Bonus č. 3 pro 8. 4. 2014. Téma: Kudla v zádech – vtipné drabble

Cyklista jede konstantní rychlostí 30 km/h. Za jak dlouho dorazí z Nottinghamu do Leicesteru, je-li v polovině cesty kopec dlouhý 5 km, kde o polovinu zpomalí?
Profesor Chapman se začetl do odpovědí svých žáků. Jedna ho obzvlášť zaujala:
Milý pane profesore, vzhledem k té kudle, která cyklistovi trčí ze zad, jsem vypočítal, že cyklista do Leicesteru nedojede, poněvadž přesně za 14 metrů z kola spadne a zlomí si levou nohu, což už mu ale asi bude jedno. Podle stop tabáku ho zabil Číňan, který si nikdy nečistil zuby.
Vyhledal v horním rohu jméno žáka.
Holmes, Sherlock. To se dalo čekat.

Konečně správná konstelace hvězd a v doupěti Obludy a Smrtě nastalo romantično, lechtivo a dvojsmyslno. Vlče zcela nečekaně usnulo dřív, než stačilo dostat rodičovský tým do kómatu. Obluda si odpustila průpovídky typu "tak co, taťko, hupnem na to", které používala jen v sebeobraně.
Hnáni žhavou vášní, jeden se odchrastil a druhá odkutálela ke gauči v kuchyni, na němž se Smrť skrývá před světem.
"Nerozsvěcej," zašeptala ona.
"Ale křížovky se potmě luští blbě," žertoval on.
"Haha," děla pohotově ona a svalila ho na postel.
"Kurňadrátdohájezelenýho!" zařval on.
Pod lopatkou měl zaklesnutý plastový nožík.
A. se v ložnici ďábelsky chechtala ze spaní.

Hostinský a další půltucet chlapů, co se krčili za dvoukolákem, nevěřícně sledovalo drobného mužíka v černém. Zdálo se, že se chystá vkročit do hospody bez ohledu na strašlivé zvuky, které odtamtud vycházely.
“Nelezte tam, člověče!” zahulákal ten, kterému na oku nabíhal nádherný monokl. “Ten chlap je šílenec!”
Mužík se posmutněle usmál a vstoupil. V chodbě hospody se řev vracel i s ozvěnou.
“Já vám dám, že prodávám kulhavý koně!” Třísk! “Syčáci!” Prásk! Bum!
Mužík rozrazil dveře do lokálu a židli, která na něj neomylně mířila, bravurně zachytil v letu.
“Nezdržujte, Lakatoši, a nastavte záda,” řekl přísně. “Dneska mám šerednej skluz.”

„Kakuzu, podívej napsal jsem divadelní hru.“
„Hmmm pěkný.“
„Prosím, prosím přečti si ji, budeš můj první.“
„Brrr, takhle to už nikdy neříkej. Není nějaká krátká.“
„Jeden list stačí.“
„Víš vůbec co je divadelní hra?“
„Ne.“
„Proč tomu tak říkáš.“
„Je to děsný drama.“
„Dej to sem, než mě z tebe šlehne. Název: Kudla v zádech, proč?“
„Podle tebe. Vzpomínáš na naši první společnou noc jak jsi se mě pokoušel zabít.“
„Vzpomínám, škoda, že to nevyšlo.“
„Proč tam opakuješ devětadevadesátkrát slova PÍCHY PÍCH a pak ÁÁÁÁÁCHCHCHCH.“
„Vnitřní pocity hlavního hrdiny.“
„Máš tři vteřiny.“
„Na co?“
„Na útěk, nebo tu hru zrealizuju.“

„Co že potřebuješ?“
„Vtip, Crowley.“
„Panu strážnému andělovi už asi hodně teče do bot, když přišel pro pomoc za mnou.“
„Crowley! Když ji nerozesměje, setnou mu hlavu.“
„Tak ať to nezkouší!“
„Ale on ji miluje.“
„Ach ta láska. Že jsi to ty: Šli dva a prostřední upad.“
„A to má být vtipné?“
„Nejlepší, co znám.“
~
„Jsem ti vděčný, ale vážně nechápu, čemu se smála.“
„A ty sis myslel, že jsem ti vrazil kudlu do zad.“
„Ne… dobře, myslel, ale byl to opravdu špatný vtip.“
Byl to naprosto příšerný vtip. Však taky musel Crowley princeznu podplatit briliantovými náušnicemi, aby se zasmála.

