DMD č. 17. pro 17. 4. 2012. Téma: Krev

Vader pohlédl oknem do vesmíru.
Upřímně se otřásl.
Pod břichem křižníku plula koule plná sněhu.
Hnus!
Nesnášel mráz.
Nenáviděl, když mu tuhla ložiska.
Tak proč u všech čertů Hoth?!
„Osobně dohlédneš na výsadek,“ zakrákal Palpatinův hologram. „Zničíš rebely.“
„Armáda to zvládne,“ zahučel Vader.
Do závějí se mu vážně nechtělo.
„Sithové jsou vždy dva,“ prohlásil Palpatin. „Jeden moc ztělesňuje, druhý po ní touží. Tak pravil dávný filozof.“
„Filozofy by měli střílet,“ odtušil Vader.
„Já vládnu, ty posloucháš,“ zasyčel císař hlasem rozkacené zmije. „Takže?!“
Vaderovi se udělalo mdlo.
„Jak si přejete, můj pane,“ vydechl odevzdaně. „Nechám si do krve vpravit nemrznoucí směs.“

Na ostrově ve stejné době jako Bouře
----
„Slečno Doyleová...“
Fitzgerald ji provrtával malýma očkama. Krátkými prsty bubnoval o hrubou desku stolu. Na prázdno polkla. Věděla, co od ní chce. Stačilo odpovědět a posel se zprávou pro velitele eskadry by odcválal do noci. Stačilo říct...
„Nemůžu...“
„Ale můžete. Jde vám přeci o tu loď?“
O Nemesis... O Skřivánka... O slib mrtvému otci...
Fitzgerald ťal do živého. Znechuceně zavrtěla hlavou.
„Vy jste přece taky našinec... Nemůžete po mně chtít, abych zradila vlastní...“
Nedořekla. Nechápala. Vždycky ho měla za čestného člověka.
„Jen si chci pojistit, že opět nezměníte strany, slečno Doyleová. Takže ty jména.“
„Jste sprostej vyděrač...“
Otřásla se odporem.

Po chodbě se honily děti. Zdálo se, že jeden z chlapců získává náskok, nakonec ho ale ostatní dostihli a dali mu, co proto. Byl bílou vránou a to se neodpouští…
Když přišel domů s rozbitými ústy, zatahala ho matka jen láskyplně za ucho. Jindy by to znamenalo nejhrubší urážku – teď to ale bylo gesto největší mateřské náklonnosti.
Otočil k ní vážnou malou tvář. Tohle bylo na dítěti nejlegračnější. Jeho obličej nikdy nic nevyjadřoval – žádnou bolest, vztek, ani lásku…
Chlapcovy úsporné rysy tak ostře kontrastovaly s její vřelostí. Celý otec...
A aby si ho pojistila, porodila mu syna. Se zelenou krví.

Poznámka: Navazuje na Strašidelný dům, Čáry a Stopu strázně
Podrobit si rozjitřené obydlí bylo obtížné. Ukonejšit ho ještě těžší.
S něžnou trpělivostí, jakou vůči lidem obvykle neplýtval, se Evžen postupně vemlouval do důvěry domu a zlehka se ladil na stopu strázně, aby zjistil, jak staré příkoří zmírnit.
Stopa strázně je však němá. Neprozradí, že tehdy a tehdy se stalo to a to za účasti toho a toho.
Evžen dokázal zachytit jen výbuchy emocí vpálené do stěn.
Cítil nevěřícnou, nechápavě ukřivděnou hrůzu. Prosby utopené v ranách. Bezmocné zoufalství a nesmířené volání o pomoc.
Vnímal čísi palčivou bolest jako svou vlastní. Krev vsáklou ve zvětralých cihlách.
Krev na svých rozhryzaných rtech.

Spěchala do toho nejvyššího poschodí té nejvyšší věže. Nedbala na to, že se její růžové šaty rousají o trávu a zachytávají o větvičky. Věděla totiž, že JEMU na jejích šatech nezáleží. Kvapem otevřela dvířka a pustila se do schodů. Hlava se jí točila. Brala schody po dvou, nemohla se dočkat! Konečně byla nahoře. Rozrazila malá dřevěná vrátka a vrazila do místnůstky. A tam... nikdo. Zklamaně vzdychla, když si povšimla kytice růžových růží. Vzala je opatrně do ruky, ale zřejmě ne dost opatrně...
„Au, co to je? To je krev? Á...“ a padla v mdlobách na zem a spala a spala...

Předchází drabblatům Voda a slzy a
Konec hry
Kdysi se před ním třásly strachy Město, říše i sousední země. Sytil se pohledem na krev mučených zajatců, znásilňovaných žen. Život ho bavil.
Teď byl starý a nemocný.
Poslední spiknutí vnímal téměř jako poctu své moci.
Popravy už proběhly. Zbýval patnáctiletý syn vůdce spiknutí. Rakasi nepopravovalo děti – většinou.
Zdálo se mu, že v chlapcových zděšených očích zahlédl odbojnou jiskru.
„Zbičovat,“ rozkázal.
Strážce přikývl a chystal se vězně odvést.
„Tady!“ dodal vládce.
Strážce s chladnýma šedýma očima měl pevnou ruku. Zoufalý nářek trestaného vězně zněl neobyčejně poutavě.
Vládce se usmál. Takové potěšení si může dopřát každý den.
Život byl zase hezký.
Ctěným čtenářům, kteří projevili laskavý zájem o fandom: Více z Rakasi se můžete dočíst v květnu (protože v dubnu je co číst) na http://liskovyorisek.blogspot.com/ - nebo tam bude odkaz, kde hledat.