Království ostrovů

Vesnička. Tu bývala.
Polorozbořené zdi, občas ještě zčásti kryté nachýlenou střechou. Dovnitř by lezl jen blázen.
Nebo dobrodružstvíchtivý puberťák.
Příští rok budou dospělí, a tedy zodpovědní, ale letos si ještě prázdnin můžou užít. A protože jsou (skoro) dospělí, vydávají se tam, kam se dosud nevydali.
Norman zkonzultoval mapy a vytyčil trasu. Malcolm umí postřehnout ty nejnepatrnější pěšinky. A Calum hodně unese.
Většinu pokladů nechají na místě. Pro některé se ale vrátí cestou zpátky.
Dosud funkční mechanický gramofon, Malcolm s ním umí.
Deska v kdysi barevném obalu. Silueta týpka v podivné póze na špičkách.
Natočit...
„I‘m bad! Who’s bad?“
Objev století.

Je léto, sluníčko svítí a muchničky se spokojeně houfují. Tři mladíci křepkým krokem stoupají do kopců.
Užívají volných dnů a tepla a proklínají vlezlé hmyzy.
„Dneska nějak zu... pffft, zuří,“ vyplivne ten nejmenší vetřelce, kteří se mu během řeči nakýblovali do úst.
„Nepovídej,“ odkašle si světlovlasý obr a setře si pot - i s muchničkami - z čela.
„Neměli bychom už být opatrní?“ mžourá třetí, nenápadný brunet.
„Neboj, tady to znám jako svou ruku.“
Smích.
„Dobrej citát, Normane, ale už to vytáhnem.“
Chvilka soustředěné činnosti... a je tu detektor.
Mlčí.
To je dobře.
Tihle tři nedělají stejnou chybu, jako mnozí před nimi.

Cink.
Cinkcinkcink.
Peníze sypané na hromádky vydávají uspokojivý zvuk.
Cinkcink.
Pokladnice se plní. Hromádky utěšeně rostou.
Cinkcink.
Silnice. Péče o přestárlé. Ochrana hranic. Osivo. Zalesnění.
Podpora obchodních lodí.
Cinkcinkcink.
Je den daní.
Calum nese taky váček.
„Platíš daně? Zase?“ podivuje se Norman.
„Chci volit. A do parlamentu, snad. Jednou.“
„Ale prosím tě. Co se namáháš, jaký daně. Vždyť znáš mě. V parlamentu budeš i tak.“
„A to teda ne. To bych nechtěl. Takhle to fungovat nebude. To ani nenavrhuj, tohle. Jednou začneš nalevačku a celej systém se rozsype. A kde bude Království pak?“
Tohle s vámi udělá vzdělání.
Ještěže tak.

Jinovatka na loňské trávě. Dlouhé, bledě zlaté stonky prosvítají pod jiskřitě stříbrným příkrovem.
Tři postavy vydusávají na kopec, využívajíce skutečnosti, že bahno je pěkných pár palců promrzlé.
Je vidět daleko. Tak... přijde na přetřes téma, o kterém se nemluví.
Poprvé.
„Tohle celé bude tvoje?“ ptá se Malcolm.
„Asi jo,“ odpoví Norman.
„Nemáme ti říkat nějak jinak? Titulem... nebo příjmením? Pane z Grantů...“
„Ale ne, prosimtě.“
„Mě už taky neříkejte příjmením,“ řekne tiše Ostrovan. „Mé jméno je... mé, rozumíte? Ne pro cizí. Ale my jsme přátelé.“
„A jak se teda jmenuješ?“
„Calum.“
Zapadající Slunce barví okolí dooranžova.
Dnešek si budou pamatovat.

Je dobré, že mohli zjistit, kde se zkazil Bejčkův výcvik.
Je dobré, že se to příště SNAD nestane.
Je dobré, že se můžou poučit z chyb.
Není dobré, že tu máme pořád Bejčka. Lupiče, násilníka, nájemného vraha.
Potenciálního samovládce.
Nemůžete ho nechat být. Poslat ho do vyhnanství není řešení.
Nezbude, než ho... ukončit.
Vran by to udělal, s velkou radostí. Proto to nakonec udělá Rezka, která nechce. Ale drží se povinnosti.
Kodexu.
Z větší části se jí klidná práce s objasňováním nedůležitých záhad líbila. Ale...
„Tohle pro mě není. Zůstávat na místě.“
Chce vidět víc.
Třeba se dá na pošťačku.

