Originální

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Poslední slovo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli.
Navazuje na http://www.sosaci.net/node/43852.

Tahle série pro mě byla neuvěřitelným překvapením. Vyvinula se zcela spontánně z prvního drablátka a rozrostla se v celý příběh. Moc děkuji všem, kteří se mnou, s Múzou a s jejím mladým spisovatelem tuhle cestu šli.
Chtěla bych poděkovat i mojí Múze, která mě donutila vložit Karanténu jako nesoutěžní drabble, protože narozdíl ode mě věděla, že bych pak příběh nestihla napsat tak, jak jsem chtěla, s tématy, jež jsme dostali po té.
Taky jsem moc vděčná, že jsem mohla psát něco milého, jemného a i přes některé smutné a vážnější aspekty pozitivního. A doufám, že jste si to také užili.
Tenhle duben byl moc krásný!
Díky všem. :)

Drabble: 

"A žili šťastně na věky věků," zakončila své diktování Múza.
"Konec," připsal na závěr mladý spisovatel.
"Ty musíš mít vždy poslední slovo!" šťouchla jej pohoršeně.
"To ty musíš mít poslední slovo," bránil se mladík s úsměvem.
"Ne, ty..."
"Ty!"
"Jak říkám," přikývla.
"Mám tě rád," pronesl a dal jí pusu.
"Já tebe víc," odpověděla a pusu mu vrátila.
"Já tebe nejvíc!" Další pusa.
"Vidíš, že musíš mít poslední slovo!" Pusa.
"Umhmmm..." Pusa. "Nejposlednější..." Pusa.
"Z posledních..." Pusa, pusa. "A co udělá mladý spisovatel, když napíše poslední slovo?" zeptala se Múza.
"To je jednoduché." Pusa na nos. "Začne psát nový příběh."

Obrázek uživatele Tlegy

Svítání.

Úvodní poznámka: 

Další střípek ze světa J-oh-ui.

Drabble: 

Tržiště zelo prázdnotou jako ostatně vždy v tuto brzkou ranní hodinu.
Nebyli tu ani prodavači ani nakupující, jen lehký větřík si pohrával se stanovými plachtami obchůdků, rosa stékala z ocelových konstrukcí a paprsky měsíců se odrážely na sklenících.

Rušno bylo před tržištěm.

Davy trhovců čekaly na peníze. Bez peněz nemohl existovat ani nákup ani prodej.

Dokud L-en-aové neprovedli rozdělení, nemělo smysl na trh přicházet.
Peníze byly předány za ranního splynutí, ve chvíli, kdy se světlo slunce spojilo se světlem měsíců, aby jej přehlušilo a začal nový den.

Ten magický okamžik znamenal počátek trhu a smýval všechnu trpkost z provedeného rozdělení.

Obrázek uživatele Skřítě

Unikát si hledá ženu Zn. Jang postrádá Jina k zenu

Fandom: 
Drabble: 

Na trhu senzací našli mě naši,
v mládí mi dávali jen vtipnou kaši.

Ve věci rozumu byl jsem dost pozadu,
k tomu dvě ručičky levé a dozadu.

Z kašparovy krávy oči a olšovou nohu,
někdo půjčil Tamagoči samotnému Bohu!

Jak jinak vysvětlit ten úkaz přírodní,
co na svět vykoukl cestičkou porodní?!

Na trhu pracovním hledal jsem místo,
takové, kde bude klídek a čisto.

Zjistil jsem, že žití v téhle prapodivné době
vyžaduje povětšinou k práci ruce obě.

Výsadou mozků je živit se hlavou,
netřeba k tomu mít ručičku pravou.

Stanu se gigolem, děvčata lepá!
Chcete mě?! Volejte! Zovu se Pepa.

Obrázek uživatele Roedeer

Vycházky do společnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře; kdesi v příběhu, krátce po zmíněném výletu do Moskvy, nastal okamžik, kdy Laura usoudila, že už má Prahy dost. Způsobila Pánovi z Prahy pár nepříjemností, vzala si od něj zrovna tolik peněz a cenností, kolik si nárokovala, a odjela daleko předaleko.

