DMD č. 9. pro 9. 4. 2016. Téma: Stopy korýšů

Obloha nad průmyslovou čtvrtí je zažloutlá jak kuřácký knír. Vítr rozehnal většinu smogu, přesto si tu nikdo netroufne vyjít ven bez plynové masky. Teď jsou ulice liduprázdné. Právě dozněla siréna a každý soudný člověk se okamžitě zabarikádoval. Přichází monstrum! Gargantuovská klepeta zuřivě masakrují chemičku, boří nádrže a převrací auta; svíjí se ve výbojích elektrických drátů. Pak zvrátí zrůdnou hlavu k nebesům a zařve:
„Doprdele! Já se na to fakticky můžu vysrat!“
„STOP!“
Zrůda vykročí z rozšlapaného kartonu. Servaná krevetí hlava odhalí naštvaný obličej Seana Beana.
„Ta věc probíjí!“
Ve většině filmů umřel. Ale poprvé mu to přišlo jako skvělý nápad.

Velká síň byla té zimy tak prochladlá, že profesor Kratiknot musel očarovat svíčky speciálním zesilovacím zaříkadlem, aby studenti nemuseli snídat v kabátech.
Byla sobota. Fred si opékal toast nad plamenem a pozoroval Rona, jak se nacpává míchanými vejci.
„Na,“ řekl George a podal Ronovi svou odrážečskou pálku.
Ron se zatvářil zmateně, ale nepřestal žvýkat.
„Na co?“
Fred se zazubil. „Než se pustíš i do toho talíře, doporučuji ho rozbít.“
„Nechte mě být,“ naježil se Ron a otřel si ústa. „Prostě mám poslední dobou větší hlad, než obvykle.“
„Myslím,“ zašeptal Harry Hermioně, „že na něm ta proměna v Crabbea zanechala stopy.“

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či z mrazničky tú krabicu nevytiahneme, čo nám predseda priniesol, keď sa bol z hypermarketu vrátil.
- A veruže by sme mohli. Počkaj, zájdem po ňu… Aha, tu je.
- A čo nám to vlastne doniesol?
- Počkaj, Jarík, prečítam. „Krevety“ sa tu píše. A ešte, že môže obsahovať stopy kôrovcov?
- Hej? A to ti je čo?
- A čo ti ja viem? Kôrovce, to ti budú asi dajaké stromy.
- Pištík môj, a či už si videl stromy niekde chodiť a stopy za sebou nechávať?

"Čo s ním teraz spravíme, pane?" spýtal sa Lukáš.
"Počkáme, až sa preberie." odvetil veliteľ neutrálne.
Lukáš sa zatváril profesionálne, čo obvykle znamenalo, že nechce vyzerať ako trubka, obzvlášť nie pred tým bažantom, čo ho doprevádzali. Našťastie ten sa ozval sám.
"Nemali by sme pokračovať?" zašepkal nervózne.
"Pozri na toho muža." kývol veliteľ hlavou. "Na topánke má zvyšky nejakého kôrovca. Na ruke vosk od sviečky. Je mladý. Dosť streštený vybrať sa o takomto čase na rande."
"Rande?" Dokonca aj Lukášovi sa znížila sánka. "Čo my s tým?"
"No, dochádzajú zásoby." zamyslel sa veliteľ. "A hlavne, on tu nie je sám.."

Sirius Black seděl v kuchyni na Grimauldově náměstí 12 a pokoušel se přivodit si akutní selhání jater následkem bujícího alkoholismu.
"Jak žalostný pohled," ozvalo se za ním.
"Snape, co tady chceš?!"
"Tvůj vlkodlačí milenec byl za tebe orodovat. Asi už se nemůže dívat na to, jak se snažíš zničit. Nesu ti antidepresivní lektvar."
Sirius vytřeštil oči. Snape pro něj dělá něco hezkého?!
Jeho opatrnost byla zjevně otupělá alkoholem, protože bez protestů lektvar vypil... a vzápětí nabral sytě rudou barvu a zalapal po dechu.
"Možná jsem měl připojit varování, že může obsahovat stopy korýšů. Snad nejsi alergický?" otázal se Snape potměšile.

