
"Tak utíkej na ten záchod, ale když tě zastřelí, tak nechoď zpět!"
"Provedu!"

Když jsem takhle šla po ulici, zastavil mě takový podivný muž s fezem.
"Tady máš a neztrať to!" řekl a rychle mi nacpal do ruky vařené vejce.
"Vejce?" zeptala jsem se zmateně toho šílence.
"To není jen takové vejce," vysvětloval a mával přitom rukama, "to je galaktinterrepulsivní vysílač!"
"Co?" vyhrkla jsem. To málo, co mi uvízlo v hlavě z fyziky mi říkalo, že je to blbost.
"Když to rozbiješ, tak vesmírná loď zaútočí na Zemi," řekl a urovnal si motýlek. "Musíš to někam schovat! Někam, kde to bude v bezpečí!
"Neboj se, v mém bordelu na stole se hravě ztratí!"

"Tak pohněte!" zařval voják a postrčil Anthonyho.
"Hej, okřikl je Cris, "to tu nemáte to... presumpci neviny?"
"Oni tu spíš mají presumpci viny," řekl Tony a rovnal si záda.
"To jako, že jsme vinný, i když nejsme?"
"Přesně tak. Zavřou nás, pak nás budou soudit a pak nás znovu zavřou."
"A co když se ukáže, že jsme nevinný?" zeptal se Cris a vrhl zlý pohled na vojáky okolo.
"Podívej se kolem," zasmál se. "Myslíš si, že by nás pustili?"
"Popravdě," ozval se muž vedle nich, "oni tu nemají ani soud."
"Prima Crisi. To se ti povedlo! Příští planetu vybírám já."

Cris s Tonym stáli právě ve výcvikové hale, když k nim došel
Pšžrastoklad, vůdce vzbouřenců.
"Tak hele, dnes vám voboum žádnou zbraň nedám, páč ste minule postřelili toho cápka."
"To Cris," řekl Tony, ale oddychl si.
"Tak si voba dejte deset kliků a pak přelezte tu zeď."
"Cože to máme udělat?" zeptal se nevěřícně Tony, zatímco Cris už klikoval.
"Nebuď takovej srab. Se bojíš zbraní, nechceš bojovat a vyhýbáš se cvičení! Seš normální přizdisráč!" řekl chlap vedle Pšžrastoklada.
"Má recht, hochu. Musíš se dát dohromady!"
"Kdybych byl ten váš... přizdisráč, tak mlčím a držím krok!"
"Jo, kéž bys držel krok..."

Anthony vešel do Crisova pokoje a porozhlédl se kolem.
"Crisi? Už jseš?" zeptal se do ticha. Pak jeho pozornost ale upoutal veliký drahokam položený na stole.
"Kde jsi ho vzal?" zeptal se Crise, když vyšel z koupelny.
"To mám z domova, jako památku," usmál se. "Ale jestli chceš, můžeš si ho nechat," mrkl na něj.
"Díky," zazářil Tony a pořádně ho prozkoumal. Cris si sedl vedle něj.
"Chceš ještě více mého strýce?" zazubil se.
"Cože?" zarazil.
"Mám tu ještě jeho ledvinu," pokrčil rameny.
"To je tvůj strýc?"
"Jop."
"Tak to si ho radši nech," řekl a podal mu drahokam zpět.

Cris s Tonym byli ztraceni ve velikém skladu a nemohli se dostat ven.
"Za tohle můžeš ty," oznámil mu Tony.
"Tak se zeptáme tamhle těch lidí," pokrčil rameny Cris a hned k nim vykročil. "Promiňte!"
"Počkej! Crisi!" pokoušel se ho zastavit.
"Nevíte, jak se dostat ven?" Ale to už na něj mířily zbraně.
"Crisi! To sis nevšiml, že tu probíhá transakce?" řekl skrze zuby.
"Jak jste se sem dostali?" řekl pán s kufříkem.
"Zabte je, jsou to poldové!" vykřikl chlápek s boxem.
Naštěstí pro ně v té chvíli vpadlo dovnitř celé komando a oba stihl utéct před střelbou.
"...tvoje chyba-!"

