DMD č. 23 pro 23. 4. 2024. Téma: Pracovní obuv

“Uvařím večeři,” navrhl Jousef. V duchu se viděl, jak po zákusku konečně pokleká s prstýnky v ruce.
“Dobrá,” přikývla Jindřiška. “Nasekám polínka do krbu.”
“To nemusíš…” snažil se ji zastavit, ale za chvíli už slyšel zvuky sekání. Najednou je přerušilo zaklení. Nastalo ticho.
“Jindřiško?” Vyběhl ven.
Stála u špalku, z boty jí trčela sekera.
“Ježíšmarjá,” zesinal. “Jedem na pohotovost!”
“To nic není!”
“Sekyra v noze nic není?”
“Ale…”
Nedbal.

Na pohotovosti vytáhli sekeru z kanady a nohu z ponožky.
“Vážení,” oddychl si doktor, “boty tady neopravujem!”
Na noze nebylo ani škrábnutí.
Jindřiška protočila oči. “Vždyť mu to celou dobu říkám!”

"Na co se dívám?"
"Můj nejnovější vynález! Říkám ji pracovní obuv."
"Nechybí tomu něco?"
"Co máš na mysli, příteli?"
"Však víš, jsme zvyklý nosit takové ty pevné boty."
"Hmmm, já myslím, že je to perfektní, dokonalé!"
"Já ti nevím... už jsi o ni někomu říkal?"
"Ne, ty jsi první."
"Aha."
"Chceš ji vyzkoušet?"
"Ani ne..."
"Ale no tak, nebuď labuť. Stačí, když se ji dotkneš."
"Asi si to nechám ujít."
"Fajn, tak dívej! Stačí, když tkaničku aktivuješ tady na tom konci, a pak se spustí operace blbni u vína (OBUV), a tkanička udělá práci za tebe, zatímco ty popíjíš vínečko."

Tenkrát byly jasně dané pokyny, co budete nosit - na sobě i na nohách.
V tabulkách BOZP stálo:
- montérky s laclem/ženy
- montérky do pasu a montérková blůza/muži
- flanelová košile
- kožené rukavice
- holínky
- pionýrky
- vatovaný kabát
Jak bylo psáno, tak jsme fasovali. Mistři i učni.
Velikostní tabulky jsem v té době znala nazpaměť. Rok co rok jsem přiměřovala, zkoušela a vybavovala všechny naše prváčky.
A pak diktovala.
"Prosím, ještě jedny pánské velikost 19."
na druhé straně drátu ticho
"Haló? Slyšíme se?"
"Ehm, pardon. Devatenáctky? A... Nemáte známého chirurga?"
"Proč?"
"Že by trošku zkrátili nožičku. My máme pracovní boty do šestnáctky. Kajaky nevedeme."

Jistý muž byl třiadvacet let zavřený ve vězení. Pak ho propustili a vrátili mu jeho staré šaty. Když se začal oblékat a ze zvědavosti projížděl kapsy, našel lístek z opravny obuvi.
Ahá, to je ta moje stará kvalitní pracovní obuv, pomyslel si, ta by se teď mohla hodit. Možná tam provozovna stále je a třeba tam ještě ty moje botky mají někde schované.
Tak se tam vydal a obchod tam byl.
„Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli tady ještě máte moje boty?“
Prodavač zašel dozadu, po dvou minutách se vrátil a povídá: „Budou hotové ve čtvrtek.“

„Školní uniformy jsou především praktická záležitost,“ začíná Adelaida výklad. „Za prvé: okamžitě a snadno rozlišíte žáky své od žáků cizích. Za druhé: stíráte sociální rozdíly. A za třetí: máte jistotu, že všechny děti mají boty. Protože nebýt uniforem… Československá vláda nám pomáhala způsobem naprosto nevídaným, ale kdyby se o sebe ty děti měly starat samy, chodí bosé a otrhané – do biografu na zakázané filmy!
Chlapecké uniformy zahrnovaly čepici se štítkem, sako, dlouhé kalhoty s opaskem a uzavřené lesklé boty. Děvčata dostávala černé košile a sukně do půli lýtek, černé punčocháče a botky s páskem přes nárt. Jednoduché, praktické–"
„Asexuální,“ doplním.

