DMD č. 20. pro 20. 4. 2014. Téma: Transakce

Vystoupali teprve do prvniho patra činžáku, když zbledla a zakolísala.
'Jane!'
'Nejdražší, jsem ve velikém nebezpečí', tichounce hlesla.
To už si všiml malé ohmatané fotografie ležící pod schody. Na snímku byla Jane. Krásná, plavovlasá a o pár let mladší.
Zatajil dech. Pozorně se rozhlédl. Jeho cvičený sluch nezaznamenal nic zvláštního. Jenom moucha bzučela na špinavém okně za oschlými muškáty.
Zašeptal Jane do hebkých vlasů: 'Dnes přespíš u mne.'
'Ach můj milovaný otec! Nikdy se naštěstí nedozvěděl, jak vážně mne onou finanční transakcí ohrozil.'
'Jane, byla jsi vždy jedinou a nezpochybnitelnou dědičkou!'
'Nejspíš právě proto se mi můj strýc chce mstít!'

„Nancy, dělej a nezdržuj!“ zařval na ni přes záchodové dveře. „Musíme vypadnout!“
„Dyť už jdu, nebuď hysterickej, prosim tě,“ odpověděla a vyšla ven. Uhladila si květované šaty. „Kam tak spěcháš?“
„Musíme vypadnout. Jak jsem ti řikal o tý transakci s Karlem… ten balík peněz, co jsem ti sliboval. Tak to nevyšlo,“ zamračil se Dave a nervózně se rozhlížel po lokále motorestu. „Tak poď, padáme!“
Vzal ji za ruku a vyvlekl ji ven. Pár místních štamgastů se po nich zvědavě ohlíželo. Znali Davea a jeho chování jim přišlo zvláštní.
A to neviděli ušpiněné ostří sekery, co mu čouhalo z pracovní brašny.

Seděla opodál se sklopenýma očima. Předstírala, že neslyší, nevidí. Každé prohozené slovo jí však způsobovalo bolest.
„Dva,“ řekl otec nesmlouvavě.
„Tři,“ odvětil druhý muž a podíval se jejím směrem. Ona ten pohled ale neviděla. Nesměla vzhlédnout.
„Dva, víc nedám,“ pronesl otec znovu, pevný ve svém tvrzení.
Následovalo ticho, druhý muž zvažoval nabídku a nakonec kývl. „Dobrá, dva velbloudy, ale pět ovcí a dvě kozy platí, pravda?“
„Platí,“ potvrdil otec, oba si plácli. Otec vydal pokyn a její bratr začal zvířata nakládat na povoz. Transakce byla dokončena.
Když vstávala, její pohled se poprvé střetl s mladším synem druhého muže. Budoucím nastávajícím.

Stasia waited while Alex, the model scout who discovered her, collected his reward - a thousand dollars in crisp bills that the agent, Henrik, counted out onto the small coffee table. Alex took the money, stashing it into his bag, said: “Goodbye, Stasia.”
It was the last time Stasia heard her own language. From then on, it was Henrik’s yells in German (which she didn’t understand) when he brought food or took her out of the apartment to the “clients”, and her johns’ multiple languages, though they mostly just grunted as they fucked her or forced her to suck their dicks.

Stalo se to v Etiopii. Už jsme byli pěkně daleko od Addis Abeby, když nám došel benzín. Mimo hlavní město se dá koupit jen u překupníků.
Jednoho jsme našli. Zazpíval si cenu naprosto nehoráznou.
Začalo smlouvání, ale neslevil. Ber, nebo táhni. Neměli jsme na výběr. Vzdali jsme to.
Překupník vyúčtoval pětadvacet litrů, přestože načepoval jen dvacet. Přelili jsme benzín do našeho dvacetilitráku a nepřetekla ani kapka. Překupník trval na svém.
Benzín nás vyšel v přepočtu na sedmdesát kaček za litr. Oficiální cena je sotva třetina. A ještě jsme zaplatili o pět litrů víc.
Tahle transakce byla jednoznačně výhodnější pro překupníka.

