V.O.L.D.E.M.O.R.T.

Hermiona si samozřejmě dodělala školu. A pak odešla a doma se zapsala na večerní kurzy místní střední školy. Jako osobní výzvu si nejdřív vybrala předměty, o kterých věděla nejméně. Po sedmi letech života v raně středověkém hradě se na první hodinu informatiky přímo třásla.
Na chodbě na okamžik propletla pohled s dívkou asi svého věku, což se mělo ukázat jako výjimka – většina večerních studujících byla poněkud odrostlejší.
Hodina začala prezencí.
„Barnaby, Clarissa Barnaby,“ představila se dívka z chodby.
„Protřepat, nemíchat, co?“ zakřenil se mladý lektor.
Clarissin zmatený výraz měl být pro Hermionu další indicií. Na té holce bylo něco jinak.

„Další.“
Když si přečetl jméno na dnešním posledním spisu, ztuhnul. Nevěděl, že někteří atentátníci jsou ještě naživu. Třeba i jeho strýcové…
„Weasley!“ vřískla Moodyová. „Další!“
Když se hned neměl k akci, sáhla po vlastní hůlce. „Accio spis! Proberte se!“
Sama se při pohledu na poslední budoucí matku počátku svého programu ošklivě usmála. „Marlene… Bývaly jsme spolužačky, věděl jste to?“
Zakroutil hlavou.
„Prvotřídní krev a ona se dá k té lůze… Tady se o ni dobře postaráme. Dohlédnu na to osobně.“
Zamrazilo ho. Ale až po letech měl v soudní síni poprvé slyšet, jak daleko dovedla Moodyová svůj nejdražší osobní projekt.

Usedl k večeři. Manželka výjimečně vůbec nemluvila. Mělo ho napadnout… Než si stihl uvědomit… Ústa a nos měl plné těžkého parfému, ale jeho tělo nebylo schopné se ani začít dusit. Cítil její doteky jako přes tři vrstvy vlny, ale věděl, že… Oči měl otevřené a před nimi zelenou tapetu její ložnice, komodu a na ní vázu s čerstvými květy. Do toho pokoje už nikdy nevkročí. Ani do toho domu.

Georgina Moodyová byla vdaná žena. Její muž – ta potupa! – odmítal plnit manželské povinnosti. Sváděla ho, povzbuzovala, přemlouvala. Až na konec vzala celou věc do vlastních rukou. Alastor Moody bude mít syna.

Byly dvě ráno, Alastor Moody byl osm hodin ženatý – šest z nich strávil vyšetřováním neúspěšného atentátu na svého šéfa.
Pochytali všechny, o kterých věděli. Všechno bystrozoři nasáklí starými pořádky a jejich odchovanci. Dalo se to očekávat. O to víc Moodyho hlodalo, že mu unikly jakékoli náznaky, že se na Raddlea chystají.
Poslední osoba na místě byl Barty Skrk mladší. Vběhl dovnitř a zpacifikoval Meadowsovou i jednoho Prewetta. Byl to hrdina. Bohužel.
„Cos tam dělal?“
Skrk se ušklíbl. „Ministr si mě pozval. Asi na čaj.“
Moody bohužel uměl číst mezi řádky.
„Zavolejte sem někoho z paměťového.“ Nebudeš zpívat, skrčku, dneska ne.

Seděli na gauči v obývacím pokoji Harryho rodičů, v krbu praskal oheň a venku se tiše snášely sněhové vločky. Hannah pletla a soustředěním střídala grimasu za grimasou, jako by svým výrazem dovedla přízi přesvědčit ke snazší spolupráci. Připadala mu hrozně krásná. Nadechl se – třeba to napodruhé...
„Chceš mě požádat o ruku, co?“
Byl rád, že se na něj v tu chvíli nedívá, sbírání čelistí z podlahy není totiž příliš romantické.
„Chtěl jsem, ale jestli je ti to nepříjemný...“
Složila pletení a usmála se. „Vždycky jsem se chtěla vdávat o Vánocích. Co tomu říkáš?“
„Takže ještě rok a...“
„Pak spustíme kotvy.“

