Minerva

Poznámka: Začínám posledné část Minervina příběhu. Navazuje na Pod stromem.
Téma: Příbuzenská plemenitba
Venku byla tma. Zahoukala sova. Minerva si v pokoji četla. Listovala knihou o přeměňování, kterou znala nazpaměť.
„Co to má znamenat?“
Do místnosti vtrhnul Thomas a papírem jí mával před obličejem.
„Cože?“ Minerva zabouchla knihu
„Tohle mně přinesla divná sova!“
„Cože!“
Sovy byly skoro neomylné. Skoro…
„Ty jsi fakt čarodějnice. Navíc se páříte mezi sebou! Krávo!“
Hodil po ní dopisem a utekl. Minerva se konsternovaně podívala na elegantní svatební oznámení. Malfoy si bral sestřenku.
Zaskřípala zuby a rozběhla se za ním. Na schodech se srazila s otcem.
„Takže to ví?“
Kývla.
„Musím za ním!“
„Vrátí se. Teď potřebuje být sám.“

Poznámka: Minerva. Navazuje na Autoritu. Trochu více sladké.
Bylo krásné odpoledne. Minerva se procházela. Nechtěl jít za Thomasem. Jen tam prostě došla.
Sekal trávu, tak jak slíbil. Sedla si pod strom a dívala se na něj.
„Přišla ses podívat, jak vypadá práce?“
Odložil kosu a se sedl si vedle ní.
„Nebo dohlédnout na trest.“
Opřel se hlavou o její rameno.
„Tohle není trest,“ zamumlal a zavřel oči.
„Ty už jsi unavený?“
„Nejsem perpetum mobile.“
Minerva mu zajela rukou do vlasů.
„Vyndám ti trávu z vlasů.“
„Hmm.“
Jedno stéblo, druhé…
„Proč ses s ním vlastně popral?“
Žádná odpověď. Usnul a Minerva mu ještě dlouho vybírala z vlasů neexistující smetí.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Památku na dny míru.
Otec stál na schodech, tvářil se přísně.
Ticho. Dokonce i matka přestala vařit a dívala se na něj. Thomas se celý scvrknul. Pryč bylo sebevědomí vítěze.
„Pojď ke mně mladý muži.“ Tichý autoritativní tón. Thomase nenapadlo odporovat. Postavil se do pozoru. Skoro jakoby nastupoval na skautském táboře. Chvíli se přetlačovali pohledem.
Mladík sklopil oči.
„Usmíříte se?“ ptal se, nerozkazoval.
„Ano, otče!“
„Lituješ toho?“
„Ano!“
Minerva musela otce obdivovat. Tak málo stačilo, aby donutil sebevědomého kluka litovat toho, co udělal.
„Posekáš zítra louku za vsí?“
„Ale…“
Dlouhý pohled.
„Ano.“
Otec pokýval hlavou a znovu se zavřel do pracovny, kde připravoval kázání.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Kapesníček.
Když došla s Thomasem domů, matka spráskla ruce. Obíhala kolem něj, jako by měl každou chvíli umřít.
„Jak ses jen mohl poprat!“ lamentovala a osahávala mu naraženou tvář. Thomas sykl bolestí a vykroutil se jí.
„Pro něco musím doběhnout!“ vykřikl a rozběhl se po schodech.
Za chvíli byl zpátky. Přišel k Minervě a beze slova jí podal kapesník s vyšitými petrklíči. V rohu bylo volné místo.
Překvapeně se podívala.
„Za ten od krve. Je nedodělanej, ale máma slíbila, že poslední vyšije, až se vrátíme.“
„Ale…“
„Stejnak je pro holky!“
Minerva měla chuť začít jásat, jen nevěděla proč. Potlačila ji.
„Díky.“

Poznámka: Minerva. Navazuje na Glorii.
Kulhal. Roztržené tričko, rozražený ret, sedřené klouby, krev z nosu.
„Ty ses porval!“ Minerva přimhouřila oči.
Úšklebek.
„Vyhrál jsem!“ Přímo z něj sálalo sebevědomí.
„No a?“ Zvedla obočí. „Kdo je ten druhý?“
„Tom ze statku.“
Obešla ho. Do rána mu tvář napuchne do hrůzných rozměrů. Začala fialovět.
„Pomůžeš mi to zamaskovat. Nechci, aby se otec zlobil.“
Přeměřila si ho pohledem.
„Za prvé, rozhodně se nebudu podílet na lži. Za druhé, je to nemožné.“
Zatvářil se jako ztracené štěně. Podlehla a podala mu bílý kapesník.
„Díky,“ zamumlal. Utřel si s ním krev z obličeje.
Minerva zaskřípala zuby, ten kapesník měla ráda.

Poznámka: Já ji už nechtěl vytahovat, ale to téma.
Glorie byla přesně ten typ, který Minerva nesnášela. Husička, která neměla mozek, nebo ho nepoužívala. A byla hezká.
Dcera starosty, která před válkou dostávala od příbuzných z Londýna oblečení podle nejnovější módy, která si zvýraznila rty, když se šla projít do lesa, nastavovala Minervě zrcadlo.
Glorie představovala všechno, co Minerva neměla. Živelnost, veselost, bezstarostnost, vyzývavost, velká prsa, oslnivý úsměv, dlouhé nohy.
Minerva nad to mohla být povznesená, jak chtěl, jenže jí bylo patnáct a přes veškerý kouzelnický talent nevěděla, jak zvýraznit oči, nebo pevné boky, jak přinutit kluky, aby si jí všímali, tak jako Glorie. Přistihla se, že jí závidí.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Zakázanou výpravu.
Varování: Sprostá slova.
Minerva přemalovávala hřbitovní zeď.
Hitler je (dvě kolečka a okurka).
S tím by se dalo souhlasit, ale ta forma…
Nový nádeník na statku šuká starou paní!
A taky dceru.
Glorie je kráva!
Nosí růžovou!
(Obrázek oběšence)
Jonasi nepřidělávej mě práci.
(R+S v srdíčku)
Ruth zdědí farmu a Sebastián ví, co chce.
Thomasovy se líbí Glorie.
Líbila. Po tom co ho pozvracela, se přitažlivost vytratila.
(Dva kosočtverce)
Někdo byl nápaditý.
Miluju Jonase! (Velké srdíčko)
Počkej tak rok, než se začne zajímat o děvčata.
Teresa je těhotná. (Malůvka)
Není, jen přibrala.
Minerva miluje Thomase!
Ne, to rozhodně v žádném případě není pravda.

Téma: Zadek v mlze
Poznámka: Minerva. Protestně drastické. Navazuje na Oblohu nad Yorkem.
Mlha tak hustá, že nebylo vidět na věž kostela.
Banda dětí se vydala na zakázanou výpravu. Minerva přesně věděla kam. Šla s nimi.
„Co kdyby potřeboval pomoc,“ omlouvala svoji zvědavost. Hůlku měla pod sukní.
Rýha v zemi. Polámaná kukuřice. Zlověstná silueta. Krákorání vran.
Glorie se křečovitě chytla Thomasovy ruky. Setřásl ji. Minerva zvedla obočí.
Letadlo zlomené v půlce, ocas čněl do výše.
„Jeden z našich.“
Na skle kokpitu červená skvrna. Minerva nakoukla dovnitř a vyjekla.
Vytřeštěné oči, hlava v podivném úhlu, celý od krve. Couvala od letadla.
Tedd, kluk od sousedů, ji zatahal za rukáv.
„Minervo, proč už se nehýbe?“

Poznámka: Minerva. Navazuje na Proměním te v ropuchu.
Minerva stála před domem, hůlku výhružně zabodnutou v obloze. Bylo kolem druhé hodiny ranní.
Obloha nad Yorkem byla červená a černá. Vřeštění sirén, štěkot protileteckých děl, svištění kulek, hřmot výbuchů a rachot motorů.
Ve škole se od července učili kouzlo odpuzující bomby. Kdo se ho nenaučil, nejel domů.
Nad její hlavou tančily dvě stíhačky. Tango v rychlém tempu. Four Step, Winnese Waltz Reverse Turn, Four Step, The Chase!
Jedno padá v záplavě ohně. Minerva fascinovaně sleduje trosky dopadající na pole.
Sirény utichají, rozhostí se ticho. Hlasité ticho!
Z okna vykoukne matka.
„Skončilo to, pojď domů!“ Její hlas je strašlivě unavený.