Cris se zarazil.
"Počkej, Tony! Myslím si, že o nás ví!"
"Tak nekecej a pojď!" seřval ho.
"Ale on ví, že chceme jít právě tam a nadběhne nám!" zakňoural Cri
"Mohli bychom tam být dřív, kdyby sis máknul a nezastavoval se pořád!" otočil se na něj Tony.
"Ale on už tam skoro je," stěžoval si. Tony se zastavil.
"A jak víš, že o nás ví?" zeptal se zmateně.
"Prostě to vím! Pojď, pojď tudy!" naléhal.
"Bože, ty jsi jak dítě! Někdy bych rád věděl, co se děje v tvé hlavě." Cris se na něj zazubil. "Nebo možná ani ne," přiznal.

Anthony s Crisem stáli v místnosti po pas plné žížalami.
"Myslím, že vidím východ," řekl vesele Cris.
"Mám žížaly v botách," stěžoval si Tony.
"Ještě kousek a budeme tam," mrkl na něm.
"Ah! Teď je mám i v kalhotách!" zakňoural.
"Chceš je pomoct vyndat?" navrhl mu šťastně Cris.
"Akorát bys mi tam hodil další..." odmlčel se. "Doufám, že to opravdu je východ, protože to strašně lechtá! Kdyby se aspoň nehemžily!"
"Ani nevíš, jak těm žížalám závidím," řekl polohlasně Cris a odtrhl od něj pohled.
"Kdyby se alespoň nehemžily v mých kalhotách!" vykřikl zoufale Tony.
"Už jsme u východu! Vyklepej je!"

Anthony s Crisem stáli udiveně uprostřed náměstí.
"Měl jsi pravdu," vydechl Tony. "Opravdu je tu všechno z kovu."
"No, ne úplně všechno. Třeba vzduch a voda... nebo atmosféra a tak..."
"Tamhle ten chlap bafá z dýmky olověné kruhy!" vykřikl a praštil Crise loktem.
"To nejdivnější na tom je, že se v tom vzduchu doopravdy rozplývají," řekl Cris.
"To není možné!" otočil se na něj zmateně Tony.
"No, teoreticky je všechno možné. To, co tady neexistuje, existuje zase jinde. Zkus jim vyprávět o dřevě a stromech a taky tomu nebudou chtít věřit."
"No dobře, pane chytrej. Vsadím se, že nevybafeš kruh!"

"Otče, zhřešil jsem," ozval se Tony po chvíli.
"Řekni mi vše o tvém hříchu a Bůh ti možná odpustí."
"Nechal jsem na chvíli Crise bez dozoru." Otec zakašlal.
"To je to, co jsi mi chtěl říct? Nemyslím si, že by to byl nějaký velký hřích."
"Ale kvůli tomu nás teď honí stráž!" stěžoval si.
"A co Cris udělal?"
"Vzal korunu z podstavce a chtěl zkusit, jak v ní vypadám," pokrčil rameny.
"Ah, už to vidím. Neopětovaná láska je taky hřích!" řekl přísně.
"Ale já jí opětuju! Tedy-! To není-!" vykřikl zmateně Cris. Pak rychle vyběhl ven a nechal se zatknout.

Tony si sedl na trávu a zahleděl se do oblohy. Byl naprosto vyčerpán a Cris to nedokázal pochopit.
"Tony, co bys řekl večeru na pláži?" otravoval ho. Anthony utrhl pampelišku a sfoukl z ní chmýří.
"Co si myslíš o návštěvě zoo?" Tony utrhl další pampelišku a také z ní sfoukl chmýří.
"A co třeba romantická večeře pro dva?" flirtoval Cris. Tony utrhl třetí pampelišku-
"Počkej, neslyšel jsi něco?" zeptal se.
"No, neslyšel jsem tvoji odpověď na moje nabídky," pokrčil rameny Cris.
"Ne... zní to jako tichý křik..." řekl a pak se opatrně podíval dolů.
Všechny pampelišky utíkaly pryč před popravou.

