Bonus č. 3 pro 8. 4. 2014. Téma: Kudla v zádech – vtipné drabble

Lucien a jeho bratr trénovali šerm.
Když už mu bratr dal třetí tuš, pokaždé s uštěpačným komentářem, měl toho Lucien tak akorát dost. Zablokoval mu kord a od pasu vytáhl dýku, prosmýkl se kolem protivníka a vrazil mu ji do zad. Bratr se s výkřikem okamžitě sesunul k zemi v mdlobách.
Krásná sestřenka, která je pozorovala, k němu přiskočila, aby ho ošetřila... avšak nenašla žádné zranění. Dýka se nárazem jen zdeformovala.
Lucien na bratra chrstl vodu, a podržel mu 'dýku' před očima.
Bratr nevěřícně zíral, a pak zostuzeně odkráčel s mumláním: "...a to udělají mně, který v dětství tolik stonal!"

Když se Drokki a Brogo konečně vypotáceli z temných chodeb pevnosti, byla už téměř noc. Byli k smrti unavení pochodem a bojem.
Náhle Drokki strašlivě zavil.
"Co je?!" lekl se jeho kamarád.
"Můj nůž! Ztratil sem svůj nůž!" bědoval Drokki
"Já myslel, že si ho hodil do jednoho z těch skřetů."
"No jo, to máš vlastně pravdu. Ale ten mezi mrtvejma nebyl."
"Nejspíš přežil," vyslovil Brogo nepříjemnou pravdu.
"To mi chceš říct, že jsem přestál ten marš a boje, a tam vevnitř ještě pořád běhá skřet s kudlou v zádech? Bezva," zaúpěl Drokki a zamířil zpět do bludiště temných chodeb.

Blížila se půlnoc. Venku zlověstně zahřmělo a mezi černými závěsy problesklo prudké světlo. Na okamžik tak odhalilo scenérii v pokoji: malého chlapce přivázaného k židli a mladou dívku, vlastně ještě děvčátko, jak se s kudlou blíží směrem k němu. Blesk se modře zaleskl na její čepeli. Dlouhé černé vlasy děvčátka ostře kontrastovaly s jejím nepřirozeně bílým obličejem. S kamenným výrazem ve tváři několikrát zkusmo namířila kudlu na chlapcovo srdce...
V té chvíli do pokoje vstoupila vysoká, dospělá verze děvčátka.
„Zase zabíjíš bratra? Kolikrát ti mám říkat, že kudla se vráží zásadně do zad? Na srdce si vem vždycky jedině dýku.“

Vlak se s burácením vřítil do tunelu a pohltila ho černočerná tma. Když se vrátilo světlo, ležela na podlaze jídelního vozu mrtvola s nožem v zádech. Osazenstvo zůstalo bez mrknutí oka klidné, tedy až na jednoho mladíka, který vyskočil a snažil se zjednat pořádek.
„Tak zavolejte někdo policii!“
Jane s Jessicou se dál věnovaly ručním pracím, mužíček s legračním knírkem si usušil ret od polévky. Harry a Phil si připili na zdraví z placatky a nevšímali si okolí. „Nuda,“ protočil oči muž v legrační hučce.
„Vy jste tu nový, že?“ objal panikařícího mladíka inspektor Barnaby. „Tak tedy, vítejte v Midsomeru.“

Lidské boty zadusaly a na skupinku brouků v nízké trávě dopadla hromada trnitých větví. Vylezli a oprášili se. Nikomu se nic nestalo, jen...
"Pytlíku, máš v zádech zabodnutý trn!"
"Já? Trn... Áááá! strašlivý velký trn! To je bolest, to je bolest! Umírám, já umírám, jako nožem, jako dýkou skolen! Svůj majetek odkazuju Ferdovi! Měl jsem vás rád! Ááááá, umírám!" hystericky vykřikoval Pytlík, chaoticky pobíhal a lomil rukama.
Broučci ho se zájmem sledovali a skupinka mravenců chroupala zrnka cukru z kolujícího sáčku.
"Necháme ho ještě chvíli pobíhat, a pak mu vysvětlíme, že se mu ten trn zaseknul jen do batohu, jo?"

