Bible

Důvody, proč je to či ono zvíře vhodnější k jídlu, než tohle jiné, je možné hledat do nekonečna.
Možná na to mělo vliv uchovávání poživatelnosti v pouštních podmínkách.
Možná dostupnost a zdraví populace v předmětné době a místě.
Možná, jak později vznáší jako důvod Pavel, byli někteří tvorové více spojeni s modloslužbou - ať už jako obětina, nebo jako předmět uctívání.
Máme se sytit tím, co prospívá.
Pokud by ti v žaludku měl skončit příbuzný egyptského božstva, možná je lepší se soustředit na chléb, jako symbol Spasitelova zlomeného těla.
S tímhle uvažováním pak ovšem brzy narazíme na problém vína a abstinence.

„Jsou zlatý a má je v tý bedně.“
„Cožeeee??!! Proč šeptáš?“
„Protože jsou všude. Mravenci. Zlatý. Ve zlatý bedně. Žádná archa, mraveniště! To dává rozum, né? Všude vlezou, poslouchají a všechno hlásí Emku. Jak se asi dozvěděl vo teleti a vrátil se dřív, vzteky celej zelenej? Mu to naprášili, hajzlové.“
„Komu?“
„Šéfovi, ty pako! Áčko vo tom taky ví. Uklidňoval ho, když rozflákal ty desky. Proč myslíš, že jsou kamenný? Aby mu je nesežrali. A nás krmí tou… Manou! Aby nesežrali i nás. Protože nás potřebuje. Zvotročený. Zlatej Egypt, ti povim.“
„Iciku? Že tys tady v poušti někde vyčmuchal chlast?"

"Oblak a mrákota jest vůkol Něho."
Nevidět vrchol hory, protože na ní 'sedí' oblak nebo mrak, není tak výjimečná zkušenost.
Vidět ten oblak zářit slávou Boží a slyšet z něj Jeho hlas - to už výjimečné je.
Vystoupat do toho oblaku, vystavit se potenciálně omračující moci... to chce víc než výjimečnou osobnost.
Když sejde dolů, jeho tvář září.
V přítomnosti lidí to skryje závoj.
V přítomnosti Boží, oblak Jeho slávy.
S oblakem v hlavě vidí realitu jasněji, než všechen lid, jehož hlavy zůstaly čisté.
Proto je dokáže pevně nohama na zemi vést.
Jen díky tomu oblaku může uzřít alespoň Hospodinova záda.

"Jdi, lenochu, k mravenci, uč se moudrým být."
Král Šalomoun to napsal, to přece musí být pravda.
Zahálčivým rukám dá práci ďábel.
Řemeslo má zlaté dno.
Práce šlechtí.
Míra požehnání je přímo úměrná míře snahy o vlastní zabezpečení!

"Víra bez skutků je mrtvá."
Dodá Jakub. Takže to rozhodně platí, i po kříži.
Malé škobrtnutí? Dobré skutky ho vyváží.
Větší hříšek? Kajícná pouť a dobrovolničení.
Smrtelný hřích? Misijní cesta a adopce nejméně celého sirotčince.
"Poznáte je po ovoci."
Tak ať tady po nás zůstane co nejvíc dobrého.
Aby vám ručičky pozlatili!

Jen milost? Kdepak, to by pak mohl být spasen každý!!!

Život je pohyb, život je tanec.
Duch neustále vane v našem okolí, rozechvívá srdce i mysli, zve duše do objetí na parketu světa.
Někdy se nám z toho točí hlava. Někdy zavrávoráme.
Když ale mezi střepy skla iluzí, nevinnosti nebo víry začne tančit Láska, naplní celý svět pestrobarevné odlesky jejího světla.
Teprve tehdy se kolem nás i v nás ozve melodie, kterou nelze neslyšet, na kterou nelze nereagovat.
"Hle, všechno tvořím nové."
"Mé slovo se ke mně nevrátí plané - učiní to, k čemu je vyšlu."
"Vyzkoušejte si mne. Ptejte se mne."
Vedeni milující paží toho, kdo stvořil tanec, nešlápneme vedle.

