Zlámaljelitovi

"Takže, Zdirade, až si zanalyzujeme výsledek této akce nanečisto, zaměříme se na slabší místa a budeme pravidelně každý týden učivo procvičovat. K tomu budeš potřebovat leb ocelovou a zadek olověný, jak pravil sám veliký Jan Ámos Komenský."
"Leb ocelová snad, ale olovo je přece zdraví škodlivý kov."
"A budeš při tom ukázněný, protože dle tohoto zakladatele moderní pedagogiky je škola bez kázně jako mlýn bez vody!"
"To už také neplatí, dnes mlýny obvykle používají jinou energii."
"Zdirade, nepolemizuj s Ámosem, neboť jsi zatím pouhé ucho. Dosud ses ještě stavovsky nevyšvihl nad ty, kteří budou u lopaty, to si laskavě uvědom!"

"Pankráci, také jsi dostal mail o přijímačkách nanečisto?" táže se Jenovéfa.
"Ano."
"A zaplatíš?"
"Už jdu na to."
"Takže se mám zúčastnit?" zareaguje Zdirad.
"Samozřejmě!" odvětí Pankrác. "Na všech aspoň trochu atraktivních školách bude nával a u zkoušek bude rozhodovat každý bod. A štěstí přeje připraveným."
"Ach jó."
"Neachjákuj. Výsledek testu má největší váhu při přijímacím řízení a je to tak dobře. Buď rád, že dnes už nerozhodují kádrové posudky. A uvědom si, že další uchazeči budou tví nepřátelé, s kterými budeš soupeřit. Pročež je na čase začít trénovat."
"Takže hrrr na nepřátele?"
"Přesně tak, hrrr na ně!" praví Pankrác.

"Pankráci, měli bychom vážně pouvažovat o dalším Zdiradově studiu, čas letí," praví Jenovéfa.
"Já vím, letí jako jelen, byv do zadnice střelen."
"Vážně, musíme zvážit, zda gymnázium a které, případně jakou jinou školu ještě."
"Co kdybychom zašli na nějaké dny otevřených dveří?"
"To je určitě dobrý nápad. Například budou na technickém lyceu a na přírodovědném taky."
"Nevím, zda tyto školy Zdirada zaujmou, ale proč tam nenahlédnout."
"Co ty jsi vlastně chtěl dělat v jeho věku, Pankráci?"
"To bych raději nerozebíral. Každopádně budeme sbírat informace, co to půjde, ať nejsme v okamžiku podávání přihlášek paralyzováni nerozhodností."
"Přesně tak, tatínku, starejme se."

Pankrác kráčí na místo dohodnuté schůzky. Náhle si uvědomuje, že si vlastně s Jenovéfou nesmluvil žádné poznávací znamení. Ona má z agentury reprodukci jeho fota, on o ní nic. Doufá tedy, že na místě se nebude pohybovat mnoho slečen bez doprovodu. Aby musela první oslovit Jenovéfa jeho, to by nebylo dle bontónu.
Blíží se hodina H a minuta M. Pankrác je na místě, přemýšlí, z kterého směru by mohla slečna přijít. Tu ji spatří, pravděpodobnost vyhodnocuje jako vysokou.
"Dobrý den, já jsem Pankrác Zlámaljelito a myslím si, že čekáte na mě."
"Dobrý den, jsem Jenovéfa Zubatá, čekám opravdu na vás."

"Zdirade, trefíš zpátky?"
"Neboj, nemůžeme zabloudit."
"Tady se mi to nezdá."
"Pojď tudy."
"Blázníš? Tohle nevylezu."
"Víš co, Tabito? Stoupni si mně na ramena, já se zvednu a budeš nahoře."
"To myslíš vážně?"
"Jistě. Jsem na to dost vysoký a silný. Logicky, dáma si musí stoupnout na ramena mě, ne naopak."
"Gentleman by dámu netahal na tak divoká místa."
"Proč by ne, přece neprožijeme celý život v salónním prostředí."
"Ovšem lození po tvých ramenou je už za hranou."
"Není."
"Zdirade, někdo z nás dvou musí mít rozum. Pojď, sestoupíme dolů, půjdeme oklikou, ale bezpečněji. Jako vůdce jsi se tedy nevyznamenal."

