DMD č. 2. pro 2. 4. 2019. Téma: Příjemné dny

Jak krásné dny to bývaly. Procházívali jsme se v lesíku a drželi se za ruce. Občas se mi vysmekla a vběhla mezi stromy. Slyšel jsem jen její smích a sem tam zahlédl v zeleni listoví povlávat zlaté vlasy. Rozzářená a udýchaná se pak vrátila ke mně.

Potom se něco pokazilo. Jednou na procházce vběhla zas mezi stromy, ale od té doby ji nikdo neviděl. Myslím, že ode mě chtěla odejít.

Když za některého příjemného, krásného dne jdu do lesíka, tu se mi zdá, že mezi stromy zahlédnu vlající zlaté vlasy a zaslechnu tichý smích. Ale už se ke mně nevrátí.

Byly tu i příjemné dny.
Albus dočetl odstavec a vzhlédl. Na hladinu řeky nalétaly vážky. Byly zelené a modré a hravými záchvěvy křídel připomínaly hejno Zlatonek. Albus nastavil tvář slunci.
Vážky se rozlétly a z vody vystoupil Gellert oděný do úsměvu. Bez ptaní se položil na Albusova rozpálená záda.
„Studíš!“
I přes ledové kapky Albus cítil, jak Gellertovo tělo intenzivně sálá. V jeho objetí se cítil šťastný.
Bylo to jako kouzlo, které mu dovolilo zapomenout. Na dny, kdy se Ariana budila s pláčem a ve vzduchu kolem viselo napětí.
Ale ne vždy to tak bylo.
Byly tu i příjemné dny.

Tma. Černočerná, hnusná. Budík. Zvoní, hajzl. Zvonění sílí.
Ptáci zpívají. Tma. Oči se nechtějí otevřít. Zvonění. Další a další. Ne už ne... Rozšlápnout ho hajzla.
Vstáváš. Mátožně se ploužíš někam... Do koupelny, na WC, někam… Všechno jedno. Zíváš. Spíš. Trpíš.
Voda, studená. Brr. Chci postel. Tělo odmítá poslušnost. Nereaguje, spí. Spánek trvá. Pohyb je prokletím. Zuby, pasta, proč?
Ne, dnes ne. Jen spát.
Tma, stále. Ptáci zpívají, zpívají furt. Praštěnci. Mají spát.
Tma trvá, slunce nikde. Tohle je ráno?
Nemluvte na mne. Nechte mě být! Nikam nejdu. Nic nechci. Chci spát!
Příjemné dny skončili. Pánové nahoře zase změnili čas. Hajzlové.

"Po té, co Katherine a William překonali všechny nástrahy, následovala svatba. Po svatbě neuběhl ani rok, než se v kolébce ozval dětský pláč a mnoho dalších v letech následujících..."

Povzdechla si a zmáčkla klávesu backspace.

"Nakonec následovala svatba, měli pouze jedno dítě a žili šťastně až do smrti-"

Taky ne. Prostě to nesedělo. Katherine přece v příběhu říkala, že děti nechce.

"Po svatbě se odstěhovali na samotu a žili bezdětní až do smrti..."

Ale kolik lidí se rozvede a jsou z toho akorát mrzutosti?

"Pořídili si společně byt a kočku a prožili spolu mnoho příjemných dní.
Konec."

Autorka se usmála.

Remus vzal svou ženu do náručí a zatočil se s ní. Bylo to zcela nepatřičné a nevhodné vzhledem k těm hrozným věcem, ale teď bylo teď a o to přece šlo. Vlasy měla růžové jako žvýkačka.

Fred odpálil rachejtli doktora Raubíře v kuchyňském dřezu. „Kdy z toho vyrosteš?“ vypískla paní Weasleyová a přetáhla ho utěrkou. Kuchyň se plnila jiskrami a vypadala skutečně slavnostně.