My netopýři máme skvělý sluch. Taky - záleží na druhu - někdy poměrně dobrý zrak. Zato náš čich!
My se dozvíme věcí, které vy lidé nezjistíte.
Stačí se třeba proletět lidem po bytě. Ideálně v noci a když zapomenou pořádně zavřít dvířka boxu.
Onehdy jsem přistál na botníku. To bylo informací.
Tolik bot.
Domácí. Z podrážky cítím saponát.
Sportovní. Trochu od bláta a potu.
Polorozpadlé na zahradu. Mnohokrát vyprané. Nepomohlo jim to.
Pracovní od městského prachu.
Zvláštní s podpatkem. Jsou cítit nepohodlím.
Mezitím člověk zjistila, že jsme na výletě. Výhružně jsem na ni zaecholokoval. Chytila mě do utěrky a šoupla do boxu.

"Potřebovala bych spravit boty," usmála se, a položila na pult něco, co svou konstrukcí připomínalo spíš dva menší válečné vozy.

Mistr obuvnického řemesla opatrně vzal jednu z bot do ruky. Podešev byla na dva palce tlustá, a připevněná byla floky z kovu, který jaktěživ...

"To je těžík*," objasnila mu. "Je to jediný kov, co vydrží ten žár."

Nevěřícně zamrkal a prohlížel dál. Podšívka byla ze silné hověziny, svršek ze dvou vrstev azbestu. Na svršku bylo umísto několik ok. Stejně tak okolo vázání.

"Příchytky na mokré plátno. Už mockrát se mi to vyplatilo. Do dračince zkrátka potřebujete pořádnou obuv," vysvětlila Sibyla.

2050, Nový Londýn

Lékařská procedura byla bolestivá, invazivní a Iris měla pocit, že to nikdy neskončí. Pak se probudila a cítila cosi kovového, co se bytostně propojuje s jejím tělem. Šest velkých děr okolo páteře a jeden nanozázrak.
Doktor ji probral a suše řekl: "Postav se."
Iris nevěřila vlastním uším. Zvedla tělo a spustila nohy na podlahu. Bála se, že se zhroutí, ale poprvé v životě stála na vlastních nohách. Krok za krokem se posunovala po pokoji a usmívala se.
Přihlášku k policii podala za pár dní. Byla přijata.
Když vstoupila na ředitelství v červených lodičkách, smály se i uklízečky.

Bořek ucouvl, přišlápl utržený řemínek sandálu a už letěl. Letmo si stihl pomyslet, že na příští výpravu s tátou si nesmí zapomenout vzít tenisky. Vzápětí si uvědomil, že kamenné hrany, na které bolestivě dopadl, jsou schody ven.
Vmžiku se vyřítil nahoru, rychlejší než nápad, co mu bleskl hlavou.
Na ztichlé ulici před sousedním zavřeným obchůdkem popadá dech a snaží se ztlumit srdce v krku.
Nevybavuje si, že výlohu zaznamenal, když odpoledne procházeli okolo, ale jestli ho zrak nešálí, tak si všiml správně. Prosklenými dveřmi rozeznává na pultě stojánek s aromatickými oleji.
Obezřetně se rozhlédne a zaškrábáním drápkem na zámek odemkne.

Vážený pane předsedo,
na základě Vaší objednávky si Vám dovolujeme předložit nabídku pracovní obuvi.
Zohlednili jsem potřeby Vašeho hnutí a s hrdostí nabízíme prototyp zcela nového produktu.
Nepropustný svršek typu holinka. S úsměvem se přebrodíte bažinami lží.
Odolná ocelová špička. Ubráníte se i v nejnáročnějších situacích.
Výkonné čerpadlo na exkrementy. Nepříjemností se zbavíte diskrétně.
Vestavěné LED diody. Zajistí perfektní viditelnost v temných koutech.
Integrovaná zvuková karta. Sliby i hesla lze opakovat bez nabíjení až do zblbnutí.
Velikost lyží. Neutonete ve vlastní žumpě.
Věříme, že se našemu díky inovativnímu designu dokážete pohybovat i na exponované letenské pláni.
S PAPIŠEMI bude líp.