DMD č. 11. pro 11. 4. 2026. Téma: My chceme pohádku!

"Mami, my chceme pohádku."
"Tak dobře. Šupky dupky, umýt, vyčůrat a vyčistit zubky."
Po chvíli byly všechny tři postýlky obsazené a začalo vyjednávání:
"Kocoura v botách!"
"Ten je blbej, radši Johnyho Obrobijce!"
"Ne, o princezně! O té na hrášku!"
"Nedokážete se domluvit, takže bude pohádka o elektronu, co jezdil na magnetické dráze."
Děti vytuhly při druhé větě.
Stanka si oddechla. Konečně si bude moct jít číst, co ona sama chce. Usadila se v křesle, když vtom jí na koleně přistála psí tlapa.
"Ty chceš taky pohádku? Jak je libo, poslouchej: Magnetron sputtering of hot silicon carbide target..." 
Pes odpadl okamžitě.
 

Při táboření občas vyprávíme příběhy.

Klíšťák se zeptal: "Znáte někoho, kdo kdy porazil draka?"

Ale jo, zvedl rukavici Fleuriot: "Bezhlavej rytíř to zvládnul."

"A jak se mu to povedlo? A to byl nějakej nemrtvák?"

"On nebyl bezhlavej, že by mu chyběla hlava, spíš soudnost. Prostě se do všeho přehnaně vrhal. No, a jednou zaútočil na draka, žijícího ve skalách."

"A jak ho teda dostal?"

"Nedostal. Útočil na něj, ale drak je drak, nikdy ho vážnějc nezranil. A drak se ho zas nedokázal zbavit, vždycky se mu někam schoval, uskočil, nebo odteleportoval. Tak to draka přestalo bavit, a jednoduše se odstěhoval."

Když tisíc nocí spočteno už bylo,

král štastně usnul brzy nad ránem.

Pak nebe červánky se obarvilo

a zpěv slavíků zazněl altánem.

Zbytky noci když se do dne vytratily,

Šahrazád s králem čeká probuzení

od synů, pro něž spánek dlouhý není,

co za tisíc nocí se jim narodili.

Ať život dlouhý osud jim dopřeje

to každý by si přece přál,

ať strast a smutek málokdy k nim spěje,

jen růže s jasmínem jim voní v dál.

A večer, když se slunce dolů skloní,

vyprávět zas a znovu bude Šahrazád

pohádek jiných, nových, celý řad, 

co děti pořád chtějí po ní.

Elegantně oblečený pán, hladce vyholený, perfektně upravený. Muži v módních časopisech působí ležérněji nežli on. Stojí nehnutě, jako kdyby jeho svaly ztuhly očekáváním popravčí salvy. Na místo pásky přes oči má zelené jablko. Traduje se, že Eva v ráji pojedla zakázané ovoce a proto zemřela. Možná i pro něho předznamenává smrt. Žel i pro nás. Realita namísto pohádky, po které toužíme..

Muž má za sebou zídku z přesně otesaných kvádrů. Za ní je už jen moře líbá na obzoru oblohu. Je bezvětří. Jasné světlo a zachmuřené černé mraky jako návěstidlo signalizují bouřku. Muž se však nesnaží utéct. Fascinuje svou nehybností. 

Litinový orel na  sloupu uprostřed kavárny rozpíná letky. Žena kontroluje mobil a zvedá se. „Musíme pro Filipa.“

Holčička si mne oči. „Nebo tam zkamení.“

„Tohle neříkej,“ žena rychle sbírá věci ze stolku. 

„Táta už je,“ nenechává se malá umlčet.

„Markétko,“ maminka najednou zpomaluje. „Už jsi dost velká, abys poznala, co je skutečnost a co si vymýšlíš.“

„Už mě nemá rád,“ slzy se hromadí v koutcích. „Filipa má radši.“ Tečou.

„Kočičko moje,“ splývají dohromady. „Táta má teď moc práce. Chlapi se prostě baví jinak.“

„Zase pohádky?“ 

„Pojď už,“ žena bere holčičku za ruku. 

