Autorův výběr 2017

Ten prsten dostala od otce v den, kdy mu představila svého milého. Byl nádherný a dokonale jí padl.
Nikdy ho nesundávala. Ani v den svatby, i když se nehodil k jejím šatům.
Byl její součástí.
Jen myšlenka, že by jej sundala, jí připadala absurdní. To by si rovnou mohla useknout prst. Vyšlo by to nastejno.
V den, kdy se její manžel zřekl svého jména a stal se Šárem, ji přišel dopis od otce.
Pozorně četla a nevěřila vlastním očím.
Ten prsten - její součást - měl skrytý prostor.
Věnem od otce dostala možnost ukončit život.
Svůj nebo cizí.
Záleželo, komu jed podá.

V tom pokoji jsem poprvé obdivoval ženu v červeném. Procházela místností, kolem boků se jí vlnila látka rudých šatů. Dech mi vázl v hrdle.
Podruhé jsem byl v tomtéž pokoji a díval se na ženu v červeném. Ležela na posteli, hlavu podepřenou rukou. Světlo procházelo oknem a ozařovalo její postavu v obtažených rudých šatech. Pohled měla vyzývavý a jako by pronikal až na dno duše.
Zase pozoruji ženu v červeném. Její oči na mě hledí vyčítavě a jaksi chladně. Má kůži pokrytou zasychající krví zakrývající její chladné tělo jako červené šaty.
Co asi uvidím, až ve stejném pokoji budu počtvrté?

Nad Vídní se stahovala hustá černá mračna. Ve vzduchu se vznášel příslib budoucího lijáku. Ulice byly prázdné.
Na obou stranách města kdosi netrpělivě přecházel po místnosti. Krok za krokem. Za hrabětem Karólym putoval dým, kolem soudce Sternbacha pletence slov. Snad každou chvíli!
Před domem zastavila drožka.
„Je jen jediný způsob, jak dosáhnout obojího.“
Kočí otevřel postranní dvířka a nabídl ruku dámě uvnitř. Na chodník dopadla první nedočkavá kapka.
„Je to jednoduché. Pošleme zprávu někomu, koho nemůže odmítnout.“
Krok za krokem stoupala do druhého patra. Klap, klap.
„Oba mi věřte, jsem obchodníkova dcera.“
Na zaklepání okamžitě otevřel dveře.
„Greto?“
Rozpršelo se.

Stydím se, jako kdyby to bylo poprvé. Kněz mi vlídně pokyne, ale když si sedám na židli, mám pocit odsouzence, co klade hlavu na špalek a doufá, že kat na poslední chvíli spustí sekyru, zašklebí se, máš ty, mladej, ale štěstí, poprava se nekoná.
Rozpačitě huhlám a furt bezděky čekám, kdy se důstojný pán s odporem odvrátí.
A potom to nehorázně nenucené - uděluji ti rozhřešení.
Vyjdu ven a koukám jak pecka, poněvadž bych si ani sám neodpustil a ty jsi vševědoucí a stejně tyhle věci děláš. A jsem vděčnej, protože nestydět se pro jednou za vzduch, kterej dejchám, je báječný.

Když přijdou problémy
Za lidmi na Zemi
Mám strach
Proč přišel ke mně?
Ptám se jemně:
"Nejsi vrah?"
Problém příchozí
Občas mě zamrzí
"Nechceš pryč?"
Řešení komplikace
Chci - jsem ztracen!
Hledám klíč
Urputný boj přišel
Prohrál jsem - žel
Vítěz směje se
Ztrácím naději
Že bude krásněji
Nebe dotknu se
Problémy překonám
Dál ale nechci k vám
Mám jizvu na duši
Straním se lidem
Že nežiji s klidem
Přátelé netuší
Jednou přestane to
Nebude zhasnuto
Světlo se vrátí
Na loňské sněhy těžkostí
Zapomenu v rychlosti
Smutek se ztratí
Vždyť jsem se soužil
Abych si užil
Proto jsou na Zemi
Veškeré problémy

