Moje články

Anthony se zarazil. Temná postava si ho všimla a vyšla k němu. Cris rozsvítil a Tony si mohl prohlédnout ženu v roztrhaném oblečení. Cris jí musel vysvětlit, kdo jsou a co tady dělají, což ženu poněkud uklidnilo.
"Náhodou nevíš, kde tady sehnat vesmírnou loď, co?" zeptal se trošku vyděšeně Anthony.
"Já ne, ale vím, kdo by to mohl vědět."
Cris s Anthonym ji následovali na půdu, kde odkryla obrovské oko a stoupla si vedle něj.
"Ptejte se, on vidí všechno," řekla žena.
"Ale neslyším nic," řeklo oko.
"Ale vždyť jsi teď odpověděl!" rozčílil se Tony.
"Umím odezírat ze rtů, blbečku!"

Anthony byl na planetě už nějaký ten týden a pořád se mu nedařilo sehnat práci. Věděl, že pokud to půjde takhle dál, tak z planety nikdy neodletí.
Cris na druhou stranu vypadal docela spokojeně a každý den přinášel víc a víc peněz.
"Kde ty peníze bereš?" zeptal se poněkud naštvaně.
"Víš, jak jsem byl v té seznamovací kanceláři? Oni mi platí za to, že jsem členem "anonymní seznamky"," přiznal se nervózně Cris.
"Anonymní seznamka?"
"Je to docela jednoduché, je mezi námi tmavé sklo, takže se vůbec nevidíme."
"A za to ti platí?"
"U mě platí za poloprůhledné sklo," zasmál se.

Anthony se krčil v křoví. Kolem něj procházelo několik neudržovaných a hlasitých lidí. Lépe řečeno, byli to zombie. Cris se opatrně přiblížil k Tonymu.
"Proč se vlastně schováváme?" zeptal se potichu.
"Copak nevidíš? To jsou zombíci!" zašeptal naštvaně Anthony.
"Vypadají jako ty po ránu," protestoval Cris.
"To jo, ale já nechci jíst mozky..."
"A proč zrovna mozky?"
"Protože jsou blbí jak štoudev," vysvětlil jednoduše Tony.
"A snědení mozku jim zvýší IQ?"
"Ne, ale oni si to myslí..."
"Hmm, kdyby to fungovalo, tak ty bys stejně žádný nepotřeboval," mrkl na něj Cris.
"Tobě bych ale uvařil aspoň tři," zašeptal vesele Tony.

Anthony s Crisem vešli do pokoje. Jeho vlastník se na ně nervózně usmál.
"Promiňte ten nepořádek, nečekal jsem hosty," řekl a vešel do vedlejší místnosti.
"Tony?" pípnul Cris. "Už jsi někdy viděl něco takového?"
"Jop, u sestry v pokoji."
"Jak tu může žít? Vždyť je to životu nebezpečné!"
"Ale jdi, když si najdeš systém..."
"Systém? Vždyť je to naprostý chaos! Podlaha ani není vidět přes ten bordel, ani si nejsem jistý, jestli ten stůl není jen hromada papírů."
"Pravda, že sestra neměla živého krokodýla, ale stejně přeháníš."
"Vážně? Víš, že stojíš na něčí svačině?"
"Jo, jako u sestry v pokoji."

Anthony s Crisem zrovna utíkali před skupinkou lidí s vidlemi, když tu oba zapadli do bílé a dlouhé roury. Tony si vzpomněl na léto, kdy poprvé sjel tobogán. Udělalo se mu špatně.
Když konečně oba dopadli, Anthony to nevydržel a odběhl pryč. Když se vrátil, tak Cris držel kočku.
"Kde to jsme a kde jsi vzal tu kočku?"
"Byla tady za tou hromadou prádla."
"Když už jsme u toho, proč je tu všude tolik prádla?"
"No, aspoň to tu nesmrdí, jako v žaludku toho obra."
"Jo, to bylo strašný..."
"I ta kočka voní..."
...a pak se začala místnost napouštět vodou...

Anthony zakašlal.
"Cože jsi to udělal?" Cris se zadíval do země.
"Možná jsem spálil nějakou slámu..."
"Nějakou slámu?! Copak jsi neviděl, jak vypadají zdejší domorodci?" Cris zamrkal.
"Ale to neznamená-"
"Jak přesně vypadala ta sláma?"
"Takový snop."
"Asi metr a půl vysoký?"
"No, ale hořel hezky..."
"A neječel náhodou, když jsi ho zapálil?"
"Ne, on spal."
Anthony se chytil za hlavu.
"Prosím, řekni mi, že jsi nespálil jednoho z našich hostitelů."
"Ale tobě byla zima!"
"Řekl jsem zatop, ne spal prvního domorodce, co potkáš!"
Na chvíli oba zmlkli a z venku se ozvalo hlasité volání muže.
"Vidíš, jeho jsem nespálil!"

