Moje články

Slavná kukaččí snowboardistka se po zisku zlaté medaile z mistrovství světa rozhodla ukončit kariéru.
„V nejlepším se má přestat. Ta hodina právě nastala a mně nezbývá než to oznámit světu,“ uvedla ve svém prohlášení na tiskové konferenci. Následně symbolicky dvanáctkrát zakukala a pozpátku odešla z místnosti.

Trenér kukaččí snowboardistky je jejím nečekaným krokem zaskočen. „Nevím, kdo jí to nakukal, ale já jsem to rozhodně nebyl,“ komentuje celou situaci. „Nehodlám jí však bránit v rozletu.“

Proslýchá se, že úspěšná sportovkyně plánuje nyní založit rodinu. Na zvídavé dotazy, zda už si s partnerem začali budovat hnízdečko lásky, však novinářům odpovídá rezolutním: „Ne.“

Své druhé olympijské zlato získal v dnešním závodě slavný netopýří jachtař. Sportovec, jehož styl plachtění je poněkud kontroverzní, neboť loď řídí kromě plachet i pomocí svých křídel, tak přidal do své sbírky medailí další cenný kov.

„Když přilétnu domů, často se stane, že hned vedle vitríny s medailemi spatřím viset svou ženu i s dětmi,“ vypráví sportovec. „Aby nedošlo k nedorozumění, samozřejmě že spí. Máme totiž hned vedle vitríny netopýří pohovku.“

V takovém případě se prý úspěšný jachtař hned zavěsí vedle nich.
„I když jsou vody života někdy bouřlivé, od svých nejbližších si ho klidně nechám převrátit vzhůru nohama,“ dodává.

Vítězem dnešního plaveckého závodu drobných bezobratlých se nečekaně stal téměř neznámý červ, vlasovec oční. Jeho senzační výhra zajistila, že žádné oko jeho fanoušků nezůstalo suché a mnohým dalším divákům padl do oka. Svému soupeři, stříbrnému pavouku vodouchovi, totiž utekl jen o vlásek.

Vítězný sportovec je však mnohým i trnem v oku. Objevily se totiž dohady ohledně jeho morálně nepřípustného způsobu bydlení a získávání obživy. Vlasovec již dříve přiznal, že zotročil několik ovádů k tomu, aby zdarma vozili jeho potomky do školy, a to až do jejich dospělosti.
K tomu, odkud pramení jeho nečekaná síla a houževnatost, se však vyjádřit odmítl.

Hokejový zápas mezi krtonožkami a cvrčky skončil jasným vítězstvím cvrččího týmu. Značný podíl na tomto výsledku měli i jejich fanoušci, kteří svým neustálým řevem rozptylovali krtonožčí hokejisty.

„Kdo neskáče, není cvrček! Hop, hop, hop!“ křičeli a přeskakovali z jednoho sedadla na druhé. Poté přešli na skandování veršovaného hesla: „Cvrčci, cvrčci, nejsou žádní skrčci!“
Ze všeho nejhorší však bylo jejich neustálé, sborové cvrčení, které bylo navíc značně falešné, protože se cvrččí fanoušci před zápasem posilnili nápojem ze zkvašených banánů.

Pořadatelé slíbili, že příště už podobné řádění diváků nedopustí. Zvažují prý, že zaměstnají několik chameleoních vyhazovačů. Z těch totiž cvrčci mají respekt.

S nečekanými problémy se museli potýkat pořadatelé klokaního gymnastického závodu. Před zahájením disciplíny kůň našíř se zjistilo, že všechny koně kamsi zmizely.

Naštěstí se podařilo najít náhradu – jeden z koní v hledišti se nabídl, že za ztracené nářadí zaskočí. Nebyla to sázka na špatného koně. Náhradník vydržel celé závody, nového koníčka však nejspíš nenašel.
„Bolí mě záda,“ postěžoval si. „Příště vyzkouším raději šachy.“

Organizátoři předpokládali, že nářadí někdo ukradl, pravda však byla poetičtější. Koně byly později nalezeny ve vedlejší hale, kde probíhaly závody koňských sprinterů. Celý život dřely pro sport jako koně, takže si pravděpodobně chtěly sportu užít jako diváci.