Doktor Matonoha se po celém světě proslavil svým netradičním přístupem k tradiční medicíně, média mu občas, poněkud vulgárně, říkala Doktor Dům, dle jakési popkulturní ikony té doby. Zejména jeho projekt Kulový blesk - řetězová transplantace mozku - byl obšírně citován.
Málo se ovšem ví, že on sám se této akce účastnil, a to mezi čísly 23 a 24. Historici se dodnes rozchází, zda se tak stalo ze strachu před jeho ženou Klotildou, či zda bylo na vině jeho experimentátorské srdce.
Zcela jistě je ovšem dokázáno, že na vnitřní stranu lebky číslo 12, což byl shodou okolností Klotildin milenec, nechal vytetovat Shakespearův sonet.

U Kauckého se za ni platilo diamanty. Nabízeli jí náhrdelníky, prsteny, náušnice. Měla v plánu zmizet a stát se slavnou tanečnicí.
V Benátském domě stála jako ty ostatní, byla ovšem žádané zboží. Stále mohl přijít ten, který, okouzlen jejím mládím, zařídí, co si bude přát.
V Batalionu už zkoušeli smlouvat, takže nejčastěji za pět kaček přeblafávala vašnostům péra.
Když postávala před Tunelem, mrkala na okolí vyžilýma očkama. Za skleničku koňaku, zlatej pane, ozývalo se často půl noce.
Nakonec za koňak vyměnila i svůj životní příběh, když se o ni zajímal jistý pan Kisch. Ostatně, byla to holka s dobrou duší.

Kdysi to začalo výměnou pazourku za vydělanou kůži. Pak se na trhu objevilo stříbro, zlato, časem se vše přetavilo v peníze, které nyní hýbou světem. Ale ne celým. Jsou komodity, které za peníze nedostanete.
Nejzvláštnější transakce jsou ty, které nečekáte.
Třeba když vám kocour netýkavka poté, co jej vyléčíte z virózy, sám vyleze na klín. Jindy to už neudělá. Jen tehdy a jen jedenkrát.
Nebo když vám jiný kocour přesně na první výročí, kdy jste jej přijali do domu, přinese až do ložnice tlustou vypasenou myš. Jen tehdy a jen jedenkrát.
Neoslňují nás leskem drahých kovů. Jen láskou. Ale nádherně...

Máte to?“
„Ano, ale cena se zvýšila.“
„Měli jsme dohodu.“
„Změnila se. Nebylo lehké to získat.“
„Kolik?“
„Ne kolik, ale co.“
„Nerozumím.“
„Rinnegan.“
„Dobrý pokus o vtip, teď vážně.“
„Chceme Rinnegan nebo to zničíme.“
„Zahráváte si.“
„To vy také. My určujeme podmínky, Uchiho. Máme co chcete a vy máte co chceme mi, podřiďte se nebo dáte sbohem své milované.
„Každý kdo mi vyhrožoval špatně dopadnul“
„Vyhrožuje nám“
„Jen dávám dobrou radu.“
„Zabijte ho.“
Křik a smrad spáleného masa naplnily noční mýtinu.
„Neboj se lásko vše je v pořádku, už zakrátko budeme opět spolu. Tvoje tělo už na tebe netrpělivě čeká.“

Irene nebyla věřící, ale jediný pohled na Jamese Moriartyho jí donutil polemizovat o existenci pekla. S tím drobným tmavookým Irem na trůně.
„Zlobila jste, slečno Adlerová. A teď potřebujete Jima, aby vám pomohl,“ usmál se a Irene místo rovných bílých zubů očekávala vlčí tesáky. „Pomůžu vám, ale něco za něco.“
„Co po mně chcete?“ Mojí duši, pomyslela si.
Dělal, že přemýšlí. Vždycky všechna gesta přeháněl. Jako malé dítě, které se učí jak projevovat emoce. Netušila, jestli se tím vysmívá okolí, či jen maskuje tu hroznou nekonečnou prázdnotu zrcadlící se mu v očích.
„Jaký máte vztah ke hlavolamům a přemoudřelým panicům?“