Anthony si už po stý četl tu samou knihu. Nevěděl proč, ale měl pocit, že mu něco uniká.
Cris si potichu sedl k němu a podíval se mu přes rameno. Oba mlčky přejížděli očima text knihy.
Po té, co Tony dočetl poslední stránku, chtěl knihu zase zabouchnout, ale Cris ho zarazil.
"Počkej!" vyhrkl. "Co je za poslední stránkou?" Tony neřekl ani slovo a opatrně stránku otočil. V knížce byla zasunutá stará fotka, na které byl malý Anthony a jeho rodiče. Asi tak dvanáctiletý Tony držel v ruce právě tuto knížku.
"Už si vzpomínám," řekl Tony a Cris ho pevně objal.

Elis Bell, se rozhodla, že podnikne "cestu pravé ženy". Brzy jí bude osmnáct a ona chce být připravena na dospělost, takže si sestavila takový seznam věcí, který musí udělat, aby se z ní stala "pravá žena". Problém byl v tom, že vůbec neměla představu, jako taková pravá žena vypadá a tak hledala na internetu.
Nenašla toho moc, ale dokázala si konečně vytvořit obraz o pravé ženě. Pak se ale zastavila. Krásná, milá, zdvořilá, usměvavá, veselá, mírumilovná, silná, legrační a pomáhá ostatním...
"Přesně takový je bratranec Anthony!" zasmála se a šla za tetou pomoct ji s úklidem.
Anthony taky nepotřeboval seznam.

Cris a Anthony se krčili za kusem betonu spolu s dalším mužem. Všude kolem se ozývala střelba ze zbraní a výbuchy.
"Tak a je to tady, chlapy," podotkl a kývl na ně.
"P-počkej!" zastavil ho Tony. "To tam vážně chceš jen tak vlítnout? Myslím tím... nemáš náhodou manželku a tak?" řekl s nadějí, že se vyhne boji. Muž se zasmál.
"Je lepší být mrtvej než ženatej. To je taky důvod, proč jsem tady."
"A tak proč sis jí vůbec bral?" zeptal se se zvědavostí Cris.
"Aby se mi umíralo snáze," zasmál se hlasitě a pak vyběhl s válečným pokřikem pryč.

Když jsem takhle šla po ulici, zastavil mě takový podivný muž s fezem.
"Tady máš a neztrať to!" řekl a rychle mi nacpal do ruky vařené vejce.
"Vejce?" zeptala jsem se zmateně toho šílence.
"To není jen takové vejce," vysvětloval a mával přitom rukama, "to je galaktinterrepulsivní vysílač!"
"Co?" vyhrkla jsem. To málo, co mi uvízlo v hlavě z fyziky mi říkalo, že je to blbost.
"Když to rozbiješ, tak vesmírná loď zaútočí na Zemi," řekl a urovnal si motýlek. "Musíš to někam schovat! Někam, kde to bude v bezpečí!
"Neboj se, v mém bordelu na stole se hravě ztratí!"

Cris s Tonym stáli právě ve výcvikové hale, když k nim došel
Pšžrastoklad, vůdce vzbouřenců.
"Tak hele, dnes vám voboum žádnou zbraň nedám, páč ste minule postřelili toho cápka."
"To Cris," řekl Tony, ale oddychl si.
"Tak si voba dejte deset kliků a pak přelezte tu zeď."
"Cože to máme udělat?" zeptal se nevěřícně Tony, zatímco Cris už klikoval.
"Nebuď takovej srab. Se bojíš zbraní, nechceš bojovat a vyhýbáš se cvičení! Seš normální přizdisráč!" řekl chlap vedle Pšžrastoklada.
"Má recht, hochu. Musíš se dát dohromady!"
"Kdybych byl ten váš... přizdisráč, tak mlčím a držím krok!"
"Jo, kéž bys držel krok..."

Cris s Tonym byli ztraceni ve velikém skladu a nemohli se dostat ven.
"Za tohle můžeš ty," oznámil mu Tony.
"Tak se zeptáme tamhle těch lidí," pokrčil rameny Cris a hned k nim vykročil. "Promiňte!"
"Počkej! Crisi!" pokoušel se ho zastavit.
"Nevíte, jak se dostat ven?" Ale to už na něj mířily zbraně.
"Crisi! To sis nevšiml, že tu probíhá transakce?" řekl skrze zuby.
"Jak jste se sem dostali?" řekl pán s kufříkem.
"Zabte je, jsou to poldové!" vykřikl chlápek s boxem.
Naštěstí pro ně v té chvíli vpadlo dovnitř celé komando a oba stihl utéct před střelbou.
"...tvoje chyba-!"

Anthony s Crisem stáli v místnosti po pas plné žížalami.
"Myslím, že vidím východ," řekl vesele Cris.
"Mám žížaly v botách," stěžoval si Tony.
"Ještě kousek a budeme tam," mrkl na něm.
"Ah! Teď je mám i v kalhotách!" zakňoural.
"Chceš je pomoct vyndat?" navrhl mu šťastně Cris.
"Akorát bys mi tam hodil další..." odmlčel se. "Doufám, že to opravdu je východ, protože to strašně lechtá! Kdyby se aspoň nehemžily!"
"Ani nevíš, jak těm žížalám závidím," řekl polohlasně Cris a odtrhl od něj pohled.
"Kdyby se alespoň nehemžily v mých kalhotách!" vykřikl zoufale Tony.
"Už jsme u východu! Vyklepej je!"

