DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2016.

"Podívejte, co jsme dostali z unie," zkoušel pracovník nadšený tón, jak se to učil na školení. V ruce držel krabičku pastelek.
"Strč si to..." zahučel Santer.
K pracovníkovu překvapení Sauron chmatl po pastelkách a začal kreslit kruhy.
"To se možná hodí, na zdobení," zvažovala ježibaba.
"Cedr, ale to jádro?" zkoumal jednu po druhé Voldemort.
Vlk sebral krabičku, zálibně ji rozkousal a upřeně se přitom díval pracovníkovi do očí.
"Teď si něco nakreslíte společně!" výchovně řekl pracovník a podal jim velký výkres.
Na konci dne byl obrázek hotový.
Věnovali ho pracovníkovi. Nervózně se usmál.
"Tolik červené si nad gauč nedám," zamrmlal.

Babička Růžičková nebyla příliš moudrá, ale měla dobré srdce. Proto ji měl také každý rád. Málokomu vadilo, že nerozumí internetu, ekonomice nebo politice. Jí samotné nejméně. Nikdy neodmítla podat pomocnou ruku a měla ráda děti.
A tak když na dveře jejího malého domku u hřbitova zabušila udýchaná dívka, pronásledovaná třemi hromotluky, rychle ji pustila dovnitř a pečlivě zamkla dveře. To však nebyl konec.
Jakmile muži v černém pochopili, že dovnitř se nedostanou, ztropili povyk. Tajemná dívka úzkostně hleděla z okna, jak se před domem shlukuje stále více lidí a zlostně volají:
"Částizrádce! Partizrádce!"
Zbledla však docela, když spatřila policejní auto.

Zdlouhavé dny trávím v lenošce a obavách, jestli jsme udělali dobře. Otvírá se lepší svět, než jaký jsme znali deset tisíc let?
„Jugháši," mračím se, „jestli chceš zpívat, zpívej tady."
Udeří do bubínku.
Je to stará píseň. Vznikla na spálených pláních po pádu Thangorodrim, když jsme ještě věřili, že v nás teď elfové uvítají ztracené bratry. Zpívá o životě, o svobodě, o naději. O těch, které jsme potom nenašli.
„Proč zrovna tohle?"
Když mi to poví, vhrknou mi slzy.
Morgulien přiznal usazeným skřetům plná občanská práva.
Bachčita-ka vajvaj,
údruga-ka grai-lâi...*
Dítě v břiše tančí.
* Lehce jako vítr, nezastavitelně jako déšť.

Venovanie na knihe znelo: "Verike, úžasnej bylinkárke, ktorá mi ukázala nečakaný efekt chladivých obkladov." Aion knižkou prelistoval. Potom ešte raz. Ale okrem záznamov o rastlinách, ktoré ho vôbec nezaujímali ( navyše im nerozumel! ), nenašiel nič ďalšie. Niežeby to hodlal vzdať.
"Niečo tu musí byť." brblal pri večeri, kam si knihu nezabudol vziať. "Po dvoch rokoch predsa niekomu nenapíšem 'dík za studený obklad'!"
"Možno máš knihu tú knihu zachladiť." navrhla žartovne jeho manželka.
"Hm!" zarazil sa Aion a končeky jeho prstov sa pokryli ľadovými kryštálikmi. Keď sa stránka s venovaním zachladila dostatočne, po papieri začali tancovať tiene.
Potom sa zmenili na písmo.

Clemens Snape pohlédl na svého bratra. Severus byl jeho pravým opakem. Jak zjevem, tak i povahou. Profesor lektvarů měl založené ruce a tvářil se znechuceně. Jako obvykle. Nový profesor OPČM měl ruce naopak rozpřažené a chystal se Severuse obejmout...
"Ani na to nemysli, bratře," zasyčel Severus jako podrážděná kobra.
"Ale Seve..."
"A neříkej mi Seve! Už nám není deset!"
Clemens svěsil ruce. A to se tak těšil na svého staršího brášku...
Tak tohle nepůjde, říká si autorka při čtení rukopisu. Jedna postava je tam prostě navíc. Přečítá kapitoly, mumlá si pro sebe...
No, máš smůlu, Clemensi. Jsi prostě ten navíc.

