Moje články

Rath přešlapoval. Konec Obřadu se blížil, a nemohl to zastavit. Pár druidů sice vědělo, že Halsin by tohle neschválil, a byli proti, ale nedokázali druhou stranu přesvědčit. Možná by je porazili, spolu s tieflingy, ale to nemohli.

Jedinou nadějí se zdála ta trpasličí dobrodružka. Slíbila, že Halsina dovede zpět. Ale už pár dní byla pryč, nebylo o ní slechu.

Myš vyběhla do středu Smaragdového hájku. První tomu nevěnoval pozornost. Pak si všiml jizev kolem jejího oka, a už se měnila v obrovitého druida. Jak Halsin častoval druidy provádějící obřad, Rath se usmál. Nakonec se neuzavřou. Nepošlou ty tieflingy na smrt.

Mezi ženami, co potkala u stolků, byly i Franzisčiny známé. Nejvýznamnější byla jedna:

„Maya Fey?“

„Ahoj. Promiň, nejsi úplně můj typ...“

„To je vzájemné.“

„Ale co tu děláš? Nevypadáš ve své kůži.“

„Ah... Líbí se mi kamarádka, chci na to zapomenout. Má toho za sebou tolik, musím jí připadat dětinská...“ vysvětlila.

Maya se divila. A tušila, o kom mluví.
„Adrian Andrews?“

„Jak-“

„Odhad. Myslím, že se jí taky líbíš. Nedávno potkala Nicka, a básnila o tobě... Neztrácej čas, napiš jí.“

Zbytek akce už myslela jen na to. Poslala po ní zprávu.

<cite>Jsi teď v LA? Ráda bych tě někam pozvala.</cite>

Marcille chtěla Shura praštit, když viděla, jak se na Falin díval. Vidí, co se děje, nebo vidí jen její... Marcille si povzdechla, když jí došlo, že ho chápe. Nejen díky její hrudi (i když, jo, taky na ni měla vliv), ale díky celé nové formě.

Začínala chápat Laiose, jeho fascinaci příšerami. I přes děsivost byla Falin ve formě chiméry... Majestátní.

Důležitější ale bylo to, že byla začarovaná, nezničitelná, a kosila lidi. Někteří, třeba Chilchuck, by možná řekli, že je to karma pro Marcille, za použití "černé" magie. Hloupost. Použití starodávné magie nelitovala. Tohle nezpůsobila. Ale i tak to musí napravit.

Hlasy se jim vracely do mysli. Androidi po celém Detroitu vybíhali z exterminačních center, posílali myšlenkové zprávy.

Děkuji, Markusi! Jsi náš spasitel!

Markusovi bylo jedno, jestli byl spasitel, rA9, či co. Chtěl jen svobodu pro své. Prezidentka prohlásila, že vláda chápe androidy, uznali jejich dosavadní mírumilovnost. Uznali, že androidi mají smysluplné nároky, pustili ostatní.

Simon stál vedle něj, unavený, ale usmíval se. North křičela radostí, mávala pěstmi vzduchem. Josh byl příjemně překvapený. Do samého konce nevěřil, že by to šlo násilím. Že by vedlo k víc než dalšímu násilí. Markus věděl, že je ještě čeká hodně práce... Ale byl šťastný.

Povrchové děti jsou divné. Verlien potkal dětský gang zlodějů (ti byli fajn, každý klerik Vhaerauna cení zlodějinu), githyanki děti (které ho disrespektovaly, což vyřešil po Menzoberranzansku), gobliní děti šikanující medvěda (které s ním neměly bojovat).

Teď? Stínová kletba stačí, musí v ní být prokleté dítě, které si ze stínů vytvořilo "maminku", "tatínka" a "pejska", vypadá, že mu hrabe, a když nechceš hrát na schovku, svoji "rodinu" na tebe pošle?

Verlien mu rodinu vyvraždil. Pak se dozvěděl, že dítě je půlka ducha města, a musí ho spojit s druhou ať se město uzdraví...

Nechal to na Halsinovi. O tohle neměl zájem.

„Žer slimáky. To je tak divné kouzlo,“ poznamenal Harry.

„Co je na něm divnýho?“ Zeptal se Ron.

„No, většina kouzel zní tak hezky, a pak prostě bum. Žer slimáky.“

„Většina kouzel je doslovných. Jenom v jiném jazyce,“ vysvětlila Hermiona, „Avis znamená latinsky 'pták'.“

„Tak proč nekouzlíme anglicky?“ zeptal se Ron.

