DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2019. Téma: Morální kocovina - Óda

Ó morální kocovina
všechno je to moje vina
a takové ty věci
jsem jen člověk přeci

Kdyby tebe nebylo
morální kocovino
ani bych se neomluvil
za to co jsem si dovolil

Možná kdybych nebyl debil
tak bych v srabu teďka nebyl
však bez tebe bych nelitoval
a svědomí nezpytoval

Ttrapně tady rýmuju
dělám sobě ostudu
stejně jako včera večer
když jsem nahej venku brečel

Pobíhal po sídlišti
cvičil jógu na hřišti
doma řešil jsem pak hádku
špínu v klíně i na zadku

Teď se stydím
už to vidím
díky tobě
kvůli sobě

Měl jsem jenom trošku vína
ó morální kocovina

Účetní osnovo, náš stavební kameni!
V nouzi jsi záchranou účetním zmateným!
Provázíš na cestách, podobna majáku,
s pomocí tvou začlení vše – řádek po řádku.

A ty, rozvaho, královno podvojnosti!
Korunou tvojí je soulad v souvstažnosti.
V tobě, úžasném skvostu podobojí,
se aktiva s pasivy v jednotě spojí!

Záchrannou kotvou jsi ty, rezervo!
Kolik již účetních na tebe spolehlo!
Narovnáš, zahladíš, po duši pohladíš,
vysoké náklady daňově ponížíš.

A že snad trápí nás černé svědomí,
Když upravujeme výsledky účetní?
Jsou snad ty úpravy jen naší vinou?
Máme trpět morální kocovinou?

Sim vás, vy jste snad nikdy neslyšeli nic o daňové optimalizaci?

Ach ta naše slavná flota
tu nezastaví žádná slota.
Jsi-li muž a nebo chlapec
čeká tě jen slávy kopec.

Za vítězstvím po vlnách
z nepřítele žádný strach
hrdé lodě za svítání
vyplouvají znenadání.

Na palubách statní muži
všichni po zásluhách touží.
Ač se bijí jako lvové,
mnohé metály jsou snové.

Ať jsi muž a nebo chlapec
slíbili ti slávy kopec.
Nemáš-li však strýčka krále
dychti po zásluhách dále.

Závidíš těm, co štěstí měli,
že si páni rozpomněli.
Že jsi také věrně sloužil,
do vína jsi rty pohroužil.

Pak tě přepad břichabol,
a polil tě chladný stud,
žes záviděl jim osud.

Je mladý, krásný, ženy po něm šílí
Zázraky? Ty on dělá každou chvíli
Probouzí živé, mrtvé křísí
A všechen lid mu na ústech jen visí
Podléhá často divným náladám
Nevím, proč jeho vlivu zcela propadám
Včera jsme pili – podrobnosti raději bych neuváděl
Nevím, proč povídal, že do mne vstoupil ďábel
A prý, že na sebe chce vzíti kolektivní vinu
Pravím: Cos to zas vymyslel za volovinu?
Vždyť z toho budu mít jen kocovinu
Tuším, že stejně brzy bídně zhynu
Když vojsko vedu na to místo setmělé
Proč my dva museli být, sakra, přátelé?

„Buď zdráv, Mistře!“
„Příteli, konej svůj úkol.“

Baba Himhi, to je kus
má je jako autobus
někdy se mi o ní zdává
to pak vím, že je ta pravá

Svůdná lýtka, přední skus
určitě i meniskus
Jen by mi to s ní šlo líp
kdybych nebyl Rychlej šíp

Mirek ten má normální
kocovinu morální
Mirek z nás má normální
kocovinu morální!

Každý správný plantážník
kašle už dnes na bobřík
Ve Stínadlech Vontové
jsou někdy fakt volové

Ale moje Bimbi Haha
boky oblé, ústa vlahá
Jak já bych se cítil líp
kdybych nebyl Rychlej šíp!

Mirek ten má normální
kocovinu morální
Mirek z nás má normální
kocovinu morální...

