DMD č. 23. pro 23. 4. 2014. Téma: Přizdisráč

Bráško, dlouho se nevracíš a já tu musím sám zvládat bandu našich soukmenovců. Pořád mají myšlení otroků. Tři měsíce jsou málo.
Potřebují vidět, za kým mají jít. Jsou pro to ochotní obětovat všechno. Nezarazili se, ani když jsem je žádal o jejich zlato. Nemůžu jim odepřít možnost vzývat něco hmotnějšího než oblačný sloup. Dám jim jistotu a oni se uklidní.
Nejspíš je to zkouška a já se musím osvědčit. Dokážu mluvit k lidem, vždyť víš. S obřady a bohoslužbami to rozbalím, že to ještě neviděli. Až se vrátíš, najdeš všechny nadšené a motivované. Jdu do toho prsama. Nejsem žádnej přizdisráč.

„Tak co?“ vyzvídal jeden z paladinů a byl opravdu natěšený.
„No, je to pravda. Princ Noci je mrtvý,“ vyklopil ze sebe mnich a zakousl si hostii.
„A to je všechno? Nebuď lama…,“ tvářil se trochu zklamaně, ale ve skrytu duše stále svíral uzlíček naděje.
„Nemůžu, mohl bych mít z toho problémy,“ ospravedlňoval se ten méně emočně zainteresovaný.
„A přesně proto nemáš žádné kamarády, seš totiž nudnej a uťáplej,“ postěžoval si.
„Dobře,“ povzdechl si, „byla to nuda. Audilore ho sundal stříbrnou sítí a bylo po všem.“
„Pfff, ubohý…“
„Ale prý měl poslední slova.“
„Jaká?!“
„A půjčíš mi na noc svého novice?“

"Discord je nebezpečný!" oponovala Luna.
"Equestrii by mohl velice prospět," trvala na svém Celestia.
"Nebo taky velice uškodit. Je nenapravitelný a nekontrolovatelný, Tio. Je mi líto, ale nemůžu s tebou souhlasit."
"Máme Elementy Harmonie v plné síle a pohotovosti. Pokud to opravdu nepůjde..." přesvědčovala starší princezna.
"Zapomněla jsi snad, kolik ten boj tvou studentku a její kamarádky minule stál? Málem je zničil! A s nimi ublížil i nespočtu dalších!" zvyšovala hlas měsíční sestra.
"Minule nevěděly, proti čemu stojí. Teď budou připravené."
"Příliš riskuješ, kvůli něčemu, co vlastně nepotřebujeme," varovala Luna.
"Důvěřuj mi," prosila Celestia. "Když nikdo jiný, Fluttershy ho napraví."

Bílé pírko si furiantsky zastrčil za čepici.
Hodilo se mu k vlasům.
Netušil, proč by měl někomu něco dokazovat. Uvědomoval si, že ostatní to cítí jinak, ale, proboha! To mají veřejně demonstrovat svoji oddanost tím, že se nechají zmasakrovat?
Asi by to bylo záhodno.
Velení stejně nikdy neuvěří, že můžou být Přeměnění loajální. Vycvičení.
Jak říkají oni – zkrocení.
Když se do vesnice nahrnula přesila nepřátel a počala s likvidací elitního praporu – a že věděli jak na to! – odsunul se do úkrytu.
Mysleli si, že je nepodarek. Zbabělec.
Dokud... si někdo nevšiml, jak pomalu, metodicky a nenápadně likviduje útočníka za útočníkem.

"Přizdisráč."
"Prosím?"
"Při-zdi-sráč."
Nechápavě pokrčil rameny, ale nakonec to nechal bez povšimnutí a podal muži ruku.
"Já jsem Doktor."
"Doktor Kdo?"
"Prostě Doktor."
Tentokrát znejistěl druhý, ale pozdrav přijal. Donna stojící za ním se jen pousmála a špitla mu do ucha.
"Mám pocit, že se nám Tardis trochu porouchala, nemyslíš?"
"Klídek Donno, počkej a uvidíme. To že nám přeloží většinu známých jazyků, neznamená, že i význam je vždy stejný."
Nakonec se ukázalo, že se dotyčný představil jako starosta města.
Podle staroupinejského překladu: zeď - město, srát - starost, ochrana. Slovo doktor má zde obdobu jen jako léčitel.
Léčit - masírovat; prosté, jednoduché - sex.