"Tabito, byla jsi někdy v peci?"
"Ne."
"Vidíš, a můj táta ano."
"Nekecej."
"Vidíš tady ten areál? To je bývalá cihelna. Když byl táta školák, tak ještě fungovala. Se školou tam byli na exkurzi a zavedli je i přímo do pece. Tam je ta bývalá pec. Táta mi to jednou ukazoval."
"To je zajímavé, Zdirade. Ale doufám, že mě tam nehodláš tahat."
"Neboj se, nehodlám."
"Podívej, ježek!"
"A běží do cihelny. Přímo do té pece."
"Proč ne, když se v ní dávno netopí. Ale už bychom měli jít. Docela rychle se stmívá. Tak mě, Zdirade, veď zpátky do civilizovaných končin."

"Kde je Tabita?" táže se Tadeáš.
"Se Zdiradem," odvětí Timea.
"Doufám, že ve vší počestnosti!"
"Prosím tebe! Takový decentní jinoch! A ze solidní rodiny!"
"No právě. Tichá voda břehy mele. Kromě toho, že je mládí nevybouřené, to platí napříč společenskými a vzdělanostními vrstvami."
"Ty jsi v jejich věku řádil tak, jak naznačuješ?"
"No, to ne..."
"Tak vidíš. Kromě toho, dnes už na to mají ve škole výukové programy, takže jsou poučenější než my za prudérní totality. Já s Tabitou o tomto také mluvím. I ty bys měl takto činit s Tobiášem. A konečně, meze jsou stejně ještě mokré a studené."

"Pojďme se podívat do některého ze sklípků," navrhuje Zdirad.
"Tam nejdeme, je to prostředí neslučitelné se životem," odmítá Pankrác.
"Já bych samozřejmě víno nepil a ty s maminkou jen s mírou."
"To jsi nikdy neslyšel o oxidu uhličitém uvolňujícím se z kvasícího vína? Vinařů, kteří se jím udusili, jsou plné hřbitovy."
"Tatínek přehání, v těchto veřejně přístupných sklepech toho kvasícího vína není tolik," reaguje Jenovéfa.
"Pravdu má maminka," připouští Pankrác, "tady by se to snad stát nemělo. Ale do toho sklepa stejně nepůjdeme."
V duchu však Pankrác stejně myslí na to, že večer s Jenovéfou do nějakého toho sklípku vyrazí.

"Zdirade, zbývá ti ještě nějaký úkol?" táže se Pankrác.
"Už jen projekt do výtvarky."
"Jaký?"
"Namaluj svět."
"Co hodláš malovat?"
"Nevím, možná zeměkouli."
"Může být, ale já bych raději maloval celý vesmír. Svět, to v určitém smyslu není jen zeměkoule."
"Jak mám malovat vesmír?"
"Rozhodně tam nemaluj žádný fyzikální model vesmíru," zareaguje Jenovéfa.
"Ano, musí to být realistické a pochopitelné pro každého, tedy i pro laika nezajímajícího se o kosmologii," upřesňuje Pankrác.
"Jak to tedy mám namalovat?"
"Najdi si, Zdirade, nějaké zajímavé foto pohledu z kosmické lodi," odvětí Pankrác, "a podle toho to namaluj, to bude ten pravý realistický vesmír.

"Tatínku, asi bychom měli něco vyhodit. Náš byt není nafukovací," praví Jenovéfa.
"Například?" táže se Pankrác.
"Slyšela jsem o pravidlu, že co člověk rok nepoužil, to nepotřebuje."
"Tak to ne! To bychom si tu zlikvidovali všechny vzpomínky."
"Čí vzpomínky? Jsou tu i věci, které jsi sám nepoužíval. Na ty by mohli mít vzpomínky leda tví rodiče, dej jim pánbůh nebe, možná ani oni ne."
"Ber to tak, že i ty věci mohou vzpomínat, jsou to němí svědkové historie," přechází Pankrác do nereality.
"Možná tak v pohádce," komentuje Zdirad.
"Jen počkej, kluku," reaguje Pankrác, "až budeš starší, tak pochopíš tuto myšlenku."