Až se znovu uvidíme, nebudem se znát.
Naše oči a zadky, stačili nám na stokrát!

Teď se poznejme jako lidé, kamaráde, kamarádko!

Netřeba plakat nad mlékem rozlitým,
spíš schovat své necity pod kvítím.

Kde budeš, až se budu v depresi svírat?
Doma, snad tě bude někdo na víčka líbat.
A proč jsi se mnou vlastně šla? Jen z nudy?
Když jsi po půlnocí nezmizela, bylo to z nesvobody?

Až ráno přijde, uvědomím si, co jsem to jako vždy udělal,
poslechnu si Kluse, který nám k tomu hrál.

Zůstávám s Tebou, i když vlastně nechci,
nepotřebuju kocovinu, ty mi dáváš lekci.

Nad údolím růží starý hrad
V zámek jemný přestavěný
Kde královnu vznešenou kdys
Pohlednou potkati mohl bys

Stěna křehká, stěna subtilní
Místo smíchu vítr zní v ní
Průvodcem je stará krysa
Hnusná celá skoro lysá

Nad údolím růží šlechtici
Nad údolím růží králové
Nad údolím růží v likvidaci
Nad údolím růží vandalové

Loupou se ze zdi sgrafita
Opilec močí u zdi dosyta
Po špatném jistě vínu
Morální zví kocovinu

V hladině shlíží se krása
Pentlí jest jí vodní řasa
Opilce však nezajímá
Keř v zahradě objímá

Dejte všichni valem vínu
Chraňte svoji otčinu
Nechte ódy na neřády
Historie stojí tady

Západu, jako se slunce klaní,
i my se rádi budeme.
Na tvé smutné, unavené skráni
roní se krve krůpěje.

Pochválen, kdož vynašels svítání
a jeho daná pravidla,
co noc si na nás nakradla...
jsme my náhle propuštěni.

Rozesmátí náhlostí svobody,
tápali jsme po dláždění,
jak
slepí psi, již, kňučíce, línají,
jsme taktéž plní hniloby.

Buď pochválen můj dobrý příteli,
ó, jen dál veď teď kroky své,
do aleje, kde jsme dřív sedali,
znovu mé stromy kvetou, hle.

Jsem povýšený, moc povýšený.
Řekni radši kam... jít, ať zbytečně nečekám.
Ó, pozdraven buď příteli,
a odpusť, že v kocovině jsme tě zaskočili.

Pane?
Co to tu vane?
Už vím! Já hlupák plechový!
Počkejte, hned vám to vypovím!

Vy jste tak úžasný, chtěl jsem být jako vy,
tak jsem si na tvářích vyholil podkovy. (Kotlety, troubo!)
No a když v motoru železné piliny ...
ne, nejsem na světě idiot jediný.

Ten smeták na hlavě? Přiznávám se studem,
ty vaše kadeře byly mým osudem!
Když jsem si šteloval nos trochu nahoru,
loktem jsem otevřel tlakovou komoru.

Nevím, jak napravit, že loď je v prrrrdeli,
pan Kocour ve stoce, pan Rimmer v neděli.
I když teď hlavu mou vytřete stolem,
s úctou já zůstávám oddaným volem.

Čtvrtá hodina sklo tříští
Sluníčko pořád spinká
Poplašňák tady sviští
Umíráček v dáli cinká

Rozpadá se kostřička
Těžká je ta písnička
Těžká, těžká je vina
Hlavu tíží kocovina

Ektoplasma proudem tryská
Radostí poltergeist víská
Elegantně vzduchem letí
Od desíti rovnou k pěti

Morálka to je slovo cizí
Já mám jinou světa vizi
Ničit, vrzat, skřípat, trhat
Lidi z oken vyhazovat

Strach do srdcí zasévati
Inkoust jen tak rozlévati
Z knížek stránky vytrhávat
Není třeba pozor dávat

Ektoplasma proudem tryská
Radostí poltergeist víská
Elegantně vzduchem letí
Od desíti rovnou k pěti

Jsem Poplašňák a jsem král!
Koukni, aby ses mě bál!