DMD č. 16. pro 16. 4. 2014. Téma: Zpovědnice

Muž v dlouhém kabátu se rozhlédnul a pak vklouznul do zpovědnice.
„Otče, nesu vám zprávy. Chystá se nějaká velká akce, vyřizování účtů s konkurencí, prý ve čtvrtek za dva týdny. Cílem bude palírna, asi tři míle za městem směrem na Grassy Falls. Otče?“
„Pokračuj, synu. Poslouchám.“
„Přimluvíte se za mě, otče? Já bych hrozně nerad dopadl jako Sam nebo Ned. Až to federálové skončí, musím dostat protekci, jinak jsem mrtvej muž.“
Z druhé strany se ozvalo cvaknutí uzávěru Thompsonu.
„Sally, možná tě překvapí, jak dlouho jsme věděli, že jsi krysa.“
Střely ráže pětačtyřicet rozcupovaly tenkou přepážku zpovědnice.
„Don nechá pozdravovat.“

Obvykle neholdoval tomu, aby neznámé tváři vypověděl svoou tíhu na srdci, ale okolnosti se postavily proti němu.
"Proč vám dělá starosti pan Strange?"
Pan Norrell se nervózně zadíval na své vrásčité, žilnaté ruce a snažil se srovnat si myšlenky, jak se na anglického gentlemana sluší.
"Má svou vlastní hlavu. Není... není jako já."
"Jako vy není nikdo, pane Norrelle."
"Ale měl by být! Nakládá s magií jako... jako s nějakou prodejnou věcí!"
"Odjel přece za dobrou věcí. Určitě se vám jen nestýská?"
Pan Norrell si odfrkl. "Jediné, co bych kdy mohl postrádat, je šálek čaje."
"... není pan Strange v Indii?"

Jely jsme s kámoškama o prázdkách na Mácháč. V autobuse jsem si všimla, že s námi jede i můj idol! Zasněně jsem na něj koukla a všechny kámošky se mi smály. Celou dobu jsem kontrolovala řasenku a mejkap.
Když jsme vystupovali, schválně jsem si na něj před autobusem počkala a pak mu zamávala. A vtom se můj idol začal strašně smát! Koukla jsem na svoje tričko a zjistila, že mám v podpaží zpocený kolečka! Myslela jsem, že umřu!!!
Míša, 12
Naťukala včas poslední písmenko. Oddechla si.
Redaktorka Bravíčka se nad textem sklonila.
"Hm, vám to půjde," prohlásila pak. "Vás berem!"

„Takže třikráte Zdrávas, a ženská - zkuste ty drby mírnit!“ vyčítavě zabručel farář.
„Helemese, tadyhle se páře závěs,“ zamumlal nespokojeně, „a vůbec, čas oběda!“ dodal veseleji.
Seschlá babička s patřičně kajícným výrazem přikyvovala, dokud se jejich cesty před kostelem nerozdělily. Tu jí došlo, že má v zástěře špulku s nití; mohla by se pánbíčkovi trochu odvděčit.
Vrátila se do kostela a zalezla do farářovy části zpovědnice, kde s mžouráním začala zašívat.
„Odpusť mi otče, zhřešila jsem. Ale vona ta babice Konvičkovic-“ vychrlila nově příchozí tetka.
Babice Konvičkovic se napřímila.
„Hhhhm, dcero?“ zahučela tlumeným hlasem.
Koneckonců, tyhle klípky zadarmo jí seslal pánbu.

"Otče, zhřešil jsem," ozval se Tony po chvíli.
"Řekni mi vše o tvém hříchu a Bůh ti možná odpustí."
"Nechal jsem na chvíli Crise bez dozoru." Otec zakašlal.
"To je to, co jsi mi chtěl říct? Nemyslím si, že by to byl nějaký velký hřích."
"Ale kvůli tomu nás teď honí stráž!" stěžoval si.
"A co Cris udělal?"
"Vzal korunu z podstavce a chtěl zkusit, jak v ní vypadám," pokrčil rameny.
"Ah, už to vidím. Neopětovaná láska je taky hřích!" řekl přísně.
"Ale já jí opětuju! Tedy-! To není-!" vykřikl zmateně Cris. Pak rychle vyběhl ven a nechal se zatknout.