Mistrovství světa v řeckořímském zápase vyhrál doposud neznámý sportovec, houževnatý rosomák. Ten si kromě dalších sportovních úspěchů klade za cíl vyvrátit mýty, které o rosomácích kolují.

„Tvrdí se o nás například, že moc jíme,“ vysvětluje medailista. „Každý trenér mě poučoval o vhodné dietě, řeči o nadbytečném příjmu potravy byly můj denní chléb. A zrovna na chleba moc nejsem. Ale na soutěži jsem nikdy nikoho nezakousl,“ dušuje se.

Zápasník doufá, že díky jeho úspěchu se rosomáci zapíšou do všeobecného povědomí.
„Na mém prvním turnaji mě zařadili do kategorie ptáků, kvůli nějakému nesmyslnému názvu písně,“ dodává. „Doufám, že už se to nestane.“

Už se mi povedlo ulovit mouchu, můru, spoustu molů, vyluhovaný čajový sáček, klubko ponožek, sítko do odpadu, propisku, několik náušnic, gumičku do vlasů, vlněnou rukavici, pár kousků špinavého spodního prádla, tkaničku od bot, houbičku na nádobí, mezizubní kartáček, tužkovou baterii, obal od bonbonu, špulku nití, gumu, víčko od petlahve, zmuchlanou účtenku, uvařenou těstovinu, plastové brčko a použitou štětičku na čištění uší.
Přepral jsem několik zlovolných rolí toaletního papíru, nebezpečný batoh, obrovskou pokojovou rostlinu, která poutala příliš pozornosti, a dokonce i vysoce infekční posmrkaný kapesník.
Taková strašlivá já jsem šelma!
A vy si mě klidně necháte spát u sebe v posteli.

Je tma a nevlídno. Procházím sama vylidněným městem, v němž už několik let žiji. Ulice jsou mi důvěrně známé, přesto se tu doma necítím.
Nevím, jestli kdy budu.

Náhle se zatřese země. Neschopna pohybu pozoruji, jak se v chodníku jen pár metrů ode mě tvoří puklina, jak se v něm otevírají obrovská šklebící se ústa, vyplivující kusy betonu a kamení. Z jámy se vynoří mohutná postava, které z čela trčí podivný roh se zaobleným koncem.
Mlčky mi zatarasí cestu.

„Co jsi zač?“ zašeptám, hrdlo sevřené hrůzou.

„Brno,“ odvětí postava. „A jednu věc tuze nesnáším – když mě na kůži svědí Pražáci.“

Slavná volavčí akrobatická lyžařka se po vážném zranění nečekaně brzy vrací na závodní trať. Sportovkyni, která se ošklivě polámala při autonehodě, hrozilo, že se na lyže znovu nepostaví. Teď však získala bronzovou medaili z akrobatických skoků.

„Volala jsem za volantem, a kvůli své nepozornosti nezvládla řízení,“ vysvětlila medailistka. „Nemohla jsem ale dovolit, aby mé plány lehly popelem.“
„Sportovkyně, která si za svou nehodu sypala popel na hlavu, z popela dovedla povstat a znovu se rozletět za svými sny,“ nešetřili chválou komentátoři.

Lyžařka přiznává, že během stresujícího období poněkud zešedivěla. „Už nejsem volavka bílá. Vždycky už budu tak trochu volavka popelavá.“

Slavná gekoní tenistka obvinila ze stalkingu jednoho z chameleoních podavačů míčků. Ten podle všeho nechal přerůst obdiv k úspěšné sportovkyni v naprostou posedlost.

„Zpočátku se na mě jenom díval,“ vypráví tenistka. „Pořád mě pozoroval minimálně jedním okem.“

Jen u zamilovaných pohledů však nezůstalo. Při sbírání míčků pomocí svého jazyka chameleon tenistku několikrát jakoby omylem olízl. Jednou ji dokonce téměř ulovil, ačkoliv ne tak, jak si představoval.

„Když zjistil, že mě nepřitahuje, pokusil se mě přitáhnout aspoň jazykem,“ uzavírá tenistka.

„To bylo až poté, co začala dělat mrtvého brouka,“ obhajuje se chameleon. „A já, když vidím hmyz, tak se jednoduše neovládnu.“

K nečekanému zvratu došlo při fotbalovém zápase mezi siamskými kocoury a kocoury sphynx. Na konci druhého poločasu za nerozhodného stavu 1:1 přihrál sphynxí fotbalista svému spoluhráči, ten však zamířil k vlastní brance a vstřelil gól. Brankář byl natolik šokovaný, že se ani nepokusil zasáhnout.

