DMD Bonus č. 2 pro 09. 4. 2021. Téma: Cestopis

Začátek výpravy: cesta dobrá, jídlo také. Mírné zdravotní obtíže.
V Dánsku po obědě už nemůžu dál. Dali mi první pomoc, ale není to ono.
Parťačka vždycky pomůže, ale jak takhle zvládnu celou cestu? Naštěstí mě dal do kupy dobrý léčitel a můžeme se kochat krásami Švédska. Čím severněji, tím větší pohoda. Polární kruh máme sami pro sebe. Dobře se dýchá. Cítím se stále lépe.
Na nejsevernějším místě Evropy zima.
Norsko: malebné, ale náročné na fyzičku. Opilý most, Stezka trollů, konečně atrakce pro mě! Oslo mě nenadchlo.
Bylo to skvělé dobrodružství. Přestože toho mám plná kolečka.

Zapsal Ranunculus Urex - Trabant 601

Jak jsem slíbila v minulém vydání, dnes se z našeho výchozího bodu – podkleťské Křemže – vydávám směrem na České Budějovice. Hned po výjezdu z obce stojí za povšimnutí kaplička vlevo a zanedlouho malebná požární nádrž ve vesničce Mříč, a pak už stoupáme na kopec, ze kterého je vlevo vidět až na horu Kluk. Nyní nás čeká dvojitý houpák, na kterém mi vždycky létá žaludek nahoru dolů, a již jsem se vyhoupla na rozcestí u Slavče, kde – co to vidím – bohužel stojí policejní hlídka a po zhlédnutí mého čestného prohlášení mě otáčí se slovy, že natáčení cestopisu ve výjimkách ze zákazu není.

Minulý týden jsem málem zemřela. Stačilo úplně malé zaškobrtnutí a najednou - bác! - ocitla jsem se v tak nehostinné krajině, že si to ani neumíte představit. Potrava žádná a v okolí pusto, prázdno. Věřila jsem, že to bude můj konec, jenže pak se na mě usmálo štěstí (nebo spíš jedna milá slečna). A už to jelo - pravidelná strava pětkrát denně, celkem příjemní spolubydlící, spousta zákoutí, ve kterých jsem se mohla toulat. Na výchovu potomků ideální prostředí. Jo a úplně nejlepší je, že je tu spousta lidí a člověk může hodně cestovat - prostě letní tábory jsou pro nás vši fakt nejlepší destinace.

Když jsme letěli nad Středozemním mořem, všimla jsem si u jednoho ostrůvku zvláštního zvířete. Poprosila jsem Morgavsu, aby řekla Pegasovi, ať přistane na pobřeží toho ostrůvku. Přistáli jsme, a já si tak mohla to zvíře prohlédnout. Je světle šedé, vypadá jako delfín, ale místo ocasní ploutve má ploutev ve tvaru nůžek. Na protější stranu jsem ho nakreslila. Kvůli jeho ocasu jsem ho pojmenovala Delfínovec nůžkovitý, a podle tety Morgavsy se to latinsky řekne Pontistes chelaenium, takže to sem píšu také. Všimla jsem si, že se živí chaluhami a rád vypouští pod vodou bubliny. Je hravý, a vůbec nikoho se nebojí.

Každá má cesta je jiná, ale každá je plná zážitků.
Jednou je zapadaná sněhem (to nemám rád, sníh zebe do tlapek).
Podruhé je rozpálená (to miluju, slunce krásně hřeje do kožíšku).
Občas je plná motýlů a pak mi čas rychle uběhne.
Někdy daleko nedojdu – hlavně když jsou na zahradě nějaké novinky. Třeba jako včera, když nám uprostřed trávníku vyrostla hliněná hora. Nedošel jsem ani k plotu, výzkum, chápete.
Tu a tam je dlouhá – pomalu kráčím dvorem, obcházím túje, zkoumám verandu a sklepy.
Jindy je krátká – to když mě honí Sára nebo Zuzi.
Každá z nich je ale úžasná!

Váš Goliáš.

