DMD č. 24. pro 24. 4. 2020. Téma: Zakopaný pes

Sady rozkvetly bělobou. Jaro však mou mysl neutišilo. Pulzuje vinou, osaměním, nenávistí.
Květy zastiňuje Metodova silueta.
„Marianno,“ šeptá laskavým hlasem ptáčníka.
„Srdce šumavských lesů chřadne. Sama to musíš cítit.“ Hlína pod rukama mě plní vztekem.
„Dej mi jen trochu své moci. Dokážu to zvrátit.“ Trhnu sebou.

„Tak tohle chceš,“ syčím. „Vysát mě. Zničit. Jako vždycky.“
Moje moc vytryskne jak krev. Žár ohniváka pálí jeho chabou, vyděšenou obranu.
Klečí a prosí, zbabělý pes. Může pomoct. Obětuje se.
„Tohle nejsi ty. Nechceš mi ublížit.“
Shýbám se. Líbám rty vonící pergamenem.
Hněv pulzuje jak míza.
„Ale chci, Metode."
Když ho polyká země, křičí.

Byl to takový milý distingovaný pán. Usměvavý úspěšný podnikatel.
„Ta jeho má ale štěstí,“ záviděly sousedky. „Do práce nemusí, jen o děti má starost a jinak si dělá, co ji baví.“
Manželka distingovaného pána stále častěji plašila pochybnosti o svém štěstí.
Pak přišla karanténa.
„Ta se má, on je s ní tady na chalupě, aby jí pomohl,“ špitaly si sousedky.
„Prosím tě, pojď mi pomoct vyčistit tu strouhu.“
„Nemůžu, bolí mě záda.“
Zanedlouho distingovaný pán zmizel.
„Proč ale zmizel,“ mudroval vyšetřovatel na zahradě chalupy. „Kde je zakopanej pes?“
„Tady není žádnej zakopanej pes, tady je zakopanej tatínek,“ opravil vyšetřovatele synek.

"Zase ty?" oslovil Hádés Hérakla, oděného ve lví kůži. "Myslím, že jsem se minule vyjádřil jasně. Živé duše sem nepatří."

"Nepřišel jsem kvůli sobě," pronesl Héraklés. "Duše krásné Alkéstis sem odešla dobrovolně, aby zachránila manželův život. Dovol jí vrátit se zpět."

Hádés se nad tou troufalostí zamračil a otočil se na Kerbera, aby se projevil jako strážce Podsvětí. Ten ale jen trojhlasně zakňučel, stáhl ocas, a utekl se zahrabat do svého pekelného pelechu.

Hádés se rozhlédl po prasklinách, které v palácových zdech zůstaly po poslední Héraklově návštěvě, a znechuceně mávl rukou.

"Vrátím ji. Ale ty slib, že už sem nevkročíš."

"Ale Gwen, to je přece skvělé, ne?"
Gwen se kysele usmála. Pro sebe, přirozeně.
"Já vím, ale jak vidíš," zamávala datapadem, "jsem zcela saturována pro příštích," nahlédnutí do datapadu, "deset let... přibližně."
"Ale Gwen, on jmenovitě..."
"Plně saturována!" opětovné zamávání datapadem, "Obi-Wane, jsi diplomaticky zdatný, výmluvný, úžasný a výstavní. Vysvětli, prosím, že tuto úžasnou a až skvělou nabídku nemohu přijmout. Kancléř to dojista pochopí. Jsou tu reprezentativnější Jediové. Důstojnější. Schopnější. Silnější."
Když se za Kenobim zavřely dveře, Gwen vzdychla. Důvod, proč se odmítala pohybovat v blízkosti Kancléře byl jiný. Hledala důkazy o zradě, nepotřebovala, aby jí podezřelý koukal přes rameno.

"Tak tedy jak na to," brumlal si pro sebe Wertrankell.
"Element se tu koncentruje v bublině."
"Co jí někam odstrčit?"
"Bouchne to jinde - spousta mrtvých."
"Nejlepší by bylo zastavit přítok elementu."
"Příčina bude někde za těmi dveřmi, nemáme čas."
"Je to - jako vyboulenina nějaké bariéry... Co to propíchnout?"
"Bublina se rozprskne a sežehne to jenom nás a všechno v okruhu dvaceti kilometrů."
Čtvrthodina dumání.
"Kdybych zvýšila napětí magického pole asi tak padesátkrát, bublina by vydržela, kdyby se do ní udělala díra."
"A to dokážete?"
"Ano, a vy tu díru?