Zmatení byli i komentátoři, než si všimli, v jakém dresu bezsrstý fotbalista hraje. Ukázalo se, že si hráč před zápasem jenom nechal zkrátit srst.

„Svůj sestřih zásadně nechávám na holičkách,“ vysvětlil fotbalista. „A kadeřnice někdy rády stříhají víc, než je třeba.“
Radikální změny image hráč rozhodně litovat nemusí. Zajistila totiž jeho týmu postup do čtvrtfinále.

Želvušky usilují o účast na příští všezvířecí olympiádě, problémem však jsou jejich mikroskopické rozměry.
„Z hlubin mikrokosmu se ozývá hlas, který nelze ignorovat,“ říká jeden ze členů Mezizvířecího olympijského výboru. „Želvušky mají nezpochybnitelné právo soutěžit, jejich malý vzrůst však celou záležitost komplikuje.“

Podle výboru by musely být výsledky závodů přepočítány na tělesné rozměry, aby bylo hodnocení spravedlivé. Komentátoři by navíc museli být vybaveni mikroskopy případně lupami, aby mohli sledovat dění na stadionu.

Pokud by se však překážky podařilo překonat, byly by želvušky medailovými favority. Jsou zvyklé trénovat pod extrémním tlakem a hravě si poradí i s nedostatkem tekutin při sportu.

Nová olympijská kolekce kasuářích sportovců budí rozpaky. Oblečení, v němž se kasuáři představí na zahájení olympijských her, připomíná podivné šupinové brnění. Luskouní návrhář, který kolekci vytvořil, se inspiroval trendy, které jsou aktuální u příslušníků jeho vlastního druhu.

„Návrh oblečení jsem měl hotový lusknutím prstu,“ vysvětluje. „Kasuáři mají přilbu, a tak jsem jim dodal zbroj. Kolekce tak vyjadřuje jejich odhodlání bojovat o medaile.“

„Bojovníci jako lusk,“ pochvaluje si oblečení jeden z trenérů, ne všichni ale jeho nadšení sdílí.

„Na mé kolekce už si dělají zálusk na prestižních módních přehlídkách,“ dodává návrhář. „Kasuáři by si měli vážit toho, že mě klofli včas.“

K nečekanému skandálu došlo během medailového ceremoniálu po dnešním závodu v běhu na lyžích. Ovčí reprezentantka, jež skončila na třetím místě, stihla ještě před společným focením zkonzumovat kytici růží, kterou dostala. Následně se pokusila obrat o květiny i vlčici, která závod vyhrála.

Ovce se za své chování posléze omluvila. „Měla jsem hlad jako vlk,“ vysvětlila.
„Já bych žádný salát nejedla,“ zkritizovala vítězka závodu necitlivé přirovnání. „A jak by to vypadalo, kdybych hlad neovládla já?“

Z chování sportovkyně byl zmatený i její duchovní doprovázející. „Když říkám svým ovečkám, aby naváděly své okolí na cestu ke spasení, rozhodně nemluvím o květinách,“ poznamenal.

Disciplinární komise Hmyzí judistické asociace došla k závěru, že někteří soutěžící používali v kvalifikačních zápasech na letošní mistrovství světa nedovolené techniky.

Ve sporném duelu se světluščí judista pokusil dostat soupeře na krovky pomocí silného záblesku světla, zapomněl však, že bojuje proti zápasníkovi reprezentujícímu kněžice, který se může bránit podobně neférovým způsobem. Nakonec tak byl poslán k zemi světluščí judista, jenž z nečekaného zápachu omdlel. Stejně dopadlo i několik můr, které se, přilákány světlem, slétly k žíněnce.

Oba judisté budou z kvalifikace vyloučeni.

