DMD č. 20. pro 20. 4. 2026. Téma: Hlava děravá

Sobota, den jako vymalovaný, teploučko skoro jako v létě, to je věčná škoda zůstávat doma. 

Nohy nejsou zvyklé, ale co už, času dost na to si jen tak sednout a odpočívat.  Všechno se zelená, každý strom a keř má jiný odstín, louky svítí pampeliškami, odevšad se bělají trnky, třešně, v lese dole koberec kvítí mnoha barev.

Jé, a studánka!

No, holt pojedu až tím dalším vlakem, dojít tam jednou musím.

Takže domů se dobelhám až docela pozdě. Honem nějaké jídlo, možná nejdřív rovnou do sprchy... a…

A kurnik, vždyť já jsem si celý den ani nevzpomněla na to dnešní téma!!!

Válka je všude. Někde nahlas a veřejně a někde potichu a v temných uličkách.
"Je to neobvyklé," poznamenal v bezpečí Nameless Thon, "celkově potřetí za ty dva roky."
"Protože normálně to dělaj jiný," Tyros nedočkavě přešlapoval, oči upřené na obrazovku.
Ukazovala malé náměstíčko. Restauraci. Procházející nic netušící civilisty. Jednoho diplomata a osm členů jeho ochranky. Pancéřovaný speeder. Tyros se nadechl, Thon se nahnul blíž k obrazovce, Mossi sevřel pěsti. Diplomat nastoupil do vozu. Cosi se zablesklo. Dveře zaklaply. Speeder se rozjel.
Pískl komlink.
Hlásím zapomenutou berlu mrazilku.
Kluci si oddechli.
Mossi zmáčkl komunikační tlačítko.
"Je to hlupák, hlava děravá."
Potvrzuji.
 

Lišák ho vedl tmou a jen občas se zastavil, aby počkal na klopýtajícího Thomase za sebou. Lidi jsou po tmě prostě nemehla. Omezte jim zrak a jako kdyby zapomněli na všechno ostatní. A ještě u toho mrmlaj!

„Já vážně chápu, že se musíme dostat co nejdál do bezpečí, ale jsem unavený, hladový a potřebuju aspoň chvilku,“ protestoval kluk, když se jak dlouhý tak široký natáhl po zakopnutí o kořen.

Lišák k němu tedy přišel, chlácholivě mu olízl tvář a pokojně se usadil stranou. Thomas vděčně přikývl, vyškrábal se do sedu a vydoloval z ranečku sušené maso, co nevlastním sourozencům ukradl.

Marigold seděl ve tmě opřený o kmen stromu a pozorně očima pátral po okolí.

Geralt odešel hledat endriagy. Dal mu za úkol dát znamení, kdyby se blížily jejich posily.

Marigold první půl hodinu seděl se staženými půlkami, oči i uši napjaté k prasknutí. Nakonec vytáhnul loutnu a rozptýlil se drnkáním náhodné melodie.

Tóny se začaly skládat do líbivé písně, do níž si pobrukoval.

Přestal vnímat okolí.

Najednou se nad ním vynořila zakrvácená postava.

Marigold vyděšeně nadskočil.

„Měl jsi dát znamení,“ zavrčel zaklínač.

„Já věděl, že jsem na něco zapomněl!“ vykřikl omluvně básník a marně se snažil loutnu schovat za zády.

Lepicí páska se nějak postará o rozpadající se boty. Okno ústí na rušnou silnici, ale to hlubokému spánku nezabrání.
Ráno se vydáš na snídani, brzy. Na příštím ubytování máš zaplacené dvě noci a v třetině dnešního úseku je autobusová zastávka; můžeš si rozdělit etapu na dvě. Dvaatřicet kilometrů je hodně.
Předpověď ale slibuje na další den blizard, takže je jasno. 
K snídani je uzený losos s avokádem, je ho dost i na oběd. 
Francouz to vzdává. Napořád. Bolí ho nožičky.
Simon vyráží, půl hodiny před tebou.
Sarah někam zmizela.
Na Cestě nikoho nepotkáš.
Když míjíš obchod, zapomeneš si koupit pití.