Thorin se probral.
VODU?
"Ano," zachraplal trpaslík a přijal čutoru, "mám pocit, že jsem dostal přes hlavu snad celou horou."
VE SKUTEČNOSTI TO BYLO PÁR RAN MEČEM A NĚKOLIK ŠÍPŮ. OH, A TAKY TA KUDLA V ZÁDECH.
"Cože?!" Thorin se začal pokoušet dohlédnout na vlastní záda.
VÍTE, NEVYKLÁDEJTE SI TO ŠPATNĚ, ALE UŽ POTŘEBUJU JÍT, TAK POKUD BYSTE BYL TAK LASKAV A PODÍVAL SE KE SVÝM NOHÁM...
"Proč?" Thorin otočil nahněvaně hlavu směrem ke svému dobrodinci a chvíli bezvýrazně zíral na bílou lebku. "Aha," prohlásil pak a sklonil hlavu dolů, ke svému vlastnímu mrtvému tělu.
MŮŽEME?
"A vyhráli jsme alespoň?"

Kudla spadla, kudla spadla, kdopak dědka postaví?
Na návsi je jenom hrobník, toho živí nebaví.
Dědek leží jako Lazar, v duchu tajně směje se,
truhlář, tuše dobrý kšeftík, hledá rakev po lese.
Rána padla, druhá padla, babka vletí do dveří,
„Cos to proved', plantážníku?“ zplna hrdla láteří.
Dědek leží jako Lazar, jenom koulí očima,
babka, držíc kudlu v zubech, tahat ven ji začíná.
Klec už spadla, klec už spadla, hrobník smutně zapíjí
to, že jim ta lest nevyšla, jak se s dědkem zabijí.
Dědek leží jako Lazar, tajně v duchu přeje si,
aby jeho stará rašple byla dávno za lesy.

Nejsem si úplně jistej, jestli jste správně pochopili poslední kázání.
Mluvil jsem o odpuštění. O tom, že Ježíš chce, abysme ho začali v tomhle městě poskytovat stejně běžně, jako tu poskytujeme erotický služby nebo rakve na míru.
Za ten tejden, co jsme se neviděli, jsem od soudce Lynche obdržel dvě napomenutí za podněcování veřejných nepokojů. Od šerifa jsem rovnou dostal přes držku.
Já sice přiznávám, že jsem řekl, že bysme si měli všechno odpustit, ale víte, to, že někomu vrazíte tomahawk do zad, se ještě pořád odpouští dost těžko.
Aspoň, že skončil v Lynchových zádech.
Jinak jsme mohli viset všichni.

„Tady to nedopadne dobře. Tady se něco stane.“
„Už se stalo, pane purkrabí. Kuchař spálil kaši pro hradní stráž na uhel a...“
„Nemuč starého muže, pane šenku. Je dobře postaráno o naše hosty?“
„Vaše Milosti, na hrad dorazil další vážený šlechtic - vévoda bavorský Štěpán. Ale máme stále hosty dva, protože dnes v noci zabili hraběte z Koločavy. Strážní ho ráno našli ležet s nožem v zádech.“
„Budeme ho muset pořádně pohřbít, aby ho nerozklovaly vrány, které se sem dostávají přes zeď, pane Pešku. Vezmi si to na starost. A vrahem je pravděpodobně ta dívka, co právě baví chlapy ve zbrojnici.“

"Myslel jsem, že mě v téhle branži už nic nepřekvapí, ale ten poslední úkol to bylo trochu moc."
"Počkej, vždyť jsi měl jenom někoho zabít, ne?"
"Ne. Bylo to mnohem horší."
"Marvin říkal, že tě Paní poslala vrazit někomu nůž do zad."
"Cože?"
Do baru vpadl jeden z mediků a smál se na celé kolo."Teď jsme přijali Enrika, toho řidiče, a Paní nadává, že ho měl někdo zabít kudlou a místo toho mu do zad vyříz díru, vrazil tam pudla a celé to zadrátoval."
Vrah zbledl.
"Doporučil bych ti vyšetření sluchu, ale už ho nebudeš potřebovat," ušklíbl se barman.