Originální; Ze života

Stromové veverky mají velmi omezenou dobu vhodnou pro početí nových potomků; estrus u samičky trvá sotva jeden den. Toho je samozřejmě potřeba maximálně využít. Samice pachově a vokalizací láká samečky. Ti většinou obsadí větve kolem jejího doupěte a jsou připraveni. Napřed k souboji mezi sebou, samozřejmě. Pářit se může jen ten nejlepší. Poté, co si jeden toto právo vybojuje, dojde k páření, které je ukončeno "kopulační zátkou". Ta má zajistit, že se nikdo další se samicí nespáří a narodí se "jeho" potomci. Naopak samice chce mít jistotu, že zabřezne, je ochotna se během dne pářit víckrát. Kopulační zátku klidně sežere.

Kap.

Když je člověk na dně svých sil, má se prý od toho dna odrazit. Naděje přece neumírá a každá bouřka jednou přejde. Jenže když jste již dlouho na dně vyschlé studny, naberou některá rčení jiný význam.

Kap.

Snažil jsem se vylézt ven již mnohokrát, ale každý pád mne jen utvrzoval v marnosti mého snažení. Čas zahojil některé rány, ale jizvy zůstávají.

Kap.

Ale pořád mám uvnitř touhu žít. Touhu dokázat si, že na to mám. Kdo nezkusí, neuspěje. A i když nejlepší čas konat již uplynul, druhý nejlepší je právě teď!

.

Dávám tomu ještě jeden pokus - ten poslední.

.

.

Svítá.

,,Jsi si jistá, že tam nikdo není?"
,,Jasně. Neboj. Šla jsem tudy včera a nic."

Dvě kočky se protáhly pod vraty a plížily se ztemnělou zahradou. Jedna podél chalupy, druhá mezi kmeny holých jabloní. Našlapovaly tiše, vrstva sněhu pod jejich tlapkami ani nekřupala.

,,Tyjo. Fakt tu nikdo není. A přitom tu býval takovej malej vzteklej pes... Pamatuješ?"
,,Pamatuju. Kdo ví, kde je mu konec. Třeba už je dávno zakopanej pod sněhem."

---------------

Ve vzduchu voní jaro. Ptáci v korunách jabloní hlasitě zpívají. Náhle vzduch prořízne ostrý štěkot a dusot několika párů nohou.

,,Tak ten zakopanej pes asi vstal z mrtvejch, vole!"

Křup, pích, říz a ratata,
vraždí jiná zvířata.

Sek a štíp sekera do dřeva tesá,
řev pil se ozývá z mrtvého lesa.

Šplouch, cák, dunky žalky,
trizna za žížalky.

Kuty kut a kopy kop,
doluje ten zlatokop.

Šplích, fííí, tssssss, brrr, plop,
proděravěl strop.

Dup a křach, plop a plop,
nechal tady spoustu stop.

Vrrr, ééén, vžum, jen houšť,
po nás dým a spoušť.

"Příroda už zase blázní, samovolně mění klima,
žádný sníh a málo deště, v zimě hic a v létě zima."

Na živly a vyšší moc kdos vlastní vinu hází,
co je člověk člověkem zní zemí koncert zkázy.

Čím přesně se zabýváte?
Věnuji se rekonstrukcím fotografií? S kolegy jsme odhalili způsob, jak za pomoci interpolace funkcí z části fotografie určit její zbytek.

Matematici pro mě vždy byli géniové, kterým jsem nerozuměla. Mohl byste mi objasnit tu interpolaci?
(rozpačitý úsměv) Raději ne, je to složitá technika, na jejíž vysvětlení bych potřeboval několik přednášek. (úsměv)

Dobrá, (smích) zpět k fotografiím. Vy tedy tvrdíte, že když vám dám polovinu fotky, vy tu druhou dokážete uhodnout?
Téměř. Když máme k dispozici alespoň 60 procent pixelů, tedy mírnou většinu, zbylé z nich se stoprocentní přesností určíme.

