DMD č. 27. pro 27. 4. 2014. Téma: Proč tam stojí tamta pumpa?

Rumcajs vyrazil k řáholeckému rybníčku na raky. Hned jak vykročil na hráz, upoutala ho nezvyklá konstrukce. Kousek od hráze stála pumpa, jejíž voda dopadala přímo zpátky do rybníka. Vodník Česílko seděl na vrbě opodál a nervózně zalamoval prsty.
"Proč sis to pořídil, Česílko?" hned chce vědět Rumcajs. "Vždyť to nikomu a ničemu nemůže pomoct."
"To víš, musim začínat v malým, Rumcajsi. Jsem jen drobnej živnostník," na to Česílko.
Rumcajs tomu ne a ne rozumět.
"Na složitější nemám, ale časem se vzmůžu," vysvětluje Česílko.
Rumcajs stále nechápe.
"No však víš, dneska jsou v módě tyhlecty, akvaparky. Tohle je moje první atrakce."

Lisa seděla na podsebití Obří věže, na kolenou tabulku s pár nákresy, a škrábala se pisátkem ve vlasech.
Zdrojem veškeré vody v Bjørkhallenu je Věž pěti hadů. To je tamta stavba bez střechy, co se jí po stěnách plazí kovoví hádci a každý den jsou o kousek jinde než včera.
Do lavatoria nosí vodu žáci. Lijí ji do obrovských sudů a my si ji pak nabíráme do umyvadel a van. Jednoduché.
Zahradní chrlič je níž než Věž hadů, takže tam voda může stéct. Jasné.
Ale proč má studna na Dlouhém dvoře rumpál, když v ní voda sahá těsně pod okraj?

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- Nuž veď ja len tak, že si bol dlho dolu pri Anči.
- Veru bol som, Anča je na jar usmievavejšia.
- A ty sa aj na tvár pozeráš, Pištík?
- Veruže pozerám. Ale už som späť. A vidím, že sa toho veľa tunáka nezmenilo. Ovce stále žiadne. Ale prečo tam stojí tamtá pumpa? Hádam si studňu nekopal?
- Veruže nie. To predseda. Robotníkov zavolal a tak pumpa stojí.
- Ale načo? Však my vodu aj tak nepijeme, len slivovicu.
- Pre ovce. Predseda dotáciu dostal, a tak nám zase nové kúpi.

„Prosím, mohlo bych?“ vykulilo rudá očka a našpulilo pusinku.
„Už zase,“ zasténala docentka Kůrková. „Kdo jste mu to vlastně dal?“
„Prosím, jen trošku, třeba třikrát.“
„Ne,“ vyštěkla.
Začalo pofňukávat. Z očí se mu odpařovaly slzy jako olověné kruhy rozpouštějící se ve vzduchu.
„Tak mu to dovolte,“ přimluvil se doktor Krobot. „Doktorandi to pak uklidí.“
Přísně se na golemátko zadívala. „Tak dobře, ale jen pro tentokrát. A ne že zase nanosíš celé jezero. Maximálně pět kbelíků. A nebudeš cintat na podlahu.“
Radostně zavýsklo a odběhlo.
„Ale teď už vážně,“ zamračila se docentka na své kolegy. „Kdo jste mu dal tu pumpu?“

Fascinace dávnými technologiemi není vždy rozumná věc. Ale od kdy jsou koníčky rozumná věc?
Strávil celé léto zkoumáním pák, trubek a podobně.
Celý podzim se mořil se sestavováním dotyčného zařízení.
Nebyl příliš zručný, takže ho dokončil na jaře. Potom, co se mu zahojila zlomenina nártu, na který si šikovně hodil kus železa. Ten nejtěžší.
Bohužel...
Jenom opravdový ignorant mohl v zemi, kde stačí zarazit trubku do svahu, abyste získali zdroj vody, postavit pumpu na skále.
Na vodu nenarazil ani v osmi metrech. Hloub se mu dostat nepodařilo.
Jedno však jeho výtvoru musíme přiznat. Byl to dokonalý předmět na zahájení konverzace.