V rudém slunci nad Petřínem Markétka nevrhá stín.

„Nech těch zatracejch báchorek. Děsíš kluka,“ utrhl se na Hawkinse dělmistr Robson a naklonil se přes stůl k Tobymu.
„Neposlouchej ho. Jak znám kapitána, už má určitě nějakej plán. A až toho parchanta dostaneme, přijdeme si na svý. Už jsi někdy viděl zlatou guineu?“
Toby zaraženě zavrtěl hlavou. Nos si utřel do rukávu. Guinea byla v jeho očích i představách něco zcela nedosažitelného. Patřila víc do říše pohádek než do skutečného světa.
„Budou z nás boháči.“
„Dovopravdy?“ zeptal se Toby trochu nedůvěřivě, ale oči se mu zaleskly.
Robson přikývl. Že většina chlapů svůj podíl propije za večer v hospodě, neřekl.

„Co mi měl kdo říct?“

Znovu se zasmála, hvízdla na prsty a zpoza stromů se vyrojilo dalších pět. Chytili Thomase, svázali ho a pusu mu zacpali roubíkem.

„Být tebou bych se o nic nepokoušela, bratříčku. Nechceš si svůj život zkracovat víc, než je nezbytně nutné, že ne?“ mluvila k němu a hlas měla přímo medový. „Ještě bys totiž mohl být užitečný a já tak nerada plýtvám.“
Na její pokyn si ten nejsilnější z nich přehodil Thomase přes rameno a zamířili s ním pryč.
„Neboj se,“ poplácala ho po tváři, „povím ti pohádku, to prý děti uklidňuje.“

„Jé, můžeme taky poslouchat?“

Eremi stiskla spoušť plamenometu.

Muž řval bolestí a hrůzou. Umíral. A vetřelec v něm s ním.

„Napovídal vám pohádku, kterou jste chtěli slyšet. Řekl vám jen to, po čem jste toužili. Podvedl vás. Je mi to líto,“ mluvila dívka na hořící svíjející se postavu.

„Moc je mi to líto.“

Teď už jen smutně pozorovala spálené torzo postavy. Nemohla jinak, nemohla splnit jeho sen. Zemřel by stejně, smrtí ještě horší a tvor v něm by pak zabíjel dál.

Věděla, že android dokáže být velmi přesvědčivý. Že je velmi chytrý, obelstil jej a poslal na smrt jen proto, aby poškodil jejich komunitu.

Vymyšlený příběh, který končí svatbou?

A k čemu to?

Krmí vás tím od dětství.

Princezny, pasačky, mořské víly.

Všechny touží po krásném princi, horoucí lásce, přepychových šatech, velkolepé svatbě a společném životě až do smrti.

A pak se to... Nestane.

Nikdo si vás nevybere, zůstanete na ocet, říkají vám stará panna.

A víte co?

Žádná tragédie.

Najdete zálibu v knihách, dlouhých procházkách, máte přítelkyni, spřízněnou duši, tolik se spolu nasmějete!

Načež vám stárnoucí otec navzdory vaší zřetelné přezrálosti najde ženicha!

Tlustého protivného dědka, kterému jde jen o věno.

Pohádka?

Až do smrti!

Jakmile si utřu nos, vymyslím, jak to urychlit!

Kosa. Hrozná. A euforie, jako pokaždé, když vylezu z ledový vody. Poskakuju po břehu a culím se. „Tohle jsou orgasmy.“

„Smutný,“ Rita se choulí ve dvou mikinách, dojídá paštiku a útrpně pozoruje, jak se ještě mokrá pokouším nasoukat do kalhot.

„Naopak. Otázka hodnot. První je svoboda, druhá svoboda…“ 

„A svoboda, já vím,“ poslední Májka jí mizí v puse. „Takhle to nechci. Milovali se. Žili spolu šťastně až do smrti.“ Konečně dožvýkala. 

Mám ji ráda a nechci se hádat. Neřeknu nahlas, že draci se krmí právě takovými, jako je ona. A nespočítám, kolikrát by už musela být podle téhle teorie mrtvá.