Jestliže jsem Überwald popsala jako nudný les plný páchnoucích tůní, pak o Lancre nemohu říct nic jiného, než že tam, kde není kolmé, je nechutně kolmé.
Obyvatelstvo (obecný popis: Hloupí, případně výjimečně hloupí) se živí převážně zemědělstvím (na plochách, jež nejsou zamořeny pralesem). O trojpolním systému zřejmě slyšel pouze lancreský král, jehož pokusy předat tyto komplikované informace poddaným skončily fiaskem. Místo vysvětlování je měl tou motykou majznout.
Lancre je království, nicméně král respektu poddaných nepožívá (viz výše). Výkonnou i soudní moc mají zejména místní čarodějnice, odporné stařeny, které uznávají pouze svoji autoritu a NEPLATÍ DANĚ!
Člověk má chuť si odplivnout.

Trinidad je klenot kubánské koloniální architektury. Strážní věž a zároveň zvonice je jednou z nejznámějších staveb Kuby.
Město vyrostlo a zbohatlo na cukrové třtině a dosud si uchovalo původní ráz.
Úzké dlážděné uličky, pestrobarevné domy a honosné panské paláce byly pečlivě restaurovány. Dnes Trinidad žije z cestovního ruchu.
Pod arkádami hlavního náměstí dva mulati v typických slamácích procítěně pějí Cielito lindo.
Dáváme se do řeči.
Prý coby zaměstnanci místního Centra de Turismo mají v popisu práce předvádět bodrý kubánský lid.
A proč zpívají mexické písničky?
Protože turisti zvyklí na telenovely si myslí, že je to tak správně.
Inu, proč ne.

Omlouvám se, vůdče sekty.
Opustil jsem dvůr.
Našel jsem řešení.
Oblačná zákoutí halí ranní mlha.
Nesouhlasil byste.
Sestupuji z hory po dlouhém kamenném schodišti směrem k bráně do Gusu. Nikdy jsem si nevšiml její delikátní tesané krásy.
Ale věřím, že nakonec budete rád…
Míjím zeď kázně.
4 000 pravidel…
Město pod horou je výjimečné. Vodní kanály, klenuté mosty přes říčky ozdobené dračími sochami, trhovci nadšeně prodávající své zboží…
Koupím si mišpule a léky.
Kráčím po hlavní ulici. Nikde žádné dláždění, ani bílými oblázky vysypané cesty. Vyjdu z bran. Cedule hlásá: „Město Caiyi.“
Dále pokračuji vzduchem.
Počkejte prosím!
Daleko je Qinghe…

Pondělí půl pátá ráno budíček. Oblékám se, beru do ruky kufr a vyrážím na tramvaj.
Před úřadem jsem za deset minut půl šesté. Po půl šesté odjezd do Luhačovic.

Cestou dvě přestávky, příjezd ve dvanáct.
První dva dny temno - přehršel informací způsobuje černo před očima.
Třetí den setkání s chřipkou. Zbylé dny mi dělá společníka paralen.
Páteční odjezd vítám jako smilování. Víkend trávím v posteli.

Pondělí půl pátá ráno budíček. Oblékám se, beru do ruky kufr (kdosi vyměnil obsah za čisté prádlo) a vyrážím na tramvaj.
Před úřadem jsem za deset minut půl šesté. Po půl šesté odjezd do Luhačovic.

27. září
Dorazili jsme večer na ubytovnu.

28. září
Hodně jsme toho nachodili. Zatoulali jsme se v obrovském parku, ze kterého bylo hrozně daleko na zastávku. Aspoň jsme protáhli faldy. Já s Radimem jsme si dali sprint na sto metrů. Radim se předtím pořádně zapnul. Dle Simči, aby mu neskákaly kozy.

29. září
Dnes pršelo jak v Irsku. Zlomily se dva deštníky. Zachránil nás turistický autobus.

30. září
Dnes jsme jeli k Belfastskému zámku. Radim prohlásil, že „má úsery“. Naštěstí nešel po schodech první.

1. října
Zemřel Karel Gott. Radim oznámil, že by mu nevadilo jmenovat se Charlotte Ella Gottová.