Drabble: 

Chodí na středeční trh pravidelně. Nakupují čerstvé ovoce a zralé olivy a lidé už si jich tolik nevšímají.
Poprvé vzbudili pozdvižení – Laura v červených šatech s vysokým rozparkem a s ní obrovský muž zvláštních mechanických pohybů.
Ale postupně zapadají. Laura si uvědomí, že už není v Praze, přehlízena v nekonečných proudech turistů z celého světa, a přeorientuje se na garderóbu střízlivých bavlněných šatů. Golem se den ode dne víc podobá skutečnému muži. Tvář pod hrubou kůží dokonce začíná získávat a napodobovat lidskou mimiku.
Když ho Laura chytí za ruku, vypadají jako pár.
Na trhu je začínají zdravit. Už jsou "jejich".

Obrázek uživatele Aveva

Nevhodná volba

Fandom: 
Drabble: 

Držel jsem nákupní seznam jako štít a pomalu se probíjel davem.
“Oči! Krásné oči!” zařval trhovec, až jsem leknutím odskočil a vrazil do stánku s ušima.
Než se do mě jeho majitel stihl pustit, utekl jsem skulinkou mezi prodejci prstů a lopatek. Oddechl jsem si, že za mnou neběží. Zbývala poslední položka.
“Kůže! Kůže všech barev!” ozvalo se z rohu tržiště. Vyrazil jsem.
Ta ebenově černá mě okouzlila, i když mi ji obchodník vymlouval. Ale zákazník je pán, tak nakonec pokrčil rameny.
Konečně jsem mohl opustit předporodní trh.

Když Hermannovi ukázali jeho prvorozeného syna, omdlel. Novorozenec byl černý jako bota.

Obrázek uživatele Tenny

Trh na hraně vesmíru

Fandom: 
Drabble: 

Vítejte na našem trhu, vždy tu rádi vidíme nováčky!
Pojďte, ukážu vám, jak to tady funguje... Každý stánek nabízí jiné vzpomínky k zakoupení. Toužíte po prvních láskách? Možná důležitých historických událostech? Nebo snad zažít pomstu na někom, kdo vám ublížil? Či vzpomínka na úžasný úspěch? Jen vybírejte, možností je dost!
Cena, ptáte se? Inu, jen taková drobnost. Za každou vzpomínku, kterou si odnesete, zde musíte jednu ponechat. Zda si můžete vybrat? Nákupčí jen těžko posoudí cenu, kdepak. Prodejce si vybere, co mu za vzpomínku dlužíte.
Utéct bez placení se nedoporučuje. Mohli byste tu pak zanechat víc než jen pár vzpomínek...

Obrázek uživatele Dangerous

The Questions

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

let's = 2 slova
you're = 2 slova (2x)
don't = 2 slova (2x)

Možné číst samostatně.
Jinak předchozí: The Former Her

Drabble: 

Let's ask each other questions,
she said.
At random,
she added
and opened the book with a pencil
and read the question on page 21:
Category: relatonships
Do you change your marketing strategy according to the person you're speaking to?
My marketing strategy?
You're not off the market?
No. But I don't like the concept of marketing strategy.
She looked him in the eye, smiled behind her facemask.
Sounds like you want to sell yourself.
Nasty business, dating.
I don't like the question. It sounds insincere.
Like fitting into the mold of someone else.
Exactly.

Obrázek uživatele Erenis

Smerom ku stoličke

Fandom: 
Drabble: 

Na trhoch bolo od rána rušno.
Boli to prvé trhy od zrušenia globálnej pandemickej krízy a lode z celej galaxie
potrebovali zúfalo doplniť palivo, jedlo, lieky a ďalší materiál.

Lietalo sa hore-dolu, uzatvárali sa obchody a tí šťastnejší odchádzali s plnými zásobami.
„Trhni si, takúto zlodejinu nekúpim!“
„Za 50 kreditov si môžeš utrhúť tri kusy.“
„Ako dlho pôsobíte na trhu?“
„Vyhodený kĺb sa lieči trhom smerom ku stoličke!“

Čo však nikto netušil bola prítomnosť, byť nevedomá, jedného prenášača.
Z neho sa vírus rozšíril do všetkých kútov galaxie.
Tešil sa. Konečne z neho bude
SKUTOČNÁ GALAKTICKÁ POHROMA!

