Holčičí rána
Prababička zemřela už dávno. Zůstaly po ní kožichy. Ošklivé, tlusté, vypelichané. Babička je odmítá vyhodit, jsou prolezlé vzpomínkami.
„Mami, jsi si jistá, že v tom nejsou moli?“ ječí Kristina.
Matka pokrčí rameny: „Nekřič, probudíš sousedy!“
„Kdepak moli!“ bručí babička.
Je první zimní neděle. Tři postavy zabalené do vrstev chlupatých vzpomínek se kolébají zahradou. Tak jako všechny předešlé roky. Lavička čeká. Hra začíná.
Babička nadzdvihne kámen, vykouzlí cigaretu, zapálí si. Úsměv zhasne. Když děda zmizel za kopečky, přestalo ji bavit hrát na schovávanou. Máma se zadívá k zalesněným hřebenům na obzoru. Její kopce zmizely, stejně jako Petr. Zůstala jsem jen já.
- Číst dál
- 14 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit