V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Dolores: Byla jsem na návštěvě v Prameni. Porozhlédnout se, ne za účelem sexu.
Tabule: SMÍCH
Publikum se směje.
Dolores: Provedli mě areálem, vše je útulné a čisté, sama bych si tam klidně na měsíc dva šla odpočinout, ale mám své povinnosti.
Tabule: POTLESK
Publikum tleská.
Dolores: Budoucnost kouzelnického světa tam má vše, co potřebuje. Všechna ta roztomilá čistokrevná děťátka nám prospívají a máchají buclatými ručičkami, jako by už měla v rukou hůlku.
Tabule: AWWW
Publikum dojatě vzdechne.
Dolores: Takže, milé kolegyně, která z vás se přidá k našim rozkošným těhulkám a těch měsíců v Prameni si dá víc než jeden?

Byla to šílenost, ale za poslední roky pochopil, že žijí v šíleném světě. Jako zázrakem se mu povedlo dostat z Oddělení záhad. Teď se co nejrychleji belhal chodbami, zhruba ve směru východ. Za sebou slyšel celý koncert kroků. Kam teď?!

Vyskočila od stolu, oči na špinavém klukovi, co jí vrazil do kanceláře. Byl stejně v šoku jako ona. Okamžitě pochopila. Co udělá? Napadne ji? Nemá ani… Hůlku! Chvíli šátrá po té své v kapse hábitu. Vztáhne k ní ruce. Trvá to jen vteřinu, ale hlavou jí proběhne dvacet verzí toho, co by se mohlo stát. Setřese paralýzu.
„Mdloby na tebe!“

„Pusťte…“ Víc ze sebe nedostal, než ho srazili na podlahu, zkrvaveného a s jedním okem zaslepeným. Raději nedomýšlet.
„Longbottome, drž už hubu!“ zařval jeden a kopl ho do žeber. Rozkašlal se, každý pohyb hrudníku bolestivější než druhý. „Ale neboj, máme pro tebe něco speciálního.“
„Jenom pro nejlepší zákazníky!“ Rozchechtali se. Asi dobří kamarádi.
„Šéf testuje novou kletbu,“ usmál se nepěkně druhý, pak chytil Nevilla za vlasy a zvedl ho na kolena. „Říkáme tomu vejlet do prázdna. Je to skoro stejně dobrý jako mozkomoři.“
Takhle to nesmí skončit!
Vší silou praštil chlapa nad sebou do koulí.
Útoč do měkkého! Babiččina rada.

Na sporáku bublá voda na polévku. Pořádný vývar. Uvaří se dnes a bude dost pro čtyři na dva dny. Máma krájí zázvor a Nalan užírá mrkev.
„Mámí!“ ozve se z obýváku.
Máma položí nůž a utře si ruce. „Dej zbytek mrkve do hrnce, ano?“
Nalan počká, až máma zmizí v obýváku, pak začne hypnotizovat kořenovou zeleninu. Zvedá se do vzduchu, pomalu pluje k hrnci.
Na zahradě se najednou zhmotní skupina mužů v černých pláštích.
Mrkve a celery padají do vody z výšky, sporák zasyčí.
„Nalan! Říkala jsem dát do hrnce, ne hodit!“
Máma vstoupí do kuchyně. Užasle se zastaví. Výbuch.

Ginny měla spoustu příbuzných. Hodně blízkých. Blaise nebyl ve svém živlu, ale rychle se učil.
S Billem probíral orientální magii.
S Charliem zašel za drakem. Málem přišel o dva prsty.
S Percym řešil politický vývoj.
S tchánem mohl mluvit úplně o všem. S nadšením přijal Blaisův dar sady propisek, co mu doporučila sestra („Kouzelníci se z nich můžou zbláznit.“).
Poslední Weasley, který na něj nahlížel s nelibostí, byl Ron (s podporou tetičky Muriel a s odporem tetičky Trudy).
„Zahraješ si šachy?“ zahájil svůj nejnovější plán.
Ron si ho měřil, jako by se ho chystal praštit. „Fajn. Ale rozdrtím tě.“
Šach!

„Podívejte se, co udělala!“ vřískla na něj hned po výstupu z krbu něčí manželka.
Musel odejít dřív z práce. Neměl nejmenší chuť zasahovat na dětské oslavě, kam na odpoledne uklidil dítě, ale co by neudělal pro potenciální sponzory.
Pět let ji neviděl. Bylo jí sedm, když přijela poprvé. Podobala se mu, to říkal každý. Uvnitř byla ale celá Minerva. To si alespoň myslel, než schválně opařila malou Parkinsonovou vařícím čajem, až jí naskákaly puchýře velikosti galeonu a bolestí se počůrala. Tehdy ve své holčičce poznal i kus sebe.

Rowena o tom nikdy nemluvila. Vlastní krutost ji provázela v nočních můrách.

Všechny zaměstnance si vybírá sama. Stejně jako všechny vzorky kachliček a povlečení. Stejně jako si bude vybírat kandidátky do svého programu. Georgina Moodyová, ďábel organizace.
„Weasley,“ utrousí a úkosem pohlédne na zrzka naproti. „Ztratil jste se cestou do biografu?“
Neví, co to slovo znamená, ale pro urážku dobré.
„Mám velký zájem pracovat ve vaší sekci,” nehne ani brvou a tvrdošíjně navazuje oční kontakt.
Uchechtne se a lenivým pohybem otevře jeho složku.
Sedí jako na jehlách. Chce pracovat pro tuhle ženskou? Hnusí se mu na první pohled. Ale tak dřel, aby se sem dostal!
„Kde se vidíte za pět let, Percivale?“

Nadechne se, jako by ji vytáhli z vody. Svět v jediné vteřině dostane ostrost. Každý zvuk je jako rána z děla. Každý světelný paprsek jako šíp přímo do sítnice.
Leží v posteli. Kolem čtyři stěny s květinovým vzorem. Kde je? Chce se rozhlédnout víc, ale nemůže se hýbat. Je připoutaná? Co se stalo?
„Kniha. Dům třicet kolotoč?“
Sklání se nad ní. Z postele vypadají jako hlavy bez těla. Proč tu je?
„Desky? Páka být nimrod?“
Hrnou se k ní náhodná slova. Jsou z cizího jazyka? Ale zní anglicky. Jako rozsypaný slovník. Co se děje?!
Někdo se dotkne její ruky.
„Minervo?“

S příchodem Averyho do Bradavic přišla nová vlna změn. Své hodiny postavil na nácviku bojů proti mudlům. Mezi studenty si vybíral špehy. Vrcholem jeho práce s mládeží byl ale prefektský klub.
„Prefekt není jenom dozor na chodbě, dámy a pánové,“ zahájil svůj proslov jako každý rok. Percy stál v pozoru v první řadě s ostatními nováčky a trochu se třásl.
„Prefekt je budoucnost kouzelnictva. Strážce pořádku a pravé čistokrevné morálky. Bojovník proti podvratným akcím ve své koleji. Tady,“ obsáhl pohledem celou místnost, „se naučíte, jak být tím vším. Na značky!“
Starší prefekti se přes páťáky prodrali dopředu. První hodina začala.

Severus se vznášel chodbou a svou kouzelnou osobností na potkání děsil studenty. Radostný den. Podle bujarého povykování výzev k rozdrcení soupeře směr nebelvírská věž brzy poznal, že se schyluje také k radosti řvací.
Ke svému překvapení po rozpuštění davu, stržení bodů v hodnotě školního poháru a odeslání dvou delikventů na ošetřovnu objevil na okně Harryho.
„Pane kolego, mlátí se ti tu nadějní Nebelvíři. Tvým úkolem je jim IQ zvyšovat.“
„Hannah si mě nechce vzít.“
Severus chvíli zvažoval citlivý přístup. „Je vám jednadvacet a chodíte spolu sotva půl roku. Zvažoval bych podání dryáku proti zamlžení mysli, kdyby si tě vzít chtěla.“