Neprežila to ani Mlhumila.

Závěrečná poznámka: 

Mlhumilu si mozete pamatat/precitat v mojom tohtorocnom uplne prvom drabble z 1.4. ;-)

Obrázek uživatele Elet

Otec, syn a oslík

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tenhle příběh jsem kdysi někde četla, myslím, že je docela známý a traduje se v různých verzích. Myšlenku mají ale všechny stejnou :)

Drabble: 

Muž se synem vzali oslíka a vyrazili na trh. Po chvíli potkali ženu a ta se jim smála: „Hlupáci, mají osla a ani jeden se na něm neveze!“
Otec tedy vysadil syna na zvíře. Po chvíli si na ně lidé začali ukazovat.
„Starý jde a mladý se veze? Taková nevychovanost.“
Chlapec tedy uvolnil místo otci.
„Otec se veze a synovi ani nepomůže?!“ zlobili se další lidé, a tak si dítě posadil k sobě.
Někdo jiný ale hartusil: „Chudák zvíře, takhle ho týrat!“
Sesedli proto a šli pěšky.
„Hlupáci, mají osla a ani jeden se na něm neveze!“ zaslechli z dálky.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Bílá skořice

Fandom: 
Drabble: 

Prodíral se pestrobarevným světem zvuků a vůní. Na souku v úzkých uličkách prodávali všechno možné i nemožné. Na mísách se dávalo na odiv krásně velké a šťavnaté mango, pomeranče, fíky a datle. Nahoře visely v trsech banány. Na jiných stolech byly naskládány pyramidy baklav a koláče kunafeh. Vedle oblečení lákaly hory mandlí a pistácií.

Avšak jeho nezajímaly ani tepané věci, kolem kterých bez povšimnutí prošel, ani ho neupoutalo opojné volání koření, které se hlásilo o jeho přízeň v podobě šafránu, hřebíčku a skořice. Sledoval ženskou postavu oděnou v lehkou bílou tuniku kráčející před ním. Znenadání zahnula do postranní temné uličky.

Obrázek uživatele tif.eret

Kůň

Fandom: 
Drabble: 

Procházel jsem tržiště se zvířaty, když jsem uviděl muže, co bičem švihal koně. Zvíře vyděšeně ržálo.
Neudržel jsem se. „Proč toho koně bijete?!“
„Co se do toho pletete!“ Muž byl rudý vzteky.
Nechtěl jsem ho tam nechat. „Dost! Koupím ho od vás.“
Muž přestal s bitím, podíval se na mě a vyřkl cenu. Souhlasil jsem, zaplatil a koně odvedl domů.
Spokojeně ve stáji žvýkal seno.
Druhý den jsem se z novin dozvěděl, že onen muž byl na tržišti nalezen mrtvý.
Pak jsem článek dočetl do konce. Mužovu smrt způsobilo rozdrcení lebky. Prý jako kdyby ho několikrát do hlavy kopl kůň.

Obrázek uživatele Faob

Nevstupuj, kdo s úmysly nekalými

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

21+

Tak ještě jedna temná vize, aby letos nebyl Faob za úplného dobráka…
Předchází Tobiáš 20.29: První ze sedmi, následuje Když milý vyskočí z okna.
„Hrdina“ je v milostném objetí démona Ašmodaje, vzavšího na sebe tělo jeho milenky Sáry.

Drabble: 

V záblesku poznání ji ze sebe strhne a vyskočí. Zářivě směje se tvář už ženy, nohy roztaženy: a je to škleb démona a krvavá řeka. Rozeběhne se ke dveřím, uklouzne a padne s rukou nataženou k úniku, který se sám od sebe uzavírá.
Na kratičký okamžik, přitahován svou zkázou jak Lotova polovička, pohlédne zpět a vidí jen dva do sebe v kolmici zakleslé chrlící chřtány: řehot a moře. Pohyb vzhůru, na nohy, zarazí teplá vlna příboje. Znovu klesne, tentokrát tváří rozstříkne rudou hladinu.
Zvedne se, červený novorozenec, dobrodí se k dobru?
Okno jak trhovkyně nabízí hvězdy a prostor a únik.