Světluščí judista smutní i z jiného důvodu: „Chtěl jsem oslnit soupeře i fanynky, nakonec však omdlévaly kvůli němu.“

Do nečekaných potíží se dostal ptačí tým SK Avia během zápasu s FC Zobaník. Paví brankář družstva očividně odmítal do zápasu jakkoliv zasahovat a střel mířících na bránu si nevšímal. Brankář, který obvykle svým ocasním peřím znemožní soupeři vstřelit téměř jakýkoliv gól, tentokrát jen nezúčastněně hrabal ve fotbalovém trávníku a vyzobával z něj zrníčka. Hráči Zobaníku tak soupeřům snadno zastřihli křídla a zastavili je v rozletu.

Co stálo za chováním brankáře, se ukázalo až po zápase. Šlo o protest proti nedostatečnému finančnímu ohodnocení.
„Zadarmo ani kuře nehrabe,“ vysvětlil páv. „A můj plat by byl adekvátní leda pro takové hrabající kuře.“

14. dubna

Milý deníčku,
dnes jsem byl obzvláště pilný. Vzbudil jsem se ve 4:50 a okamžitě začal hystericky tlouct do dveří ložnice. O deset minut později jsem přidal mňoukání stylem „Pokud mi ihned nezačnete věnovat pozornost, jistojistě zemřu!“. Krmička s povzdechem vstala a dala mi snídani. To ještě nevěděla, že jsem okousal croissant, který měla k snídani připravený ona.
Většinu dne jsem prospal.
Když se přiblížil čas návratu krmičky z práce, vyhrabal jsem šuplík a roztahal po podlaze spodní prádlo. Byla to dobrá volba, krmička si totiž zrovna přivedla návštěvu.
Vsadím se, že tu zase dlouho nikoho cizího neuvidím.

K bizarní příhodě došlo v hotelu, v němž jsou ubytovaní olympijští sportovci. Na recepci se objevila šimpanzice, která hlasitě houkala a dožadovala se setkání s jedním z vlčích šermířů. Tvrdila, že mu chce předvést, jak se naučila na důkaz své lásky k němu výt.

Nejednalo se přitom o první incident, v němž tato šimpanzice figurovala. Během loňského šermířského mistrovství například začala napadat ostatní diváky větví a tvrdila, že napodobuje výpady svého oblíbence.

Samotný šermíř se k excesům své obdivovatelky nechce příliš vyjadřovat.
„Připadá mi, jako by byla pořád pod vlivem alkoholu. Jenže ona se z opice vyspat nemůže,“ uzavírá sportovec.

Tým sloních akvabel si stěžuje na nevhodné praktiky svojí trenérky, která prý plavkyně během příprav na závody zesměšňovala, především kvůli jejich vzhledu, a nevybíravě kritizovala způsob jejich pohybu.

„Jednou jsme musely tančit mezi nádobím rozloženým na podlaze a žádný kousek nerozbít,“ vypráví jedna z akvabel. „Jindy nám říkala, že jsme úplná dřeva a že dřevo je dobré leda na podpal, zvlášť když je obalené takovou vrstvou tuku.“
Plavkyně se proti těmto metodám opakovaně ohrazovaly, trenérka je však označovala za nezbytné.

„Říkala, že na stupních vítězů na všechna příkoří okamžitě zapomeneme. Jenže to si neuvědomila, jakou máme paměť,“ dodává jiná závodnice.

Vítězem liščího biatlonového mistrovství se po letech dominance polárních lišek stal závodník reprezentující lišky obecné. Nepatřil přitom mezi favority.
„Dokonce i komentátoři se mi smáli kvůli barvě kožichu,“ uvedl. „Říkali mi Zrzavec.“

Ústrků se biatlonista dočkal také od diváků. „Jakýsi medvěd se mě před závodem přišel zeptat, jestli bych mu nedal ocas, že na hodině fyziky plánuje demonstrovat vznik statické elektřiny.“

Šťastnou ruku však neměl ani kuchař při sestavování menu slavnostní závěrečné večeře.
„Když jsem viděl na jídelníčku liškové rizoto, polil mě pot,“ svěřil se medailista.
Sportovci se však o život naštěstí bát nemuseli, pochutnali si na výtečném houbovém pokrmu.