Vybíhám z domu. Sakra, proč UŽ ZASE prší?
Autobus mi ujel před nosem. Co jsem komu udělala??
Vcházím do posluchárny. ,,Dobrý den. Omlouvám se."
,,Dobrý den. Proč jdete pozdě?" A co je ti do toho...?
,,Můžete mi prosím vysvětlit, proč za tenhle příklad nemám body? Vždyť mám výsledek..."
,,Máte, ale špatný. Správně to mělo být takto."
,,Hm. Aha."
Fronta do menzy končí až na schodech. Co se dá dělat, počkám si. Za ten řízek to stojí.
,,Promiňte... ten řízek...?" ,,Není, slečinko. Došel." PROČ???
Sedíme s kamarádem na lavičce.
Mlčíme.
,,Jsi unavená?"
Přikývnu.
Neptá se PROČ.
Prostě mě obejme.
A mlčíme.

Sedět na louce, dívat se na nebe... A v ruce držet vlčí mák.
Na chvíli zapomenout na všechno. Na chvíli nebýt prokletý...
Rudý květ - symbol krve. Trhaný za úplňku? O to líp. I tak v něm viděl naději.
Trpká, jemně nahořklá chuť - jako život sám. Z očí do očí, nesnažil se nic předstírat...
Mák vlčí - v řeči květin značí útěchu a skrytou lásku. Docela výstižné, není to tak?
Dva korunní lístky - nedílná součást vlkodlačího lektvaru. A přece z něj vždycky vyzařoval klid.
Přes to všechno (a nebo snad právě proto?) byl vlčí mák jakousi jeho součástí. Nejen té vlčí stránky.

Nad tou pustou krajinou se svíral žaludek. Vyprahlá, krví prolitá, padlými, kameny posypaná rodná zem. Stál pevně, v ruce meč, přestože boje dávno skončily. Nebylo komu se postavit, před kým tuto krajinu smutku a otevřených ran bránit. Nedaleké vytí vlků bylo jediné, co dokazovalo, že ještě nějaký život tu zůstal.
Příroda se dá sama do kupy. Zase stromy pokvetou, zvířata vyvedou mladé, ...
I ta nejtitěrnější myšlenka na znovuobnovení tohoto místa, ...že se sem život jednoho dne opět vrátí, ho naplňovala natolik, že se stával znovu člověkem.
Vzal svůj meč, do hlíny načrtl plán polí, kam zasít, kde pluhy započnou život, ...

Vlajka schlíple klesla.
„Váš meč,“ ucedila Frances k Jaubertovi. Neochotně jí podal rukojeť.
„Odveďte ho.“
Vzpouzejícího se Jauberta se chopil pár námořníků. Popostrčili ho k ostatním zajatcům. Nedbali na jeho zlostné pohledy.
Překročila zlámané ráhno. Zmoženě se opřela o stěžeň. Trosky zdobeného zábradlí se mísily s cáry lanoví. Do nosu ji udeřila vůně sladkého pečiva. Jeho zbytky jí ležely u nohou. Odstrčila je špičkou střevíce. Dlaní si otřela obličej. Pohledem našla Sullivana.
„Madam, jste...“
Rukáv měla roztržený. Vlhká skvrna se vpíjela do sukna.
„Na tom nezáleží.“
Ovázala ránu šátkem.
„Ještě se musíme vypořádat s nimi,“ kývla hlavou směrem k člunům.

„Pane Finch-Fletchley, uvědomujete si, co tato možnost obnáší?“
Tmavovlasý chlapec rozhodně přikývl.
„Paní ředitelko, vidíte, že mladý pán ví, co chce. Nebylo by moudré mu v tom bránit.“
Instinkty jí radily vyškrábat mu oči. Místo toho svou pozornost soustředila na dalšího chytrého, nadaného studenta z mudlovské rodiny, který se rozhodl nechat si vyrvat vzpomínky a odejít ze světa, který jím pohrdá, v němž nemůže uspět.
„Justin se mi ostatně svěřil, že získal místo v Etonu a Bradavice byly ‚plán B‘.“
„Děkuji za konzultaci, pane kolego,“ procedila skrz zuby. „Můžete odejít, děkuji.“
Avery se neupřímně usmál a zmizel.
„Justine, nedělejte to.“