„Nevím. Přijde mi, že by bylo jasnější, co je cíl kouzla...“

„Když jsou kouzla jen rozkazy,“ navrhl Harry, „tak si na Malfoye vymyslíme nějaké zaklínadlo!“

„Harry, ne!“

„Harry, jo!“ odvětil Ron, „Slimáci jsou slabí. Schytá blechy! Škrábej se!“

„To by asi neudělalo ty blechy... Musíme to vypilovat.“

„Proboha...“ vydechla Hermiona.

„Máš své kouzlo. Víc, než si myslíš,“ pousmál se Astarion.

Rivanos byl nejlepší sázka, pokud chtěl získat ochranu - s tím, že jeho strategie na to ji dostat je získat si někoho sexem.

Ale Rivanos nevypadal polichoceně, jen pobaveně.
„Co tím myslíš?“

„Přesně to, co ty. Rád bych si s sebou užil hezkou chvíli-“

Rivanos pozvedl obočí.
„To sotva. Sotva se známe.“

„No tak. Tak časem? Až přijde správný moment…?“

„Možná. Dobrou noc.“ Rivanos odešel.

Začínal mít pocit, že mu Rivanos nevěří nos mezi očima. Ale zájem v něm vidí. On se mu do kalhot dostane.

Nebo to zkusí na Shadowheart…

Byl tu přes třicet let. Viděl právo projít několika érami. Když byl nováček, bylo nudné. Obyčejní lidé, obyčejné oblečení, obyčejné ambice. Winston chtěl chránit pořádek.

Poté časy, které nejraději zapomenout. Korupce všem běžela pod nosem a neviděli ji. Nechtěli. Winston roky věděl o Manfredově falšování, dorážel na úřady, ale nevěřili mu.

V tu dobu začaly z právníků být celebrity. Zabiják Nováčků zapomněl, co je důležité.

Pak Miles Edgeworth, a spousta mladé krve. Odhodlání dělat věci jinak, správně. Winston se rozpomněl.

Jeho vrstevníci odešli, jen on zůstával. Slýchával, že by měl do důchodu.

Šel rád. Vždyť vše bylo v dobrých rukou.

To dopadlo. Jeho plány ho dostaly do vězení, a jeho cíle byly retrospektivně pitomé. Tak co, klient si ho nevybral jako obhájce na základě hry. Jeden exot nebyl důvod pro plány zahrnující vraždy.

Kristoph byl odhozený. Od Klaviera to chápal. To si zasloužil. Ale Phoenix? Ano, Kristoph ho chtěl zničit, ale byli partneři. Něco k němu cítil. Pro Phoenixe byl jen součást plánu. Rozptýlení od toho, koho doopravdy miloval.

Ale ve vězení za ním přišel někdo nečekaný. Daryan. Klavierův bývalý kamarád. Taky zabíjel.

Dřív se neměli rádi. Ale tady rádi viděli známou tvář. Spolu nebyli osamělí. Časem se stali nerozlučitelnými.

Konečně konec série setkání s přespříliš lidmi ve jméně svobody androidů. Poslední noc na hotelu před letem domů.

Markus unaveně vydechl. Simon mu přejel rukou přes záda.

„Nepotřebuješ se vypnout?“

„Ještě ne… Ani jsme si neužili tu měkkou postel,“ řekl sugestivně.

Simon pochopil.
„Pokud nejsi unavený...“

A jelo to. Za chvíli Simon Markuse svlékal, a navazovali blízké spojení, přes které sdíleli pocity. A myšlenky mohli sdílet vždycky.

„Jsi… Neuvěřitelný.“

Jenže únavou a uvolněním Markus poslal myšlenky dál, než chtěl.

„Markusi, necukruj, nebo správně miř,“ poslala North, fyzicky ve vedlejším pokoji, „Rušíš nás od-“

„North!“ ozval se Josh.

podobných věcí,“ dokončila.

Za Rhorrazem přišla jeho matka s tím, že ho žení. Nějaká holka ho chtěla. Její rodiče byli o trochu bohatší než jeho, takže dobrá partie. Navíc, muž ženu neodmítá.

Ale proč?

Rhorraz chtěl bezmezně věřit v Lolth, jako všichni. Život by byl lehčí. Ale ona měla muže za podřadné a on nechápal proč, tak jak?

