Tajemná města - Město moře a železa

Vypravěč seděl v setmělé světnici děkanátu. V myšlenkách se procházel minulostí. Vzpomínal na první setkání se Salix. Na vše, co spolu prožili. Bylo mu do pláče, ale slzy nepřicházely.
„Nerad vás ruším při truchlení,“ zašeptal Alois. „Ale budeme muset zmizet. Město je v plamenech.“
Vypravěč neváhal ani vteřinu. Vyskočil a běžel probudit chlapce.
Než se chlapec oblékl, doběhl pro kroniku.
V nastalém zmatku si nevšiml části setříděných zápisů ležících na kraji stolu.
Společně vyběhli do noci, utíkaje před požárem, který vstoupil do města s křesťany.
Požárem, který zanedlouho pohltí první zmínky o městu.
Čas neúprosně utíkal.
Minulost umírala v plamenech.

Vypravěč vešel do místnosti. Posadil se na proti chlapci, který zamyšleně listoval kronikou.
"Něco se ti nezdá?" zeptal se.
"Je to celé pomíchané. První zápis je o nějakých Měšťanských domech, ale ty budou stát až od sedmnáctého století. Pak je tu založení něčeho, co se jmenuje hutě. Poté zmínka o husitských vojácích," odpověděl chlapec.
Vypravěč zpozorněl.
Chlapci se nevědomky podařilo zjistit, proč se prolínají časové osy.
Ano, to by dávalo smysl, pomyslel si Vypravěč.
"Ten zápis patří sem. Tohle má být tady," šeptal chlapec a vracel listy do správného pořadí. Netušil, že právě vpustil do města křesťany ze sousedního města.

Chlapec poslechl radu. Začal hledat něco méně děsivého. Spíše než události ho zaujaly osobnosti.
Zjistil, že z jeho města budou pocházet známí herci, zpěváci a skladatelé.
Nalezl zmínku o cestovateli, který objevil východní pramen Tigrisu - ať už se jednalo o cokoliv.
Dokonce se jeden muž, který se sice narodí jinde, ale prožije zde mládí, stane prezidentem lóže B'nai B'rith.
Objevil i zmínku o Aloisovi.
Nejpřekvapivější ale bylo, když na stránkách kroniky našel zapsané své jméno. S úsměvem jej četl stále dokola.
"Co jsem říkal," pousmál se Alois. "Je lepší být od mala optimista. Ve stáří by se to učilo hůř."

Chlapec odmítal vycházet z děkanátu. Ztráta vrbové dívky ho zasáhla.
Sedl si ke kronice a začal se probírat vytrhanými listy. Zápisy budoucích událostí ho už nepřekvapovaly. Ne po tom všem, čím si prošel.
I tak ho děsily.
Lid čekal hladomor, který se městem prožene roku 1771.
O třináct let později vyhoří téměř celé město.
Další požár, naštěstí poslední, už čeká na rok 1813.
Běhal mu z toho mráz po zádech, ale nedokázal se od kroniky odtrhnout.
„Když budeš číst jen o hrůzách, bude ti to připadat jako bestiář,“ ozval se od dveří znavený hlas odbojáře. „Zkus tam najít něco hezkého.“

Salix seděla na kraji děkanského rybníka. Téhož, u kterého ji Vypravěč před pár dny probudil.
Jen tehdy zde ještě nestál děkanát.
Tehdy bylo vše v pořádku.
Tehdy mu dokázala důvěřovat.
Všimla si, jak k ní pomalu přichází.
Beze slov se usadil po jejím boku a zadíval se na hladinu rybníka.
"Máte starosti," pronesla.
"Mám. O město. O chlapce. A hlavně o vás," povzdechl smutně. "Bojím se, že chcete zemřít," dodal tiše.
"Nemohu zemřít," odpověděla prostě.
"Nemohu žít!" dodala a proměnila se před ním ve smuteční vrbu.
Srdce Vypravěče přetékalo starostmi a bolestí.
Ale pohled na vrbu byl tak neskonale krásný.