Soumrak prozářil oslnivý sloup plamene.
Po okolí se rozběhli mnozí elementálové.

Zatímco misionář vytrvale zvracel bez ohledu na svou důstojnost, jeho filipínský tlumočník jenom krčil rameny. Přivoněl k misce a neshledal na ní nic závadného. Obrátil se na kuchařku, která nechápavě koukala.
"Jak dlouho byl zakopaný?"
Kuchařka se zamyslela: "Minimálně půl roku. Do toho nejjemnějšího písku jsem ho zahrabala."
"Dosušil se potom na slunci?"
Kuchařka kývla. "Denně jsem ho sama potírala solí a bylinami... Není ten člověk nemocný?"
Tlumočník znovu pokrčil rameny. Přivoněl k lehce čpícímu masu se sklovitým povrchem, pak si nabral do vlastní misky a pustil se do jídla.
Takhle vynikajícího psa už dlouho nejedl. Misionář je nejspíš blázen.

„Dobrý den, paní Hudsonová.“
„Johne, vypadáte nějak sklesle. A co to bylo za hádku se Sherlockem?“
„Sherlock mě dnes ráno poslal do sídla lorda Johna zjistit, v čem je zakopaný pes. Tak jsem celý den šmejdil, kdo měl motiv a příležitost zabít lady Helenu. A když jsem se s pocitem dobře vykonané práce vrátil domů a začal jsem Sherlockovi referovat, co jsem vyzkoumal, tak… no to jste asi slyšela.“
„A co tedy bylo špatně?“
„Prý mi dal za úkol zjistit, v čem byl zabalený při zakopání včera uhynulý pes lady Heleny, protože jeho smrt pachatel využil k odstranění klíčového důkazu…“

Když se narodil, lidí se nebál a se svým stínem na stěně hojně se nahrál.
V mládí se něco naběhal a naskákal. Přes oves i přes jiné zemědělské plodiny. Párkrát se nachomýtl k tahání řepy.
A měsíc… Tolik miloval měsíc! Inspiroval ho ke spoustě nápadů.
Haúúú!
Byl rád, když ho někdo drbal na břiše a za ušima. Za tím pravým zvlášť.
Byl velmi nerad, když ho blechy štípaly kdekoli.
Osudným se mu stalo lezení oknem do kuchyně, kde byl zabit kuchařem. A paličkou.
Snad měl radši lézt dírou. Snad se měl víc bát lidí.
Na jeho pohřeb přišli všichni psové.

„Nevíte, kde je Punti? Nepřišel k žrádlu… je jeho doba…“
„Cože?“ zbystřila Darja. „Punti nepřišel k večeři?“

„Puntiiii!“
„Co je to támhle za díru? Ještě včera tu nebyla?“
„Cos to tady, ty troubo… Tys zas lovil myšičku, co? Kam ses to, ty trdlo, prohrabal… holky? Co to je?“

Bibi se uchichtla. „Třeba narazil na ropu, hele!“

„Prd ropa. To bude dědečkův vinný sklep! Sbíral vína, vzácný… mysleli jsme, že je někomu dal, nebo prodal…“ Darja zírala do hluboké díry, kde se za radostně štěkajícím Puntim vrstvily zaprášené lahve.
„Děvčata… jestli tam bude to, co si myslím, máme na novou střechu!“

Pavel Timofjejevič Gorgulov je klidný. Ví, že udělal chybu, ale také ví, kde a proč ji udělal. Podruhé už se připraví lépe. Má nový plán, nový objekt pomsty, nový důvod k nenávisti. Vše je zařízeno, vše je připraveno, chybí jen jediný dokument. Už poslal žádost, každým dnem jistě dorazí odpověď a potom…
Pavel Timofjejevič Gorgulov běsní. Chyba, chyba, chyba! Ale co udělal špatně? Ne, tentokrát chybu neudělal on. Na nic nepřišli, nikdo o ničem neví. Nemohou vědět, nemohou nic vědět! Chybějící vízum není neřešitelný problém a i kdyby, Německo není jediná země na světě.
Pavel Timofjejevič Gorgulov pohlédne na mapu.