Obrázek uživatele LeVirgo

Dadan píše domů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Kosovo 1999

Drabble: 

Znáš to, není to žádná novinka, docela typické místo pro úklid lidí. Prasečí farma, tady se zkrmí úplně všechno.
Turisté, studenti, mladé holky - ty stopařky mám na mysli, motorkáři, to jsou ti nejlepší dárci. No, jako není to vůbec pěkný. Ten, co nám velí to má rád pořádně surově, s nikým se nepáře. Což bych Ti asi neměl psát, ale tobě věřím. Sama si se ptala, kde jsem. Jsem přeci na brigádě v horách, u prasat.
Někdy chodím i na trh, tam už je potřeba zbraň. Ty orgány musíš mít v chlaďáku. A pod pultem.

Měj se mamko.

Tvůj Dadan.

Závěrečná poznámka: 

Tento trh s lidskými orgány probíhal na území Kosova a Albánie v letech 1999 - 2000. Mezi oběti patřili zejména Srbové. Dle údajů tak zemřela tisícovka lidí (lze předpokládat, že jich bylo více).

Obrázek uživatele Roedeer

Obchodní podmínky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře, navazuje na Je to obchod.

Drabble: 

Propůjčil Lauru na výlet do Moskvy.
Původně to nebylo v plánu – vypravil ji do hotelu, tam měla být Menšikovovi po vůli a ráno se vrátit domů. Jenže co by Pán z Prahy neudělal pro dobro obchodních vztahů.
„Je úžasná, jedinečná,“ básnil Menšikov do telefonu, „rád bych s ní strávil ještě trochu času.“
Laura skutečně byla jedinečná – a také chápavá, poslušná a v mnohém jako on. Pro peníze udělá všechno a bez řečí. Proto ji měl mimořádně rád, a proto měl i on pro Igora své podmínky.
„Můžeš s ní být jak dlouho chceš,“ oznámil mu, „ale budeš na ni hodný.“

Závěrečná poznámka: 

Pozítří je konec dubna a mně se to právě nějak vymklo z rukou :D

Obrázek uživatele Naughtilus

Takové menší obžerství

Fandom: 
Drabble: 

Party byla v plném proudu.
"Tys je vážně všechny sežral?"
A opravdu, talíř, kde se ještě před půl hodinou tyčil menší kopec Klářiných pirožků, teď zel prázdnotou.
Pavel se zatvářil provinile.
"No nikdo se do nich neměl, tak jsem si vzal jeden, druhej, a najednou došly."
Tomáš, původce dotazu, jen pokynul Pavlovi směrem na balkón.
Když byli oba stranou hluku, Tomáš se zeptal:
"Poslyš, tobě vážně chutnaly?"
"Jo."
"A...je ti dobře?"
"Jo."
"No díky bohu. Klára totiž děsně špatně vaří, ale kdyby si nikdo nebral, tak by s ní nebylo k vydržení."
Pavel pokrčil rameny. Omylem ohleduplnost, taky ohleduplnost.

Závěrečná poznámka: 

Rozhodně BJB. Nápad nebyl.

Obrázek uživatele Aveva

Autorské tajemství

Fandom: 
Drabble: 

Pohladil ji po tváři a když jeho dotyky zabloudily níž, Adina začala roztávat.

Tečka. Dnešní kapitola ukončena, tu zítřejší zahájím probuzením a teď můžu do parku na pivo.

Klid. Ticho. Čerstvý vzduch. Sakra, támhlety dvě slepice míří k vedlejší lavičce! Kurnik!

“A Adina je úplně nejlepší hrdinka! A má vyjít další díl!”

Sákryš. Fanynky.

“No já se už nemůžu dočkat! Akorát by nemusela skončit kapitola pokaždý, když na to chtěj vlítnout!”
“Tak von je autor asi ohleduplnej a chce jim dopřát trochu soukromí.”
“Fakt myslíš?”

Ále houby, milé dámy, autor je sobec, co se nechce otravovat psaním hloupých milostných scén.

