DMD č. 12. pro 12. 4. 2016. Téma: Cena dospělosti

Byli jsme jako děti.
Divocí, krutí, nespoutaní.
Za námi vykradené banky, krvavé stopy.
Ale doba se změnila, stali jsme se anachronismem.
Do země přišla dospělost a s ní zákon.
Z honu na nás jsme unaveni.
Zbyli jsme čtyři. A Angel, kterého zajali Mexikánci. Žije ještě vůbec?
Jsme na konci cesty. Náš život prázdný a beznadějný. Nechtěli jsme dospět a neuměli se usadit. Ale přijde čas a muž se musí...
Ano, jsme muži, vždycky jsme byli, krutí, násilní a sveřepí.
Angela v tom nenecháme. Čtyři proti stovkám?
Musíme, je náš.
Možná to bude ta jediná správná věc v našem zpropadeném žití.

Den za dnem.
Noc za nocí.
Bez ustání. Bez odpočinku.
Přemýšlel o minulosti.
O tom, jak jeho sestra rostla.
O tom, jak oba dospívali.
Přemýšlel o tom, jak pomalu přicházeli o to, co jim bylo nejdražší.
O rodinu. O přátelé. O známé.
O tom, jak žili jako lovná zvěř.
Přemýšlel jestli to byla cena za dospělost, kterou museli zaplatit.
Cena, která je připravila o klidný spánek.
Cena, která rozhodně nebyla levná.
Naučili se žít své životy naplno.
Přišli však o dětství.
O ten pomíjiví pocit bezpečí.
Den za dnem.
Noc za nocí.
Bok po boku.
Putovali míle, aby našli klid.

Stavila jsem se ještě v sámošce pro rohlíky a pak naproti v krámku s názvem Personifikace, atributy a jiné drobnosti denní potřeby, obsluhovala tam taková Žena za pultem, víte co myslím, trvalá, bílý plášť, knírek, a celou dobu mlela: "Dospělost? Jó, to je dneska nedostatkový zboží, špatně se shání, no ale máte štěstí, jednu tady zrovna mám, jen je ještě drobátko nezralá tak vám ji dám se slevou, mějte ji na světlém vzdušném místě a ona vám dojde," a opravdu nebyla moc drahá, tak ji mám na regálu u okna, občas ji zaleju nebo opráším a má se k světu.

Byla jsem poslušné dítě a splnila jsem téměř všechny požadavky, které na mě rodiče kladli.
Vyrostla jsem dostatečně (zejména po nedávné cestě do země malých lidiček nemám se svým vzrůstem vůbec žádný problém).
Ohledně získání onoho údajně prestižního titulu jsem se vzepřela, ale jsem velice spokojený magor a na věci to nic nemění.
Charakteristiku oné profese jako zazobaných lidí s mizernými hygienickými návyky bych raději nekomentovala.
Trávím víc času, než bych si přála, zavřená v kanceláři, s nudnými lejstry a hádavými klienty.
Ale občas se mi podaří lehnout si do mokré trávy a jsem šťastná.
Vlastně jsem nedopadla tak špatně…

Abeforth dospěl v okamžiku, kdy do Arianiny hrudi narazilo kouzlo. Jeho bratr, navzdory svému pozdějšímu postavení, nikoliv.
Molly dospěla v okamžiku, kdy půlročnímu Billovi vyletěla horečka na 40 stupňů a poblíž nebyl nikdo, kdo by jí poradil. Jejímu manželovi se to navzdory vychovávání sedmi dětí nepodařilo.
Regulus dospěl v okamžiku, kdy vkročil do jeskyně. Jeho bratr to navzdory vězení a patnácti letům života navíc nezvládl.
Dudley dospěl v okamžiku, kdy se rozhodl podat Harrymu ruku. Jeho rodičům se to navzdory jejich přesvědčení nepovedlo.
George dospěl v okamžiku, kdy se matka nad Fredovým tělem zhroutila. Jeho bratr šanci dospět nikdy nedostal.

