DMD č. 25. pro 25. 4. 2026. Téma: Kvetoucí korál

"Máme svoje pravidla. Nemůžeme si tu z toho dělat holubník a nemůžeme pro ty lidi ve vesnici udělat vždycky úplně všechno, Pierci," odsekává Margaret slova jako led.

"Jistě. Mimochodem, přišel ti telegram," zvedne Hawkeye obočí, "nějaký Herodes, je unešený, prý byste byli skvělá dvojka," vztekle odejde. Margaret zalape po dechu.

*

"Kde je zase major Houlihanová?" ptá se zmateně Frank.

"Prý měla nějaké zařizování, " odvětí jedna ze sester.

*

Večírek oživí produkce z kolony. Plukovník Potter tančí s Radarem. Margaretin krk zdobí šňůra korálů - každý malý korál rozkvétá malovanými květinami. 

Hawkeye se tiše pousměje. Dobře pozná vzor korálků malovaných ženami z vesnice.

Představte si, že dopoledne čtete na Seznamu Zvuky z podvodních reproduktorů zachraňují umírající korálové útesy a večer padne na DMD téma Kvetoucí korál. Zajímavá shoda. Zajímavá informace.
 
Výzkum, ukázal, že churavějící komunity korálů nevydávají radostné klapání jako ty zdravé. V jejich okolí nejsou tak různorodá společenství a aktivit je méně. 
A tak, se spouští projekt pro záchranu umírajících korálových útesů v Karibiku, který využívá reproduktory pod vodou a ty čtrnáct hodin denně přehrávají zvuky zdravého útesu. Při podobném pokusu na Velkém bariérovém útesu se populace ryb zdvojnásobila za pouhých šest týdnů.

Úžasné jak málo stačí, aby korály rozkvetly novým životem.


 

.

Když byl Mstitel vyslán, aby prověřil přítomnost separatistických jednotek na Rugose, Abby se ani trochu netěšila. Jakožto historicky vzdělaná učednice a aspirantka na archeoložku totiž věděla, že celý povrch téhle planety kdysi pokrýval oceán, který se ale dávno odpařil a zůstaly po něm jen nedozírné korálové lesy. Domnívala se tedy, a to ne tak úplně nelogicky, že všechny ty korály jsou suché a dokonale mrtvé, spíš takové sochy připomínající dávnou krásu unikátního ekosystému.
Ovšem jakmile se ocitli na oběžné dráze, jasně v Síle cítila, že jenom kvetou a bují životem, což bylo upřímně řečeno jedno z nejpříjemnějších překvapení celé války.

Emily was sitting at the kitchen table, lost in a book. Since the incident with her father, she has avoided the office. Instead, she spent her time reading and studying.

When she noticed Victor, watching her from the doorway, she smiled. "Did you know, corals bloom?" Victor shook his head. "The ocean is fascinating," she said, pointing to an illustration of a coral reef with some fish. "They all bloom at the same time to procreate. It's like... Bacchanalia!"

Victor spit out his wine, and Emily started laughing. He never thought his wife would be so indecent.

He liked it.

Vysvitlo Slunce!
Led skřípe pod botami. Pastýř ti kyne.
Asi kilometr za hotelem se konečně nadechneš.
Asi za čtyři tě čeká Devil’s Staircase.
Čím výš, tím lepší výhled. Občas zastávka, foto... a samozřejmě, do záběru ti vleze rodinka.
Děcko jde první a má zářivě korálovou bundu. Otec nese rodinný batoh.
Pustíš je před sebe, protože hodláš fotit za sebe.
O kus dál nazouváš nesmeky, tohle není kopec, ale ledopád. Lidé před tebou se beznesmekově smýkají.
Překonáš hřeben a začneš sestupovat... rodinka pokračuje dál na hřebenovku.
Bez vybavení.
Vede je korálové dítě.
Kdyby blbost kvetla, tak by tam pochodovala celá zahrádka.

