Minerva

Poznámka: Minerva. Zbaběle jsem si zadek nechal na neděli. Navazuje na Neradostné odpoledne.
Minerva hledala Thomase. Chtěla mu říct, že Sarah se probudila a chce ho vidět.
„Počkej a nehledej ho!“ řekl jí Jonas.
Ignorovala ho.
Obešla kostel. Proběhla sousedovu zahradu. Lekla se, když zaštěkal pes.
Našla ho. Seděl vedle prsaté blondýny, která jakoby vypadla z plakátů, které na ně Němci občas shazovali. Mluvil s ní, šeptal jí cosi do ucha. Minervě se udělalo špatně.
„Sestra tě chce vidět!“
Thomas vyskočil. Měl červené tváře.
„A-ahoj.Tohle je Glorie,“ představil dívku. Ta si ji měřila pohrdavým pohledem.
„Tohle je ta čarodějka?“ zacvrlikala.
Minerva se zakabonila.
„Ještě jednou mě tak řekneš a proměním tě v ropuchu!“

Poznámka: Tohle mě dalo zabrat. Minerva! (Tak trochu BJB) Navazuje na Lektvar.
V ledové vodě rozmíchala pyl ze stěhovavých sněženek. Rozdrtila bodliny zmrzlíků, nasekala kořen sněhovníku.
Thomas přikládal studené obklady.
Otec utěšoval paní Gersovou, protože její manžel zahynul. Matka pomáhala staré paní Bellové, její vnučka odešla starat se o raněné do nemocnice v Yorku. Místní doktor tam byl také. Jonas si hrál.
Nebe bylo šedé. Minervu zábly ruce.
Když nutila Sarah vypít lektvar, málem jí utopila. Teplota klesla. Oddechla si.
Thomas se sesunul ke zdi.
„Dobrá práce!“ řekl. Minervu to potěšilo.
Podívala se do knihy, jestli všechno udělal správně. Postup byl jiný.
Špatný!
Dostala jí k vánocům, vařila podle ní předchozí lektvary.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Čaj s medvědem.
Sarah ležela na posteli. Drobná, bledá osmiletá holčička. Propadlé tváře, na dlaních rýhy po nehtech.
Uběhly tři dny od nehody. Minerva udělala poslední lektvar. Měl by jí uzdravit.
Dávala jí ho po lžičkách.
Kdyby tak mohla použít hůlku.
Poslední kapka.
Někdo zabušil na dveře. Minerva nadskočila, Sarah se stočila do klubíčka, zakňourala.
„Dále!“ Hlas měla nabroušený.
Vešel Thomas, na tváři měl šmouhu.
„Jak je jí?“ Jeho pohled byl tvrdší než ocel.
Rty se jí sevřely do linky. Zbělaly.
„Mělo by jí být líp.“
Natlačil se vedle postele, klekl si a sevřel sestřinu ruku.
„Thomasi,“ zašeptala ochraptěle. První slovo po třech dnech.
„Neboj se, vyspíš se a bude to v pořádku.“ Uklidňující Thomasův hlas.
Sarah se začala vracet barva.
Usnula.
„Čarodějnice, co se jí stalo,?“
Měla pocit, že ho uhodí.
„To bys nepochopil!“
Prudce se k ní otočil. Měla pocit, že jí uhodí.
„Jasně, pitomej měšťák to nemůže pochopit. Zato hogofogo slečinka jo. Myslíš si, že jsi něco víc!?“
Sarah ze spánku zavzdychala. Oba se k ní otočili. Thomas položil ruku na její čelo.
„Úplně hoří!“
„Pust mě!“
Hořela, kůži měla úplně suchou.
„Sežeň ledovou vodu!“ zakřičela na Thomase.
„Cože?“
„Udělám lektvar, jdi!“
Dál se neptal, vyběhl. Minerva začala připravovat suroviny.

Poznámka: Překvapivě Minerva. Navazuje na Ke králíkům.
Byla neděle. Otec kázal. Minerva seděla vzadu, aby jí otec neviděl, aby nemusela snášet jeho pohled. Nikdy nešla na přijímání; nevěřila.
Přitahovala jí podmanivá směs víry a železné logiky, jakou otec vedl kázání. Nikdy by to nepřiznala.
Mluvil chytře, srozumitelně, mluvil o hrůzách války, o nebezpečí nacismu. Odsuzoval myšlenky Hitlera. Připomenul nutnost semknout se ve zlých časech.
Minerva by přísahala, že se díval přímo na Thomase, když říkal jak důležité je navzájem se respektovat, ať jde o městské děti, nebo místní.
Ke konci se vytratila.
Když za čtyři roky psala filipiku proti Grindelwaldovi do Denního věštce, nevědomky použila stejné argumenty.

Poznámka: Minerva. Přímé pokračování Krále Mechového království.
„Přišla jsem všechny proměnit na sviště.“
Minerva nabrala půdu pod nohama. Jedna holčička se zachichotala.
Thomas vstal, šel k ní.
„Jen mě přeměň!“
Koukali na sebe. Hráli, kdo dřív uhne pohledem. Modré oči, ostré lícní kosti, křivý nos.
Modré oči! Minerva se odvrátila. Thomas se usmál.
„Nechceš mít na krku bandu mladých svišťů!“
„Zavřela bych vás ke králíkům. Pojďme, ať je nenecháme čekat.“
Jonas, celý zabahněný, se opíral o strom, nespouštěl z ní ustrašené oči.
„I ty!“ zavelela. „Ostatní by taky měli jít. Je čas oběda.“
Ozvalo se reptání.
„Čarodějnice má pravdu.“
Prudce se otočila. Thomas mrknul.
Všichni se rozešli.