"Dneska jsem seděla na dívčích záchodcích, když přišli štěbetat nějaký třeťačky. Začaly se úplně rozplývat nad Harrym a Oliverem. Že prý se k sobě hrozně hodí."
To snad ne.
"Jo. Nevilla by zdrtilo, kdyby to slyšel."
Proč myslíš?
"To na něm vidíš. Navíc Oliver je na holky."
Myslíš, jak se na tebe usmál?
"Přiznávám, že se mi líbí. Víš, jak se balí kluci, Tome?"
Proč to neprobereš s kamarádkami?
"Nikdo mi nerozumí jako ty."
Dobře, prozradím ti pár tajemství, co se vztahů týče.
"Díky, Tome. Na tebe se můžu spolehnout."
Co začít anonymním vyznáním na zeď? Nejlépe nějakou romantickou barvou."

Zpovědnice zpuchřelá,
tys už toho slyšela!
V tobě vzdychá každodenně,
kdo podvádí v cizí měně,
kdo bez kvasnic chleba peče,
děd, co z viny dostal křeče,
dívka mravů, které hynou,
mladík, co si našel jinou...
Všichni pláčou v rukou kněze,
otáčejí oči k něze
krásné matky Marie.
K čemu však to kyrie?
Zhřešili přec' se záměrem
odhodit hřích správným směrem,
s klidem svést to na faráře.
Nepálí je studem tváře.
Pak si připadají bílí.
Je to však jenom na chvíli,
co je mylné pokání
před plameny ochrání.
Milá, stará zpovědnice,
pozhasínej všechny svíce,
pohřbi v troskách faráře,
ať naději nekáže.

Ropné skvrny. Vypálené vesnice v džungli. Mafiánské pletky. Diskriminace inuitů. Vazby na Moskvu. Spiknutí proti prezidentovi. Pomsta po deseti letech.
"Stihnul ses vyzpovídat, ty nádhero?"
pistole vyražená z ruky tyčí
"Ne? Můžeš mi to říct do očí."
pravej hák
"U některých kmenů mě považují za kněze."
kop do trupu
"Jen zpívej! Kdo si tě najal?"
druhýho padoucha za ruku přehodit přes záda
"Jerome? Ten parchant mi ještě zaplatí."
pěstí do ksichtu
"Vyřiď papínkovi, že se nemá obtěžovat. Ani ty, ani lepší panáci mě nezastavěj."
omráčení z milosti coby rozhřešení
Steven vede zpovědi po svém. A rozhodně se s hříšníky nepáře.

„Ty seš jeptiška, viď?“ zeptal se, ačkoliv to věděl a sledoval ji znuděným pohledem toho, který viděl už mnohé.
„Ano,“ odpověděla a snažila se na sobě nedat znát odpor, který k němu chovala. Bylo to proti všemu, v co věřila, komunikovat a dokonce se starat o zraněného upíra. Doufala, že Gui, který ji dal tento úkol, věděl, co dělá.
„Můžu se ti vyzpovídat?“ naklonil hlavu trochu na stranu a zahleděl se do jemných vrásek, které měla v koutcích očí.
„Nejsem si jista-.“
„Budeš tedy mou zpovědnicí. Potřebuji ulevit svému svědomí,“ ušklíbl se.
„Mohu vám ulevit třeba kolíkem…“
„I ty nezbednice.“

... proto tě prosím, drahá Isabello, dohlédni na tu nebohou dušinku. Obávám se, že odvykla chození do kostela a že by se mohla trápit.
Pozdravuj ode mne drahého Johna a dětičky,
s upřímnou láskou,
Emma.
Isabella si pár dní dělala starosti a na Harriet pečlivě dohlížela. Kromě celkové skleslosti se však zdála v pořádku. A v neděli odkráčela s celou rodinou do kostela téměř tanečním krokem.
Že nebyla v kostele a u zpovědi déle než půl roku, byla pravda. Svědomí ji tížilo jako kámen. Ale copak to šlo, jít se vyzpovídat doma v Highbury, když za mřížkou zpovědnice seděl pan Elton?