Vypravěč seděl u postele. Sledoval, jak se vrbová dívka probouzí.
„Má drahá přítelkyně, povězte, co se stalo?“ zašeptal smutným hlasem.
„Hledali jsme biskupskou ložnici. Město nám otevřelo skryté dveře. Byla tam. Ležela na stole. Vzal jí. Chtěl utéct. Ale dveře už tam nebyly. Vrazil mi kroniku do náručí. Zavřel mě do skříně. Nalákal je na sebe,“ koktala Salix.
Chlapec si přisedl k Salix a nabídl ji žluté zahnuté cosi.
Odmítla.
Chlapec jen pokrčil rameny, stáhl slupku a snědl ovoce, které ještě před pár dny neznal.
„Bála jsem se. Nemohla jsem. Co když zemřel?“ rozbrečela se.
„Určitě žije,“ uklidňoval ji Vypravěč.

Již druhý den vyčkávali na faře.
Chlapec byl každou minutou nervóznější.
"Kde jsou tak dlouho? Už by tu měli být. Nestalo se jim něco?" opakoval stále dokola.
"Existuje jedno přísloví. Nebo teprve existovat bude. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Vkládám do Aloise veškerou svoji důvěru," pronesl klidně Vypravěč, ačkoliv mu strach svíral útroby. Někdo však musel zůstat na pohled klidným.
Chlapec se uvolnil, i když mu Vypravěč lhal.
"Podívej, co jsem říkal," usmál se Vypravěč.
Rychlým krokem se k nim blížila Salix.
V rukou svírala kožené desky.
Ve tváři se mísil šok s žalem.
Těsně před chlapcem najednou omdlela.

Utíkali chodbami a snažili se přitom nedělat žádný hluk.
"Předpokládám, že bude mít kroniku u sebe," pronesl tiše Alois. "Biskupská ložnice?" dodal. Vypravěč kývl na souhlas. Dávalo to smysl.
Přemýšleli jak dál.
Najednou se všichni otočili směrem k chlapci, kterému ukrutně zakručelo v břiše.
"Musíme se rozdělit. Vy vezměte chlapce. My dva najdeme tu vaší slavnou kroniku," otočil se Alois na Vypravěče.
"Sejdeme se u děkana na faře," rozhodl Vypravěč.
"Zkuste zařídit něco k snědku. A nemusí to být posvěcené jídlo," pousmál se Alois. "A ty se tu přestaň opírat o tu mazanici. Máme tu nějakou práci," mrkl na Salix.

Vypravěč z toho neměl dobrý pocit, ale hodlal využít příležitosti, která se mu naskytla. Donutil chlapce a Salix vstát.
Podíval se na biskupa ležícího bezmocně na zemi. Jindy by mu pomohl, ale teď byla každá vteřina drahá a on by je jen zdržoval.
Musel ho nechat na pospas osudu.
Salix se na něj vyčítavě podívala, ale neřekla jediného slova.
"Pojďte za mnou," zašeptal Alois, ale Vypravěč jej zarazil.
"Nejdřív musíme najít kroniku, kterou můj bratr ukradl. Bez ní nemůžeme odejít!" pronesl naléhavě.
"Toliko po plánu nepozorovaně utéct. Dobrá, nový plán. Sebrat kroniku a nenechat se zabít," pronesl Alois vážným hlasem.

Vypravěč se postavil. Nespouštěl z Aloise pohled.
Netušil, zda jim hodlá pomoci, nebo jde jen o bratrovu léčku.
"Je mi jasné, že mi nedůvěřujete. Ale nemáte jinou možnost, než to zkusit," pronesl vážným tónem Alois. Došel k Salix a chlapci a pomohl jim na nohy.
"Proč nám pomáháte?" zeptala se tiše Salix.
"Protože nemám rád bezpráví. A nedokážu odolat, abych nepomohl krásné dívce v nesnázích," pousmál se. Salix sklopila zrak.
"Co za to budete chtít?" zeptal se Vypravěč.
"Nic. Dávám vám život. Berte to jako dar pro budoucího muže téhle krasavice," pronesl Alois. Tváře Salix se zbarvily do sytě zelené.