DMD č. 17. pro 17. 4. 2017. Téma: Mazanec a mazanice

Když kolem spousta mazanic, nechce se dívat ostře.
„Jsi namazaný jak mazanec,“ říkala mu, krčíc nohy, aby se vrávoravě vplížil na svou půlku postele. Nikdy nechtěl spát za, u stěny, ohraničen.
Ale co dříve? Zakuklení mozku, tkající pavučina tmy, rozpitá realita, nebo řev křivdy, příkoří tváří v tvář, odstrčený ústrk?
Nová láska bezesporná, dává, bere. Zdraví vzdálené, jen rozostřenosti přibývá, paměť rozrytá.
„Nechlastej,“ řekl mu Bůh, „když se ptáš.“
„Ale já už nevím na co!“ přel se.
Neptaní uklidňuje. Únik před nití. Lahví k prolhané lhostejnosti.
Když prcháš, neptáš se proč.
Rozuzlení uzlu? Happy end, nebo tragika?
Každý den válka.

"Dle mého názoru je vaše nová záliba rozhodně změnou k lepšímu, admirále," řekl velkoadmirál Thrawn, když odložil ubrousek. "Váš kuchařský talent mnohonásobně převyšuje vaše malířské nadání," pochválil svého hostitele.
"Je od vás velice laskavé, že to říkáte," odpověděl admirál Konstantine, ačkoliv byl trochu rozmrzelý z velkoadmirálovy narážky na své předchozí nezdary na poli umění.
"Kachna se vám sice trochu víc chytla, ale zákusek byl naprosto vynikající. Lepší mazanec jsem už dlouho nejedl," pokračoval Thrawn v povzbudivých slovech.
"Ehm... to mě těší," zamumlal Konstantine s náznakem rozpaků v hlase. Neuznal už ale za vhodné přiznat, že původně mělo jít o vánočku.

Při pohledu do zrcadla strnul. Jeho rysy rozmazané.
„Zlobí mě oči, nebo jsi něco udělala se zrcadlem?“ houkl směrem k ženě, ale hlásky se vpíjely do sebe a vzešel z toho roztahaný, nesrozumitelný houkosten. Z kuchyně ozvěna.
Místo manželky viděl šmouhu. Podal jí zrcadlo. Skvrna se zavlnila, zabučela.
Předměty ostré, vytáčel jeden kontakt za druhým, ale vždy – slova, skutečná slova, byť divně strojová! – volané číslo neexistuje. Sluch i zrak slouží, pokud se ovšem nezblázní jen při kontaktu s živým organismem. Hmatem tvary a rysy druhého cítili.
V bačkorách vyrazili do města.
Všude pusto a prázdno, na obloze černé cákoty vran.

Annelise zavřela a složila nákup. Děti, maminka a Laura tázavě hleděly.
„Chleba vyprodali,“ řekla omluvně. „Farář posílá zbytky velikonočního pečiva.“
Večer zkoušela psát, zatemnění navzdory.
Ale po dvou letech… co asi mohla napsat? Aby pochopil… odpustil.
Lauřina manžela odvezli loni. V dopise pozdravoval tatínka… Který už pět let nežije.
Škrt.
Prý začnou brát i ženské …
Dopis není bezpečný. Škrt.
Vypadám trochu jinak. Srdce se sevřelo. Vlasy pořád vykupují, kaštanová nezavání židovinou.
Škrt. Přemýšlej, Annelise, slyšela bratra.
Kadete!
Vím, žes mě dlouho neviděl, ale máme s rodinou možnost jet na výlet za tebou – nebo za Pierrem. U tebe je hezčí příroda.

