DMD č. 11. pro 11. 4. 2014. Téma: Spřízněná duše

"Tak co jsi napsal do toho profilu na seznamku, co jsem ti zařídila?" usmívala se potutelně Nataša. Steve otočil oči v sloup, ale ukázal jí, co naťukal do počítače.
"Můžeš se podívat."
"Sportovně založený muž ve svých devadesáti letech hledá spřízněnou duši. Nejlépe s předchozí vojenskou zkušeností, patriotickou myslí, dětstvím v New Yorku během Velké Deprese a strávením času u ledu..." četla. "Strašně vtipné, Rogersi."
"Natašo, pořád ti říkám, že na randění prostě nemám čas."
O pár týdnů později se objevil Bucky. Nataša si na to jeden večer vzpomněla. "Asi četl tvůj inzerát a došlo mu, že je ideální kandidát..."

„Kathy, milá dívka z účtárny,“ zkusila to Black Widow hned poté, co rozdrtila čéšku ozbrojenému teroristovi.
„Teď není ta nejlepší chvíle na dohazování,“ odbyl ji Kapitán America a rychle ji schoval za štít.
„Jane, ta z oddělení C,“ mrkla na něj.
„Jde nám o život!“ Úhybné manévry.
„Právě,“ dodala Nataša a vystřelila.
~
„Každý někoho potřebuje, Steve. Brnkni tý sestřičce!“ Usmála se a políbila ho na tvář.
Steve se jí opětoval úsměv. Chvíli věnoval pohled špičkám svých bot.
~
Osud prvního Avengera byl schovaný v zaprášených deskách.
„Tak kam jedeme?“ zeptal se nedočkavý Sam.
„Najít někoho… speciálního. Ať už ho schovali kdekoliv.

Polední slunce začíná pražit do třídy. Čeká, až žáci dopíšou poslední vzorce, a vyhlédne z okna. Křída, kterou drží v ruce, se s křupnutím rozpadne.
Po zvonění vyjde z místnosti dlouho po těch posledních. Po schodech schází co nejpomaleji. Měsíc čekal, zda se před školou objeví Petrův béžový citroën. Zda se dozví, proč ho bez varování, bez vysvětlení vyhodil z bytu. Teď ví, že už nic slyšet nechce.
Vykročí na opuštěnou ulici a jde bez ohlédnutí. Béžové auto jede pomaličku podél chodníku, sleduje rytmus jeho kroků. Konečně pohlédne na řidiče, který má v šedých očích slzy.
A sáhne po klice.

Když Jacob viděl Maxe poprvé, postřelil mu jenom nohu. Teď, zlomený bolestí, mířil tomu chlapci na zátylek, a bojoval s pokušením a potřebou stisknout spoušť. O kolik let může být mladší, než jeho syn, který támhle leží na pitevním stole? V tu chvíli nenáviděl celý svět. Ve vykonání ortelu mu zabránila ta jediná otázka, která ho zastavila i před lety. Proč bych to dělal?
*
Když si o několik hodin později bok po boku prostříleli únikovou cestu z baru, tehdy Maxe uviděl v novém světle. Sdíleli stejnou bolest. Oba ztratili někoho blízkého rukou toho samého muže. Poutal je stejný cit. Nenávist.

Z polí u Godrikova dolu foukal teplý vánek.
Albus seděl v trávě naproti Gellertovi.
"Svět by měl být očištěn od mudlů a nekouzelníků. Zavedli bychom nový a lepší řád. Pro větší dobro." Albusovi zářily oči vzrušením.
"Musíme to ještě ale celé domyslet." Gellert se zasmál a vpíjel se očima do Albusových.
Zapadalo slunce.
Nějakou chvíli se vůbec nepohnuli a pak Gellert vyskočil na nohy a pomohl i Albusovi.
"Zanedlouho odjíždím. Na cestu kolem světa. Poznat lidské zvyky a začít náš plán."
Chytil Albuse za ruku. "Půjdeš se mnou?"
Albus v té chvíli dokázal zapomenout na cokoliv. Zasněně se usmál. "Půjdu."