To se stane, že Snape skončí na ošetřovně. (Neptejte se.)
A už to tam vypadá jako v květinářství. Kdejaké křoví tam nanesou; sedmikráska (která ve mně vyvolá Vzpomínku a následnou škytavku), růže, támhle šalvěj, tady mučenka nebo co, kde se tu vzal tchýnin jazyk? Pelyněk... na zažívání? Takže makovice na opium. Ty pampelišky vypadaj dost popravěně. A bodláčí je snad nějaký vzkaz v květomluvě.
Támhleta mu ještě nese nějaký akvárko nebo co...
„Nechci ti kazit radost,“ povídá jí Gwen, „ale ten korál je zviřátko.“
„Jak to? Vždyť právě kvete, hele.“
San jí to vysvětlí.
Vždycky byla na ty lechtivé scény.

Být králem všech moří a otcem několika dospívajících dcer není lehké. Pan Poseidon Sedmý o tom věděl své.

“Poslední dobou jsi mrzutý,” pronesla paní Poseidonová Sedmá při snídani.

“Ti zatracení princové. Pořádají námluvy, motají se kolem holek v neoprenu, jsou samý šnorchl a legrace, a pak těm cácorám ještě škubou moje korály!” zabručel pan Poseidon. Na svoji rozkvetlou korálovou zahradu byl citlivý. 
Paní Poseidonová mávla rukou. “Jen je nechej. Vzpomeň si, jak tys vyváděl kvůli mně.”
“To byla jiná doba!”

“Potápěl jsi velrybářské lodě!”

“Bylo ti líto rybiček!”

Paní Poseidonová se usmála. “Však já věděla, že jsem si vybrala dobře.”

Kráčím suchými koryty řek
Neděsí mě silný proud
Není tu prostor pro nářek
Dlouho jsou jako troud

Děsivá zelená záře
Osuší slzu z tvé tváře

Černé jsou mrtvoly stromů
Z větví jim stoupá dým
Jako se navrátit domů
K těm všem mým zabitým

Hrozivá zelená záře
Doruda sežehne tváře

Kde koráli kvetli barvami
Zírá jen bílá poušť 
Zapadlo slunce a jsme sami
Zármutku, houšť, jen houšť

Strašlivá zelená záře
Až na kost spálí tvé tváře

Hledám jen kousek zázemí
Ach, ta nejistota
Slunce zapadlo nad zemí
Co už je bez života

Slunce zapadlo nad námi 
V bezhvězdné noci jsme sami

Ohrada byla už dávno jen udusaná hlína - ani za nejvýdržnější rostlina nevydržela, když po ní týdny a měsíce šlapala kopyta mnohometrákových zvířat. Všechno, co tu bylo k jídlu, přinášeli lidé z vesnice v papírových pytlích. Krávy na nich vypadaly trochu zvláštně a granule byly napůl novinový papír, ale bylo to lepší než hladovět.

Pak začalo pršet, a na svět se prodraly bledé, nažloutlé květiny. Rostly rychle, a za pár hodin už pokrývaly předtím pustou hlínu.

Sklonila k nim nedůvěřivě hlavu. Květina zasyčela a zakousla se jí do ucha.

Brahmina ji druhou tlamou ukousla až u země a spokojeně začala přežvykovat.

"Mluvil jsi s Josefem," konstatoval Daniel, když si k němu Jaroslav přisedl. Když ten v odpověď přikývl, Daniel si povzdechl.

"Jsem zvláštní případ. Nikdo ještě nezůstal v minulosti tak dlouho jako já. Stráž času nikdy neměla dlouhodobé rezidenty a ukázalo se, že zakladatelé byli moudří, když to zakázali. Krátkodobý pobyt ano, dlouhodobý ne. Ten je bez návratu," prohlásil tiše.

"Ty ses vrátil," namítl Jaroslav.

"Vrátil. A jsem teď takový chodící kvetoucí korál. Nesmyl, experiment, který přinesl cenné znalosti, ale o kterém nikdo neví, kdy a jak skončí," ušklíbl se mladší muž bolestně.

"Chceš říci, že můžeš žít věčně?" napadlo Jaroslava.