Severus si nalil víno a s křivým úsměvem pokynul Brumbálovu portrétu. „Už to nebude dlouho trvat,“ řekl Brumbál. Severus kývl a cítil, jak z něj cosi opadá.

Dnes je dnes a zítra všichni zemřou. Tak je nerušte.

Dneska jsem vstala dřív než Hagrid, takže prý můžu napsat drabble.
Mám moc ráda příjemné dny. Nejpříjemnější z příjemných jsou, když vůbec nejsou vidět. Takové dny schované pod hromadou křupavých granulek, nebo voňavého masíčka, nebo pod nalitým podmáslím… To prostě miluju. Když potom, co ty dobroty slupnu, už zase vidět jsou, to už tak příjemné nejsou.
Tak a hotovo.
Cože? Že jsem špatně spočítala slova? Že jich není sto? A že to mám úplně špatně? Že se nepíše příjemné dny ale příjemná dna, když myslím dna misek? A že dnešní téma vůbec nebylo o miskách? Já se na to vyštěknu!

Jet s nesourodou partou kamarádů na tři týdny do Mexika se jevilo jako poměrně riskantní plán. Příprava na cestu byla minimalistická, všech pět se nás sešlo až při odletu. Mé optimistické já doufalo v bezproblémový průběh, což se nenaplnilo.

Jedna pohodová cestovatelka, co ráda chodí po horách. Jedna taky pohodová, ale milující nakupování a nedochvilná. Další pohodlná, preferující válení a tequillu. Pátý jediný muž, který neví, co chce, ale chce to hned a jakmile to nedostane, je nevrlý. Konečně já, skvělá Angie.

Navíc už začalo DMD a signál je tu občas velmi pofidérní.

Nicméně užili jsme si i příjemné dny.

When they saved Sildar's hide and face, she felt a private audience would not be too much to ask.

"As I see it, me and my... friends would be more effective if at least one of us were given an office or a title."
"Ehm, I suppose the Lord's Alliance would be willing to consider that course of action... "
"I couldn't ask for more."

At dawn, she went out to the woods and she knelt in the old leaves and on her blade she swore an oath of conquest to Bane. She sensed better days ahead.

Then the mark appeared.

5 rokov:
Panický záchvat. Myšlienka o tom, že svet nie je skutočný. Trauma.

10 rokov:
Depresia, ktorú nikto nebral vážne. Viac zvláštnych myšlienok - o démonoch a pekle a Bohu. Prvé sebapoškodzovanie. Ufóni a "operácie bez jazvy".

15 rokov:
Konšpirácie. Istota - pôjde sa na Oxford. Pedofil.

17 rokov:
Rituály - len aby sa niečo nestalo.

20 rokov+:
Hygiena na bode mrazu. Ulievanie. Disociácia. Nesústredenosť. Neschopnosť zo seba dostať súvislú vetu. Neschopnosť písať tak, ako kedysi. Nebaví, nechce sa... a nedá sa. Zúfalstvo nad zlou pamäťou, zníženým IQ, a bezmocnosť. Zabiť sa, či nie?

A medzitým, terapia a drenie - pre pár príjemných dní.

Příjemné dny byly kterékoli, kdy se Rhyse nepokoušelo nic sežrat, zabít, nebo mu snížit plat. Mohlo jich být i víc, jenže jeden z požadavků na příjemný den byl i ten, že Jack mlčel.
Nedokázal to na dobu delší než pár sekund - prakticky kdykoli svedl vychrlit tak pohotové sžíravosti, že Rhys raději chodil na záchod už jen se zavřenýma očima.
Jakmile Rhys zredukoval nebezpečenství okolí na neškodnou ledničku se sendviči a kávomat ve své blízkosti, příjemný den byl stejně předem v tahu, jelikož Jack neopomněl okomentovat, že jen padavka si dává cappuccino a dietní sendvič bez slaniny, a připojil jedno innuendo.