„Severusi,“ zlobí se Hermiona. „Neuč Megan lektvary, na které je ještě malá. Nemusí v pěti umět uvařit kostirost.“
Severus sice souhlasí, jenže Megan je TAK zvídavá…
„Mamince bychom to asi říkat neměli,“ přemýšlí o něco později, zatímco likviduje pohromu v laboratoři. Když se ovšem podívá na Meganiny přiškvařené kučery, usoudí: „Tak tohle před ní neutajíme. Vlasy ti zpátky prostě nepřikouzlím.“
Megan si starosti nedělá. Vaření lektvarů ji ohromně baví, tak o co jde.
„To nevadí, tati. Řeknem, že jsem chtěla být ostříhaná na kluka a máma nic nepozná. My jsme totiž mazaný. Strašně mazaný. Ty jsi mazanec a já mazanice.“

Když Elánius dorazil na strážnici, čekala ho tam nejen snídaně ve formě pořádného sendviče*, ale také lord Rzezacz osobně.
Elánius čekal další arogantní stížnost, ale lord přišel nahlásit vloupání. Vypadal zničeně a dokola opakoval něco o nenahraditelné ztrátě.
Po delší době se Karotkovi podařilo na základě Rzezaczových vzlyků dostat z Cechu umělců a od trpaslíků podrobnosti.
"Veliteli, jde o bochánek trpasličího chleba z Druhého období, a originál klačské miniatury."
"Rozumím. Takže hledáme mazanec a mazanici?"
"Takhle bych to... Ano, veliteli."
-----
* Hromada do křupava opečené slaniny a vajec, spolu s troškou petrželky kvůli barvě. Ráj pro jazyk a peklo pro žlučník.

Král Míroslav, potáceje se, na obraz Krasomily hleděl. Dlouze rozmýšlel, zda kráska jeho lásky hodna jest. Jak přemýšlení pohárky vína zapíjel, Krasomila krásněla a touha rostla. I rozhodl se obraz svůj princezně poslati. Čekati na malíře ovšem nebude, sám se zná nejlépe!
Za pár týdnů, mazanec u snídaně pojídaje, málem se udusil, když do síně nakráčel posel s obrazem na krku naraženým.
"Takovou mazaninu princezna ještě neviděla a mazavku na obraze zachyceného ani viděti nechce," vyřídil posel smutně.
"Nechce? Tak já první, kterou potkám, za ženu pojmu!"
Na chodbě o kuchtu zakopne, zlatá hvězda zaplane a dvě království se spojí.

Střetly se v divném souboji
život a smrt. Je po boji.
Ten, který zemřel, z mrtvých vstal,
aby nám věčně kraloval.
--- z Velikonoční sekvence---
Střetly se v divém souboji. Představy pánů v Praze daleké s životy lidí, kteří na Prahu blízkou vystupovali po lesních pěšinkách s košíčky hub.
Bylo po boji. Na připomínku muže, který zahynul rukou německé posádky, vztyčili kámen vzatý z náruče zdejších kopců. Nápis uchovávající jméno i původ setřela léta tak, že se podobal spíše mazanici než důstojné vzpomínce.
Život i smrt obyvatel připomínají zarostlé základy a pozůstatky sadů. Tady poutníkům nikdo mazanec nepodá ani o Velikonocích...

Velikonoční volno je príma, když můžete jet na výlet s kamarády, je to ještě lepší. Počasí úplně skvělé. A k tomu ještě čerstvě napečené dobroty od mámy s sebou…
Jenomže když věci vypadají až moc dobře, obvykle se něco pokazí. Výlet s kamarády, to je dobrodružství. A tak se nechodí jenom po pěkně vyšlapaných cestičkách, je potřeba také šplhat do strání i do skal, přeskakovat potoky, přelézat na kládách přes propasti.
A občas se to nepovede a najednou letíte do vody. Pak je samozřejmě mokré úplně všechno, co s sebou máte. Skrznaskrz.
Takže z křupavého mazance je rázem beztvará mazanice.

“No jistě, velikonoční pečivo lákavě vystavené na stole se přímo nabízí,” pravila zkušená samice zavíječe právě vykuklené mladici. “Ale to je začátečnická chyba. Pustí se do něj hned zítra a tvá draze nakladená vajíčka skončí v zažívacím traktu. Ty musíš pečlivě oblédnout terén a také odhadnout konzumní návyky místních. Peče se tu jen o svátcích? Pak můžeš děcka bez obav umístit do mouky. Je cizrna támhle v rohu spíže pozůstatek novoročního předsevzetí lépe se stravovat? Pak jsou to ty nejlepší jesle. Hodně se vyplatí sledovat data spotřeby.”
“Ty umíš číst?” vydechla mladička obdivně.
“Taky se naučíš. Rozmnožování si žádá mazanost.”