DMD č. 24. pro 24. 4. 2020. Téma: Zakopaný pes

Zabloudil v lese. Šel kdovíkolik hodin a padala na něho únava. Slunce dávno zapadlo a tma ještě zhoustla.
Najednou uslyšel štěkání. Přibližovalo se a pak se mu něco otřelo o nohu. Velký bílý pes kolem poskakoval a vesele štěkal. Rozhodl se. Vydal se za ním a dával pozor, aby ho neztratil z dohledu.
Pak zahlédl rozsvícená světla nějakého domu. Byl zachráněn.
Pes zmizel mezi stromy.
Lidé uvnitř ho vzali mezi sebe. Když uviděl na stěně fotku bílého psa a zeptal se na něj, majitel domu smutně zavrtěl hlavou. „Ten pes umřel už dávno. Zakopali jsme ho v zahradě pod stromem.“

Sousedka zatím urputně přemýšlela, zda a v čem je zakopán pes. (Nebo možná kočka či krysa soudě podle jejího výrazu.)
„Chtěl jsem vlastně jen říct, že jste hodná, že jste se přišla zeptat. Překvapilo mě to, protože sám jsem spíš sobec, který si hledí svého. Tak... kdybyste třeba někdy něco potřebovala, klidně dejte vědět, rád vám to nějak oplatím,“ zkusil to rezignovaně a vlastně upřímně ještě jednou. Do třetice všeho trapného.
„Dobře, děkuji vám,“ řekla rychle a k jeho úlevě se pousmála, „jsem Markéta Veselá, abych vám nedlužila jméno.“
„Těšilo mě, paní Veselá,“ vděčně se vrátil k bezpečné formální konverzaci.

Florian: Ahojte, prosím o radu. Jeden Ferocactus mi prestal rásť, odkedy som ho presadil. Lenže substrát má rovnaký ako ostatné kaktusy a nie je ani napadnutý škodcami. Neviete, v čom môže byť chyba?
Jirkaktus: Vitaj na fóre, Florian. Nepremiestnil si ten kaktus na iné miesto? Možno má iba málo svetla.
Florian: Nie, je na rovnakom mieste.
fanatik20: daj nejaku fotku, to bude jednoduchsie
Florian: DSC01813.JPG
Jirkaktus: Už vidím, kde je pes zakopaný! Samozrejme že v kvetináči, kde inde! Presaď ten kaktus do dačoho menšieho.
Florian: A to je všetko? To pomôže???
fanatik20: no jasne, vo velkom kvetinaci rast proste nebude!

„Ne, pane,“ klečel zplnomocněnec před kardinálem.
„Žádný úředník?“ ujišťoval se Richelieu.
Zplnomocněnec tiše odpověděl: „V přístavech nesídlí žádní přístavní úředníci. Z doků v Brestu zbyla obvodová zeď, v Cassiu zbyl jeden podnájemník, na obranu přístavu má dvě děla, z nichž jedno je prasklé. V Toulonu zůstal jen velitel a ten prý nedostal od vlastníka úřadu plat ani nepamatuje… Situace je katastrofální.“
„A výběrčí daní?“
„V Bordeaux jsme našli dva… ovšem ti vůbec nevěděli, jaké daně jsou nyní v platnosti. Vybírají podle šedesát let starých pravidel…“
Richelieu se zamračil. Prodej úřadů těm, kdo si víc zaplatí, zřejmě nebyl ten nejlepší nápad.

Geralt pádil za Hermínou, co mu nohy stačily. Musel uznat, že létá opravdu rychle. Přiběhl na mýtinu.

Stál tam sám Jochet, Yennefer a nově i Hermína. Všechny se vydaly za ním.
Jochet vzal nohy na ramena.

„Tak dost! Všichni se zastavte a laskavě mi vysvětlete co se tu děje. Naprosto
očividně je v tom zakopaný pes, tak se uklidněte!“ zavrčel Geralt.

Všichni se zastavili a přišourali se k němu- dračice popolétla- a sedli si na zem.

„Tenhle zrádce mě ošidil!“ začala Yennefer

„A mě zase zaklel!“ přidala se Hermína

„Chceme se mu pomstít!“ vykřikly obě naráz.

