DMD 2018

Když jsem cestovala Aldormou, zjistila jsem, že se začíná objevovat víc dobrodruhů a cestovatelů, kteří se snažili obchodovat s novým a exkluzivním zbožím. Někteří z nich byli relativně nenápadní a snadno splynuli s davem. U jiných bylo na první pohled jasné, že jsou jiní. Jeden tetovaný muž v hostinci vyprávěl hostům příběhy ze svých cest.
Bylo to jako poslouchat příběhy od Karla Maye o indiánech. Tento muž chvíli žil mezi barbary a jejich způsob života připomínal naše indiány. I to tetování měl na počest činů, které mezi nimi předvedl. Byl to znak hrdinství i toho, že ho přijali mezi sebe.

"Siriusi?" oslovil Remus svého kamaráda tiše.
Muž se s úsměvem ohlédl, hned ale zvážněl.
"Ano?"
"Viděl jsem ta tetování na zádech. Z čeho jsou?" zeptal se starostlivě.
Sirius ztuhl, rychle se ale pokusil uvolnit, než to Remus postřehne.
Nikdy mu neřekl, jak ho zatkli. Jak se poprvé cítil, když procházel branami Azkabanu. Jak moc se těšil na milosrdný spánek, který alespoň na chvíli poskytoval úlevu. Jak se děsil každého dne a prosil o smrt.
Nikdy mu neřekl, že za každý z těch dlouhých roků má na zádech vytetovanou jednu psí stopu.
"Tohle? To nic není. Mladická nerozvážnost ještě ze školy."

Paradox se nekonal. Několik vteřin po vhození zprávy do moře vyskočila z časového víru pod vzrostlou palmou známá pračka, přistála přímo před Edvinem a ten tak mohl tomuhle zatracenému ostrovu bez pokladu konečně zamávat.
Jak tak ale lezl do podpalubí, uvědomoval si stále více, jaká byla celá tahle akce provar. Nedostal poklad, nedostal slíbenou plachetnici, posekal sotva tucet upírů a zachránil jenom sám sebe… Nejvíc ho štvala ta plachetnice, na kterou se vážně těšil, ale jakkoliv se nabízelo, aby šlohl tu pirátskou, nakonec to vyřešil jinak.
Než se mu žena vrátila ze soustředění, nechal si ji aspoň vytetovat na lopatku.

"Dědečku, proč máš na ruce to číslo?" zeptala se zvědavě Viktorka a ukázala na hřbet dědovy ruky.
Starý muž chvíli nevěděl, co říct.
"To je složité na vysvětlení, princezno,..."
"Já jsem si jednou kreslila fixama, taky takhle na ruku, a mamince se to vůbec nelíbilo. Umyla mi to potom kartáčkem. Hrozně to štípalo," rozpovídala se dívenka, "Proč si to číslo taky neumyješ, dědo?"
Viktorčin dědeček zkřivil obličej, jako by ho něco hodně bolelo.
Vybavily se mu tvrdé postele.
Tupá bolest prázdného žaludku, kterou se naučil nevnímat.
Tolik lidí, které miloval, a které ztratil.
Po tváři mu stekla jediná slza.
"Víš..."

Je čas, aby sis dal pauzu. Jsi tetovaný postrach Springfieldu, hned tak tě někdo nenahradí. Prodavači se třesou, žádná bohatá dáma už si není jistá, jestli správně zamkla, a i kdyby, ty ses stejně dokázal dostat, kam jsi chtěl.
S holkou ti to sice úplně nevyšlo, ale synka sis obstaral. A jakou ti dělá radost! Z toho kola, co dovezl před týdnem, jsi slzel dojetím. Bude skvělý padouch!
Rychlá auta a krabička cigaret schovaná pod trikem, to bylo tvoje. A bez džínové vesty si tě už nikdo neumí představit. Stokrát jsi oklamal zákon, nemají na tebe. Pořád jsi borec, Haďáku!

Na obrazovce ruku v ruce bruslil Louis de Funés s Jeanem Gabinem, ale Gifford Abbott měl v očích slzy. Co jsem to za chlapa, tolik let a stále brečím.
Blížilo se výročí jeho zavražděné manželky. Dnes na ni chtěl zavzpomínat u nějakého filmu, který měli oba rádi. Zvolil komedii Tetovaný, tu shlédli na prvním rande. Ani humor ho neochránil před dojetím.
Ze sebelítosti ho vyrušil zvonek. Za dveřmi stála Hannah. Věděla o otcově neutuchajícím smutku, protože u něj schovala sledováček.
„To jsi hodná, že ses stavila, ale já nic nepotřebuji,“ uklidňoval ji.
„Vidím,“ utrousila lakonicky, „obleč se, jdeme se projít.“

Ty jeho ruce, Viktore, psal Jakub do dopisu. Velké, silné, tesané jako větve mohutného dubu, celé tetované obrazy, které vypadají jako nejjemnější perokresba. Věnuje se lezectví – kdybys viděl, jak umí těma rukama chytit... Zrovna včera si mě držel jako hadrovou panenku. Ó, kdybys věděl, jak mě umí píchat... Ne že bych ti chtěl upírat metály, Viku, ale vážně jsem si nepohoršil. Potetovaný frajer z magisterského studia...
Poslední tři věty zaškrtal. Pomyslel si, že bude muset začít znovu, než mu došlo, jak dětinské je nutit Viktora žárlit.
Dopis zmuchlal, vyhodil a zavolal tetovanému Alešovi, že ho chce dnes večer znovu vidět.

„Kalhoty nám pošlete,“
Píše vždycky pracovník.
„jenom, prosím vás, už ne
ty formičky na perník.“
Náš poslíček nebojácně
zvoní ‚cink cink‘ u branky.
Bez modřin vrací se vzácně
od téhleté sebranky.
Snad jsou zbrklí, víc než koně,
ale my jim věříme.
Vždyť jen a jenom pro ně
tohle všechno tvoříme:
Skupinové terapie…
Posezení s klaďasy…
Vlky, lidi i harpyje,
nepošlem přec do basy!
Ať si hnízdí ve své chatě -
když jsou venku ze světa -
my je srovnáme do latě.
To je naše parketa.
Pracovník – ta čeleď dravá:
Maká málo, zato levně.
sice chlastá, marná sláva.
Maj ho rádi, doufám pevně…

Stačilo niekoľko ďalších otázok, aby Pottera nachytal. Aj tak Severusa Snapea prekvapilo, že sa chlapec pokúsil naučiť aspoň niečo. James Potter elixírmi pohŕdal. "Žbrndičky pre dievčatká," vravieval, "pre ufňukané malé Severínky!"
Snape myslel na študentov, ktorým už pred rokmi vyhlásil neľútostnú vojnu.
Istým spôsobom sa na Potterov návrat vlastne tešil.
Ale on je v Bifľomore, uvedomil si, James Potter by nemohol byť v Bifľomore.
Cítil, ako sa pripojenie na starého protivníka pretŕha.
Severus sa zaškľabil na pracovňu, na exponáty starostlivo naložené v liehu. V žalároch to nepripadalo do úvahy, on mal však napriek tomu pocit, že zacítil závan čerstvého vzduchu.

Péče o kouzelné tvory nebyla jednoduchá. Své věděla profesorka Červotočková, kterou povolali z dobrovolného exilu a malý Scorpius Malfoy si ji pochvaloval.
Věděl, že do otcovy pracovny by neměl vstupovat. Hůlkou si posvítil jen, aby se nepřerazil o nábytek, ale i tak vrazil loktem do jednoho z regálů.
Uslyšel žuchnutí a něco mu chňaplo po noze. Vykřikl hrůzou, hledal záchranu. Na židli, na stůl a dál? Zuřivá kniha na něj dorážela.
Křik přivolal otce. Knihu nakopl, aby jí vzápětí přejel po hřbetu. Uklidnila se. „Kouše, hloupá stará učebnice.“ Chlapec na něj hleděl udiveně. „Víš co? Povíme si o tom jinde.“