Obrázek uživatele peva

Stretnutie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Keď som otvoril oči, naskytol sa mi prazvláštny pohľad. Muž, v rovnošate Rubínového závodu, sa skláňal nad sochou a čosi jej šeptal do ucha. Zachytil som len pár slov.
"Odpusť, drahá, dlho som tu nebol...nedovolím...len moja.." Zježili sa mi všetky chlpy na tele. Mohlo mi napadnúť, že pán z Vlkolínca nepošle nejakého podradného sluhu, aby strážil jeho poklad.
Kež zbadal, že ho pozorujem, jeho výraz sa zmenil. Nemôžem povedať, že k lepšiemu.
"Ty", zasyčal, "myslíš, že môžeš zničiť moje dielo?"
Nejaká sila ma pritiahla k nemu a držala v tesnom zovretí.
"Kde je môj grimoár?" spýtal sa hrozivo.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pod čiarou. Černokňažník nemusí používať magické slová.;)

Org. Téma sa schováva v černokňažníkovmu vzťahu k "soche". Tak dúfam, že to prejde :D

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Ani za tisíc

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli.
Navazuje na http://www.sosaci.net/node/43852.

Drabble: 

"Jak vlastně fungují nápady?" zeptal se mladý spisovatel.

"No, kromě spontánní kreativity existuje něco jako trh nápadů. Tam se dohaduje ke kterému spisovateli se hodí jaká témata a kdy je vypustit do světa."

Múza náhle zbledla.

"Marie, co se děje?"

"Já..." Do kostí se jí zahryzla ledová hrůza. "Já tam nejsem... Pro tebe, tvoje nápady... Co když nebudu dost..." začínala panikařit.

"Pšššš, uklidni se."

"Jsem k ničemu... Pošlou jinou múzu..."

Mladík ji přitáhl k sobě a pevně ji objal.

"Za nic bych tě nevyměnil," řekl konejšivě.

"Ani za Nobelovku?" pípla po chvilce.

S úsměvem zavrtěl hlavou.

"Ani za tisíc Nobelovek."

Závěrečná poznámka: 

Je to slaďárna, ale to už jste si asi v průběhu dubna všimli. :D

Obrázek uživatele Lee

Není oběť jako oběť

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nebyla neděle.

Drabble: 

Sbíhal do metra a málem srazil muže vybíhajícího po schodech.
„Promiňte,“ usmál se úlevou, protože se ho nedotkl. Promiňte, ale nechci vědět, jestli a co vám je. Dneska ne.
„To nic,“ usmál se na něj neznámý a pokračoval ve svém honu na čas.
Ta smířlivá reakce ho nečekaně rozradostnila. Nemusí přece ausgerechnet pomáhat jenom uzdravováním.
Šel dál, usmíval se, dal mladé ženě přednost ve dveřích a matce pomohl vynést kočár do schodů a měl hloupou, pošetilou radost, že je víc než lék, víc než jeho schopnosti a že je tolik cest, jak se může dát. A ne všechny ho zabíjejí.

Obrázek uživatele Saphira

O jídlo se nedělím!

Fandom: 
Drabble: 

Naučili ji se o jídlo dělit, protože tak se to dělá, je to slušné a co by si o ní pomysleli, kdyby všechno snědla sama.
A tak poslední kus koláče vnitřně obrečela, když se zeptala, jestli ho někdo nechce, a on ho samozřejmě někdo chtěl. I když ho chtěla sníst.
Nesnášela to, ale nemohla si pomoct. Proč se má ptát, jestli si poslední porci zmrzliny někdo nechce dát, když ji chce ona?
Jednou jí už došla trpělivost. Nebude si odpírat! Má také právo na poslední porci!
A tak si bezostyšně nabrala, až na nikoho nezbylo.
A byl to úžasný pocit.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

V povaze Múzy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli.
Navazuje na http://www.sosaci.net/node/43852, ale dá se číst samostatně.

Drabble: 

"Copak to píšeš?" zeptala se Múza a sedla si mu na klín.

Mladý spisovatel vydal přiškrcený zvuk.

"Ááá, práce do školy," pokračovala. "Chceš pomoct?"

"Ehm... Marie?" upozornil ji opatrně.

"Hmm?"

"Víš, že... Mi sedíš na klíně?"

"Ovšem. Je odsud nejlepší výhled."

"A víš, že já takhle přes tebe nevidím na monitor?"

"To je nemilé." Otočila se na něj, úsměv od ucha k uchu.

"Sobecké múzy," zamumlal mladík pod fousy. "Berete vůbec někdy ohled na své spisovatele?"

