DMD č. 6. pro 6. 4. 2019. Téma: Naostro

Jeho prsty se mu bořily do rozčepýřených vlasů a jemně přitahovaly vyděšený obličej, zatímco druhou rukou bloudil kolem pasu.
Na Jamesův vkus byl Remus až příliš blízko.
"Počkej!" Dlaněmi se mu zapřel o ramena, "může nás někdo vidět."
Tichošlápek se pomalu naklonil a jemně mu dýchnul do ucha:"Neboj, jsme tu sami."

Ten šepot Jamese rozrušil.
Přivřel oči a poddal se dotykům. V očekávání jemně pootevřel rty a... najednou se Remus odtáhl, chytil ho za ramena, prudce otočil zády k sobě a popostrčil k odchodu.
"Tak a večer s Lili na ostro, kámo." Laškovně ho při odchodu pleskl přes zadek.

The stage is finished. The gym hall's been transformed into a rock venue. Almost everything's ready for the evening's music festival. They sent me to pick up last few props. I don't mind. I love driving J's old Ford Transit. The rattly diesel comes with a built-in smokescreen for cops.
When I come back, the other guys are goofing off. There must've been some leftover beer bottles from yesterday, because K's hanging from the gymnastic rings. I just hope he doesn't...
Yep. He's wearing that kilt proper. Excuse me while I go looking for bleach to pour into my eyes.

Dvě drbny na svatbě.
„Už jak spolu courali všude možně po galaxii.“
„Chudáci jejich mámy, co musely zažít strachu.“
„To byly pořád fotky kdovíodkud, spousty sledujících. A když se vrátili domů, najednou měli málo pozornosti. Tak vymysleli, že se vezmou a budou žít někde v úplný divočině.“
„I děti si pořídí jak někde v pravěku. Naostro, bez simulátoru rodičovství. Bez rodinnýho kouče, bez umělýho oplodnění!“
„No to je hrůza, jak nějaký zvířata! Co všechno dneska nejsou lidi schopný udělat kvůli publicitě.“
„To je z toho, že jim doma vždycky všechno dovolili! Jinak by je nenapadlo stěhovat se někam na Vysočinu.“

Nepřemýšlel. Neměl čas. Podstatné bylo, že je ten chlap ohrožoval. Že ohrožoval Yllanit – lhostejno, zda proto, že v ní poznal děvče a popadly jej chlípné choutky (nechutné, vždyť jí bylo jedenáct!), či proto, že znal její totožnost a byl poslán ji umlčet (doufal, že o jejím přežití nikdo neví!).
Zabil ho bez přemýšlení, rychle, precizně, možná milosrdněji, než si ten bastard zasloužil, dýkou ostrou tak, že by s ní mohl rozříznout vlas.
„Je mrtvý,“ špitla Yllanit. „Zabils ho kvůli mně.“
V jejích očích byl... obdiv?
Rotolf mlčky očistil zbraň. Nebyl to jeho první mrtvý. Ale to jí rozhodně říkat nemínil.

Nudity doesn't bother Javi, a European. Neither do sweaty men undressing, showering, dressing... that's standard locker room business.

What bothers Javi is Yuzu peeling off skin-tight training clothes, Yuzu strolling around the lockers butt-naked, Yuzu going commando whenever they leave the rink together, the tease. Yuzu, who is now twenty, all new curves, muscles and Olympic-champion confidence, makes Javi very bothered indeed.

But Javi resists and remains Yuzu's friend, only a friend. Because Javi is not gay - or at least not until the night Yuzu slays him at Mortal Kombat, laughs, and then sits in his lap to kiss him.

Když město utichne, poslední turisté konečně odejdou a opilci usnou na dláždění, seskočí David opatrně na zem a protáhne ztuhlá záda. Pak bloumá ztichlými ulicemi a občas mrzutě nakopne odhozenou plechovku. Někdy v parku sebere pár oblázků a chvíli střílí z praku po hřadujících holubech. Aspoň nevyjde ze cviku: těch potvor stejně není žádná škoda.
Dneska si David vystřelí už jen pro zábavu, ale tenkrát... Tenkrát to žádná hra nebyla. Tenkrát to bylo kdo z koho a doopravdy šlo o krk.

Ale někdo měl tomu chytrákovi Michelangelovi vysvětlit, že David sice tenkrát šel proti Goliášovi naostro, ale rozhodně ne naostro!

„Jak si hrají kočky?“ zeptal se kardinál své osobní šedé eminence.
„Hrají? Většinou spí nebo loví. Hrají si s kořistí. Pohrávají si s životy nižších bytostí. Že by spřízněná duše, monsignore?“
„Dejte si pozor na vlastní nižní bytost, Tremblayi. Myši máme?“
„Myši došly. Teď kuchaře terorizuje kočka. Myslím, že připravila Vaši Eminenci o dnešní oběd.“
„A já si říkal, že přece není pátek. Ptejte se, sežeňte jí nějaké hračky, přivažte si provázek k botě, ať má co lovit… Hlavně to – vyřešte.“
Tremblay odešel a kardinál mohl konečně nahlas zaúpět. Kočka dál cupovala oděv i kůži nižsí bytosti.
Nakopnout ji nemohl.

Žít o samotě vprostřed lesa má svoje nesporné výhody. Ať už se z chalupy linou jakékoliv zvuky či vůně, není, kdo by se nad nimi podivoval. Osamělost je přirozeně sobecká a neodolatelně autentická. Ohledy jsou jako staré boty, nepohodlné, ale nejde se z nich snadno vyzout, jak k vám jednou přirostou. Časem člověk neví, jestli tam někde pod nimi ještě vůbec je, nebo se rozpustil ve splněných očekáváních okolí. Sama si byla žalobcem, soudcem i obhájcem. V zimě celé týdny vylehávala v posteli. V létě si zase nezřídka vyrazila na procházku naostro. Dokonce i ty zuby nechávala doma. A co.

„Co jsi s ním udělala?“
„Uzdravila, co asi. Proč vyvádíš?“
„Uzdravila? Nejsem možná léčitel, ale poznám člověka, který to měl mít už za sebou. Ten chlap neslezl hrobníkovi z lopaty, ten vylezl ze zasypaného hrobu!“
Chvilka ticha a přerývaného oddychování. Oba vědí, že ti uvnitř mají kupce dokonce za vzkříšeného z mrtvých.
„Tak intenzivní působení magie... Kde ses to naučila? Nebo raději, od koho? Tvé chování, co jsme se potkali… Něco mi tajíš. Řekni mi už konečně pravdu. Co tady doopravdy děláš?“
„To říká ten pravý. Co tady doopravdy děláš ty? A nepokoušej se mi namluvit báchorky o mapování otřesů!“

Konečně mu to došlo. Trochu zahanbeně se zahleděl do jejích studánkově modrých očí. „Evičko?“
„Nějak nám to setkání po letech nevyšlo, co?“ usmála se. „Tak se budem tvářit, že to bylo jen nanečisto, a zkusíme to znovu naostro,“ řekla trochu rošťácky.
„To jako myslíš, že bych měl začít tím, že jsi nám nějak vyrostla?“ začal se smát taky. Eva mu už jako holka dokázala vždycky zvednout náladu.
„Vy byste ode mne stejnou větu asi taky zrovna neocenil, pane řediteli,“ na oko se durdila.
„Jé, přece mi nebudeš vykat!“ řekl a přešel k podstatnějšímu tématu: „Hele, nezbyl tu ještě kousek koláče?“