Hlava mu třeštila jako blázen. A jak přicházel k sobě, objevoval nové zdroje bolesti po celém těle. Co tohle bylo za flám… Jeho vědomí plazící se z bezvědomí se zamračilo. V životě nebyl na skutečné pařbě. A slovo flám používala leda… babička!
Neville se pokusil vystřelit z lehu do sedu, ale zmohl se jen na mírné zvednutí horní části trupu. Naražená žebra ho dál nepustila.
„Neškubej sebou! Nechci ti způsobit žádný následky.“
Neville otočil hlavu. Ten člověk držel hůlku. Opravdu hodně blízko.
„Kdo… Kde?“
„Nevyděs se.“ To se lehko… „Rabastan Lestrange.“ Raddleův zeť! Do prdele… „A jsi v mém sklepě.“

Cestu k roli mluvčí/ho jako hlásné trouby režimu vydláždila Berenice Sinistrová (*1920), která jako první ministerská mluvčí aktivně budovala svůj statut veřejně známé osobnosti. Proslula svými vystoupeními v rozhlase a rozhovory v Týdeníku čarodějek a Denním věštci, kde si na vrcholu své slávy vysloužila pravidelný sloupek „Zeptejte se Ministerstva“. Její náhlý odchod, který se zdál přímo souviset s nástupem Rojvola Raddlea do čela kouzelnické Británie, vzbudil značný ohlas – stálice moderní doby ze dne na den zmizela z tisku i rádia a ve spěchu opustila i samotnou Británii. Její otisk na pozici mluvčí/ho byl ovšem znatelný v přístupu obou jejích nástupců.

Vánoční večírek Ministerstva kouzel byl stejně nezajímavý jako každý rok. Skutečná zábava se odehrávala neoficiálně, v kancelářích a temných koutech. Neukázat se ale byla sebevražda.
Pár znuděných tajných postávalo kolem nízkoprocentního punče, řeč stála.
„Viděli jste Moodyovou? Ta má teda buben.“
„To se divím.“
„Proč? Už mají dlouho po svatbě. Vždyť ta ženská nemele o ničem jiným než o čistokrevným vrhu.“
„To jo, ale Moody nešuká.“
„Jako vůbec?“
„Jako vůbec. Ženský, chlapy, děcka, nic.“
„Tak to asi nebude jeho, co?“
Slepice dokvokaly, večírek vyšuměl. Alastor Moody, velmi pozorný šéf slepičárny, si je všechny poznamenal. I odbor záhad má povolené ztráty.

V naší složce Čtenářům objevíte všechna souborná vydání včetně letošního. Najdete v něm sice jen malý bonus, ale zato vizuální :). Jsme moc zvědaví, co nám na něj řeknete.

Souborná vydání obecně neobsahují varování, zato obsahují veškerý obsah od vražd různých věkových kategorií po mučení a všeobecnou depresi (s méně temnými, ale překvapivě častými odbočkami do pozitivna).

Kromě toho je v nabídce stará dobrá prezentace jako interaktivní úvod do fandomu.

A pozor! Zcela nová prezentace zrozená z čisté prokrastinace: kdo je kdo v kontextu (pro milovníky rodokmenů). Nutné spustit jako prezentaci (užijte si animace ve stejné intenzitě, s jakou byly tvořeny).

Sešli se po pár týdnech, vyklidit krám, rozloučit se s hroznou etapou, kterou ale skrytě milovali, protože byli spolu a byli u toho.
Úklid se odvíjel od množství vypitého alkoholu – tedy čím více chlastu, tím míň šůrování. James, který na likvidaci Výboru dorazil už v náladě a zvláštně zamyšlený, nakonec sebral odvahu a přiznal, že se zamiloval. Na to konto dali další rundu. Když dodal do koho, společnost ztichla.
Sirius byl na tohle příliš střízlivý (Kingsley ho strategicky vzdaloval alkoholu).
„Vypadni, nebo ti jednu vrazím,“ rozdrtil větu mezi zuby.
Výbor byl rozpuštěn, přišly lepší časy. Ale kamarádství bylo v tahu.