"Frodo? Neměl by ses toulat," ozval se Boromir.
Frodo sebou polekaně trhl.
"Bojíš se toho, co nás čeká? Nedivím se ti. Ale může to být jinak, můžeme vzít Prsten do Gondoru. Můžeme..."
"Ne! Prsten musí být zničen," okřikl ho Frodo a o pár kroků ustoupil.
Boromir však neměl ani pomyšlení na to, aby mu Prsten vzal násilím. "Cože? Ty budeš jenom papouškovat Elronda a Gandalfa? Co trocha invence? Nový pohled na problém? Ne! Na to jste vy hobiti moc velcí přizdisráči, vy raději odkýváte čarodějovi jeho plán a vydáte se na smrt!"
Frodo si místo odpovědi nasadil Prsten a utekl.

He was the quiet one, the one who did as he was told and didn’t ask questions. He was a tool.
He provided feedback for the Führer’s speeches, but in meetings, sat in a corner - he didn’t have an opinion. They thought him a coward, scared shitless by the real work they did out there, ridding the world of the Jewish menace.
They weren’t there when the Führer asked his opinion on the Russian operation, when he encouraged him to invade.
Russia was the first step.
Nobody realized when Germany fell, it was largely due to the Führer’s silent secretary.

Temné postavy tiše obklíčily zříceninu a Alžběta nerada zjistila, jak intenzivní může světlo měsíce být.
Krčila se při zdi s ráčkem, který se zapomněl schovat, a tak se tam klepali strachy dva. Připadala si jako idiot. Se svazkem ohňostrojových rachejtlí má zaútočit na světloplachou obludu!
Byla šílená? Nebo to je odvaha?
Pamatovala si odvahu starého života – jak se bála, když půjčila synovi poprvé klíčky od auta. Nebo když ohlašovala nalezenou zpronevěru.
V obou případech měla strachy průjem a přitom to dokázala.
Teď ví, že bude bojovat.
Existuje vlastně odvaha, když se nemusí překonávat strach?
Jedno je jisté – papírové kapesníčky nezapomněla...

Úplně obyčejné ráno.
Pro snídani do marketu na rohu. Doběhnout autobus. Chytit výtah.
I když je mi jasné, že je to sen, poslušně vystojím frontu, nechám si ujet autobus a, abych nemusel čekat na další výtah, vyběhnu šest pater po schodech.
*
“Přizdispáč,” odfrkne Marvin Tykvohlav. Popcorn mu vypadává z vyřezaných úst.
Lucien, sedící v lóži vedle něj, si posune brýle blíž ke kořeni nosu.
“Naopak příteli,” poznamená, “Sny o zdánlivě obyčejných věcech jsou základními kameny Snění.”
*
Když otevřu dveře kanceláře, vzbudím se.
Další den. Další rehabilitace. Včera jsem konečně dokázal pohnout prsty na nohou. Teď už všechno půjde jenom líp.

Byl jednou jeden Honza, co by z domova nejraději nevytáhl paty. Až jednou se jeho táta naštval a se slovy "nebudu mít doma pecivála" Honzovi přikázal, aby šel do světa na zkušenou. Máma zaslzela, zabalila uzel buchet a Honzovi nezbylo než jít.
Šel a šel až za několikátou mez. Svou vesnici už vůbec neviděl, a že si odpočine. Snědl buchty z uzlíku až na jednu, lehl si do trávy a podřimoval.
Moc ho ale štípaly mouchy. Kouzelný dědeček nikde. Mez byla hrbolatá. Netušil, kam by měl jít a co by měl dělat.
A tak snědl poslední buchtu a vyrazil domů.