DMD Bonus č. 03 pro 09. 4. 2024. Téma: Začarovaná partie - Rodinná sága

Věděla, že ten slib, smlouva mezi Bohem a jejím mužem, jí dává výsadní postavení. Vždyť přece k jejímu naplnění bez ženy nedojde. Jak léta běžela a její tělo se měnilo, přestala věřit. Začala hledat lidské východisko.
S rostoucím břichem roste i žárlivost mezi služkou a paní. Na poušti se služka stává třetí stranou smlouvy.
Synové by mohli vyrůstat spolu, kdyby se smích batolete snesl s úsměšky puberťáka. Místo toho vyrůstají jako sousedé. Oba dostanou ženy z kultur svých matek a plodí syny.
O tisíce let později Išmael a Jicchak stále kříží zbraně, jako by božího požehnání nebylo dost pro oba.

Byl pro své rodiče překvapením - jistě vítaným, a radostným, ale v padesáti letech už dědice nikdo doopravdy neočekává. Janovi byly dva roky, když otec zemřel.
Když dospěl, jeho přesvědčení podepsalo protestní list do Kostnice.
Přesto v boji stojí v panské jednotě, na straně uzurpátorského zrádce.
Syn Hynek viděl otcovu rozpolcenost, zrcadlící stav celého království. Naučil se mluvit tak, aby mu ostatní naslouchali. Zikmund i Eneáš Silvius Piccolomini si jej váží. Jeho diplomacie koupí čas Janu Roháči, a v čele kališníků hraje vysokou hru o nástupnictví, které má udržet Čechy nezávislé.
Hynkova dcera Markéta se vdá - za syna Jiříka z Poděbrad.

„Jamesi, mohl bys Harryho přebalit?“ Lily Potterová potřebovala chvilinku oddech.
Mručení. Novopečený tatínek se snažil najít v kouzelnické příručce zaklínadlo na „bezpečnou“ výměnu plínek.

Harry šel z jednoho maléru do druhého a při všech těch vzrušujících dobrodružstvích ho vůbec nenapadlo, že dokonalá dívka spí jen o ložnici dál. Byl vynikající partie, o tom nikdo nepochyboval, na „Chlapce, který přežil“ by nejraději čarodějky stály frontu. Jen jedna se ho nepokusila začarovat. Ginny.

„Tati, až vyrostu, chci být jako ty!“
„Albusi Severusi Pottere, moc mě těší, že to říkáš. A tvou matku určitě potěší, až zjistí, že chceš být rebel a průšvihář!“

Povídalo se, že se starý baron chodil do kopců radit s babičkou Bolavou. Prý sedávali v družném tichu nahoře na pastvině a baron se pak vracel načichlý smradem Šťastného námořníka a novými nápady.

Po její smrti si baron občas předvolal Josefa Bolavého, aby s ním promluvil, a to nejen o věcech týkajících se nájmu farmy.

Nejpodezřelejší je vztah Toničky Bolavé s novým baronem Rolandem. Zlé jazyky tvrdí, že zabila starého barona, protože nechtěl dělat co ona diktovala a mladý Roland je povolnější.

Málokdo však tuší, že ten vztah potřebuje víc baron než čarodějka, takže dál konspirují o záhadné politické partii.

... Předmětem určitých kontroverzí je sňatkové propojení vládnoucího císařského rodu s podnikatelskou rodinou Vanderwickových, které se datuje od vlády 23. císaře Alexandra XII., pokračující jeho synem, otcem-císařem Filipem IX. a současným 25. císařem Teodorem IV. Tomu prý dokonce princezna-choť Velemira Vanderwicková natolik „učarovala“, že se s ní oženil už po prvním roce vlády ve svých devíti letech.

... Rodina Vanderwickových je aktuálně pátá nejbohatší v císařství a díky svému generačnímu spojení s císařským rodem majetkově prokazatelně posílila, ovšem mocenského posílení se dostalo i císařskému rodu, který tím získal dodatečné páky na jiné politické zájmové skupiny, k nimž patří i admiralita...

