Medvídek Pú

Už už se zdálo, že Ijáček skončí v břiše strašné příšery, která přišla z města, kde bourala domy a šlapala po autobusech. Rozevřela tlamu s tolika zuby, že by je ani Kryštůfek Robin nespočítal, a chystala se osla sežrat.
„A neupejpej se, klidně si kousni,“ řekl Ijáček do tlamy.
Tu se nad ním mihl stín moudré sovy. „Za Ijáčka!“
Bum! Bzzz...! V hubě tančí včely!
Příšera zakňučela a utekla. Na louku se seběhla všechna zvířátka.
„Tak pac a pusu!“ volal Klokánek za příšerou.
„Vy jste mě zachránili,“ řekl Ijáček překvapeně. „Páni.“
Pak si všichni přinesli spoustu medu. Pú se probudil.

Na Stokorcový les padla tma.
Slunce zakrývala obrovská hlava toho tvora. Nikdo ještě neviděl nic strašnějšího, ani slonisko nebylo tak strašidelné v porovnání s ním. Byl... Byla to příšera. Asi sem zabloudila z města, kde bourala domy a šlapala po autobusech.
Všechna zvířátka se zavrtala do nejzazších koutů svých domků a ani nedutala. Jen na palouku seděl osel Ijáček a čekal. Příšera zavětřila a zařvala, div ho neodvála.
„Tak dělej, sněz mě.“ Příšera si odfrkla. „Stejně nemám nic lepšího na práci, než se nechat sníst. Nikdo za mnou nechodí, jsem pořád tak sám...“
A tak se příšera naklonila, otevřela tlamu –

Kryštůfku Robinovi se zdá, že se svět kolem něj neodvratně mění; nejen proto, že se na něj dívá z větší výšky. Poslední dobou mívá divné myšlenky. A ještě divnější sny, ve kterých se kdoví proč objevovuje jeho nová (a nepříliš oblečená) učitelka biologie.
A i ve Stokorcovém lese to jde od desíti k pěti.
"Co že jsi to udělal?!" ptá se nevěřícně zkroušeně posmrkávajícího Tygra.
"Já vím, že se to nemá. Ale Kryštůfku, já si nemohl pomoct! Bylo to takové volání... volání přírody!"
Kryštůfek Robin si povzdechne. Že jsou tygři masožravci, v biologii brali.
Jenže Prasátku to asi nikdo neřekl.

Jednoho dne si spokojený Pů broukal
„Na nebi svítí sluníčko
já si dám medu maličko,
v komoře plné police ale ouha?“
„Někdo mi snědl všechen med, pomoc pomoc, zloději,“ hulákal na celý les, až přišel Kryštůfek Robin a povídá: „To je tedy vážná věc!“ Pak se dlouze zamyslel.
Medvídek Pů už už měl ze ztráty medu slzičky na krajíčku, když Kryštůfek přišel s nápadem: „Zavři obě oči... ták ... zatoč se na patě ... vyskoč ... a teď můžeš oči otevřít.“
Pů oči zvolna otevřel a stál před ním ten nejsladší největší medový dort a všichni jeho kamarádi, kteří volali: „Veselé narozeniny, Pů.“

Začalo to dírami v záhonech. Pú s kamarády hledali poklad. Králíček si pachatele zapsal na černou listinu.
Pak se Pú stavil na návštěvu a vyjedl všechny zásoby, od chleba až po kondenzované mléko, o medu nemluvě.
Pak si Pú přišel med půjčit, tedy spíš "půjčit", protože mu, ehm, došel.
A nakonec Pú med donesl. Že prý na oplátku. Trval na tom, že ho vlastnoručně uloží do skladu.
Když dával svůj dárek na medovou polici (která visela nad policí se smíšenými suchými plody, policí mrkvovou a policí ředkvovou), vzrušením uklouzl a strhl ji. Med byl všude.
Králíčkovi se zatmělo před oč...

Prasátko vykouklo z domečku do zasněženého Stokorcového lesa.
Bylo by příjemné sedět u kamen, péct kaštany a povídat si s Púem.
"Mělo bych za Púem zajít a pozvat ho." Vzalo si šálu a vyběhlo.
Když se Prasátko blížilo k Púovu domečku, znejistělo. Ode dveří vedly Púovy stopy a podivné kulaté šlápoty.
"Slonisko!" pomyslelo si Prasátko s hrůzou. "Slonisko odvedlo Púa!"
Celé se chvělo, ale kamaráda zachrání!
Pustilo se po stopách.
Zatím v Prasátkově domku Pů odpočíval u kamen. Nebylo snadné dostat sem tím sněhem hrnec medu a pytel s kaštany, musel je poponášet, ale za hostinu s Prasátkem to stálo...

„Vysvětlím vám to na něčem, co pochopí i ty vaše hloupé mozečky,“ slibovala Sova, „Kdyby měl Pú tři sklenice medu, Prasátko žádnou a Ijáček šest ...“
„Ijáček má šest sklenic medu?“ přerušil ji Pú, „To je podivné, on přeci med nejí.“
„Má ho jistě pro mne,“ mudroval, „Musím ho brzy navštívit a med si vzít.“
„Ale Pú,“ vyhrklo Prasátko, „Sova tím myslela, že se máme rozdělit.“
„Vlastně ano,“ přiznala překvapeně Sova, „Když se vy tři rozdělíte, bude každý mít průměrně tři sklenice.“
„Proč by měl mít Ijáček tři?“ durdil se Pú.
Naštěstí mu Prasátko slíbilo ty své. Pak byl zase šťastný.