V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Jestli se Rojvol Raddle kdy přiblížil lásce, byla to láska k absolutní moci. V každém aspektu jeho života. Nikdy se neštítil znásilnění, v prvním manželství si ho užil dost; destrukce neodmítajícího, který touží po bolesti, který o ni prosí, byla ale nakonec tím, co potřeboval.

Bellatrix měla být dokonalá. Chápala každé jeho přání, doplňovala ho. Nakonec mu nezbylo, než ji zničit a nahradit, nejdřív čistě společensky. Barty Skrk mu zachránil život. Zcela nezištně, bez váhání. Svěřil mu roli své ženy, on přijal, velice rád.

Viteál Raddleovi rozerval duši i mysl, byla to ale jeho poslední láska, která udusila zbytek člověka.

Teď na všechno sešli Quietus
Na svoje svědomí kašlat zkus
Zhasni ta světla na pódiu
Než z toho co vidím se pobliju

Típni to cígo o kytaru
Po hlavě vrhni se do zmaru
Ponoř se do davu sucharů
Víc už se nesejdem na baru

Tak típni to cígo brácho
A sebe zhasni taky

Tenhleten svět stojí za hovno
Prase prasatům nerovno
Jedině kývat je záhodno
Naději zlomili vaz o dno

Ty nejlepší songy jsme složili
Nejvíc hustě se zbořili
Co na tom že chcípnem za chvíli
Dál odpůrci režimu zavilí...

Tak típni to cígo brácho
A sebe
Možná
Nech svítit

Vypotácela se z cely. Měla mžitky před očima, v uších prosby, nářek, křik, dopadání ran a nakonec ticho. Šla jako slepá podél stěn, hlavně rychle, pryč z toho místa.
Zázrakem se dostala ke své kanceláři. Čekal na ni James Potter. Když ji uviděl, vyběhl k ní.
„Paní Malfoyová, jste v pořádku?“
Nechápala, co tím myslí. Po tom, co viděla, nedávalo smysl nic.
„Narcisso!“ V jeho tváři se zrcadlila ta její. Když se dotkl jejího ramene, povolila pod ní kolena. Chytil ji do náruče a ona se do něj zavěsila, proti vlastnímu rozumu jako by její tělo křičelo: Prosím, nepouštěj mě!

Vybrali ho jako zahradníka do Pramene. Děkoval bohům. Pracovní tábor by nepřežil. Měl štěstí – zelená oáza uprostřed domů utrpení byla pro paní šéfovou extrémně důležitá. Nechovala se k němu špatně, vzhledem k okolnostem. Věděl víc, než by měl. Lítost nad vězeňkyněmi se přetavila v moment odvahy. Napověděl, prozradil slabé místo. Chytili ji a pochopili, kdo jí pomáhal. Moodyová byla rudá vzteky. Bál se, že je konec.
„S květinami si povídat nepotřebuješ. Ty podřadná nicko! Silencio!“
Nikdy své kouzlo neodvolala. Němý uvnitř řval proti stěnám vlastního těla. Mohl se z ticha zbláznit, když v průvodu nových budoucích matek poznal svoji Lenku.

„Je mi ctí mezi námi přivítat novou kolegyni,“ usmál se Brumbál na tmavovlásku na opačném konci dlouhého stolu ve sborovně. Aurora zpozorněla.
„Andromeda Tonksová, Přeměňování,“ řekla neobvykle melodicky. „Jsem velmi ráda, že jsem tady.“
Následoval zdvořilý náznak potlesku, pak další agenda. Ještě dvě hodiny další agendy.
Když nastal čas stvrdit účast podpisem prezenční listiny, stála Aurora (náhodou!) hned za novou posilou.
„Anarchie?“ zeptala se.
Andromeda zamrkala. „Prosím?“
„Váš podpis.“ Ticho po pěšině. „A v kroužku jako známka punku.“ Propadala se do temnoty vlastní trapnosti. „Je to mudlovská věc, to je jedno…“
„Nebudeme si tykat?“ smilovala se ale ona. „Jsem Andromeda.“

Likvidace položivé výzdoby kanceláře paní bývalé náměstkyně byla svěřena odboru Zneužívání mudlovských artefaktů. Od počátku zcela magické nádobí sice nepatřilo do jeho běžného repertoáru, měl ovšem ve vlastnictví strunu na očarovaný porcelán. Nebylo co řešit.
Byli na to tři. Dva řezali, třetí byl připraven chránit kolegy před zohavením. Koťata si pošmákla na lidském mase a chtěla ho víc.
„Bacha!“
Místo organizovaného ústupu právě likvidované talířky dopadly na podlahu. Koťata zasyčela.
„Confringo!“
Místnost se otřásla. Ze stropu se sypala omítka.
„Nauč se mířit, ty vole! Jestli na konci směny budu mít míň prstů než Umbridgeová, tak tě s nima normálně vykostím!“

Nová generace bystrozorů v zácviku trénovala už skoro dva roky, když se do jejich řad vrátil Sirius Black. Slyšeli o něm všichni a na ranní poradě, kde ho šéf představoval, dokonce nikdo nespal. Mezi mladou krví se rozvířily pochyby.
„Vypadá jako odrbaný čokl,“ neodpustil si po poradě Macmillan.
„Spíš jako vycpanina,“ oponovala Turpinová.
„Naducaná!“ přisadil si Corner.
Hurónský smích přerušil vražedně tichý vstup staronového kolegy do místnosti. Zasloužilý bystrozor je sjel pohledem, který dával tušit příchod lehoučce zbroušeného ega.
„Vsadím čtyři směny na to, že mě nikdo nedá v páce.“
Odpoledne už ho mládežníci uctívali jako svého opelichaného, plnoštíhlého boha.

Aurora skoro nevěřila tomu, co vidí. Panáci, které používali pro nácvik soubojů, podlehli během jediné lekce totální zkáze. Nějaké to útočné zaklínadlo ze sebe dostal i kdekterý třeťák a nezřídka mělo alespoň částečné výsledky.
„Vy jste trénovali?“ zeptala se po chvilce ticha, kdy všichni členové záškoláckého odboje hleděli na učitele a čekali na verdikt.
„Nemuseli jsme,“ řekla Weasleyová, která před chvílí panákovi bez potíží a se strašidelnou elegancí amputovala hlavu. „Ve studiu mudlů tohle děláme pořád.“
Kdo by to byl řekl? Averyho největším omylem bylo, že byl dobrý ve své práci. Metody Raddleovy doby nesly ovoce na obou stranách barikády.

„Weasley!“ Moodyová vpadla do Percyho kanceláře jako velká voda. „Musíme všechno spálit! Ministr…“ Zajíkla se. „Rojvol… Zabili ho! Obsazují Ministerstvo!“
Takovou radost cítil naposled, než umřela máma. Věděl, že ho zrazuje vlastní tvář, ale jeho (teď už určitě bývalá!) šéfová mu naštěstí věnovala jen málo pozornosti.
„Musíme…“ S vervou se vrhla k nejbližší kartotéce. „Zničit všechny záznamy. Čím míň důkazů, tím líp!“
Srovnal obličej a vstal od stolu. „Postarám se o to.“
Slzy dojetí v jejích očích ho málem přivedly k násilí. „Věděla jsem, že jsem si dobře vybrala. Děkuju, Percivale.“
Jakmile za ní zapadly dveře, vrhnul se na archivaci.