Světem kdesi bloudíš, vím o tobě,
jednou cestu si najdeš, slibuji sobě,
rozumíš více než kdokoliv jiný,
nejsou to jen hlásky – jsou to činy.
Vidím se v každém tvém pohybu,
vím, co uděláš, poznám tvou chybu,
radostí řinčím, když uhodnu fráze,
a tohle je ta neskutečná života fáze,
kdy srdce najednou zaslepí rozum,
vzepře se všemu – i tvým úhozům.
Protože já chápu, proč krev tě láká,
já nepochybuji o tom, že tobě se smráká,
že stejně jako já moc dobře tušíš,
že jen pohledem na krev se vzrušíš.
Tohle nemá dlouhého trvání,
Tohle chápání.
Tohle doufání.
Tohle spílání.
Tohle milování.

„T’hy’la?“ zeptal se Jim a prohlížel si vulkánskou kaligrafii.
„Ve vulkánštině toto spojení označuje velmi drahého přítele,“ odvětil Spock a složil ruce za zády.
„Děkuji, pane Spocku, je to krásný dárek,“ usmál se Kirk.
Spock pokýval hlavou. „Bylo mi potěšením, kapitáne.“
***
Když se Kirk konečně probral z bezvědomí, Spock seděl u jeho lůžka. Vypadal ustaraně.
„Pamatujete si na dárek, který jsem vám dal k narozeninám?“ zeptal se.
Kirk přikývl.
„Neřekl jsem vám všechno,“ řekl Spock. „T’hy’la neoznačuje pouze přátelský vztah, ale má hlubší význam. T’hy’la může být bratr... nebo milovaný člověk.“
Zarazil se, ale Kirk ho vzal za ruku. Pochopil.

Prenos sa skončil. Jim dvihol hlavu od komunikátora k svojmu prvému dôstojníkovi.
Spock zachytil Jimov pohľad. „Kapitán, ak sa pokúsime extrahovať výsadkový tím-“
-vkročíme priamo do pasce, ktorú nám nastražili-
-a preto je optimálne pripraviť efektívnu stratégiu-
-stojíme proti skupine, ktorá sa bojovú stratégiu neučila na Akadémii Hviezdnej flotily-
-použitím metafory šachu-
-fakt, hej, totálne moja scéna-
-Kapitán, nepodceňujte gravitas situácie. Ide o členov našej posádky-
-máte úplnú pravdu, pán Spock. Odpútame pozornosť a-
-zistíme presné koordináty-
-Paša dokáže nakalibrovať transportéry-
-a extrahovať výsadkový tím aj nás.
„-dám vedieť Scottymu,“ Jim dokončil.
Leonard bezmocne rozhodil rukami.
Nech si zoženú kajutu.

Její oblíbenou rekvizitou byla kniha. Často si ji s sebou nebrala ani tak kvůli obsahu jako spíš kvůli pocitu bezpečí, který jí poskytovala.
Pak ale pochopila, že člověku se samotnému žije těžko, i když si neustále schválně zaměstnává mozek. Začala hledat spřízněnou duši. Se seznamováním měla aspoň patnáct let skluz a nulové zkušenosti.
Její pokusy ztroskotaly většinou ve chvíli, kdy vyslovila název svého studijního oboru. „Kvantová fyzika“ se zdála být nějakým ošklivým zaklínadlem.
Pochopila, že spřízněnou duši na téhle planetě asi nenajde. Musela by vyjet do nějakého paralelního vesmíru hledat sama sebe.
A stejně by se asi z duše nenáviděla.

John vešel do obýváku. Sherlock už zase seděl v tom křesle. Za celý ten čas se ani jednou nepohnul. Vypadal jako nějaká socha. John si povzdechl.
,,Děje se něco, Johne?" zeptal se Sherlock.
,,Ne, nic," odpověděl John s podivem, že si ho Sherlock všiml. ,,Nad čím přemýšlíš?"
,,Nad případem. Nějaký muž si vyhlídne ženy, přesvědčí je, že je jejich spřízněná duše a pak je zavraždí. Snažím se přijít na to, co mají společného. Samozřejmě kromě toho, že jsou natolik naivní, aby věřili na spřízněnou duši."
,,Však ty jednou taky nějakou najdeš, Sherlocku," řekl John pobaveně.
Sherlock se na něj usmál.