Celý svůj život trávíme tím, že po světě ukrýváme semínka vzácných rostlin. Obalujeme je kapkami letního deště, které dopadají na chodník a voní, oplétáme je růžovějícími slunečními paprsky, trousíme je do prachu zapomenutých schodišť, utápíme v poslední kapce vína ve sklenici. Semínka jsou různá, jako jsou rozdílné i typy půd; zároveň však z téhož semínka v různých druzích půdy vzejde pokaždé jiná rostlina.
Lidé nám říkají všelijak. Někdy múzy, jindy zdroj inspirace.
Až některé z našich semínek najdeš, zasaď ho a nechej se prorůst šlahouny slov, rozezvuč buňky svého těla novou melodií, pokryj svou kůži pestrobarevným listovím.
Neboj se rozkvést.

Ležím tu před tebou nahá, nahá a nedočkavá.

Když jsi ze mě svlékal mé stříbrné šaty, samou touhou jsem tála pod tvými prsty, v představách to, co bude následovat. Tolik se těším, až se mě dotknou tvá ústa, nejspíš se ihned rozplynu samým blahem.
Stanu se součástí tvého těla a ty se mnou znovu načerpáš síly. Dobře víš, že i já tě umím potěšit. Vrátím Ti radost ze života, zaženu tvé splíny a dám ti zapomenout na všední starosti.
Ležím tu před tebou nahá a jsem jenom tvoje.
Tak už mě konečně ochutnej.

Tvá hořká čokoláda s kousky slaného karamelu

Během ptačího juniorského mistrovství v atletice došlo ke zranění jednoho ze závodníků. Nadějný bažantí sportovec, který byl od začátku mistrovství horkým kandidátem na medaili, při skoku dalekém přeletěl doskočiště a dopadl až několik metrů za něj, přičemž si lehce poranil kotník.
Záznamy z kamer rozhodčích ukázaly, že bažant při svém neuvěřitelně dlouhém skoku nepoužil křídla. Díky tomu se stal držitelem nového světového rekordu.
„Trenér mi řekl, že ranní ptáče dál doskáče,“ vysvětlil atlet. „Proto jsem před závodem pro jistotu ani nešel spát a už od dvou ráno trénoval.“
„Opravdu jsem nečekal, že to bude mít takový efekt,“ dodal překvapený trenér.

Všechna písmena nechutnají stejně.
Zatímco "o" je šťavnaté jako želé bonbón, "s" se drolí jako sušená ančovička a "w" svými hranami legračně šimrá v krku.

Nečekejte, že si budete vybírat, nebo naopak bez rozmyslu pojídat hrsti písmen, jako byste jedli lžící těstoviny z písmenkové polévky. Musíte být precizní a pečlivě volit slova, ze kterých chcete kousek uzobnout. Vhodnější, než generovat nicneříkající shluky písmen, je jen pozměnit stávající smysl. Podaří-li se vám vytvořit nevhodné slovo, jako například při změně "pod" na "prd", máte body navíc.

Funkce tiskařského šotka je bezpochyby náročná. O to větší je však radost z dobře pokažené práce.

Trenér jednoho z juniorských týmů ptačích akrobatických letců čelí obvinění z nezvyklé formy diskriminace. Vlaštovčí medailista, který se po ukončení sportovní kariéry pustil do trénování mladých talentů, je známý svými zvláštními kritérii pro přijetí do týmu. Po svých svěřencích požaduje, aby ve škole získávali samé jedničky, a to i v předmětech, které se sportem nesouvisejí. Pokud se někomu prospěch zhorší, vyletí z týmu tak rychle, že místo v akrobatickém létání uspěje v létání rychlostním.

Obviněný trenér popírá, že by šlo o diskriminaci. Podle něj jde pouze o nezbytné bezpečnostní opatření.
„Každý přeci ví, že žádný učený z nebe nespadl,“ vysvětluje.

Nejúspěšnější ježčí závodník ve sportovním lezení se začal své disciplíně věnovat náhodou, především kvůli své mlsnosti.

„Vždycky jsem si obstarával k jídlu nejtučnější červíky,“ vypráví sportovec. „A jednou jsem slyšel strakapouda vyprávět, jak chutný hmyz žije na stromech.“
Ježek se proto rozhodl vyšplhat na vysoký dub, aby zjistil, co je na strakapoudových slovech pravdy. Lezení mu zpočátku příliš nešlo, brzy ho však pohltilo. A pokračuje v něm i bez původní motivace. Poté, co na olympiádě poznal několik talentovaných hmyzích sportovců, se totiž rozhodl změnit stravu.