„Ředitel firmy obchodující s elektronikou, pravděpodobně otráven. Jeho úspěch musel být mnoha lidem trnem v oku.“
„Děkuji za perfektní analýzu situace, Andersone. Od pravdy se liší jen ve dvou malých detailech. Zaprvé, úspěšný nebyl, brzy by ho odvolali. Zadruhé, nebyla to vražda. Johne? V odpadkovém koši najdeš pozůstatky krevet.“
„Alergie na korýše?“
„Dobrý nápad, ale… ne. Rozhlédněte se po stěnách! Po nábytku! Nic? Byl nadšenec do všeho japonského. Zkoušel i tradiční recepty, naposledy sashimi ze syrových krevet. Odpověď tedy zní: cholera. Johne, můžeš mi obstarat případ, jehož řešení zabere déle než deset vteřin? Pánové od Scotland Yardu to zjevně neumí.“

Leyland to místo hledal dobrých čtyřicet let. Pupek světa, bod, ve kterém se setkávají všechny magické siločáry – a kde je možné je vycítit. Vyhledat slabá místa.
Vyčerpal všechny bílé způsoby.
Pak neochotně shromáždil značnou sumu a odjel do Dubogradu.
„Pošlu tě tam,“ pokrčil rameny černý mistr myšlenek. „Ve snu. Buď pozorný.“
Ta vize byla úžasná. Soustředné kruhy města, ulice dlážděné mozaikami s výjevy mořských tvorů. Uprostřed chrám. A tam to bylo, umbilicus mundi, Leyland ho jasně cítil. Pod nohama Poseidónovy sochy. Leyland k ní... dolezl, podivně bokem.
Ohlédl se přes... krunýř.
Jeho nepovědomé čárkovité stopy na dně už pohlcoval písek.

Jak toho malého spratka napadlo namířit hůlku na někoho, kdo je k němu otočený zády? Lucius svého syna nevychoval moc dobře. Hned bych si o tom s ním na nejbližším setkání smrtijedů promluvil, jenže jsem v utajení a žádné schůze se nekonají.
Alespoň jsem mu uštědřil pořádnou lekci. Být chvíli fretkou mu jen prospělo.
Škoda jen, že to McGongallová tak brzy přerušila. Prý mám udělovat školní trestu. Jenom si nechce připustit, že přeměny jsou na to mnohem účinější.
Můžu být jen rád, že si nevšimla těch včerejších blátivých stop korýšů na chodbě. Dvojčata Weasleyovi ale o tomhle incidentu snad pomlčí.

„Nuño, nemůžeš na mě tak z ničeho nic skočit! Někdo nás uvidí.“
„Promiň, Franku, nemohl jsem si pomoct. Protáhneš mě za to pod kýlem?“
„Jedině pokud mě nepolíbíš znovu.“
„Hmm, v tom případě bych věděl o něčem zajímavějším k protažení.“
Ale zatím si oba vystačí s líbáním. Mají před sebou celý Tichý oceán.
„Nuño, podívej na ten cucflek, co teď s tím?“
„Řekni, že tě něco štíplo. Třeba rak.“
„Rak? Jak by se sem dostal?“
„Zadem,“ odpoví Fernão a obejme Francise. Taky zezadu.
„Kapitáne, ten červený flek, co máte na krku, není to...?“
„Štípl mě krab.“
„Krab? Do krku?“
„Bokovka.“

O králi Stannisovi se povídalo, že má osobnost humra. Ser Davos Mořský ho ale znal jako čestného muže, který nehledá osobní prospěch, nadevše ctí právo a vždy splní svou povinnost, i kdyby ho to mělo stát život. Jako spravedlivého člověka, který nepromíjí zlé skutky, nezapomíná dobré a měří všem stejně, nehledě na to, odkud pocházejí, kolik zlata mají nebo co mu slibují. Jako vynikajícího vojevůdce, který se nikdy nevzdává a nezdráhá se podstoupit stejné útrapy jako jeho muži.
Pokud jsou tohle vlastnosti korýšů, myslel si ser Davos, pak by každá langusta byla stokrát lepším panovníkem Západozemí než falešný král Joffrey.