Jen dál, jen dál
Nejstatečnější ze statečných cítil srdce až v krku. Otíral si slzičky. Už nikdy neuvidí své milované. Ale strach necítil. Čekala ho zasloužená odměna.
Ještě jednou se otočil, aby se podíval na plachty Jitřního poutníka. Snažil se ještě rozeznat postavy a tváře všech svých přátel. Snad doopravdy spatřil Lucii a její úsměv. A nebo si to jenom namlouval. Potom odvrátil tvář a nechal se unášet proudem. Loďka se v moři leknínů pohybovala pomalu. Skoro jako by ho konejšivě houpala. Nadechl se a zavřel oči. A pak... doplul ke konci světa.
Vítej v mé říši, Rípčípe. V zemi, kde vše teprve začíná.
- Číst dál
- 21 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit