DMD č. 8. pro 8. 4. 2016. Téma: Vidoucí oko

Hrdina se vracel domů z velké války, která se vedla o nemenší principy ve jménu vševědoucího, vševidoucího, všeslyšícího a všeobjímajícího.
Ke slávě věčné projížděl městy na svém věrném třínohém oslovi. Zůstával po něm pach vypitých krčem a zástupy těch nejkrásnějších paniců, kteří navždy přišli o svou čest a možnost přivýdělku.
Hrdina se holedbal, bral jméno boží nadarmo, vymýšlel si jedenáctero přikázání, jen aby jich měl vícero k překročení. Hrdina neznal meze, hranice ani pravidla slušného chování. Uctíval a následně i zneuctíval zlaté tele, jehně i sele. A nikoliv zrovna vybíravým způsobem.
Boží oko všechno vidělo.
Dokud ho hrdina nepíchnul prstem.

Čísla jsou můj život. Ať už jde o umístění stěžně na plachetnici, problémy s navigací nebo mapování ruských gubernií.
Čísla jsou mí přátelé. Když v noci nemohu spát, zvykl jsem si počítat zpaměti odmocniny. Báječně to odpoutá myšlenky od starostí.
Vidět matematické vztahy je pro mne tak snadné jako pro vás vidět barvy. Posledních dvanáct let žiji ve tmě, ale svou schopnost vidět jsem díky milosrdnému Bohu neztratil. Dál zkoumám podivuhodný svět matematiky uvnitř své mysli. Písař zapisuje výsledky mé práce a postupy, kterými jsem k nim dospěl, takže mohu každý týden vydat nový spisek.
Až přestanu počítat, přestanu žít.

Damen kývnul na jednoho ze svých, aby Laurentovi nasadil pouta.
"Ne tak rychle, hochu," ozval se hlas od dveří podpalubí. Tam stál Renegát, kapitán Hvězdy, s nabitou pistolí. Mladičký stewart zodpovědný za jeho probuzení, který byl kapitánovým zrakem i v jeho nepřítomnosti, se škodolibě culil zpoza něj.
"Nechceme přeci začít bitvu. Což takhle si sednout a rozumě si popovídat?" řekl Renegát.
Posádky obou lodí začaly pomalu vytahovat zbraně.
"S piráty nevyjednávám," zavrčel Damen.
"Silná slova od někoho, na jehož hlavu je vypsána větší odměna než na mou."
Akielonci si vyměnili šokované pohledy.
"Tvůj bratr se stal guvernérem. Máme společného nepřítele."

"Mathildo, je čas vyměnit svíčky."
"Jistě, máš pravdu, dear sister."
Deborah věděla. Vždycky znala správnou míru, správný den, správný čas. Viděla pod povrch, viděla do lidí. Věřila Bohu, že jí ukáže cestu a Bůh věřil jí.
Co si teď bez sestřičky počnu? Jak budu vědět, co kdy dělat a nedělat?
Miss Matty se strachovala zbytečně. Celoživotní trénink a stále přítomná vzpomínka na nejdražší společnici ji hladce vedly dál.
Deborah by si ale určitě všimla dřív. Nemusela by v kuchyni narazit na valentýnku a zpovídat zčervenalou Marthu. Deborah by nepřipustila...
Miss Matty ano. Dívala se Debřinýma očima a svým vlastním srdcem.

Čas jít spát, ale já se ještě jednou na Wattpad podívám.
Myší klikám na odkaz a s překvapením pozvedávám obočí, když hledím na spoustu upozornění.
Dvaapadesát upozornění od neznámé čtenářky, která dnes rozdávala hlasy mým kapitolám.
Překvapeně pozvedávám obočí. Už měsíce čekám, jestli někdo zvládne přečíst celou mojí povídku za jeden den.
Moje vševidoucí oko pohlíží na čas posledního upozornění a na aktuální čas. Se zklamáním zjišťuji, že skoro před hodinou přestala číst.
Moje wattpaďácké vidoucí oko si bude muset ještě nějakou chvíli počkat, než se nějaký takový rychlý čtenář najde. A to jí zbývalo přečíst už jenom tři kapitoly.

„A kdy se vrátí maminka?“ zeptal se malý Jonáš. Babička si ztěžka povzdechla.
„Maminka je nemocná, leží v nemocnici. Musíš ještě pár dní vydržet a vrátí se domů. Zítra se na ni spolu půjdeme podívat,“ vysvětlila mu a laskavě ho pohladila po tváři.
***
„Babi, kdy se maminka vrátí?“ zeptal se malý Jonáš o pár dní později. Babička stěží potlačila slzy.
„Maminka se už nevrátí, víš? Odešla do nebe a stala se z ní hvězda. A ta hvězda na tebe každý den kouká a opatruje tě. Takže je pořád s tebou,“ řekla mu, ale pohladit ho už přes vlastní smutek nedokázala.

"Všechno nejlepší k výrobninám, Kryťáku," řekl Lister a podal Krytonovi neuměle zabalený balíček omotaný růžovou mašlí.
"Pane Listere, to je od vás příliš laskavé..." začal dojatě android.
"Prostě to rozbal," vybídl ho Lister
Kryton opatrně odmotal stuhu, stáhl balící papír, otevřel krabičku a...
"Bohužel se mi podařilo sehnat jenom jedno," usmál se omluvně Lister.
Z krabičky na něj hledělo oko. Ne však obyčejná pět set devítka nebo pět set desítka, ale TN-831, která má kromě základních funkcí jako zoom, obrazová montáž, zpomalení a kvantel i taková vylepšení jako senzor infračerveného záření nebo sadu fluorescenčních filtrů.
"Že si děláte takovou škodu..."

Na světě existuje mnoho věcí, na kterých by nikdy nemělo spočinout lidské oko. Nebo jakékoliv jiné.
Agent tajné služby si povzdechl a před očima mu neprolétly scény z jisté východní země, ve které oficiálně nikdy nestrávil ani jeden jediný rok ve službě Mycrofta Holmese královny a ve které rozhodně nikdy neviděl a neprováděl věci, ze kterých by se ještě dnes probouzel polit studeným potem.
Ach. Starý dobrý časy.
V duchu vyjmenoval všechny bohy, které si našel na wikipedii a vroucně se pomodlil. Nechť ve zdraví přežiju další službu. Prosím!
Zapnul počítač. Služba hlídače kamerového systému v 221B Baker Street začala.

Se spikleneckým výrazem k nim přistoupil hostinský.
"Vy asi hledáte nějakou práci?" zeptal se.
"Jasně! Ano! Kolik?" zahlaholila společnost.
"Potřebuji hrdiny, kteří pro mě získají Vidoucí oko Adamiloru."
Kolem stolu se rozprostřelo ticho.
"Vidoucí oko Adamiloru!"
"Jasně!" vykřikl temný elf a začal se hrabat v torně.
"Tady je to napsané," ukázal jim na list papíru, "má to dělat něco s naší rodinou, jo, jo, máme hledat v Ald-tiranonu, co že... jasně, tam jsem se narodil."
"Paráda, vykřikl mohutný barbar pisklavým dívčím hlasem. A prachy?"
"Pět zlaťáků."
"To si děláš srandu!"
"Tak dobře, pět pro každého."
Kolem stolu se ozval jásot.

Tak moc jsem se chtěla flákat, neboť jsem potřebovala odpočinek jako sůl, až se mi stalo přesně to, co se mi nehodilo do plánu – spousta práce, která musela být udělána právě dnes. Chvilkami jsem si přišla v pokušení to nějak zaonačit, aby to nebylo jen na mě, ale věděla jsem, že by to neprošlo. A tak jsem zatnula zuby a řekla si, že ten den navíc ještě obětuji. Úklid domácnosti, hraní s dcerou počkají. Nebylo sice žádné vidoucí oko, které by mě sledovalo, ale výsledek samotný jasně signalizoval, jestli jsem svůj úkol zdárně splnila. Nakonec odpoledne došlo i na domácnost.