"Otče, zhřešil jsem," ozval se Tony po chvíli.
"Řekni mi vše o tvém hříchu a Bůh ti možná odpustí."
"Nechal jsem na chvíli Crise bez dozoru." Otec zakašlal.
"To je to, co jsi mi chtěl říct? Nemyslím si, že by to byl nějaký velký hřích."
"Ale kvůli tomu nás teď honí stráž!" stěžoval si.
"A co Cris udělal?"
"Vzal korunu z podstavce a chtěl zkusit, jak v ní vypadám," pokrčil rameny.
"Ah, už to vidím. Neopětovaná láska je taky hřích!" řekl přísně.
"Ale já jí opětuju! Tedy-! To není-!" vykřikl zmateně Cris. Pak rychle vyběhl ven a nechal se zatknout.

Sordes byla velká a mocná říše.
Vládl ji jeden panovník a senát plný těch nejinteligentnějších.
Města byla velká, plná moudrých a slušných lidí, ulice se leskly čistotou a z kašen se dalo pít.
Vzdělání bylo velmi vysoké a každou chvíli občané této říše něco objevovali. Třeba před chvílí zjistili, že jejich říše doopravdy existuje teprve pár týdnů, i přes to, že pro ně je to několik generací.
Zrovna, když se to panovník rozhodl oznámit lidu, osvítilo ho světlo a uviděl tvář Boha.
"Crisi? Ty jsi nevyhodil ten jogurt!" zakřičel Tony a vyhodil celou říši Sordes i s panovníkem do koše.

Cris s Anthonym stáli na meziplanetárním trhu a rozhlíželi se kolem.
"Proč zrovna já musím chytit nějakou nemoc?" postěžoval si Tony.
"Vždyť jsi v podstatě zdraví, jen musíš mít pár dní tu dietu. Koukej, koupíme ti nějaké jídlo, které smíš."
"A jak víš, že v tom není něco, co nemůžu?"
"Mám tady ten seznam," řekl a začal se přehrabovat v tašce.
"Myslíš ten seznam vytvořený pro tamtu planetu?"
"Tak se prostě zeptáme!" navrhl Cris a zamířil si to k nejbližšímu stánku. Po chvíli se vrátil zpět.
"Tak prý v životě o té nemoci neslyšeli, ale mám divnou dýni!" zazubil se.

"Jste obklíčeni!" zaječela osoba s hlodavčími předky.
"No ne, to jsme si nevšimli," řekl Tony ironicky a zvedl ruce nad hlavu. Cris udělal to samé.
"No tak, tohle přeci není nutné ne? To bude jenom jedno velké nedorozumění!" říkal Cris.
"Máte právo na oddělenou klec."
"Díky Bohu! S Crisem bychom se porvali o seno." Tony toho měl po krk.
"Lehněte si na zem!"
"Ani mě nehne!" zakřičel celý bez sebe, až to Crise vyděsilo. "Mně nebude žádná pitomá punková nutrie říkat, co mám dělat!"
"Punková nutrie?" řekl zmateně Cris.
"To číro," řekl a rukama ho naznačil. To ale neměl říkat...

"Chceš mi říct," začal Tony opatrně, "že tohle je umění?"
"Všechno na téhle planetě je umění. A proto mají galerie úplně všude... I na ulici," pokrčil rameny Cris.
"Hele, Street Art chápu, ale mít na vchodových dveří pověšený obraz s krávou...?"
"Á, vidím, že máte zájem o tento mistrovský kousek," řekl vousatý pán za nimi. "Skvělá volba! Je to od umělce, který rád kreslí pole a oblohu. Proto je tento obraz tak dynamický!"
"Dynamický?" zeptal se nevěřícně Tony.
"Mě se to líbí," přiznal Cris.
"Koukám, že pán je znalec! Víte, já si myslím, že by obyčejní lidé neměli umění provozovat."

"Okay Tony, hlavně klid, ano? Nepanikař!" říkal Cris, zatímco se k němu pomalu přibližoval.
"Nepanikař? Stojím na pitomý mině! Když se hnu, urve mi to nohu!" rozkřikl se.
"Zůstaň v klidu," opakoval Cris.
"Jak mám zůstat v klidu, když nejsem v klidu?" odsekl.
"T-to bude v pořádku, ano? Neboj se! Já se o to postarám!"
"To mě má jako utěšit?"
"Já nevím, kdo stoupl na tu minu!" bránil se Cris.
"Kdybych nešel první, tak už nemáš nohu!" okřikl ho.
"Počkej, zkus rychle odskočit," napadlo ho.
"Co?!"
"Věř mi."
Tony rychle uskočil a spadl na Crise. Mina se ani neobtěžovala bouchnout.