DMD č. 25. pro 25. 4. 2026. Téma: Kvetoucí korál

Soustředil jsem se na psaní dalšího e-mailu. Jestli to bude takhle pokračovat ještě chvíli, budu muset shánět aspoň nějakou brigádu. Už to bude měsíc, co nemám práci, a zatím to moc pozitivně nevypadá. Vždycky je to jen: „My se vám ozveme.“

V tu chvíli mi cinkne nový e-mail. Přesvědčuju se, že nejdřív dopíšu alespoň ten, co mám rozepsaný, ale nevydržím to a radši otevřu ten nově příchozí.

Chvíli jen tak civím na obrazovku a vstřebávám, co vidím, zatímco v jiné místnosti slyším nějaký dokument o kvetoucích korálech.

Už to tak bude, můj mozek si to jen nevymýšlí. Mám první nabídku!

Když náš člověk chce vyfintit, je jasná jedna věc. Jedeme pracovat. 
Tentokrát vytáhla dečky z šedého fleecu, růžového fleecu s rozkvetlými korály, naši oblíbenou tygrovanou plyšovou a barevné pleny, ve kterých nám to prý bude slušet. Nějaké speciálně pro nás blonďáky a speciální odstíny pro rezavce. 
Nakonec jsme dostali plyš. Udělalo nám to radost. Ne tak návštěvníkům akce, kteří nás vzhledem k našemu zbarvení někdy měli problém na pozadí dečky najít. Někdy našli aspoň jednoho z nás, někdy vůbec netušili, že v boxu nějaký netopýr je. Člověk soustavně vysvětlovala, že jsme dva. 
Jasně, že si na barevné pleny ani nevzpomněla. 

Carl Blake, slavný lovec pokladů, si byl jist, že španělská galeona Králův Květ nesoucí zlaté poklady Nového světa ztroskotala někde v okolí korálového útesu. Měl však kyslíkové bomby na několik málo dní potápění, než se bude muset vrátit na pevninu. 

I proto se s nadšením rozplaval směrem k masivnímu trsu korálu, když se něco zablýsklo ve světle baterky. Mávnutím ploutví připlaval blíže a zamířil kužel světla. Leknutím málem baterku pustil. Trs korálu vyrůstal z lidské lebky se zlatým zubem. 

Několik pohybů rukou odhalilo pod korály zbytky dřeva! Králův Květ nebyl někde v okolí korálového útesu. Králův Květ byl korálový útes!

Renáta prsty přejela po složité kamenné skulptuře připomínající rozkvetlý strom.

“Tohle jsou mořské korály. Kameník je znal jen z vyprávění. Namluvila jsem mu, že kvetou, protože i když jsem spojena s magií vody, nechtěla jsem si tu připadat jako pod vodou. Někdy je třeba skutečnost vylepšit.”

Usmála se na Miladu.

“Ty dostaneš vlastní kvetoucí korál. Vrátíš se domů jako počestná vdova. Budečské svědomí ti vyplatí odškodnění. Dost, aby sis dokázala zařídit život podle svého.”

Pak se kousla do rtu.

“A pokud chceš, můžeš ve svůj kvetoucí korál skutečně uvěřit. Magie může změnit vzpomínky. Děsivé se stane krásným. Stačí jen říct.”

Morfeus si byl téměř jistý, že už dlouho neviděl tak podivný sen.

Nacházel se pod vodou. Okolo něj se líně pohybovali kvetoucí koráli. Ryby otevíraly tlamičky. O nohu se mu otřela medúza.

"Promiňte?"

"Hm?" Snící lidská žena na něj pohlédla.

"Proč tohle všechno?"

Povytáhla obočí. "Protože můžu."

"To nedává smysl."

Obrátila oči v sloup. "Koráli jsou tu proto, že mám ráda korály. Je to asociace. Jsem šperkařka."

"Chápu. A co má symbolizovat tohle?" Ukázal na podivný předmět.

"To? To je dildo. Znamená to, že bych si vážně potřebovala zaš*kat."

Morfeus si byl téměř jistý, že se už dlouho tak nečervenal.

Barzai viewed his latest artistic project: a large maze he named “Blooming Corals”. It was made of sculpted perma-plaster, depicting sea corals adorned with figurative flowers, to celebrate the beauty of nature as the ultimate sculptor. “Lose yourselves in Nature!” the promotion prospect said.

Problems arose when people started getting themselves lost in the maze literally.

Almost a quarter of visitors were sending distress signals for emergency extractions; several had to be evacuated after running out of battery power, and one desperate citizen even broke through the walls to get out.

Better rebuild it into a unicursal labyrinth, decided Barzai.

Barvírna nikdy nešla Catarině pod nos, svou přítelkyni od výprav ke kádím častokrát zrazovala. Pro kupecké děvče se to přece nehodí.
Výsledky horké, smrduté a nebezpečné práce ji však okouzlovaly a opakovaně se obdivovala sytým odstínům, které si Biatris i její matka zvlášť oblíbily.
"V tom moři modré se vaše červená dobře hledá," smála se. "Z jaké rostliny ji dělají?"
Kamarádka ji zavedla do stínu olší na břehu Hersu.
"Tyhle nanicovaté žluté špendlíčky?"
Biatris se rozesmála.
"Nebarví květem, má milá. Tři úrody sežerou Lunelovic krávy, než se dostane na barvíře. Všechna síla je v kořenu. S cínem barví do růžova."

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či za Ančou nezájdeme, keď predseda na dovolenku na Havaj odcestoval.
- Zájdi, ja som zašiel včera. Ukázala mi fotky, čo nám predseda poslal.
- Hej? A čože tam odfotil? Hádam nie tamojší salaš, aby nám ukázal, ako tam ovce pasú?
- Veruže nie, Jarík. Nejaké kvety tam fotil, či čo. A všetky pod vodou. Asi tam ani iné nemajú.
- To kvôli takej kreposti pol sveta precestoval? Však keď sa minule potok vylial, mali sme aj u nás v dedine všetky kvety pod vodou.

"Kdybys ji, Bille, viděl!" oslovil pivem ovíněný básník už poněkolikáté svého přítele na dvoře hospody. "Ty její vlasy! Jako zlato. Její oči! Jako slunce! Její rty! Rudé jako korál! Umíš si to představit?"

"Umím," odpověděl Bill nezaujatě a prohlížel si muže i ženy bavící se kolem.

"A ty její prsa! Určitě budou jako sníh." Básníkův hlas se opilecky rozpil, stejně jako představa zlato-rudo-bílé bytosti v mysli druhého muže.

"Náhodou," namítl Bill a ukázal bradou na tmavou dámu procházející kolem, "tahle je taky pěkná."

"Pche! Na tu mojí nemá! Vždyť má vlasy jako dráty!"

Bill se nechtěl hádat, tak pil dál.

Alex si povzdechl. Uklidil, co šlo, a plácl sebou vyčerpaný na gauč.

Už ani na ty palačinky neměl chuť.

Zapnul televizi. Zrovna v ní šel dokument o podmořském světě. Zajímavosti o pestře barevných rybách, děsivě inteligentních chobotnicích, kvetoucích korálech a malém planktonu.

Než našel pohodlnou polohu, usnul.

Zdálo se mu o dobách, kdy byl ještě malý kluk. Žádné starosti, jen aby se včas vrátil domů na večeři, kterou mu připravila maminka.

Vtom uslyšel otevírání dveří. Domů přišla Sofi s Teddym, kterého vyzvedla ve školce.

"Ahoj, zlato," řekl jí Alex, ale Sofi se na něj jen zamračeně dívala.

"Kde jsi byl?"