Milá dospělá osobo,
jménem našeho odboru pro Utajování krásy světa dospělých před dětmi Ti z celého srdce gratulujeme k Tvému jubileu.
Od dnešního dne můžeš dělat vše, co se ti zamane. Navíc každou noc náš odbor do Tvého místa bydliště tajně vyšle vílu uklizečku, která vypere, vyželí, složí, uklidí, uvaří a umyje vše, co je třeba. Každý měsíc Ti dále náš odbor pod rohožkou nechá padesát tisíc korun v hotovosti. Pro vyžádání návštěvy skřítka opraváře zanechte své boty před domem špičkami k severu.
Za tyto výhody platíte jedinou cenu. Tvařte se před nezletilými otráveně - jinak by chtěl být dospělý každý.

„Opravdu to chceš udělat?“
„Ano, chci být dospělý.“
„Žene tě touha a ne rozum.“
„Co ty o tom víš.“
„Všechno. Toužila jsem dospět. Prahla jsem po lásce, kterou poznají jen dospělý, ale má milovaná mě zradila s jinou. Bolest, to je svět dospělých. Zůstaň dítětem a užívej radosti.
„Promiň, chci poznat jaké to je být dospělý.“
„Snad tě tohle přesvědčí,“ dívka rozhrne košili a chlapec šokovaně hledí na prázdnou díru v hrudi.
„Tvé srdce?“
„Láska mi ho vzala.“
„Proč?“
„To je svět dospělých, bere a neptá se proč. Co si vybereš, dítě či dospělý, pamatuj, že cena je vždy bolestivá.

Plakala den.
Náhodná setkání? Úsměvy, vzkazy? Znovu vzpomínala a znovu se styděla, že jí dělaly tak dobře. Že se nechala zmást. Že zapomněla na zlé řeči.
Plakala dva.
Bratr ji chlácholil a bolelo to snad víc, než kdyby hřímal tak, jako křičel na něj. Zklamala. Nechtěla, nevěděla, ale bála se, že důvěru už jí nevrátí.
Plakala tři.
Lehkost a radost byly pryč. Vrátí se někdy? Portréty rodičů mlčely. Bratříček se na svět mračil, ale na ni se usmíval.
Další ráno vyšla na terasu. Rozkvétaly jabloně.
Bude silná. Bude opatrná. Zkusí se ještě smát.
Na šeď smutku je v šestnácti brzy.

Ruce se mu chvějí jako po úderu proudem. Po čele mu stéká pot a dopadá až za límeček naškrobené košile. Rty se křiví ve výrazu děsu, když si uvědomuje, co na něj čeká.
“Pohni si, Dutohlave!”
Trhne sebou. Listerův hlas nepříjemně prořízne ticho. Rimmer zůstane stát na místě, odkašle si. “Nezahrajeme si raději domino?” navrhne nesměle.
“Bože, Rimmere, ty jsi poseroutka. Jsou to tvoje narozeniny a je načase, aby se z tebe konečně stal pořádnej chlap. Však ono tě to neukousne.” Křikne Lister ve vedlejší místnosti.
Rimmer potlačí vzlyknutí, udělá rozhodující pohyb… a vyhodí svého plyšového zajíčka Ňufáčka do koše.

Bojíš se. Je to vážný krok. Nechceš to zkazit.
Skoro šeptáš. Zadrhne se ti hlas, když konečně řekneš, co bys chtěl.
Díváš se stranou, abys nezachytil pohrdání v jejím pohledu. Musí tebou podvědomě pohrdat, ona to přece dělala tolikrát a pro tebe je to dneska poprvé.
Ale máš štěstí, narazil jsi na skutečnou profesionálku. Provede tě do dospělosti bez nejmenšího zaváhání.
Nakonec to ani nebolelo.
“A dáte mi padesát korun jako správní poplatek,” řekne a vezme si ožmoulanou minci z tvé zpocené ruky, “Průkaz bude k vyzvednutí do tří týdnů.”
Protože taková je cena dospělosti.
50 Kč neboli dvě piva.