Poznámka: Minerva. Na hru se dá navléknout cokoliv. Volně navazuje na Němci na osmi hodinách.
Domem voněly fazole.
„Minervo!“
„Mami?“
„Dojdi pro kluky, bude oběd.“
„Kde jsou?“
„V lesíku za kostelem.“
Pár smrků, ostružinové houští, smích. Cestička vysekaná do křoví, dřevěná brána, hlídka na stromě.
„Thomasi, přišla nějaká holka!“
Ignorovala to. Mýtina, domečky ze dřeva a mechu. Desítka dětí různého věku.
Thomas seděl na mechovém křesle. Vypadal jako král.
„Zlá čarodějnice se objevila na konci světa.“
Minervino obočí se proměnilo na přísnou linku. Děti se kolem ní seběhly.
„Bude oběd.“ Hlas se jí trochu chvěl.
Thomas si užíval její nervozitu. Toužila proměnit ho na hnusného slizáka.
„Neboj, upalovat tě nebudeme… Málo dřeva!“
Škodolibě se křenil.

Poznámka: Minerva! Děkuji všem, co u tématu zmínili tanky, jinak by mě to nenapadlo. Navazuje na Čaj s medvědem.
Minerva odpočívala na verandě.
„Vrrr!“
Přijel dřevěný tank. Řidič Thomas na ni vrhal zlé pohledy.
„Co jsi zač?“
Oněměla. Tank odjel.
„Vrrr!“
Tank přijel, zastavil se před ní.
„Němci na osmi hodinách!“ nahlásil kulometčík Jonas.
„Zprava dobrý!“
„Jaks to myslel?“ zeptala se Minerva.
„Puh-puch!“
„Jaký normální holce se proměňujou medvídci na… Bůh ví co?“
Pokrčila rameny. Thomas si ji měřil pohledem. Minerva se rozčílila.
„Bum!“
„Neměl bys být radši u sestřičky, než si tady hrát?“
Pokrčil rameny.
„Gar!“
„Pomohl bych nějak?“
„Tncz!“
„Ne, ale…“ Neměla slov. Ten vytáhlý blonďák jí pil krev.
„Němci zlikvidováni!“ zahlásil Jonas.
„Kupředu na Berlín!“
„Vrrr!“

Poznámka: Další Minerva. Pro pochopení se podívejte na Knihovnu
„Otče, mohu dostat klíč od pokoje?“
„V domě nemáme žádná tajemství!“
Minerva vytírala.
„ÁÁÁ!“
Výkřik vyšel z jejího pokoje. Minerva skopla kbelík, rozeběhla se.
Schody brala po třech.
Sarah křičela, máchala rukama, v očích měla strach. Na podlaze vyskládaní medvídci kolem čajového servisu, dva roztříštěné flakonky, dusivý zápach.
„Sarah! Co ti je?“
Žádná odpověď. Třas, pěna u pusy, nepřítomný výraz. Poklekla u ní.
Dovnitř vpadla matka.
„Co za svinstvo tady máš!“ zařvala rozběsněně. Minerva se skrčila. Matka nekřičela, nikdy!
„Obyčejné přísady.“
Matka se sklonila k Sarah. Hladila ji po vlasech.
„Zjistím, co smíchala a udělám protijed.“
Minerva se cítila provinile.

Poznámka: Navazuje na Hitler vs. Churchill.
Minerva si sedla k večeři. Matka poslala Jonase umýt si ruce. Potřetí.
Otec pronesl modlitbu. Minerva sklopila zrak, ostatní děkovali Bohu. Cítila tichý otcův nesouhlas.
Matčina kuchyně se změnila, byla střídmější, nesplácala velké množství surovin, jak měla dříve ve zvyku.
Po jídle šla do kuchyně. Na kredenci v porcelánové dóze pro karamelky paní Carterová. O prázdninách si po večeři každý den brala jednu. Těšila se na ně, sladkosti z Prasinek se jim nemohlo vyrovnat.
V dóze byla poslední.
„Mami, už nemáme karamelky, zítra je půjdu koupit?“
Matka se smutně podívala, Thomas se rozesmál.
„Holka, ty jsi vážně hodně mimo, co?“

Poznámka: Navazuje na Mary McGonagallovou.
Minerva seděla na verandě. Vedle ní podřimoval otec.
„Hitlere, potrestám tě za tvé hříchy!“ křičel malý Churchill. Mířil na soka klacíkem. V druhé ruce nepostradatelný rákos.
„Ha-ha-ha. Jaká opovážlivost. Mě nezastavíš!“ Hitler měl knír namalovaný uhlem.
„Říkám to naposledy, vzdej se!“ Churchillovy zčervenali tváře.
„Nikdy.“
Přes slunce přešel mrak.
„Bang!“ Klacík se zachvěl. Hitler se afektovaně svezl do trávy.
„Vyhrál jsem!“ radoval se Churchill.
Otec vstal a zlehka mu položil ruku na rameno.
„Moc se neraduj, právě jsi zatížil svoji duši vraždou, Jonasi,“ řekl přísně.
„Když on byl zlý!“ namítl chlapec. Thomas se začal zvedat.
„Není na nás, abychom soudili.“