„Jak se opovažujete! Jsem Voldemortova dcera!“ ječí fúrie uvězněná ve sklepení.
„Nemohly jste ji zamknout jinde?“ Snape se nám zjevil za zády.
„Nojo,“ uvědomím si, „aby nenamíchala nějakej výbušnej lektvar...“
Snape se poněkud uvolní.
„TO nehrozí.“
„Jakpak to?“
„Salazar Zmijozel byl v lektvarech takřka nepřekonatelný, ale v krvi to není. Bylinkáři mají zelené ruce, lektvarologové na to mají nos.“
Vyprsknu smíchy.
„Voldemort...“
„Býval výborný. Teoretik. Teď neuvaří ani čaj.“
„A ona?“
„S tím pršáčkem? Že by zvládla namíchat lektvar? Pch.“
Odchází nos a kus za ním jde Snape.
Tak to tedy je.
„San,“ povídám, „musíš nás začít kreslit s nosy!“

56 BBY Concord Dawn
Nad dejarikovým stolkem se sklání muž. Nahlíží do časopisu, otáčí herní plochou, usilovně přemýšlí.
Dlouhé chvíle ticha.
Figurky jsou rozestavovány zas a znovu podle nákresu, aby byly opuštěny.

26 BBY Kamino
Nad dejarikovým stolkem se sklání muž. Zase. Figurky jsou rozestaveny přesně tak, jak si to pamatuje od otce. Časopisu netřeba, úlohu zná zpaměti.
Dlouhé chvíle ticha.
Figurky jsou rozestavovány zas a znovu. Aby byly opuštěny.

10 BBY kdesi v Neznámých regionech
Dejarikový stolek je hologram v jídelně plné lidí.
"Tahle úloha mi leze na nervy. Nikdo ji nedokázal vyřešit. Asi magie."
"Nebo chyba v zadání."

Alfred Jeffries, první toho jména, byl přísný a zásadový muž. Nikdy by neopustil svou ženu a její peníze pro holku, co mohl mít, kdy chtěl.

Freddy byl divoký a stejně tvrdohlavý. Potřeboval něhu a pochopení, aby si omluvil každou porážku, kterou mu jeho otec uštědřil. Vybral mu dům, práci i manželku.

Alfred Jeffries III byl z kamene. Studený a drsný. Ale ani vášnivý hněv otce ani krutost děda nezlomili jeho odhodlání, když jsem zmateně přiznala, že, navzdory vší pravděpodobnosti, nosím jeho dítě.

Milovala jsem každého z nich. Svým způsobem. Ale ten nejmladší miloval mě. Vší láskou, které byl vůbec schopen.

Haigur pochází ze staletí starého rodu. Když byl svět ještě mladý a pustý, sestoupili praotec Lal a pramáti Aza, děti Stvořitele. Kde jsou dnes solné pánve, vytvořili jezera plná života, kde je dnes poušť, zasadili zeleň. Dali tvar lidem a zvířatům a život dvěma dětem, které uzavřely sňatek a založily královskou dynastii Alhsis, když Lal a Aza vystoupili zpátky na nebesa.
Výjimečně byla připuštěna cizí krev. Haigurův pradědeček se oženil s cizí princeznou. Jejich prvorození byla po mnoha generacích posvátná dvojčata, chlapec a dívka.
Haigur byl však jejich jediné dítě. Do tří let bez deformit.
Další generace už se nenarodí.

[„Vybral jsem Tublatance ženicha,“] oznámil jednoho dne dřevobaron z Tunnatutikanu. [„Skvělá partie, má cihelnu...“]
Jeho žena ale dobře věděla, že dcera už nápadníka má, dokonce dva.

[„Kolik je Erris?“] zamyslel se o čtyřicet let později náčelník z Karrambaculleku a jeho drahá Tublatanca přiznala, že na vdávání dost.
Začal tedy zvažovat, komu ji nabídne, a jistě by našel, ovšem dřív se mu spustila s jedním toulavým mnichem.

[„Tak kde máš toho frajera?“] vtipkoval Champbacca, když o dalších pár dekád později i s Erris přijali dceřino pozvání na oběd.
[„Tady,“] řekla Fichurra a představila jim své děvče.

Měli to holt takové čarovnější.