Sordes byla velká a mocná říše.
Vládl ji jeden panovník a senát plný těch nejinteligentnějších.
Města byla velká, plná moudrých a slušných lidí, ulice se leskly čistotou a z kašen se dalo pít.
Vzdělání bylo velmi vysoké a každou chvíli občané této říše něco objevovali. Třeba před chvílí zjistili, že jejich říše doopravdy existuje teprve pár týdnů, i přes to, že pro ně je to několik generací.
Zrovna, když se to panovník rozhodl oznámit lidu, osvítilo ho světlo a uviděl tvář Boha.
"Crisi? Ty jsi nevyhodil ten jogurt!" zakřičel Tony a vyhodil celou říši Sordes i s panovníkem do koše.

Jednoho dne jsem seděla u snídaně úplně obklopená. Už dlouho jsem dojedla, ale nebylo jak odejít - ti malí trollové zabarikádovali únikovou cestu.
Tak jsem jen dělala, že poslouchám jejich podivné příhody a zážitky a mezitím jsem si je prohlížela.
Celí umounění, v rozcuchaných vlasech listí, snídaně všude na obličeji a vypouklé oči. Kdo mi nevykecával mozek, tak na mě aspoň zíral. Řvaní, mlácení do stolu, šoupání lavičkou a olizování lokte až stolu.
A pak to chce těma rukama na mě šahat? Není tamto jedovaté? Hej! To se nejí!
Proč mě ti malí prevítci neposlouchají?
Bože, proč jsem se stala vedoucím?

Cris s Anthonym stáli na meziplanetárním trhu a rozhlíželi se kolem.
"Proč zrovna já musím chytit nějakou nemoc?" postěžoval si Tony.
"Vždyť jsi v podstatě zdraví, jen musíš mít pár dní tu dietu. Koukej, koupíme ti nějaké jídlo, které smíš."
"A jak víš, že v tom není něco, co nemůžu?"
"Mám tady ten seznam," řekl a začal se přehrabovat v tašce.
"Myslíš ten seznam vytvořený pro tamtu planetu?"
"Tak se prostě zeptáme!" navrhl Cris a zamířil si to k nejbližšímu stánku. Po chvíli se vrátil zpět.
"Tak prý v životě o té nemoci neslyšeli, ale mám divnou dýni!" zazubil se.

"Tony, já-"
"Nezačínej s tím," přerušil ho.
"Ne, poslouchej, já-"
"Nech to být, Crisi."
"Tony! Já se ti chci-"
"Já vím a chápu to," pošeptal Tony, zatímco zíral z okna.
"Vážně? Stejně. Nechtěl jsem, aby nás zatkli a už vůbec ne, aby nás zítra popravili."
"To je v pohodě," pousmál se. "Aspoň umřeme spolu." Cris si ho smutně prohlédl.
"Víš, ptal jsi se, proč jsem si vybral zrovna tebe..."
"Protože jsi mi zničil dům," zasmál se.
"Ne, protože od první chvíle jsem věděl, že jsi moje spřízněná duše. Patříme k sobě."
"Prrr! Stačila by mi omluva! Teď vstávej! Vypadneme odsud!"

"Jste obklíčeni!" zaječela osoba s hlodavčími předky.
"No ne, to jsme si nevšimli," řekl Tony ironicky a zvedl ruce nad hlavu. Cris udělal to samé.
"No tak, tohle přeci není nutné ne? To bude jenom jedno velké nedorozumění!" říkal Cris.
"Máte právo na oddělenou klec."
"Díky Bohu! S Crisem bychom se porvali o seno." Tony toho měl po krk.
"Lehněte si na zem!"
"Ani mě nehne!" zakřičel celý bez sebe, až to Crise vyděsilo. "Mně nebude žádná pitomá punková nutrie říkat, co mám dělat!"
"Punková nutrie?" řekl zmateně Cris.
"To číro," řekl a rukama ho naznačil. To ale neměl říkat...