Studoval staré knihy, chtěl to pochopit. A tam narazil na Lolthina manžela. Podporoval ji. Dle něj má muž sloužit, a žena se mu odmění. Taky muž, myslí to jistě dobře.

Rhorraz propadl jeho učení. Budoucí manželku přivítal úsměvem. Později podobně rád oženil i svého syna.

Yennefer i Triss Geralta bezmezně milovaly. Každá jiným způsobem.

Vztah Yennefer a Geralta byl trnitý. Často se s Geraltem odlučovali a zase shledávali. A jakkoliv se vztekala nad tím, s kým byl, když zrovna ne s ní, nakonec odpustila. Vždyť se vždycky vrátil.

Triss zase toužila, ať se Geralt nevrací, a zůstane. Dokázala mu učarovat, ale nikdy natrvalo. Ale Triss byla pořád oddaná, čekala na šanci.

Když jim oběma řekl, chvíli od sebe, že už chce jen jednu, hrál to na obě strany, to bylo moc.

Když ho obě odstřihly, mohly zase najít přátelství, které se jim kvůli rivalitě ztrácelo.

Už zbývala jen zastávka do konce, a Kara nevěděla, co dělat, až dojedou. Ano, vzala Alici pryč, ale to byl jen začátek. Kam dál? Musí někde přespat, ale co když je autobus vyhodí na kraji města?

I když… Počkat. V autobuse byly samy, na autech šlo zapnout manuální řízení, a AX400 umí řídit…

„Alice? Počkej chvíli tady. Půjdu něco zkusit.“

Digitální zámek od kajuty řidiče Kara je vyřadit ze hry. Vlezla dovnitř, a přeměnila mód autobusu. Chopila se volantu. Takhle najde nocleh rychleji.

„Karo? Co to děláš? Kradeš ten autobus?“

„Ne,“ i když… „jen pojedeme na takovou malou, manipulační jízdu.“

„Vaše máma zní… Nepříjemně,“ zamračila se Meline.

„Nepříjemně?“ Verlien se zasmál, „mluv napřímo, Eilistraee se snad zlobit nebude. Máma je píča. Furt jsem slyšel jak jsem hubatý, nepečuju o sebe, žádná mě nebude chtít… Já chtěl, ať mě nechcou!“

„Byli takoví i na Yarxila?“

„Ne. Toho měli radši. Ale nebavilo je, jak byl vybíravý… Chtěl šlechtičnu.“

„Dostal ji, ale stálo to za nic…“

„Ty jsi jednoznačně lepší partie. Mimochodem, Pán Stínů mě na chvíli posílá do Menzoberranzanu. Možná navštívím rodiče. Přinesu ti srdce budoucí tchýně jako svatební dar. Nebo jazyk? Ať i po smrti drží hubu?“

„Ani jedno! Jsi nechutný.“

Lathander Rivanose nebral. Bůh slunce, nového počátku… Rivanos byl za svůj nový počátek rád, dle svých nezkrotných tužeb po krveprolití tušil, že býval před amnézií stvůra, ale…

Nechtěl být zlý. To neznamenalo, že chtěl být správňáček, jako který Lathander působil. Když lidi pořád chcou pomoc, ať platí. Se zlem se nevyjednává. Myslí, že ho zabijou? Ať to zkusí, nepřežijou.

Některé věci stojí za krádež.

Rivanos není nejchytřejší. Nedocházelo mu, že k vlastnictví Lathanderovy Krve, mocné zbraně, má klíč.

Pak ho Astarion pobídl:
„Tak co? Kradeš, nebo musím já?“

Magická obrana se aktivovala. Hned poznali, jak ničivé paprsky Slunce umí být.

Eagle River měla neobvykle silný tok. Málokdo jeho vliv přežil. A Phoenix Wright do ní zrovna spadl.

Malá část jeho mysli si říkala, že voda alespoň uhasila hořící kousky jeho oblečení, které chytly od hořícího mostu, než pod ním rupnul.

Dobře věděl, proč se bojí výšek.

Ale většina jeho mysli teď hlavně byla ráda za všechny lekce plavání, co zažil ve školních letech, a snažila se přežít. Maya byla pořád na druhé straně, potenciálně s vrahem! Musel se k ní dostat! A vůbec… On chtěl žít.

Skoro u břehu se chytl kamene, dotáhl se na břeh, a tam ztratil vědomí.