Geralt si jenom povzdechl.

Cestou jednoho ze strážných karavany bodl štír. Byl původem z kmene, kde muž nesmí dát najevo slabost a tak na jeho zranění přišli až ve chvíli, kdy se neudržel na nohou a padl do písku. Karavana se však nezastavila.

„Přeci ho tu nenechají chcípnout jak prašivého psa!“ vykřikl naštvaně Robin.

„Péče o něj by je stála mnoho sil,“ vysvětloval Brett. „Navíc, jemu už není pomoci. Můžeme mu maximálně podat jed a ukrátit mu trápení a bolestivou smrt.“

„A taky ho pohřbíme do písku,“ pronesl Sandrik, který by dříve byl proti. Nyní však sundal batoh a hledal bylinky na přípravu jedu.

Mrholí. Pro rekruty smutný den. Jdou do sebe zavěšeni, posilněni alkoholem. Budí rozruch na tržišti. Některé ženy je sledují s pohoršením, jiné s lítostí. Dva naverbovaní zpívají. Spíš vyřvávají. Třetí se vleče zhroucený mladík. Proklíná asent. Má v Praze milou. V tom je zakopaný pes. Bude na něj čekat? Kamarád s doutníkem v puse a odevzdaným výrazem ho za rameno tlačí kupředu. Chceš, nechceš? Musíš.

„Ruku líbám, škyt,“ vrávoravě se pokloní poslední z odvedenců.
„Tys to přehnal, už nepij,“ dá ruce v bok prodavačka.
„Rozkaz!“ napřímí se pátý rukující. Skelný pohled maskuje kšiltem. Mladou paní očividně pobavili. Odmění je úsměvem.

Yaran vždycky poznal, když něco nebylo v pořádku, a neváhal se zeptat.
„Gormlaith, co se děje?“
Dlouze se odmlčela. „Asi jsem přišla na to, jak zastavit Běsy,“ řekla nakonec.
„A proto ses chtěla jít projít a zavzpomínat na staré časy?“ zamračil se podezíravě. „Tak jednoduché to není. V čem je zakopaný pes?“
Nedokázala mu přiznat celou pravdu, ale nedokázala lhát. „Vsázím všechno na jednu kartu a vůbec se to nemusí podařit. Našla jsem klíč k poražení Běsů, ale nevím, jestli ten klíč najde správný zámek.“
„Už zase mluvíš v hádankách.“
„Vždyť mě znáš,“ sklopila oči. „Nikdy jsem neodolala dobré hádance.“

"Tady jsem byl naposledy před válkou." Elrond se ze strmé stezky rozhlížel po skalnaté průrvě plné bílé vody, zakrslých smrčků a vůně ledu. "Děkuji, hoši, za takový únos."
"Pch!" udělal Elladan. "Nás bys na procházky vyháněl a sám nikam nejdeš! Proč? Aha?"
"Já už nikoho neunáším," zavyl zadýchaný Elrohir. "Je to moc do kopce."
Elrond se přemýšlivě zachmuřil. Vzápětí synka popadl a posadil si ho na ramena.
Elrohir zavýskl. "Hyjé, koníčku!"
"Táta není žádnej koníček, musí být Huan! Jako malým nám vždycky dělal Huana!"
Elrond se ohlédl na mlčenlivou chůvu.
"Kupředu, valinorský pse," ušklíbla se. "Beztak je to jenom lenost."

Milý deníčku,
dnes by mi to ve škole přišlo poprvé trochu zábavné, jen kdyby to nezkazila
učitelka. Ode dneška vím, čím budu, hledačem pejsků, co zakopaly škodolibé
výtvarkářky.
Přišel jsem do školy a podíval se na rozvrh dne, bylo zvláštní, vidět pod průsvitným
papírem přeškrtaná slova, místo nich tam byl nápis: CELODENNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA...
Odšoural jsem se do třídy.

„Dětičky, dnes nakreslete obrázek na téma: Kde je zakopaný pes."
Všichni vytáhly barvy. Mně v takové krizové situaci ani
nenapadlo malovat, vyšel jsem ven pejska najít a vykopat...
„Joele, to byl jen slovní obrat!!!" učitelka vykoukla z okna.

Nevěřil jsem jí.