"Promiňte, ale nebolí vás náhodou záda?" zeptal se najednou Cris pána před nimi.
"Ano! Jak to víte?" zeptal se a otočil se na ně.
"A není to pulzující bolest, skoro až bodavá?" pokračoval Cris.
"Ano!" vykřikl nevěřícně pán.
"A máte někdy pocit, že máte něco zaseknutého v zádech?"
"Neustále!"
"A co kdybych vám řekl, že vám mohu pomoct?"
"Vážně?"
"Jen se na chvíli otočte."
Pán se otočil a bolest přestala.
"To je zázrak!" zvolal.
"A máte teď pocit, že vám odtéká veškerá krev z těla?" ozval se podle Tony.
"Vy musíte být čarodějové!"
"Přesně," řekli a schovali kudlu za zády.

"Chceš mi říct," začal Tony opatrně, "že tohle je umění?"
"Všechno na téhle planetě je umění. A proto mají galerie úplně všude... I na ulici," pokrčil rameny Cris.
"Hele, Street Art chápu, ale mít na vchodových dveří pověšený obraz s krávou...?"
"Á, vidím, že máte zájem o tento mistrovský kousek," řekl vousatý pán za nimi. "Skvělá volba! Je to od umělce, který rád kreslí pole a oblohu. Proto je tento obraz tak dynamický!"
"Dynamický?" zeptal se nevěřícně Tony.
"Mě se to líbí," přiznal Cris.
"Koukám, že pán je znalec! Víte, já si myslím, že by obyčejní lidé neměli umění provozovat."

"Tak, kam poletíme teď?" zeptal se Tony, zatímco si louhoval čaj.
"Co třeba planeta Aaquater? Slyšel jsem, že tam žijí mořské panny."
"Ne, moc vody."
"Co planeta Triliteraturen? Je plná tygrů!" řekl nadšeně Cris.
"Nah, moc nebezpečné," odbyl ho.
"Planeta Anyrila? Vlaky na duhových kolejích?"
"Wow, Thore, zpomal," rozesmál se.
"Planeta Karoten?"
"Ta je plná mrkví, ne?"
"Aren?"
"To je měsíc."
"Tak kam tedy chceš?" zeptal se Cris, mávl rukama a přitom omylem posunul a ulomil páčku. Loď nabrala plnou rychlost a oba dva sebou trhli.
"Pro Boha, Crisi, zastav ji!"
To už se ale loď řítila k neznámé planetě.

"Okay Tony, hlavně klid, ano? Nepanikař!" říkal Cris, zatímco se k němu pomalu přibližoval.
"Nepanikař? Stojím na pitomý mině! Když se hnu, urve mi to nohu!" rozkřikl se.
"Zůstaň v klidu," opakoval Cris.
"Jak mám zůstat v klidu, když nejsem v klidu?" odsekl.
"T-to bude v pořádku, ano? Neboj se! Já se o to postarám!"
"To mě má jako utěšit?"
"Já nevím, kdo stoupl na tu minu!" bránil se Cris.
"Kdybych nešel první, tak už nemáš nohu!" okřikl ho.
"Počkej, zkus rychle odskočit," napadlo ho.
"Co?!"
"Věř mi."
Tony rychle uskočil a spadl na Crise. Mina se ani neobtěžovala bouchnout.

"Tony! Pojď sem!" zavolal Cris zpoza rohu. Tony se ani nepohnul.
"Je to opravdu nutný? Já jen, že se sem dobývá asi tucet zabijáků... Našel jsi cestu ven?" zeptal se naivně.
"No... Něco takového..." Tony rychle vstal a přiběhl k němu. Jenže, když uviděl, co to Cris drží v rukou, zarazil se. Jak jsem si mohl myslet, že opravdu našel cestu ven? zeptal se sám sebe.
"Co to sakra má znamenat?"
"Koukej na to! Je to úplně dokonale kulatý!" vydechl Cris.
"Je to pitomý jabko! Navíc je to určitě umělý!"
"Tak se klidně zeptej toho červa!"
"Trhni si!" řekl červ.