To je úžasné! Jak to děláte?
Lžeme.

Únava umí být neskutečně zrádná.

Ondra ležel v posteli. Už tři hodiny chtěl usnout, jenže jeho tělo bylo tak unavené, že ani na to nemělo sílu.

Jako by to nestačilo, probíhala mu hlavou záplava myšlenek - co by měl udělat jinak, co se může pokazit, co nefunguje. Snažil se obrátit myšlení pozitivním směrem, ale bez úspěchu.

Od zoufalství ho držel pouze fakt, že zítřek má celý na odpočinek.

Najednou je dopoledne - nový den v plném proudu.

Ondra probírá sebe a myšlenky z noci. S novou energií zase vidí cestu dál.

Teď je ten správný čas se dát dohromady - krok za krokem.

„Vsadím se, že je po něm.“ řekl Bohouš, když se skláněl nad bezvládným tělem Kocoura, které našel ležet před hospodou.
Majitel toho těla dělal čest svému jménu. Přežil cestu do Ostravy ve sparťanském dresu. A zpáteční cestu do Karlína v dresu Baníku. Přežil tři manželství i množství mimomanželských výletů, které končily úprkem po schodištích, lešení, střechách, okapech. Byl okresním rekordmanem v naměřeném počtu promile. Přežil noční šlofík na Křižíkově. Zimní seskok z Libeňského mostu. Čas růží v Karlínském divadle.
Ale splést si zelenou s absintem, to byl začátečnický přešlap.
Jedno oko se váhavě otevřelo.
Povislá ústa s námahou artikulovala.
„Pi-voooo.“

Při výběru nehodnoťe podle vnějších vnadů,
jinak snadno přehlédnete skrytou vnitřní vadu.

Údržba je jednoduchá, netřeba moc radit,
obejmout a zalichotit, občas něžně hladit.

Pozor! Nosí v duše skrytu
detekační senzor citů!

Všímejte si, jak se tváří,
i výročí v kalendáři.

Plňte jí sny, drobná přání a sdílejte věci,
odpusťte si jízlivosti a nejapné kecy.

Každý den jí připomeňte hloubku svého citu,
stvoří pro vás za to domov z útrob holobytu.

Zkrátka noste svoji ženu tak říkajíc na rukou,
šťastný život s výhodami bude vám pak zárukou.

Jestliže vám tento návod není příliš vhod,
za výrobek neručíme, neb jste idiot!

Štědrý den jsme slavili pouze v kruhu rodinném, ale i tak se zavolalo známým bydlícím v paneláku naproti přes trávník, aby si naše rodiny vyměnily vánoční přání a popřálo se k svátku jejich nejstaršího syna. Sešli jsme se pak s nima až dva dny po Vánocích za účelem předání dárků a popřání všeho nejlepšího k svátku jejich druhého syna. Domluvilo se, že bychom spolu mohli všichni oslavit Silvestra. Začlo kdo ke komu a co se přinese za jídlo, naštěstí se vše v klidu domluvilo. A na novoroční přípitek se nepřipíjelo jen roku, Adamova přítelkyně otěhotněla, bude svatba. Tak na zdraví!

Ahoj dedo, zdravim z Krkonos. Sel jsem se z chaty projit na Dvoracky a nekde jsem uklouzl a zapadl do nejake diry. Cele telo me boli, jen nohy necitim. Je mi zima. Vzpomnel jsem si na tebe – jak jsem posledne neprijel a misto toho jsem vyrazil na chalupu s kamarady. Jen chci rict, ze me moc mrzi, ze jsem te nevidel. Styska se mi po tobe a omlouvam se za svou sobeckost. Nemam signal, ale verim, ze tam k vam to dorazi. Nejak ale zacinam usinat, takze budu muset koncit. Snad se uz brzy potkame. Mam te rad, mata peprna.