"Ano, ale většinou až když jsou na prahu totálního vyčerpání."

"Jak... Pozorné," poznamenal, našteloval Múzu trochu bokem, aby lépe viděl a pokračoval v psaní.

Obrázek uživatele Elet

Dusí se

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Trpící dítě

Drabble: 

Skrčená, chvěje se, nohy zoufale tiskne k hrudi v chabé náhražce objetí, které nemá. Brečí, pro vzlyky nemůže dýchat, ale počínající astmatický záchvat je v té kakofonii hrůzy téměř zanedbatelný.

Nejvíc nadávek se naučila od matky, to když ji slyšela, jak skrz příliš tenké dveře řve na otce. On jí seznam moc nerozšířil, vystačil si s tou jednou, stokrát opakovanou.

Milující rodiče, jistě, proč ne. Na ostatní vždycky milí, vždycky ohleduplní, úsměv na tváři. Vůči sobě? Sobci, možná. I když cílem dávno nebylo získat. Cílem bylo zranit.

Sedí, dusí se, srdce v hrudi se chvěje.
Poslouchá.
A úplně potichu trpí.

Obrázek uživatele nektor

Plánování víkendu

Drabble: 

Petr si na víkend vysnil, že si dá pořádný puťák - 3 dny, 150 km a pěkně natěžko.

Jenže co čert nechtěl, zrovna před odjezdem mu napsala Bětka - byli spolu domluveni na rande, ale Petr na ni úplně zapomenul. Bětku myšlenka puťákovat natěžko, natož spát venku, nenaplňovala nadšením.

Petr se snu vzdát nechtěl. Po chvíli umlouvání našli společné řešení. Petr vyrazí už ve čtvtek večer a do soboty ráno si bude puťákovat. Pak za ním přijede Bětka a dají si takový "pohodovější" výletík. Pak se uvidí - buď nějak odjede, nebo se budou "muset" tulit na jedne károšce.

Prostě výhra nebo výhra.

Obrázek uživatele Erenis

Paradoxní bytost

Fandom: 
Drabble: 

Občas se dejí zázraky.
Někdy se dějí i bohům.
Obzvlášť, když se nudí.
Pak je o zázrak postaráno.

Jednoho krásneho... dne? Těžko říct, ve Vesmíru.
Budiž.
Prostě jednoho dne se bůh nudil.
Není podstatné který, on se pořád nejaký nudí.
Mozná proto je na Zemi takový bordel.

Tenhle bůh si řekl, že stvoří paradoxní bytost a bude koukat,
jak dlouho dokáže přěžít v realite kolem sebe.
Premýšlel nad originální a vhodnou kombinací osobnostních rysů.
Napokon mu blyslo – ohleduplný sobec!

S nadšením to stvořil a poslal na Zem.
Byl však sklamaný.
Jeho nová hračka po 24 letech zešílela
a spáchala sebevraždu.

Obrázek uživatele tif.eret

Překvapivá zpráva

Fandom: 
Drabble: 

Městem se roznesla překvapivá zpráva. Paní A. byla zatčena. Nikdo nechápal, co se stalo. Ta majetná a vážená žena založila a vedla s velkým úsilím sirotčinec, za což se jí dostávalo všeobecné úcty. Jak je možné, že někdo takový, vlídný a obětavý, věnující se tak náročné činnosti, byl zatčen?
Začaly se šířit fámy, co se vlastně dělo. Pochybnost, odkud vlastně paní A. brala peníze na provoz sirotčince. Byla to skutečně bohatá vdova?
Pravda nakonec vyšla najevo a všechny zdrtila. Pod rouškou sirotčince řídila prosperující podnik, kdy bezbranné děti prodávala pro potěšení bohatým zájemcům a díky tomu financovala svůj luxusní život.

Obrázek uživatele LeVirgo

Pošta pro tebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Určitě mnozí z nás tento tv pořad s Esterkou znají.
A určitě mnozí z nás vědí, že je tam těchto případů z dnešního mého drabble rapidně více.
Tento drabble je pro pobavení, berte to jako vtip, mým cílem není někoho urazit.
Každý ať si tam dosadí koho chce, nejedná se o nikoho konkrétního.