Cítím se... no... jak na sněmu anonymních alkáčů,
poslouchám ty short sad stories, div dojetím nepláču.

Na bižolu Karel kašlal a problém vznik natotata.
"Fakt jsi řekl, že ta kobra jistě není jedovatá?!"

Nebo Lojza, co za školu chodil místo fyziky
a tvrdil, že při náledí neklouzají chodníky.

Případně ta věta Pepy, jak si dodal odvahy,
a řek ženě: "nezuju se", když leštila podlahy?

Ale "do tvých rukou, Otče," že "poroučím ducha?!"
"to je hláška o níž lidi nebudou mít tucha,"

děl Pilát, a žil v domnění, že je vážně bedna,
než si hnáty stihl umýt, vznik žalm třicet jedna.

Tóra. Proroci. Spisy. Evangelia. Epištoly. Zjevení.
Knihovna textů, které říkáme Písmo (Svaté).
Měla by obsahovat to nejdůležitější z vědění - ne lidského, ale o lidstvu.
Slova nadlidské Moudrosti, která stekla na papír přes filtr lidských myslí.
Čtená prismatem nedokonalého porozumění.
Občas dále pokrucovaná zrcadlem zdánlivých potřeb.
Přesto promlouvá do každé doby a do každé situace.
Snad jako by nám říkala, že historie se opravdu stále opakuje.
Že lidská podstata je jedna a nikdy se nezmění.
Můžeme se naučit, že v každém člověku kolem nás se skrývají důvěrně známé kousky, ke kterým se můžeme vztahovat, kterým můžeme rozumět - a dokonce je milovat.

Udeřila pandemie
Museli jsme rychle dospět
Radovat se z žití opět
Celá země roušky šije
Pomoc, síla, knížek čtení
Z balkonu hraní a pění
A zbytek je historie

Ve stínech ukryté zmije
Radši bořit nežli stavět
Nad hněvem se nechat zatmět
Tyran nevinného bije
Stíhaček zní temné hřmění
V srdci však nadějné chvění
A zbytek je historie

A naděje stále žije
Čistá láska přišla na svět
Musela však zase zmatnět
Ruka snadno druhou myje
Víra ale všechno mění
Tělo ráno v hrobu není
A zbytek je historie

Sama vzniká poezie
Pomáhá nám její znění
Prožít každodenní dění
Zbytek bude historie

Děti, proč mne následujete? To nevíte, co se chystá?
Vezmi svůj kříž a následuj mne.
Prosím, můžeme jít s tebou? Půjdeme, ať jdeš kamkoliv!
Dřív než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.
Co se děje, Aslane? Nemůžeš nám to říct? Bolí tě něco?
Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Jsem smutný a osamělý. Položte na mě své dlaně, ať cítím, že tu jste se mnou.
Má duše je smutná až k smrti.

Lví hříva je zalitá sluncem, zlatě se leskne, davy se posmívají.
Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky.
Lucie a Zuzana zůstanou.
Zpovzdálí se dívají ženy.

Tělo je chrám Ducha, říká se v Písmu.
Celá staletí se to dařilo víceméně přehlížet, pod záštitou Pavlových textů o "umrtvování těla" a "potlačování tělesnosti".
Tohle nové hnutí ale, kromě dalších odvážných výkladů, přišlo s myšlenkou, že tělesné zdraví je podstatné pro rozvoj duchovního člověka.
Lékař John H. Kellog z malého sanatoria v okrajové části Spojených států vybudoval pojem moderní medicíny. Jeho výzkumnné pokroky v hydroterapii a fyzioterapii byly fenomenální, stejně jako jeho přístup k holistické socio-zdravotní službě.
Vegetarianismus a náhražky masa se staly jeho dědictvím pro církev, kterou nakonec opustil.
Kukuřičnými lupínky, které vyvinul, si jeho bratr koupil svět.