„Nebylo to přirozený!“
Mohutný farmář si slepě vede svou.
„Příroda má svý cesty, jasný? Víte prd. My farmáři v tom žijem! Uděláš jednu chybu, vrátí se ti to jinde, není úroda, umřeme hlady!“
Do určité míry má pravdu
„Věci se musej udržovat v pořádku. Vidim odchylku - odstranim odchylku.“
Zaváhání.
„I dyš... i dyš je to moje vlastní krev. To ale nikdá nebyla moje vlastní krev! Podvržený dítě. Vílama. Jak jinak by ji, ženskou, zajímaly ženský?“
Váhá.
Na změnu názoru čas mít nebude.
Věci se musí udržovat v pořádku. Vidím zločin - odstraním zločince.
Zítra se zhoupne.
Bude jim ho vlastně líto.

Do téhle části Gerasdanu moc lidí nechodí.
Teda, když jsou děti.
Nechtějí se dostat do problémů.
Je to tu prostě takové... takové moc vznešené.
Charles to ani nevnímá, ale Norman se tváří rozpačitě. Malcolm se Sorleym je tiše následují, připravení nabídnout pomocnou ruku (a že je to občas potřeba). Možná budou mít štěstí, možná proklouznou k zadnímu schodišti aniž si jich někdo všimne...
Chabá naděje.
„Co jste to zas, kluci, vyváděli?“
Nemá král sedět na trůně a... kralovat? Míst toho aby přecházel dvůr a ukusoval z jablka?
Sorley se vychovaně ukloní. Malcolm oněměl.
Norman se narovná. Poprvé.
„Vlastně nic, tati.“

„To nebylo pominutí smyslů,“ shrnuje Jestřáb výsledky jejich vyšetřování pro místní policisty.
Celý případ se přesunul z hranice honby za přeludy zcela mimo kompetence Přeměněných.
„Byla to práce na objednávku. Dva klienti, dvě platby, dva různé požadavky. On si zvolil ten lépe placený.“
Jména, data, částky. Teď už si to převezmou vyšší místa.
„A co uděláte s pachatelem?“
„Utratit ho jako vzteklého psa, démoni stejně nic jiného nejsou...“ vyhrknul přísedící.
Rezku prohlášení nepřekvapilo. Liška se zaškaredila a Jestřáb si odkašlal.
„Pardon, s výjimkou přítomných.“
„Odvedeme ho do Chrámu. Musí zjistit, kde je chyba.“
Bejček by radši zvolil smrt.
Má smůlu.

Domů.
Není to tam tak zlé. Jenom... když ho Malcolm se Sorleym doprovodí, tak to praskne.
Jenže dřív nebo později to stejně praskne. Pak s tebou nebudou mluvit, protožes jim to neřekl dřív, zatímco když jim to řekneš teď, tak s tebou nebudou mluvit, protože budou vědět. Proč by se ti měli vyhýbat.
Na druhou stranu, Sorley je šlechtic. A nezdálo se, že by to nějak změnilo způsob, jakým se k němu Malcolm choval.
Na třetí stranu... Norman se úkosem podíval na Charlese.
Jsme, kdo jsme.
Napřímil se a vykročil, podpíraje bratra.
Domů.
Ať se stane, co se má stát.

Jestřáb se vrátil k ohni a vypadal zamyšleně. Liška ho vystřídá.
Na chvíli.
Mazlivý, jemný hlas skoro přede. Ptá se. Laškuje.
Odpovědi se nedočká.
„Tak nic,“ vrací se Liška a vypadá rozmrzele.
„Domluvím mu,“ vstane Vran.
„Ne,“ zarazí ho Rezka. Takhle se to nedělá. Takhle to dělat nemohou.
Jde sama, šerem.
K němu.
Nepotřebuje mu vidět do tváře. Jeho pohrdání cítí.
„Já ti rozumím,“ řekne tiše. „Už jsem to slyšela. Proč být otrokem, když můžeš být pánem?“
Tahle slova otevřou vodopád.
Když se po nějaké době vrátí k ohni, porovná své poznatky s Jestřábovými.
Splynou dohromady a vytvoří ucelený obraz.