Laboratorní audit měl být čistě formální. Jako malí žáčci jsme odpovídali naučenými frázemi na otázky tlusté ochechule a jejích poskoků. Všechno šlo dobře až do...
"Ukažte, kde skladujete barvící roztoky."
"Tuto v chladničce..."
Baba otevřela dvířka a zalapala po dechu. Vyvanula se na ní vůně uzenáčů, česnekové pomazánky a uleželých sýrů, úhledně naskládaných mezi toxickými chemikáliemi.
Zbytek auditu proběhl velice rychle.
Všem bylo samozřejmě jasné, komu pochutiny patří. "Teda Jituš, to byla kudla do zad," konstatoval šéf, když za bábou zaklaply dveře.
"No jasně, za všechno můžu já! Copak jsem tušila, že ta kráva blbá bude šmírovat i v lednici?"

„Hoši, myslím, že první část výpravy se zdařila i přes Tkaničkův ztracený ešus, Lískovy natrhnuté kalhoty a Ještěrkův namočený spacák. Mimochodem, proto budeš spát se mnou, noci jsou ještě chladné,“ řekl a otočil se na svého kamaráda, který zčervenal víc než uhlíky v ohništi.
„Díky Kudlo,“ odvětil nesměle.
„Jasná zpráva, Ještěrko. Ostatní najíst a spát.“
...
Kudla zezadu objal svého kamaráda.
„Jak ti je?“
„Hezky, moc… S tebou.“ Polkl.
„Jo, hádám, že jsou horší způsoby jak mít kudlu v zádech,“ uchechtl se.
„Eee… Kudlo, to co cítím… To je tvoje rybička?
„Kdepak.“ Dechem ovanul hebkou šíji. „To je vábnička na Ještěrky.“

Toho večera pan Kaplan vtrhl do třídy se zpožděním:
"Pamprésor, dámyjapánové, já omluvuju se, že spožďuju. Muj kluk měl v zádech kleště, já musel vyndavovat!"
Třída oněměla ohromením.
"Má kudlu v zádách?" nemohl uvěřit pan Blattberg.
"Jako v zápaďáckym filmu," vydechl pan Pinsky.
"Westernovém, pane..." Hlas profesora Parkhilla zcela zanikl ve všeobecném ruchu.
"Kudlu né, kleště," opravil je pan Kaplan.
Profesor horečně přemítal nad povahou zranění chlapce.
"Kleště je maličkatý zvířátko," poučil třídu pan Kaplan, "co pijákuje člověkovi krev."
"Achá, klíště!"
"Bude koukej?" starala se Olga Tarnovská.
"Bohobytelně, že né," zamračil se uraženě pan Kaplan, "spláchnul sem ho do záchoda!"

Potíž je v tom, že když kocour kulhá, při značkování šišlá. Pokud je k tomu ještě zamilovaný, tak je to úplný běs.
SAKASUJU VÁM CHODIT ZA SLSKOU S PEKÁLNY! JÁ!
Hlavně, že se nezapomněl podepsat.
SLSKA Z PEKÁLNY JE MOJE! JÁ!
Všude.
MILUJU TĚ, SLSINKO! JÁ!
Už je to monotónní, kam se jeden vrtne, tam zamilovanej vzkaz.
KDO MI PUDE ZA SLSKOU, DOSTANE DO ŽEPY! JÁ!
Kdo by za ní chodil, za uječenou zrzavou kočkou???
Nakonec mi ho ale bylo až líto, tu kudlu do zad od ní si fakt nezasloužil…
TA PLOLADNÁ MLCHA! ČTYŽI KOŤATA A ANI JEDNO ČELNÝ!

Učitelka vzala do ruky první erb.
"Vy jste nakreslila kudlanku, že?"
"Ne, to je strašek paví."
"Cože, strašilka?"
"Ne, strašek paví."
"Ale já tomu budu říkat strašilka."
Ticho. Na obličeji se mi nejspíš objevil vražedný pohled první třídy, protože se pár lidí začalo pochechtávat.
Učitelka sebrala z hromádky další erb.
"A tohle je pionýrský tábor, že?"
"Ne, to jsou skauti."
"No, oni ti pionýři byli vždycky takoví průkopníci..."
Holka naproti se bez snahy cokoli předstírat plácla do čela. V očích jsem jí zahlédla upřímnou touhu vrazit té ženštině kudlu do zad. V pořádku. V posledních dvou minutách byla už druhá.