Drabble: 

"Dobrý den, pošťák Ondra, vy jste paní Eržika?" zeptá se pošťák, který není ve skutečnosti pošťák a už vůbec to není Ondra.

Mohutná a dobře živená Eržika vše odkýve.
"Kontrolní otázka. Pracovala jste?"
Eržika ihned "Ne! Nikdy."
Ondra s nadějí "tak jsem tu správně."

Přichází několik dotazů, kdo si myslí,že si ji pozval, jestli je s dětmi v kontaktu ("ne nejsem.."), kolik jich má ("nepamatuji si") a jestli dorazí....

To nemohla slíbit. Nesnášela moc lidi a hlavně televizi!

"Tak si blbá ne? Co když jsou ty děcka tvoje bohatý?" křikne Laco.

"No jo, maš pravdu, to tam musim jit."

Závěrečná poznámka: 

Lacovi to pálí a Eržika určitě vyrazila. Jestli tam byly její děti, tak chudáci, co to mají za maminku.

Obrázek uživatele nektor

Zpocený a zajetý

Fandom: 
Drabble: 

Thanatos si setřel pot z čela. Měl za sebou schůzku se šéfem.

Thanatovi se stala totiž taková menší nehoda - cestou do práce srazil člověka. To by normálně nebyl problém, takové věci šéf má vlastně rád. Ale tady to nabouralo chod celé organizace.

Byla to totiž inspekce od konkurenční organizace a ti neberou život tak lehce, spíš naopak.

Thanatos měl naštěstí za mnoho let dobré služby. Už od začátků organizace si dělal dobré jméno kde mohl a dnes byl jedním z opravdu klíčových zaměstnaneců.

Takže když historku vyprávěl Hádovi, vlastně se oba zásmali.

I v tomhle vedru se dá dobře pracovat.

Obrázek uživatele Naughtilus

Shady Pineapples

Fandom: 
Drabble: 

"Man, this stuff's so good. Where do they get it?"
The two petty thieves sat in a properly shady inn and feasted on an extra large pineapple pizza.
"Don't take my word for it, but I heard this place is backed by the Resistance itself. Scratching each other's back, you know."
"Sounds right. I think I recognise the bloke in the corner. They say three inquisitors came for him and he just popped them, one shot each."
"That guy? I heard he lured the top Inquisition agent to a warehouse and blew her up."
"The things they do for pineapple..."

Obrázek uživatele L.P.Hans

Sedánek

Fandom: 
Drabble: 

“Policie nás obklíčila snad ze všech stran. A my? Vysmáli jsme se jim a začali pálit z oken. Takovou přestřelku nepamatujete.”
Skupina otrhaných rabiátů seděla kolem stolu v potemnělé místnosti a popíjela.
“To nic není. Já jsem jednou přepadl vlak,” trumfoval ho druhý. “Shodili jsme kus skály na koleje a vyskákali se zbraněmi v rukou. Jenže krom zlata byla ve vlaku i kompanie vojáků.”
Třetí dopil lahev a praštil s ní o stůl. “Já měl v patách lovce lidí. Tři dny…”
“Tak a dost, zavíráme,” odkudsi se objevil čert a začal je šťouchat vidlemi. “Všichni zalézt do kotlů a spát.”

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Ztráta spojení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli. Navazuje na http://www.sosaci.net/node/43852.

Drabble: 

Múza ležela na posteli a brečela.

Mladý spisovatel seděl vedle ní a hladil ji po vlasech.

“Víš, co to znamená?” huhlala do polštáře. “Nemůžu domů. Ani v myšlenkách. Žádné archivy, knihovny, kartotéky... Žádné novinky z rubriky Historky z Múzového podsvětí.”

“To existuje?” vypadl mladík na chvíli z role utěšitele.

Podívala se na něj uslzenýma očima a přikývla.

“Co budu dělat?” zašeptala.

“Prostě začneš dělat všechno postaru. Číst, psát, poznávat lidi, objevovat, učit se…”

“Když to je tak... Tak…”

“Lidské?” zeptal se s laskavým úsměvem.

“Jo,” popotáhla.

Dal jí pusu na čelo.

“To je to nejhezčí, co se ti mohlo stát.”

Stránky

-A A +A