„Nyní konzumuji výhradně červíky želatinové,“ dodává lezec. „Jen nechápu, proč jsem tím rozzlobil prasečí sportovce.“

Nečekaná vlna odporu se vzedmula proti hudebnímu klipu sponzorovanému Mezizvířecí sportovní asociací, jenž má za cíl motivovat mládež ke sportu. Píseň o čtyřech slokách, kterou doprovází záběry úspěchů mladých talentů, je prý nevkusná a diskriminační.
„Třeba hned první verš: Nemusíš mít k sportu vlohy, stačí ti jen hbité nohy!“ zlobí se jeden z kritiků. „To nikdo nemyslel na ryby?“
Věta „Kdo by chtěl spát celou zimu, když může hrát hokej v týmu?“ zase uráží ty, pro něž je zimní spánek nezbytností.
Sporných pasáží obsahuje text nečekaně mnoho. Není proto vyloučené, že jde pouze o snahu upoutat ke kampani pozornost médií.

S podivnými nesnázemi se potýkal tým krabích akvabel během pravidelného tréninku. Plavkyním dělala většina cviků viditelné problémy, protože se jim pořádně nedařilo ponořit se do vody. Ukázalo se, že na vině je oslava úspěšné kvalifikace na mistrovství světa, kterou družstvo pořádalo den předtím.

„Rozbalily jsme dárek od jednoho fanouška,“ vysvětlila trenérka týmu. „Bylo v něm šampaňské.“
Sportovkyně poté sice neměly obtíže s koordinací pohybů, jejich synchronizované plavání se však proměnilo v synchronizované vznášení.

„Doufaly jsme, že se to vykompenzuje, když po šampaňském těžknou nohy, a my jich máme hned deset,“ dodala jedna z akvabel. „Ale nejspíš těch bublin bylo příliš.“

Jednou jsem natáhla ruku k otevřené knize,
mezi řádky se vynořily čísi neviditelné prsty
a pevně ji stiskly, snad na pozdrav,
snad aby mě vyzvaly k tanci
v rytmu naivních, sladkobolných veršů.

Svět se houpal na vlnách cizích slov,
rozkvétal encyklopedickými pojmy na sněhobílých loukách,
nad nimiž šustili motýli papírovými křídly.
Lesní stromy voněly po drahocenných úlovcích z nejvyšších polic antikvariátu
a v inkoustových oceánech číhaly příšery
pokryté třpytivými šupinami ukrývajícími tajuplné poselství o podstatě světa.

Za jediné odpoledne
bylo možné překonat vzdálenost několika světelných let
a přeci
zůstat ležet.

To bylo kdysi.
Teď už se na knihy jenom práší.

Známá muší gymnastka si stěžuje na nevhodné chování pavoučího novináře, který s ní vedl rozhovor na mistrovství světa.

„Neptal se na prvky mojí sestavy ani na tréninkový plán,“ popsala. „Místo toho ho zajímalo například to, kde bydlím.“
Když byla z podivných otázek v rozpacích, dodal, že si na ní chtěl při rozhovoru náležitě smlsnout.

„Chtěl jsem zabít dvě mouchy jednou ranou,“ obhajoval se křižák. „Odvést svou práci a seznámit se, samozřejmě. Je na tom něco špatného?“

Zda tomuto vysvětlení gymnastka uvěřila, není jisté. Proslýchá se však, že se nyní často objevuje ve společnosti několika hmyzích zápasnic z kategorie muší váha.

Bezprecedentní obtíže musela řešit nosorožčí krasobruslařka na Všezvířecí zimní olympiádě. Jediná nosorožčí reprezentantka v historii, které se podařilo na olympijské hry kvalifikovat, během volných jízd neudržela rovnováhu a upadla přímo na nos. Aby svou chybu zamaskovala, zakončila sestavu efektní piruetou na rohu. Za neobvyklý prvek sice neobdržela žádné body navíc a skončila tak beznadějně poslední, zato si však získala diváky na tribunách, kteří ji odměnili bouřlivými ovacemi.
„Opravdu oceňuji, že šla do závodu tak po hlavě,“ okomentovala událost jedna z fanynek.
Kreativita se však krasobruslařce příliš nevyplatila. Z kluziště ji nakonec museli vyprošťovat, rohem se totiž zavrtala hluboko do ledu.