Kdesi na staveništi z Lega, strohý komisní hlas.
„Kdo sem postavil tu pumpu?“
„No, já…“
„Kdy jsi postavil tu pumpu?“
„Zrovna před chvílí, divím se, že jste na to přišli tak rychle.“
„My víme všechno. Proč jsi postavil tu pumpu?“
„Proč se teda ptáte, když všechno víte?“
„Proč jsi postavil tu pumpu?“
„Přišlo mi to jako dobrý nápad, aspoň než sem dotáhneme vodovodní trubky.“
„Je ta pumpa v plánech?“
„Ale… Ne, není.“
„Tak ji zase rozeber.“
„Ano, pane.“
A od té doby s Emmetem nebyly žádné problémy. Žil životem spořádané Lego figurky a všechno bylo boží.
Až do jistého dne.

Nemocnice jí nikdy apriorně nevadily.
Tuhle si vybrala, protože se všichni kolem shodli, že je nejlepší.
Po té tragédii začala mít záchvaty paniky, neustále byla nervózní.
Bála se o všechny a o všechno.
Datum porodu měla před týdnem. Doktoři se rozhodli jí ho teď vyvolat uměle.
Dovezli ji na pokoj. Samostatný. Bílý, čistý. S výhledem do parku.
Lehla si a zrak jí padl na přístroj vedle postele.
"Proč je tu tohle?" zeptala se, se stopou hysterie v hlase.
"To jsou resuscitační pumpy... čekáte snad nějaké komplikace?"
Všichni mluvili tlumenými hlasy a opakovali, že všechno bude v pořádku.
Už jim nevěřila.

„Pane řediteli, ty maškarní šibřinky mě přivedou do hrobu!“
„Copak, paní Králová?“
„Chovanci se chovají jako děti.“
„To je v jejich věku běžné.“
„Ale oni se chovají jako děti víc než obvykle.“
„Ano?“
„Fafejta už týden stříhá proužky z papíru a váš tchán Pejřil chytá na dvorku holuby a trhá jim peří.“
„Tak je nechte, ať si trochu pohrají. Nikomu tím neškodí.“
„Neškodí? Mizí pytle na prádlo a někdo krade chovancům slámu ze slamníků!“
„On toho jste přeci vrchní světnicová, abyste si je pohlídala. Mimochodem, co dělá před dvojkou ta pumpa?“
„To si určitě zase Cimrman nacvičuje tu svoji masku!“

„Proč?“ Učedník se tázal svého mistra. Leštil harfičku a mudroval. „Proč zrovna srdce? Proč bolí, když dojemnou píseň hrajeme? Proč se chce při dobrém konci štěstím rozskočit? Proč buší jako splašené, když mám strach a netuším, zda couvnout nebo pokračovat?“
Bard Bracy ho mlčky pozoroval při práci. Šestnáctá struna…
„Proč ho hudbou ovládáme a proč si stejně dělá, co chce samo?“
Sedmnáctá struna. Poslední. Učedník byl s prací hotov.
„A proč je vůbec tady?“ Přiložil si dlaň na prsa a vzhlédl.
Bard Bracy se usmál. Natáhl ruku. „Protože si vždycky musí vybrat. Nahoru k rozumu nebo dolů za svou touhou.“

"Pipe, ty jsi vážně navigátor za pět švestek," lamentoval Smíšek, "proč ses do té mapy nedíval pořádně?"
"Já se ale díval, Smíšku! Jenže potom zafoukal ten vítr a ta mapa jednoduše uletěla.. Navíc podle ní už jsme měli být doma."
"Jsi malý hloupý Bral. Zdá se ti, že tu kromě stromů něco vidíš?"
"Ne," přiznal sklesle Pipin. Po pár dalších krocích se ale zarazil. "Ty, Smíšku, vidíš to? Pumpa!"
"Co ale dělá pumpa v lese?"
"Vlastně to vypadá...no, jako naše pumpa, víš."
"Ale pokud je tohle naše pumpa..." zalapal Smíšek po dechu.
"Tak Hvozd snědl vesnici," doplnil Pipin vyjukaně.