Pod nimi spěchala řeka, která dělila Lučné vrchy na západní a východní. Cítil, že se již brzy budou muset snést k zemi. Kousek dál spatřil shluk skal a větších kamenů. Shora připomínaly lidskou hlavu s otvorem v čele. Traviny vlnící se ve větru zase vlasy. Náhoda nebo nápověda?

Přistáli. Sotva se drápky dotkly země, kouzlo pominulo.

„Nic tak úžasného jsem ještě nezažil,“ vydechl jeden z mužů za jeho zády a jeho druh hlasitě přizvukoval.

„Pane, nevím, kdo jste,“ Borlan k němu přistoupil a lehce se uklonil. „Ale zachránil jste nám oběma život. Nevím, čím vám to mohu splatit…“

Trnilam věděl.

Víte, jaký je to pocit, když vámi prosliznou duchové? Nebo když se vzbudíte uprostřed noci a něco na vás kouká?
Teď je avšak den a my, pozorujíce nemrtvé osazenstvo hradu, se pokoušíme určovat, kdo je kdo.
„Tahle je která?“
„Ta sem nepatří,“ zhmotní se vedle nás Krvavý Baron, „postarejte se o ni.“
Nebo na vás budu ve dvě ráno koukat zůstane viset ve vzduchu.
Zmíněná vypadá jako postava z japonského hororu. Ze správného úhlu jí vidíte skrz hlavu.
Při tomto pohledu se ale začneme uchechtávat.
Nechutné zbytky mozku nevidět, postředkem hlavy se táhne provázek.
Když ho přestřihneš, upadnou jí uši!
 

Každé ráno jim krásná dívka sypala zrní, vyháněla je na trávu a večer zase zaháněla zpět do kurníku. Slepičky snášely vajíčka se žloutkem žlutějším než slunce. Sedlák se stal výhradním dodavatelem vajec pro hraběcí dvůr. Nikomu nebylo divné, že slepice snáší stále stejné množství vajíček. Bez přestání.

S tím si ale Janek od Draka hlavu nelámal. Pilně dodával vajíčka, rozšiřoval své jmění i rodinu, až byl povýšen do šlechtického stavu a stal se zakladatelem rodu von Draků," zakončil příběh  Vraspír.

"Vraspíre!" rozesmál se Daniel pobouřeně. "Mám díru v hrudi, ne v hlavě. Já jsem z Moravy. V budoucnosti k tomu!"

V ponožkách jsem vyběhl před školku. 

Zděšené, ale chápavé pohledy maminek jsem ignoroval. Pršelo jen trochu, kvůli tomu se přece nebudu obouvat, zvlášť když mladší výrostek "objevuje" cizí skříňky. 

Vzal jsem z pod kočárku tašku, vrátil se do šatny, starší dcerce jsem mohl nabídnout už skoro oplakané šaty, které jsem nezapomněl doma, ale jenom venku. 

"Tati, ty jednou zapomeneš i tu velkou hlavu," pravila malá mudrlantka se smíchem v očích. Ty šatičky jsem totiž zapomněl minulý týden třikrát. Tedy ne já, ona si je neuklidila do tašky na botník, že...

Čas se klikatí, za 30 let se vrátí na začátek.

Neith and her team were working in the birthing lab, assembling a new citizen.

It was always a laborious process. Their bodies were incredibly complex, and they had to be very careful to avoid any mistakes that could prove catastrophic.

She lifted the headplate, and paused. “Why is this all perforated?” she asked the assistant engineer.

He shrugged. “It’s an improved design, it’s supposed to help with brain cooling.”

“Is it water-tight?”

He hesitated. “I… think so?”

Neith set the headplate back down, and hoped that she wouldn’t have this one back in her lab to fix after first rainfall.