Chtěla jsem si pořádně uvařit. Chodit furt do menzy stojí prachy, které nemám, a už dlouho mám koupenou rýži. Udělám si ve středu smaženou rýži, řekla jsem si. Tak jsem nakoupila ingredience. Mezi nimi byla cibule.

Kéž by šla koupit půlka cibule. Co s celou budu dělat?

Koupila jsem tortily. Udělám ještě nějakou rádoby quesadillu, a dám tam i cibuli. Nevypočítala jsem to. Obojí hotovo, a pořád mám půlku cibule.

Co má jeden student, co půl týdne jí v menze, dělat s celou cibulí?!

Další týden jsem vařila jednou. Palačinky. Ta cibule tam furt je. … Musím ji v pondělí vyhodit.

Bardi po Kontinentu vám řeknou, že Geralt z Rivie miluje svou jedinou, Yennefer. Ale někteří ví víc. Zmíní ty ženy, které během chladnějších dob jejich turbulentního vztahu také okouzlil.

Někteří povídají o Keiře Metz, nebo Ves, ale to není přesné. Tyhle střety byly oboustranně jen vzplanutí vášně.

Jeho jiné jednodenní milenky chtěly víc, ale za to nemůže.

Promluvit o Shani je lepší. S tou měl Geralt delší románek, ale pořád, rozešli se docela v dobrém, a Shani si z toho brzy nic moc nedělala.

Triss Ranuncul byla nejznámější, a nejskutečnější zdrcená ex-partnerka. Té trvalo dlouhá léta se přes Geralta dostat.

Eva znala Vala asi deset let. Teď nevěděla přesně, kdy to bylo, jak našla ten byt, ve kterém doteď bydleli, a hledala spolubydlící. Tehdy, při "pohovoru", se jí Val přiznal, že je upír (vzácné, ale ne neslýchané), který chtěl poznávat víc, než lze za lidský život.

Co nechápala je, že když má věčnost, proč stihl vyměnit celé zaměření vícekrát, než kohokoliv jiný, koho zná?!

Když Vala poznala, byl právník. Asi dva roky potom se na to vykašlal, a šel zkusit dělat středoškolského učitele. To dělal do loňska, teď se rozhodl vyučit kadeřníkem.

Jak měl (v podstatě) mrtvý člověk tolik energie?

Po tom soudě se změnilo všechno. Všichni pracovali na zlepšení cirkusu, i sebe samých… Třeba Ben se snažil mluvit. Sám, ne přes loutku.

Max byl první, kdo to zažil, když si Ben přišel promluvit. Vysvětloval, že o Reginu nikdy nestál, a jak se stalo, že to tak vypadalo.

Max se smál. On sám až nedávno pochopil, jak dětinská je. Vzít si ji? To by nešlo.

Vyklubala se z toho příjemná konverzace, a začali spolu trávit čas. Ben se sice snažil, ale většinou pořád moc nenamluvil. Ale Maxovi nevadilo mluvit za dva.

Navíc, někdy slova nejsou potřeba - třeba při prvním polibku.

V Avernusu byl málokdy klid. Karlach a Wyll si těch chvilek vážili. Povídávali si u nich. Zjistili, že i když spolu sedávali u táboráku měsíce, všechny příběhy oba nevyčerpali.

„Chtěl jsem se zeptat, ale nevěděl, jestli můžu… Jsem zvědavý,“ řekl Wyll, „jak jsi přišla o roh?“

„Nudnej příběh,“ zasmála se Karlach, „zaútočili na nás démoni, co ovládali magii. Po chvíli už stříleli Maso v Kámen - málem bylo po mně, ale trefili mě jen do rohu.“

„Pak… ti ho rozdrtili?“

„To by bylo. Ne, léčitel to posral. Se zrušením kouzla se ten roh nějak… sesypal.“

„Au.”

„Hele, aspoň vypadám jedinečně, ne?!“

„Nicku! Ty jseš magor!“ Larry vběhl do Phoenixova nemocničního pokoje.

„Jo, možná…“ Phoenix zamyšleně koukal do stropu.

„Žádný možná! Jseš! Snědls pro ni sklo! Mohls zemřít!“

„No tak, Larry,“ Phoenixovi se Larryho zželelo. Měl starost, „jsem tady, ne? Mám tuhý kořínek.“

„Ale co je moc, je příliš! TOLIK udělat pro holku?!“

„Ona byla snová… Čas se kolem ní zastavoval…“ Phoenix se zasnil.

