Moje články

Sněhu bylo všude plno, a jelikož Angelina, Lucy a Lily neměly co dělat, rozhodly se, že si postaví sněhulačku.
Výsledek byl ovšem poněkud větší, než plánovaly.
Poněkud hodně větší.
“Není nějaká velká?” zachmuřila se Lucy. Jak k tomu došlo, že ji sněhulačka převyšovala o tři hlavy?
Lily se potutelně usmála, nenápadně schovala hůlku a přátelsky sněhulačku poplácala. “Však ty budeš zase malá, až začne tání!”

Sněhulačka možná nechtěla být malá, ale někdo jiný ano.
Angelina tesklivě vzpomínala na Elevendays a v tu chvíli si opravdu nepřála nic jiného, než být zase malá, i když věděla, že se jí to nesplní.

S profesorkou Trelawneyovou se Draco Malfoy setkal již krátce po svém příjezdu do Bradavic – na liduprázdné chodbě, když spěchal do hodiny lektvarů. To setkání na něj působilo až trochu strašidelně.
Ta podivná žena se k němu vrhla s nepřítomným pohledem, na tváři cítil jednu z jejích hedvábných šálek a v nose pach sherry.
„Mladý dědic velkého domu, obrátí se k soumračnému plešci, pak však znovu se světlem dva běžci. Vyvolí zapomenutou dívku, až se čas naplní tomu, kdo nevrní, a bude šťastný s tím, co čtyřikrát mocně zaprdí.“

Nakonec vyděšeně prchl a bezpečně věděl, že hodiny jasnovidectví NIKDY navštěvovat nebude.

Miloval pocit hebkosti a sametovosti, hladkost a jemnou vůni po fialkách, vanilce a máslovém ležáku.
Stále však nemohl docílit toho, aby… Zatraceně! Proč mu to nejde?! Vždyť je přece kouzelník.
Co kouzelník! Největší kouzelník dvacátého století! (Možná i devatenáctého, promiň, Gellerte).
Bohužel, nikdy nepatřil k lektvaristické špičce.
Nejspíš do té emulze neměl přidávat celou pintu máslového ležáku… Jenže copak mohl tušit, že výsledek bude smrdět jako zkažená vejce? Ba co hůř: že to zjistí až po aplikaci. Jak se toho zbavit?!

„Musíte mne zachránit, Severusi,“ zabouchal Brumbál pozdě v noci na Snapeovy dveře. „Moje paty jsou v opravdu příšerné situaci!“

Závěrečné zkoušky v Bradavicích absolvoval s výsledkem “vynikající”, nástavbový kurz v Londýně rovněž, následovaly dvě půlroční stáže na evropských kouzelnických školách. Před přijetím na třetí, ve finském Helmi-Järvi, byl Elliot plný optimismu. Čekal na chodbě před dveřmi s nápisem: Mervi Tuominen, ředitelka, na klíně desky se svými výsledky a doporučeními. Docela se těšil, paní Tuominen předcházela pověst opravdové mistryně svého oboru.
O tři hodiny později vycházel z týchž dveří zpocený a mírně nazelenalý, chuť na alkohol se ani nesnažil potlačit. Vstupní pohovor u téhle staré mistryně svou obtížností dalece předčil všechny dosavadní zkoušky. Cítil se jako idiot.
Přesto byl přijat.

Brumbál zvedl oči k Minervě McGonagallové. “Z Elevendays žádají, abychom přijali děvče, které nemáme zapsané v Knize."
“Žádná přece není zapsaná, dokud neprojde portálem. Pokud se u ní neprojevila magie ještě předtím, než se do Elevendays dostala. Což je z těch tří jen jedna.”
“Z bezpečnostních důvodů ji přijímáme pod jiným jménem,” připomněl.
“Proč o té čtvrté napsali až teď?”
“Měla nastoupit do Helmi-Järvi, jenže nechce.”
“Prostě ji přijměte,” vložila se do toho Dilysa Derwentová ze svého obrazu. “Tuhle formalitku zařídím, mám ve Finsku obraz i kontakty.”
Dilysa byla naštěstí mistryně nejen v léčitelství.
Jinou mistryni tím ovšem vůbec nepotěší…

“Mám o vás velmi dobré reference od profesorek McGonagallové, Sinistrové i Prýtové, Elliote. Jaké kurzy pro pokročilé byste si příští rok rád zapsal?”
“Uvažoval jsem o lektvarech, pane.”
“O lektvarech,” zopakoval Snape bezbarvě.
“Chtěl jsem vás požádat...”
Profesor se zhluboka nadechl. “Ne, Elliote. Lektvaristu sice ctí, když se odváží experimentovat, ale tyto experimenty musejí stát na pevných základech a být koncepční, nikoli nekoncepční.”
“Myslíte ta veverčí játra?”
“Myslím ta veverčí varlata.”
“Když už ta veverka byla mrtvá, přišlo mi škoda nezužitkovat ji celou.”
“Což nebyl jediný případ vaší nekoncepčnosti, že? Doporučuji vám specializovat se na přeměňování. Tam je vaše budoucnost!”

„Nebelvírští za mnou,“ velel Percy Weasley. „Držte se u sebe. Bezpečně dojdeme do naší koleje.“ Ve sklepení se nečekaně objevil troll – což byla jeho šance ukázat se jako zodpovědný a odvážný prefekt, jemuž mohou učitelé bez obav svěřit životy ostatních.
S hůlkou v ruce chladnokrevně vedl nepochybně vyděšené studenty chodbami hradu. Cítil se jako hrdina, který všechny zachraňuje.
„Wingardium leviosa!“ ozvalo se mu za zády s poněkud neobvyklým přízvukem.
Chvíli rozpačitého ticha vystřídal smích.
„Teď tě všichni perfektně vidí, Percy,“ řehtal se Fred. „I ti vzadu.“
Kéž by mohl být hrdinou aspoň jeden den!
Místo toho se stal kolejním šaškem...