Ve světnici voní chleba a maso. Když jsem pařížskému popovi nechával adresu, nevěřil jsem. Ale přišli.
„Nedovolili jsme si navzájem umřít,“ přizná mi později Roman nad cigaretou.
Roman usedá ztěžka, Alexej mu pomáhá. Roman ruku nesetřese.
Aljoša přehlédne hrnek, shazuje ho. Anna ho chytá.
Anuška roztřesenýma rukama neukrojí chleba. Bratři ruce políbí.
Objímají se, tři dospělí vykovaní válkou. Cítím se cizí. Starý.
Pak Sergej zakňourá, Aljoša dělá místo u stolu, Roman nalévá čtvrtou sklenku. Anna vztáhne ruku.
Přisedám, kněz překovaný v manžela a otce.
Společně sedíme v domě, kde v budoucnu zapijeme svatby a děti.
Čtyři ranění, chybující lidé. Rodina.

Naše seznamka je zcela anonymní. Zaručujeme vám, že toho, koho si přes nás najdete, nebudete znát ani po dvaceti letech manželství.
Množství děkovných dopisů:
„Díky vaší seznamce žiji se svým mužem Modrovousem zcela šťastně.“
„Děkuji, seznamko! Zbavil nás sfingy, je mladý a chytrý!“
„Všech šedesát je fajn! Faraon.“
„Super! Nepoznal mne! Támar.“
„Mne taky ne! Myrrha.“
/„Je výborná, ale nemohl bys zkusit ještě jedno žebro?“
„Okamžitě to smaž a předepiš mu monogamii!“
Odpověď: „Vyřídí později kolega.“/ deleted
„Nevím, jak se jmenuje ani jak vypadá, ale strašně ho miluju! Psýché.“
Afrodíté odtrhla svého syna od internetu. „Nemyslíš, že to poněkud přeháníš?“

„Vdáš se za mě?“ zeptal se.
„Cože? Svatba? V našem věku? Všichni nás budou mít za blázny. A co tomu řekne rodina?“
„Já myslím, že z téhle strany námitky nehrozí, vzhledem k tomu, že mě můj synovec a jeho žena – tvoje adoptivní dcera – už několik měsíců nenápadně ponoukají, že bych se měl znovu oženit i kde najdu vhodnou nevěstu.“
Okamžitě jí bylo jasné, kdo z těch dvou vyvíjel větší dohazovačské úsilí.
„Já tu Rimi zabiju!“
„To doufám ne! Čeká dítě, které se, pokud mě odmítneš, stane mým dědicem.“
„No právě. Uvědomuješ si, že se pravděpodobně dočkáme vnoučete ještě před svatbou?“

„I ve svém věku jsem stále chtěl něco dokázat. Přejít sám horský hřeben? Jak bláhové… Třetí den jsem ztratil cestu. Byl jsem vyčerpaný. Jestli už přece jen na mě nedolehlo stáří...
Náhle jsem cosi zaslechl. Za mnou byla strž a na druhé straně jsem uviděl oheň a u něho muže. Stál tam a mával mi. Z posledních sil jsem slezl dolů a vydrápal se na druhou stranu. Ale nebyl tam ani oheň, ani ten muž.
Ráno mě našli záchranáři.
Dodnes nevím, kde se vzal ten muž s ohněm. Ale na tom místě prý kdysi objevili hrob s ostatky neznámého člověka."

Bylo to zvláštní. Tedy ne samo o sobě, všichni už někdy tuhle věc viděli, ale ve svých specifikách. Leželo to na stole a tvářilo se to, jako kdyby to neumělo do pěti počítat.
Ozbrojena patřičnou třímetrovou tyčí, šťouchla do toho.
Prohnulo se to a vydalo to zvuk jako smečka koček, které se dožadují vpuštění do ložnice.
"Fascinující. Zřetelně tam slyším tóny známé pravoslavné náboženské písně."
Pak najednou pískot ztichl.
Ode dveří se ozvalo zakašlání.
"Býli býste tak hódné," pravil v nich stojící ušatý hlodavec s ruským přízvukem, "a vrátilí mi to? Taktícký zájic bez tlapky se na Entěrprise vrátit nesmí."