„Ale byla mrcha!“

„Právě, že nebyla. Byla tak sladká, jemná… Kdyby tak taková zůstala, a my mohli být šťastní…”

„Nicku, nemůžeš snít! Když tě holka opustí, běž dál! Pouč se! Například nezapomeň, že holky - i tvoje Dollie - kadí!“

Leo už byl na odvykačce dostkrát. Nepočítal to. Relativně krátce po nich do toho vždycky zase spadl, a všechny mu splývaly dohromady.

Ale i tak, když vyšel z nemocnice, plánoval tam jít. Ale ještě musel promluvit s tátou. Všechno uzavřít. Leo ho měl rád, ale pokud to nebylo opětované, už se nehodlal obtěžovat.

Táta ho překvapil. Snad poprvé spolu vážně, pořádně mluvili. Nic se nezměnilo na to, že to Leo chtěl odteď dělat pro sebe, ne pro něj, ale i tak si podporu cenil. Táty, pak Markuse, nových přátel...

Odvykačka a sebevědomí pomáhá. Ale bez lidí by to šlo hůř.

Celou dobu na to šli špatně. Proboha, všechno to celou dobu zapadalo do sebe. Vždyť Nathan to celé začal. Vyhrožoval Chloe zbraní, zabil ji. Akorát, že nakonec ne. Ale to neznamenalo, že přestal dělat problémy. Nejen že byl neustále agresivní, vyhrožoval Max. Vždyť i zdrogoval Kate. A potom byl Nathan ten, který byl ach tak starostlivý, a zavezl ji... Někam.

Někam, kam asi Max teď mířila taky.

S Chloe mrtvou, a svým učitelem stojícím nad ní Max pochopila, že Nathan byl jen návnada. Volavka. Sluha vyššího zla.

Zla, které mělo Max ve své moci. Z tohohle se bude dostávat těžko.

„Dost! Potřebuješ relax. Dovolenou, klid, třeba masáž-“

„Počkej.“

Když Markus Lea zastavil, Leo už se připravoval na ty jeho blbý kecy. Jsem vůdce androidí revoluce, lidi na mě spoléhají, nemůžu na dovču…

Ale místo toho přišlo:
„Masáž? Plast nerozmasíruješ.“

„Ježiš, já nevím. Tak nějaký androidí ekvivalent. Vytažení a opětovné připevnění součástek-“

„To jsem zažil, a můžu ti říct: Ne, to je hnus.“

„Vlastně. Tak počkej… Mám to! To vymeňování informací, jak odtáhnete kůži, jsi říkal, že je super příjemný. Představ si - máš androidího maséra, ten ti bude jemně postupně odsunovat kůži na zádech-“

Markus pozvedl obočí:
„Leo… Vážně už nefetuješ?“

Levandule si na plese stěžovala nějaké Havraspárce. Mluvily spolu poprvé. Jen proto, že sdílely tanečního partnera pro večer.

Nebo - Seamus a Dean byli jedna ruka natolik, že to tak působilo. Na plese nevyjímaje.

"Já čekala romantiku, tak hezky mě pozval... Místo toho tančí s kámošem. A když už se mnou tancoval - co to bylo?! Jo, hudba teď není plesová, ale on se svíjí jak had, co to je?!" ukázala Levandule jeho směrem.

Havraspárka se zasmála.
"Radši tohle, než Deanovo umrtvené pohupování."

"Co? Vždyť tancuje normálně."

"Teď už jo."

"...Ach jo..."

"...Hele, můžeme tancovat spolu. Ale neslibuju lepší pohyby než Seamusovy."

„Proč já musím vždycky řídit?“ mumlal si Vito pod vousy.

„Protože je prdel tě u toho sledovat,“ odpověděl mu Joe.

„Jindy možná, ale dneska si pleteš odvahu s blbostí.“

Joe dobře věděl, že Vito řidičák sotva udělal. Což o to, Vito by to přežil, neřídil tak, že by tím někoho zabil… Pokud teda zrovna neměl bombu v kufru.

Vito ťuknul bokem auta o plůtek u chodníku.

Joe jen chtěl vidět Vita se zapotit u opatrného řízení, ale začínal mít pocit, že udělal chybu.

„Sakra, Vito, dávej si pozor. Ještě jednou někde ťukneš-“

Při snaze couvnout Vito vrazil přímo do hydrantu.