„Boží, brácho,“ vydechl George, když viděl jeden a půl stopy vysoké duhové číro na hlavě svého dvojčete.
“Potřebuju zrcadlo,” zazubil se ten, o němž teď Lily se stoprocentní jistotou věděla, že je Fred. “Kdyby to viděla mamka, tak ji z toho šlehne,” plácal se do stehen, jakmile si zrcadlo vyčaroval.
George mu poklepal na rameno. “Percyho šlehne, až tuhle krásu přičarujeme jemu.”
Fred se smíchy zlomil v pase.
“Alespoň vás teď člověk od sebe snadno rozezná,” konstatovala spokojeně Lily.
Fred na ni šibalsky mrkl. “Myslíš?” Mávl hůlkou a namířil ji na svého bratra.
“Hm, tak zase nic,” povzdechla si Lily.

“Báječně jasná noc,” zatrylkovala profesorka Sinistrová. “Povězte mi, slečno Smithová, jaké souhvězdí je takto krátce po soumraku nejlépe viditelné? Seřiďte si pořádně ten dalekohled! A doufám, že jste si očistila čočku.”
“Souhvězdí soumarů,” odpověděla Angelina. Z profesorky astronomie ji po několika měsících ve škole občas bolel žaludek.
Sinistrová se afektovaně zasmála. “Souhvězdí soumarů za soumraku… možná na nějaké jiné polokouli. Spíš ovšem na žádné.”
Angelina mlčela. Souhvězdí soumarů samozřejmě existovalo. V Elevendays…
“Příště rovnou řekněte, že nevíte, a nevymýšlejte si hlouposti.”
Zatím to byl spíš jen pocit, než že by to věděla, ale Angelina nepovažovala profesorku Sinistrovou za dobrého člověka.

Vánoční prázdniny končily a s nimi i jejich šachové lekce.
Katie to docela mrzelo.
„Mám pro vás úkol, slečno Cunninghamová,“ obrátil se na ni profesor Snape poslední večer. „V lektvarech budete tvořit trvalou dvojici s Longbottomem.“
Překvapil ji. „Proč já?“
„Věřím, že jste schopná na něj dohlédnout, aby nezpůsobil pohromu, a zároveň za něj nebudete všechno dělat, jako slečna Grangerová.“
Pohlédla na něj s pochopením. „Vy Hermionu nemáte moc rád, že? To chápu. Já také ne. Ale… proč nemůžu dohlížet raději na Angelinu?“
„Tu svěřím Dracovi. Longbottoma bych mu do péče dát nemohl. Nebojte, kdykoli budete potřebovat, budu vám nablízku.“

„Co to je?“ hlasem Rona Weaslyho probleskovala panika.
„Ryba,“ odvětila nevzrušeně Hermiona. „Přesněji mullet.“
„To vidím! Ale ryby nelítají. Zvlášť ne mrtvé ryby, co máme k večeři!“
„Tahle někomu evidentně zdivočela,“ podotkl Harry a přes stůl se podíval na Angelinu Smithovou, která byla rudá až za ušima.
„Profesor Kratiknot říkal, ať trénuji při každé příležitosti… Já se opravdu chci zlepšit. Vlastně jsem nečekala, že se mi to povede,“ přiznala zkroušeně.

Ryba mezitím doplachtila až k profesorskému stolu a s nehezkým plesknutím klesla přímo do Snapeova talíře.
„Objednal jste si přídavek, kolego?“ tázal se žoviálně Kratiknot.

„Gratuluji, Angelino,“ pousmál se Harry.

“Co všechno tam patří?” tázal se nejistě Neville Longbottom - tak potichu, aby ho profesor Snape nezaslechl.
“Ehm… ještě tam budem dávat…” Angelina zběsile listovala učebnicí. “Nezaložila jsem si stránku!”
Neville znepokojeně sledoval kotlík. “Vidím fialové bubliny. Není postup na tabuli?”
“Nemůžu přečíst, jestli to je lichořeřišnice, nebo řeřicha!” zaúpěla.
“To už je jedno,” hlesl Neville.
Z kotlíku vytryskl fialový gejzír. Ostříkl strop učebny, okolo pracující studenty i profesora Snapea, který se k nim blížil s hrozivým výrazem.
“Už nikdy,” řekl nasupeně, “nikdy vás, slečno Smithová, nenechám pracovat ve dvojici s panem Longbottomem - v zájmu zachování života a zdraví nás všech.“

Tomu háji se říkalo banánový, ačkoli tam rostly jenom buky. Angelina netušila proč, ale měla to místo ráda.
Onoho dubnového odpoledne se tam sešly všechny čtyři – a každá třímala v ruce dopis. Tři byly navlas stejné, jen s jiným jménem: jejich potvrzení o přijetí do bradavické školy čar a kouzel.
Dopis, který Alia předala Lily, byl ovšem modrý. A napsaný finsky.
„Do žádného blbého Helmi-Järvi nejedu!“ soptila Lily, jíž se právě zhroutil svět. „Chci zůstat s vámi! Nechci někam do Finska!“
„Třeba by... šel ten přijímací akt ještě nějak zvrátit,“ nadhodila Lucy. „Zkus zajít za Aliou.“
„Jo, přesně to udělám!“